Jiřina DIVIŠOVÁ, :
Aido, schody, hledej. Tak je šikovná.
Barbora LUKŠOVÁ, redaktorka:
Šestiletá fenka Aida je doslova očima paní Jiřiny Divišové. Bez ní by se musela spolehnout jen na bílou slepeckou hůl.
Jiřina DIVIŠOVÁ, :
Je to lepší jako, když vodí ten pejsek. Je člověk takovej svobodnější, samostatnější, no, prostě není odkázanej tolik na pomoc druhých.
Barbora LUKŠOVÁ, redaktorka:
Výběr vodicího psa začíná už od štěněte, ne každá rasa je vhodná na to, aby pomáhala.
Jiřina DIVIŠOVÁ, :
Aida, vpřed.
Milan DVOŘÁK, cvičitel vodicích psů:
Se dělají veškerý veterinární testy, aby ten pejsek byl plně zdravý. I povahově musí být úplně optimální, nesmí být agresivní, nesmí být příliš temperamentní. Naopak zase nesmí být apatický.
Barbora LUKŠOVÁ, redaktorka:
Od jednoho roku se pes cvičí. Naučí se orientovat v terénu a poslouchat, aby se na něj nevidomý mohl kdykoliv spolehnout. Výcvik vodicího psa trvá minimálně 2 roky a vyjde na téměř 200 tisíc korun. Poslední dva roky ale výcvikem prochází až o 20 % psů míň. Nevidomí už od státu nedostávají měsíční příspěvek na krmivo, a dokonce musí za pořízení psa platit, jinak se musí zase spolehnout na svoji bílou hůl.
Milan DVOŘÁK, cvičitel vodicích psů:
Určitě je to zásah těm lidem do rozpočtu. Oni po nich chtějí něco přes 20 tisíc, jo, takže pak jim pomáháme třeba shánět sponzory a tady ty peníze jdou na doplatky těch psů.
Barbora LUKŠOVÁ, redaktorka:
Podle organizace nevidomých a slabozrakých je v Česku víc než 500 vodicích psů, kteří stejně jako Aida pomáhají svým páníčkům. Barbora Lukšová, Česká televize, Blansko.