Nora FRIDRICHOVÁ, moderátorka:
Hlavní je nevzdat to. Člověk, který se po úraze snaží pomáhat ostatním, je vzorem i pro nás zdravé a právě takový je příběh Petra Částky. Při dvojnásobné autonehodě přišel o nohy. A přestože se stále ještě učí chodit na protézách, zahájil protiútok. Pokračuje Barbora Straňáková.
Petr ČÁSTKA, :
To jsem já ještě s nožičkama. To je loni na /nesrozumitelné/.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Petr Částka jel letos v dubnu po pražské Jižní spojce, když ho zezadu naboural jiný řidič. V okamžiku, kdy se vydal do kufru pro výstražný trojúhelník a stál zrovna mezi auty, přišla ještě jedna srážka. Další motorista si nehody všiml příliš pozdě. Během pár vteřin Petra uvěznily plechy.
Petr ČÁSTKA, :
Pak jsem jenom ležel a vlastně všiml jsem si, že nemám nohy a čekal jsem na doktory a lidi, pobíhali lidi kolem a svým způsobem mi chtěli nějak pomoct, ale nebylo, nebylo jak. Tohle jsou kluci z vrtulníku, a tady už vlastně pravou nohu nemám vůbec, levou mi tam nějak tak naskládali. Tu jsem měl vlastně ještě 4 dny asi. No, a odlet z Jižní spojky.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Petra záchranáři odvezli do nemocnice ve Střešovicích. Dalších 5 dní strávil v umělém spánku.
Petr ČÁSTKA, :
Já si to třeba moc nepamatuju, to teda bylo z mý strany, ale máma tam nějak byla za mnou, to bylo chvíli po tom probuzení. Ptala se mě, jestli nechci něco, že jde koupit nějakej zákusek, tak jsem jí řekl, ať mi vezme rakvičku, tak doktoři říkali: "Teda, na to, že se teď probral, tak jako docela má smysl pro humor."
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
A taky obrovskou vůli. Jenom díky ní začal Petr už několik měsíců po nehodě znovu chodit.
Hana KOHOUTOVÁ, fyzioterapeutka kliniky na Malvazinkách:
Petr má obě nohy amputované, má bércovou i stehenní amputaci a u tady těch pacientů, když tam není opora ani o jednu končetinu, tak je tam velký strach z pádu. Petr ho neměl. Petr prostě si vzal nohy a řekl, že prostě bude chodit. Takže během týdne odhazoval francouzský berle, nejdřív jednu, potom obě a bylo úplně neuvěřitelný, jak se prostě k tomu postavil.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Se vším mu pomáhá rodina. Odškodnění za nehodu se Petr zatím nedočkal. Dostává jenom zálohy.
Petr ČÁSTKA, :
Teďka se teprv uzavřely nějak spisy, co se týká tý nehody, takže to vlastně, teďka v prosinci to nějak uzavřeli, takže to se bude dořešovat, vlastně nějaký soudy budou asi až příští rok, takže uvidíme.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Další kapitolou jsou protézy. Pořád má jen ty základní. Sní ale o speciálních, bionických. Ty by mu pomohly překonat pro zdravého člověka úplně základní překážky, umožňují totiž třeba chůzi ze schodů.
Petr ČÁSTKA, :
To byla, to byla právě taková veselá nebo veselá, když jsem volal na tu pojišťovnu, jestli ta žádost někam postoupila, tak mi tam řekli, že nemají vlastně moje míry, vejšku, váhu a něco, že tam paní doktorka zaškrtla špatně, takže jsem to vlastně, museli jsme do auta, na pojišťovnu, tam si vzít formuláře. Doma mě teda máma změřila.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Přes všechny starosti si po nehodě našel čas i na ostatní. S kamarádkou Andreou, která je taky po amputaci založil občanské sdružení. Bez černého humoru to nejde a tímhle heslem se řídili i při hledání názvu. No Foot No Stress. Volně přeloženo, V pohodě i bez nohy.
Andrea BRZOBOHATÁ, :
Jsme vlastně vždycky večer po rehabilitaci zasedli před Malvazinky a přemýšleli jsme, co budeme dělat dál, tak vlastně jsme tak nějak spontánně přišli, že neexistuje žádná taková nadace nebo takové sdružení pro nás.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Spolu chtějí pomáhat ostatním amputářům, aby věděli, kam se obrátit, když přijdou o nohy. Jak vyřeší žádosti o protézy a taky je chtějí pomocí společných akcí, jak sami říkají, nakopnout zpátky do života. S hecováním ostatně Petr začal už při rehabilitacích.
Hana KOHOUTOVÁ, fyzioterapeutka kliniky na Malvazinkách:
On je hroznej hecíř, během chvilky mi tam rozchodil další pacienty, aniž vlastně já jsem k tomu moc přispěla, takže já ho mám takovýho trošku svýho asistenta.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Přes mrazivé počasí se hned první akce organizace No Foot No Stress zúčastnilo hned 17 amputářů a Petr doufá, že příště jich bude aspoň 5x víc. Sešli se na letišti u Příbrami, kde mohli vyzkoušet školu smyku. Místo setkání určil Petr. Podle něj by ji měl zkusit každý řidič.
Petr ČÁSTKA, :
Na těch silnicích fakt ty lidi dneska nejezděj, tak jak by se jezdit mělo. Jsou bezohledný. Tady je aspoň příležitost nějak tý situaci se vyvarovat a něco předvídat.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Trénink na zledovatělé silnici nakonec zvládli všichni zúčastnění.
osoba:
Ty si bereš nohu?
osoba:
Mám se fotit jenom půl, když jsem celej?
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
V plánu teď ale mají ještě daleko obtížnější cíl. V červnu chtějí přes svůj handicap společně pokořit Sněžku. Věří, že právě takové plány jim pomůžou dělat pokroky rychleji. Shodují se ale na tom, že bez humoru, i když někdy černého, by to nešlo.
osoba:
Vší silou normálně, kopni. No, zkus to, co to udělá. No, mamka mi zaplatí novou botu jenom, víš.
osoba:
Tak, co, dobrý, Bohumile? Mně už je zima.