V sedle byl králem, bojuje i na vozíku

Ta zpráva zarmoutila všechny. Peter Gehm, dva měsíce předtím v Pardubicích oslavovaný hrdina, si zlomil hrudní obratel, protrhl plíci a pohmoždil míchu v oblasti beder.  
Několik dní jej v nemocnici v Kolíně nad Rýnem udržovali v umělém spánku. Boj o život vyhrál, nicméně i po probuzení byl ve velmi vážném stavu. Slova Christiana von der Reckeho, trenéra amajitele stáje Jolly ve Weilerswistu, pro kterého Gehm jezdil, zněla krutě. "Do konce života zůstane na vozíku, ale mozek a ruce jsou v pořádku. Lékaři tvrdí, že bude moci řídit auto," tlumočil tehdy.
Pád z koně přitom není v dostihovém světě ničím neobvyklým.
Olehla: Byl to šok "Pořád lítáme v nebezpečí. Děláme to s tím, že může dojít k nejhoršímu. Já měl několikrát štěstí v neštěstí," pokyvuje hlavou Josef Váňa, slavný český žokej a trenér, rekordman Velké pardubické hned v několika směrech. A připomene svůj karambol v Baden-Badenu z roku 1993, kdy po pádu z koně upadl do stavu klinické smrti. Ze všech patálií se ale vyhrabal. "Tenkrát, když se to Petrovi stalo, jsem mu mohl jen držet palce," dodává.
Svých posledních dvou vítězství ve Velké pardubické dosáhl Gehm v sedle Registany, jejímž trenérem byl ve Světlé Hoře v Jeseníkách Čestmír Olehla.
"Byl to šok," vzpomíná na den, kdy se zprávu o Gehmově neštěstí dozvěděl. "Zavolala mi to Martina Jelínková-Růžičková, jezdkyně a trenérka, byl jsem z toho hodně špatný. Naše stáj tak přišla o stěžejního jezdce. Přitom Peter nedlouho předtím, po svém čtvrtém vítězství ve Velké, povídal, že se snaží výhru si užívat, protože v téhle profesi nikdy nevíte, co bude zítra..."
Také podle Olehly jezdci s rizikem úrazu počítají, má to však svoje hranice. "Že se lámou ruce, nohy nebo klíční kosti, to berou málem jako samozřejmost. Ale poškození páteře nebo případy, že se něco stane s míchou, tak časté nejsou," chmuří se.
Váňa vidí jasný rozdíl mezi svým a Gehmovým případem. "Chodím a nemám problémy, byť jsem tenkrát přišel o jednu plíci. Plíce však doroste do potřebné velikosti, ale mícha ne. Můj ortoped, doktor Toman z Plzně, se tehdy trenéra von der Reckeho ptal, jestli můžeme nějak pomoci. Bohužel se dozvěděl, že Petrovi nepomůže nikdo na světě," vybavuje si Váňa se smutkem v hlase.
Gehm byl na přelomu tisíciletí nejčastěji angažovaným zahraničním žokejem v Česku, nejúspěšnější čeští překážkoví trenéři jej najímali rovněž pro starty v cizině.
"Pepík Váňa byl už roky na vrcholu a já hledal k Registaně žokeje, který by ho dokázal porazit," přibližuje Olehla. "Vsadil jsem na Gehma, který byl už v té době excelentní žokej. Kdykoli jsem mu pak v paddocku pomáhal na koně, spadl ze mě obrovský kus zodpovědnosti. Působil hodně uzavřeně, ale dostih nikdy nepokazil, v Evropě byl překážková jednička," myslí si zkušený odborník i dnes.
Mimochodem – kde je dnes Registana, Gehmův oblíbený kůň? "Vrátila se z chovu v Německu, od podzimu 2011 je opět u nás a je popáté březí," těší Olehlu.
Přizpůsobivý šampion s citlivýma rukama V čem spočívaly Gehmovy největší jezdecké zbraně?
"Úžasně spolupracoval s koněm, měl strašně citlivé ruce. Proto jsem ho obdivoval, v tom byl nepřekonatelný," říká česká žokejská jednička Josef Bartoš.
"A uměl se přizpůsobit všem drahám – z Milána jel do Pardubic, cestou se zastavil v Německu. Každá dráha byla jiná, ale on byl úspěšný všude. Neměl žádný problém s adaptací, v tom byl také králem," skládá Bartoš hold nyní již bývalému německému žokeji.
Asi půl roku po úrazu si Gehm neuvědomoval, co se vlastně stalo. "Mojí hlavní touhou bylo dostat se z nemocnice, ne vrátit se ke koním. Až když jsem se dostal domů, začalo mi docházet, že se můj život radikálně změnil," vylíčil v říjnu roku 2007 při své první návštěvě Velké pardubické po nešťastném pádu.
