Dino ČEČO, akademický malíř; dobrovolník:
Jeden galerista někdy řekl: no tak, tak jak vy malujete, tak to by mohli jako, to by mohlo být krásně jako uplatněný u nevidomých. A tím, tak to začalo.
redaktorka:
Práci s nevidomými se Dino Čečo věnuje už osm let. Jeho metoda je originální v tom, že obraz je možné převést do trojrozměrného modelu, který si pak malíř může osahat a získá tak představu o svojí tvorbě.
Dino ČEČO, akademický malíř; dobrovolník:
Já jsem k tomu přistoupil jako k jakési jako, odpočinek od mé vlastní jako tvorby. Nevidomí mají potřebu něco sdělit z vnitřního, hluboký zážitků, u těch nevidomých je to takový jako víc intimní.
Iva ZUCHOVÁ, nevidomá malířka:
Mně se to hlavně líbí, že ukážu lidem, jako co ve mě je, protože to kolikrát neumím popsat slovně. Takže vždycky chci ukázat jako lidem, jak si já třeba představuju přírodu, nebo, nebo lidi.
redaktorka:
Nadace v tomto roce plánuje otevřít galerii, ve které by nevidomí nejen vystavovali, ale mohli v ní také pracovat a zapojili se tak do běžného života.
Dino ČEČO, akademický malíř; dobrovolník:
Mi máme cíl prostě z těch prací, který udělají, udělat nějakej dobrej výběr a prezentovat to. Nevidomí, který tvoří, mají, mají jako prostě, to vidíte, že mají radost, že se prostě se můžou zapojit do normálního života.
Zuzana KOPEČNÁ, ředitelka, Nadace Artevide:
Má svoji tvorbu a své vlastní projekty. A o to víc já si vážím toho, že v těch projektech si najde i trošku času, a v té své vlastní tvorbě na nás. Jeho role je velice nenahraditelná a bez něj by nás to tady nebavilo.
redaktorka:
Výtvarník, který získal za svou dobrovolnickou činnost cenu Křesadlo, kterou každý rok uděluje organizace Hestia.
Olga SOZANSKÁ, HESTIA, koordinátorka ceny Křesadlo:
Je to cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci. V Praze dostává cenu deset dobrovolníků a jsou z různých oblastí. Dobrovolnictví je takový jako úplně normální aktivní způsob, jakým se dá žít. Akorát že to má trošku z minulosti ještě takový podivný nádech.
redaktorka:
Hlavním cílem sdružení Hestia je rozvíjet dobrovolnictví.
Olga SOZANSKÁ, HESTIA, koordinátorka ceny Křesadlo:
Dobrovolníci původně, úplně na začátku byli hodně v těch sociálních, zdravotních službách. Ale v současné době už máme dobrovolníky v knihovnách, v divadlech. Takže už jsou to i oblasti, kde tradičně všude ve světě dobrovolníci jsou. Ale u nás se někde ty instituce trošku bránily.
Tomáš TÖPFER, patron ceny Křesadlo:
Myslím si, že dobrá společnost se nehodnotí podle HDP ani podle růstu ekonomického, ale podle toho, co je schopná udělat pro ty druhé. A tohle jsou lidi, který tvoří pro mě tu, tu nejčistší základnu naší společnosti. A jsem rád, že jejich počet roste.