Některým těžce postiženým osobám hrozí, že jim po změnách v posuzování jejich zdravotního stavu nezbude než pár stovek příspěvku na péči.
Přitom mohou být i na invalidním vozíku, přičemž bez pomoci příbuzných by se tito lidé třeba ani nedostali ven.
Právu o tom referoval jeden z postižených. Když si po změnách daných novým zákonem o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením od loňského ledna zažádal o nový posudek, byl rád, že neskončil s děravou kapsou.
Třiatřicetiletý muž z Havířova si před pěti lety přerazil páteř v oblasti osmého až desátého obratle a v důsledku nehody je odkázán na invalidní křeslo.
Po absolvování táhlých rehabilitací byl optimista: "Věřil jsem, že budu v běžném životě docela soběstačný." Z posudkového řízení tehdy odjel jako relativně nezávislá osoba s příspěvkem na péči 4000 korun měsíčně.
Až praxe ukázala, jak své síly přecenil. Tehdy netušil, že v zimě se bez asistenta přes haldy sněhu nikam nedostane. Že i na podzim, když napadne listí, k překonání prahu domovních dveří potřebuje asistenci.
Spoustu dalších aktivit, jako je třeba věšení prádla, si je sice schopen obstarat sám, ale za velkého úsilí, které zdravý člověk zvládá mimoděk. Podobných drobností je mnoho. "Kdyby mi nepomáhali blízcí, život bych měl mnohem těžší," popsal postižený. Vyšší příspěvek na péči za stavu, kdy veškerý invalidní důchod investuje do bydlení a potravin, by se mu hodil. Obzvláště když viděl, že lidé ve zdravotně lepší kondici pobírají mnohem víc.
Po změně zákona o posudcích zkusil, jestli by se na jeho stav dnes nedívali jinak. Posudek jeho lékařky nasvědčoval tomu, že do vyššího stupně závislosti na druhé osobě, z čehož by plynul i vyšší příspěvek, by přeřazen být měl.
Buď rád, že máš, co máš
Ale u sociálních pracovníků narazil, a ještě se dověděl, že může být rád, že mu zůstaly čtyři tisíce. Mohl prý skončit s 800 Kč.
"Přitom lidé, kteří mohou jakž takž chodit, jsou ve III. stupni závislosti. Nezávidím jim to, ale udělat pár kroků je velká výhoda, jsou na tom lépe," povzdechl si.
Nová metodika určuje deset základních životních potřeb, podle nichž se odvíjí zařazení do stupně závislosti (viz tabulka). Dříve bylo ve hře 36 kritérií a přístup k jednotlivcům byl individuálnější. Vozíčkářů, kteří jsou dnes vedeni jako osoby se středně těžkou závislostí na okolí, je víc a zřejmě jich bude přibývat. I vozíčkář by totiž podle daného nastavení většinu ze životních potřeb zvládal. Co mu však nemohou upřít, je omezená schopnost mobility. Ta sama o sobě ale žádný příspěvek nezajistí. Záleží pak už jen na přísnosti metodiky a posudkářů, jestli mu přisoudí 800, 4000 nebo 8000 korun.
Příspěvek na péči byl po změně zákona snížen už stovkám, možná tisícům lidí. Kvůli zjednodušení metodiky posuzování zdravotního stavu jsou postižení přesouváni třeba ze třetího stupně závislosti do prvního, což představuje ztrátu 7200 korun.
Někteří přicházejí i o nárok na průkaz ZTP, který jim umožňoval parkování ve městě na vyhrazených místech nebo nahrazoval dálniční známku.
---
Deset základních životních potřeb
mobilita
orientace
komunikace
stravování
oblékání a obouvání
tělesná hygiena
výkon fyziologické potřeby
péče o zdraví
osobní aktivity
péče o domácnost
Příspěvek na péči u osob nad 18 let
I. stupeň (lehká závislost) – 800 Kč – osoba nezvládá tři nebo čtyři potřeby
II. stupeň (středně těžká závislost) – 4000 Kč – osoba nezvládá pět nebo šest potřeb
III. stupeň (těžká závislost) – 8000 Kč – osoba nezvládá sedm nebo osm potřeb
IV. stupeň (úplná závislost) – 12 000 Kč – osoba nezvládá devět nebo deset potřeb
Příspěvek na péči byl po změně zákona snížen už stovkám lidí