Kauza s sKartami se stala již problémem celospolečenským, a nelze její dopady zužovat pouze na osoby se zdravotním postižením. Povinnost mít sKartu se dál vztahuje i na rodiny s malými dětmi, nezaměstnané, rodiny pobírající přídavek na dítě a podobně.
Ztotožňuji se se stanoviskem ombudsmana, jenž odmítá propojení veřejné listiny (průkazka TP, ZTP a ZTP/P) s platební kartou. Dochází ke směšování veřejného práva s právem soukromým. A soukromý subjekt – banka – přebírá kompetence za stát, které jí pravděpodobně nepřísluší. Zavedení systému sKarty je ukázkovým příkladem nepřímé diskriminace, jak ji charakterizuje antidiskriminační zákon. Ta spočívá v tom, že v rámci obecné úpravy bude velké skupině osob (senioři, osoby se zdravotním postižením a lidé bydlící mimo dostupnost bankomatů) velmi ztížen přístup k pomoci státu, jež je realizována prostřednictvím různých dávek.
Velmi závažnou výhradou proti sKartě je dále neoprávněné nakládání s osobními údaji občanů. Zákon o Úřadu práce ČR stanoví, že správou Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí (JISP) je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Zákon dále v § 4b stanoví, že MPSV může správu JISP svěřit České správě sociálního zabezpečení.
Jsem přesvědčen – a na tom je postaveno i trestní oznámení, které bylo podáno na konkrétní osoby –, že pokud zákon takto přesně definuje nakládání s údaji shromažďovanými v rámci správní činnosti dávkových systémů, nelze je poskytnout dalšímu subjektu, tím méně pak soukromému, který by vykonával činnosti spojené s vydáváním sKaret a vyplácením dávek.
Česká spořitelna jako subjekt, který bude v zásadě spravovat informace z Jednotného informačního místa, získá tak detailní informace nejen o zdravotním stavu osob, ale i o jejich finanční situaci. Například z výše podpory v nezaměstnanosti lze přesně vypočítat původní příjem příjemce podpory. Z výše rodičovského příspěvku lze přesně určit výši celkových příjmů konkrétní rodiny. Obdobně je tomu například s přídavkem na dítě.
Mimo tyto zásadní připomínky k celému systému sKarty se navíc samozřejmě přidávají otázky přístupnosti k bankomatům pro osoby se zdravotním postižením, možnosti nakládání s bankovními kartami a podobně. Tyto problémy jsou pro některé skupiny lidí zásadní a nepřekonatelné. O neserióznosti tvůrců sKarty ostatně svědčí skutečnost, že po celou dobu nestydatě obelhávali veřejnost uváděním nepravdivých údajů.
Například tvrdili, že obdobné systémy fungují v zahraničí, nebo že osoba si bude moci vybrat způsob výplaty dávky, případně že sKarta bude dobrovolná. A vůbec největší lží bylo tvrzení, že celý systém vzniká pro zlepšení komfortu držitelů sKarty. A ještě jeden příklad pro dokreslení kejklířské manipulace duchovních otců sKarty: proti loňsku byl uměle zvýšen počet dávek proplácených poštovními poukázkami. Tam, kde se v roce 2011 dávky vyplácely rodině souhrnně jednou složenkou, se dnes posílají dávky jednotlivě, takže rodina obdrží i sedm poštovních poukázek. Toto navýšení mělo sloužit k laciné argumentaci o údajné úspoře veřejných prostředků.
Teď je ovšem na nás všech nepořádek po sKartách uklidit a systém výplaty dávek konsolidovat.
Foto:
O autorovi: Václav Krása (Autor je předseda Národní rady osob se zdravotním postižením)