Měl problémy s přítelkyní, kvůli níž už nějaký čas před úrazem opustil rodinu. "Dostal jsem se do černé díry. Až časem jsem pochopil, že problém nebyl v mém okolí, které jsem obviňoval, ale ve mně – potřeboval jsem se naučit znovu žít, i když jinak. Odborníci mi říkali, abych vydržel dva roky. A měli pravdu, teď už jsem to zase já," usmál se tehdy chlapík, který si chtěl v pro něho nejtěžším období několikrát vzít život. Zachránila ho manželka – k ní a dvěma synům se totiž po úrazu vrátil.
S jeho návštěvou slavného českého dostihu se počítalo už v roce 2005, kdy jel "jeho" Registanu Angličan Crowley. Nakonec ale Gehm do města na Labi nedorazil. "Tři týdny předtím jsem sledoval Registanu v italském Meranu, už tam to pro mě bylo těžké. Viděl jsem totiž, že ona a Crowley netvoří tým. Ani jednou ji nepolaskal – kobylko, bylo to dobré, děkuju ti. Velkou jsem potom viděl na videu, a když jsem spatřil, že nedojeli, rozbrečel jsem se," nebál se přiznat.
Kontakty s českým prostředím udržoval chlapík odkázaný na vozík stále, a to především díky jezdkyni a trenérce Martině Jelínkové Růžičkové, své kamarádce.
"Život si chtěl vzít celkem třikrát," upřesňuje. "Ale chápala jsem ho. Víte, nechci se nikoho dotknout, jenže jiný je případ člověka, který jezdil denně do kanceláře a teď to má absolvovat na vozíku, a případ sportovce. My bez adrenalinu žít nemůžeme, pro nás jsou dostihy strašně moc," nabízí jezdkyně svůj pohled.
V roce 2008 Gehmovi svitla naděje – známí mu dojednali několikaměsíční rehabilitaci u fyzioterapeuta Pavla Tomeše na Slapech. Přebýval právě v rodině Martiny Jelínkové Růžičkové v Jílovému Prahy a na Slapy denně dojížděl autem. "Po čase jsme to museli přerušit, protože Péťa začal být z těch tréninků a cvičení velmi unavený a třeba půl dne prospal. Lékaři přišli na to, že na takovou námahu neměl žádnou tukovou rezervu. On totiž na těch strojích, jak byl odhodlaný začít zase chodit, strašně dřel a přehnal to. Navíc jako žokej nebyl zvyklý pořádně jíst, k tomu jsme ho měli přinutit. A taky mu tady chyběla rodina," myslí si přední česká jezdkyně.
"K tomu se ozvaly deprese, kterými často trpí, tak se po třech měsících sebral a odjel do Německa."
Jelínková-Růžičková hovoří o Gehmovi jako o "Péťovi", on ji prý oslovuje "maminko moje". To trvá stále, ti dva jsou v kontaktu pořád. Jak se zrodilo to přátelství?
Váňa nakupoval u Gehma "Když v roce 2001 vyhrál s Chalkem Velkou poprvé, spolukomentovala jsem to pro televizi. Tehdy jsme se poznali. A rok nato jsme si rozhovor před kamerou zopakovali, to zvítězil s Maskulem. Předtím jako favorit nevyhrál dva rámcové dostihy, šel kolem a udělal namě takové zoufalé gesto. Kašli na to, Velkou zase vyhraješ, máš na to, řekla jsem mu. A povedlo se. Potom mi přišel poděkovat, od té doby jsme kamarádi."
Josef Váňa se s Gehmem naposledy viděl loni na konci října. "Na aukci koní v Baden-Badenu měl stánek s jezdeckými potřebami. Něco jsem u něj pro naši stáj nakoupil, chvíli jsme si povídali a působil na mě velmi dobře. Myslím, že se znovu zařadil do života, alespoň se mi to zdálo," říká Váňa.
"Já ho předtímviděl naVelké pardubické. Bavili jsme se, nejsem si ale jistý, jestli se s tímúrazem definitivně vyrovnal. Obávám se, že ne úplně," soudí žokej Josef Bartoš.
"Pořád musí brát antidepresiva, ale snaží se ze všech sil," nepochybuje Martina Jelínková-Růžičková.

---

Peter Gehm * 15. 12. 1969, Niederwürzbach Špičkový žokej, svého času zřejmě nejlepší v kontinentální Evropě, který posbíral 550 vítězství. Jako jediný v historii vyhrál Velkou pardubickou, která je označována za nejtěžší překážkový dostih kontinentu, čtyřikrát v řadě. V prosinci roku 2004, dva dny před 35. narozeninami, utrpěl při tréninku v Německu těžký úraz, po němž ochrnul na spodní polovinu těla a je upoután na invalidní vozík.

Nejvíc vítězství ve Velké pardubické 8 Josef Váňa (1987, 1988, 1989, 1991 Železník, 1997 Vronsky, 2009, 2010, 2011 Tiumen) 4 Peter Gehm (2001 Chalco, 2002 Mascul, 2003, 2004 Registana) Václav Chaloupka (1969, 1971, 1972 Korok, 1977 Václav)

FOTO: ČTK // KOLÁŽ ŠIMON / LN