Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
I nevidomý člověk má nárok na plnohodnotný život. Lidem, kteří ztratili zrak, je obrovskou oporou vodící pes. Jak uslyšíte v dnešních Otázkách a odpovědích Českého rozhlasu, pro nevidomé je takové zvíře nejen pomocníkem k nezaplacení, ale zároveň i nejlepším přítelem. Nejčastější plemeno, které se používá pro výcvik vodících psů, je labradorský retrívr se sedmdesátiprocentní úspěšností. V inteligenci je tento pes sice až na desáté příčce, ale dokáže skvěle pracovat i s člověkem, který není rozený pejskař. Navíc dobře zvládá přesun od cvičitele k budoucímu majiteli. Život ve tmě s vodícím psem ale i na jeho po všech stránkách náročný výcvik se zaměřila Alena Kusáková. Hezký poslech. V druhé polovině prázdnin jsem se vydala do Vranova nad Dyjí přezdívaného Perla Moravy. Rekreační sezóna byla v plném proudu a u jednoho ze zdejších hotelů mě čekalo neplánované ale milé setkání. Oslovila mě skupinka lidí se slunečními brýlemi, kteří si chtěli trošku popovídat.
Marie HÁJKOVÁ, ředitelka Střediska výcviku vodících psů v Praze Jinonicích:
Moje jméno je Marie Hájková. Jsem ze Střediska výcviku vodících psů pro nevidomé v Praze Jinonicích. Tady na Vranově máme týdenní pobyt pro naše nevidomé klienty a jejich vodící psy. Vybrali jsme tuto lokalitu, protože je velmi zajímavá, jak kulturně, tak i možnostmi, co se týče procvičování psů. Klientů tady máme celkem jedenáct. Jsou to naši klienti z celé České republiky. Máme tady pro ně připravený zajímavý program. Jednak procvičujeme dovednosti vodících psů, upevňujeme cviky, které ty psy musí denně využívat při své práci. A zároveň jsme pro ně připravili i prohlídku místních památek a vycházky a další zajímavé akce.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Jak tam dnes konkrétně těm lidem pomáháte?
Marie HÁJKOVÁ, ředitelka Střediska výcviku vodících psů v Praze Jinonicích:
Vodící pes je jedna kompenzační pomůcka, která jim umožňuje bezpečný pohyb po světě, a zároveň je to jejich kamarád, přítel, spojenec.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Pořízení toho psa je určitě finančně nákladné, protože ten pes potřebuje speciální výcvik. Je to tak?
Marie HÁJKOVÁ, ředitelka Střediska výcviku vodících psů v Praze Jinonicích:
Výcvik vodícího psa trvá necelé dva roky. Začíná výběrem štěněte. Pokračuje ročním pobytem v dobrovolnické rodině, která nám štěně vychovává podle našich instrukcí. Následuje k šesti až osmiměsíční výcvik odborný, který je zakončený závěrečnou zkouškou.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Kolik stojí pořízení takového vodícího psa? Po jaké době nebo jak má vůbec nárok nevidomý člověk si tohoto psa pořídit?
Marie HÁJKOVÁ, ředitelka Střediska výcviku vodících psů v Praze Jinonicích:
O vodícího psa musíte požádat na úřadě práce, který hradí tuto pomůcku. Jinak cena se pohybuje u nás ve výši 220 tisíc bez DPH.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Ten vodící pes vy jste říkala, že prochází dvouletým výcvikem. Musí se ten pes potom ještě nějak dál cvičit, nebo ten pes je už v těch dvou letech věku hotový, už plně slouží tomu nevidomému?
Marie HÁJKOVÁ, ředitelka Střediska výcviku vodících psů v Praze Jinonicích:
Po složení závěrečné zkoušky je vodící pes jako maturant, který má znalosti, které potřebuje, ale v průběhu let, jak je využívá, tak si je upevňuje a dalo by se říct, že zraje jako víno.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Vedoucí výcviku psů Daniel Tůma.
Daniel TŮMA, vedoucí výcviku psů:
Celková příprava psa trvá rok a půl, rok a tři čtvrtě. Ve dvou měsících jde pes do takzvaný předvýchovy. Předvychovatelé jsou lidé z řad veřejnosti, kteří nám předvychovávají psy. Úkolem této předvýchovy je, aby se ze psa stal městský vychovaný pes, který se nebojí ruchu města, kolem projíždějících aut, aby se naučil základy hygieny a aby se naučil základy poslušnosti, tzn. obraty na místě, sedni, lehni, vstaň, odložení, popřípadě aport. Není to, že bysme toho psa během tý předvýchovy neviděli. Každou šestou neděli pořádáme u nás ve středisku výcviku vodících psů sraz štěňat, takže k nám dojíždějí ti předvychovatelé a my s nimi konzultujeme, jak se to štěně chová a samozřejmě je k dispozici veterinář, který zkontroluje zdravotní stav psa. Po této předvýchově jde pes k nám do výcviku do střediska, kde jsou psi ubytovaní v kotcích. Kapacita střediska je pro 24 psů. V současný době v předvýchově máme 20 štěňat. Výcvik probíhá zhruba tak, že první dva měsíce toho psa vlastně učím v postroji chodit frekvenci. Frekvencí myslíme pohyb prostě po městě. Učíme ho samozřejmě zastavení, vstupů do vozovky, zpomalování, nerovností na zemi musí vyhybat, vysoký překážky musí vyhybat, překážky samozřejmě zprava, zleva, pohyblivý překážky, tím se myslí lidi. Musí se naučit perfektně fungovat a být spolehlivým průvodcem pro nevidomého. V praxi zhruba to vypadá tak, že pes nejde třeba do prostor, kam se společně nevejde s tím nevidomým. Když to bude užší prostor, kde se vejdou a mohou projít, tak pes minimálně zpomalí nebo označí zastavení.
Blanka STARÁ, nevidomá:
Blanka Stará z Prahy.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Vy jste úplně nevidomá?
Blanka STARÁ, nevidomá:
Ano.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
A jak vám ten pejsek pomáhá? Jak se jmenuje?
Blanka STARÁ, nevidomá:
Pejsek se jmenuje Karmela a pomáhá mi maximálně. Nedovedu si to bez ní vůbec v životě představit. Jsem maximálně samostatná, jak to jenom jde díky psovi, protože mě dovede do zaměstnání, dovede mě na nákup, dovede mě k lékaři. Trasy, které zná. Trasy, které nezná, tak se mnou samozřejmě musí průvodce, který mi dává patřičné povely, ty dávám potom psovi. Ale ten pes je samozřejmě vycvičen velmi dobře a umí asi 30 povelů, včetně vyhledání schodů, vyhledání dveří. Dokonce i takové, vymoženosti. Ten pes umí, že vyhledá dveře tak, že hlavou míří na kliku a když nevidomý si sáhne na hlavu psa a jede podél té hlavy, tak přesně ta hlava směřuje na kliku. Protože klika je v různých stranách, aby člověk pak nemusel osahávat dveře, tak už takhle jsou ti psi dobře vycvičení.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Jak dlouho Karmelu máte?
Blanka STARÁ, nevidomá:
Šest let.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Takže kdybyste srovnala bez ní a s ní.
Blanka STARÁ, nevidomá:
Tak to je absolutně nesrovnatelné. Vzhledem k tomu, že jak jsem už řekla, jsem s ní díky tomu, že jí mám, absolutně samostatný člověk. Kromě toho že mám psího kamaráda, řekla bych, že i lidi jsou empatičtější k nevidomému člověku, když má psa. Jsme, bych řekla, pejskařský národ. Víc si vás lidé všimnou, když máte psa. Víc s vámi komunikují vlastně přeze psa: "Jé, vy máte krásnýho psa." A už se s vámi začnou bavit. Takže i větší známosti a kontakty s vnějším okolím jsou absolutně v jiném rozměru, než byly dřív.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Ještě bych vás poprosila, jestli byste mohla pospat nějakou takovou situaci, třeba jak ten pes vás převádí přes silnici.
Blanka STARÁ, nevidomá:
Tak samozřejmě neumí barvy, neumí semafory, ale najde přechod, takže na povel "přechod" vám vyhledá zebru, zastaví se na kraji obrubníku, a buď jsou přechody, které jsou ozvučené, ten semafor je ozvučený, takže víte, jakým tónem pípá, když je zelená, a nebo když vám lidé řeknou, že je zelená. Nebo cítíte, že jdou, takže řeknete povel psovi "převeď". Pes převede a zase na konci přechodu je tam obrubník, takže dá přední tlapky na obrubník. Vy si zase nahmátnete, jste na obrubníku a jdete dál.
Jana VOTÁPKOVÁ, nevidomá:
Já se jmenuji Jana Votápková. Jsem z Příbrami a mám teprve rok psa Mínu.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Jak ten pes vám ten život ulehčuje jako nevidomé?
Jana VOTÁPKOVÁ, nevidomá:
No, ze začátku jsem strašně bojovala proti tomu, že jsem jako psa nechtěla. Doma byl velkej cirkus. Ha. Ha. Ha. Ale po všech těch přemýšleních a hádkách a debatách, tak jsem si teda psa vzala a můžu vám říct, že se cítím tak nesmírně svobodná, že nemusím čekat na manžela, až přijde z práce, který mě tedy vyvede na nákup, na procházku. Já si můžu jít, kam chci. A jezdím i sama do Prahy na kontroly na oční kliniku. Jezdím sama každý čtvrtek do centra autobusem od nás z Příbrami a metrem a je to úplně prostě o něčem jiném. Jsem strašně ráda, že jí mám. Třikrát mě málem srazilo auto, když jsem teda toho psa neměla. Vydala jsem se sama bez manžela a říkám: "Jsem hvězda, já to dám." Takže dvakrát u mě vyloženě zastavilo auto, potřetí jsem to zvládla jako dřív. Takže asi tyhle ty situace. Hlavně auta a jako neustávám davy lidí, takže i ty davy lidí ona si je rozrazí a je jí jedno, jestli ženský kecají na chodníku v hloučku, ona si je prostě rozrazí a jdem a jako to, takže asi to.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
A jak můžou třeba lidi pomoct?
Jana VOTÁPKOVÁ, nevidomá:
Tak jednak, pokud by měli zájem, můžou si vzít právě to štěně na vychování na deset měsíců, a pak můžou přispět i finančně.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Máte třeba nějaké webové stránky, kam se můžou zájemci podívat?
Marie HÁJKOVÁ, ředitelka Střediska výcviku vodících psů v Praze Jinonicích:
Určitě. Naše webové stránky jsou www.Vodicipsi.Cz. Máme taky i Facebook, Středisko výcviku vodících psů.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Zakončuje dnešní Otázky a odpovědi ředitelka Střediska výcviku vodících psů v Praze Jinonicích Marie Hájková. V tomto případě opravdu platí, že "pes je nejlepším přítelem člověka". Alena Kusáková, Vranov nad Dyjí.