Kladno – V kladenské Metě žije řada postižených občanů. Jedním z nich je i sedmačtyřicetiletý vozíčkář Milan Anděl. Pochází z Kolče, ale v Metě bydlí už dvaadvacet roků. Našel tady dobré zázemí a cítí se zde spokojený.
Životní osud k němu nebyl zrovna přívětivý. V podstatě od narození trpí dětskou mozkovou obrnou. Po celý život je vázán na invalidní vozík. Ač má velmi obětavé rodiče, kteří se o něj v dětství i později starali, jeho přestěhování do Mety se nakonec ukázalo jako nejvhodnější řešení. "K rodičům mám velmi vřelý vztah a za veškerou péči jsem jim moc vděčný," uvádí Milan.
"Když byli v práci, přebírali o mě péči v dětství i později v dospělosti prarodiče.
Problémy ale nastaly, když zemřeli," popisuje Milan Anděl. Pak přišly situace, kdy byl v rodinném domku v Kolči sám.
,,Vzpomínám si, že v tomto období si maminka i v pracovní době odskočila ze zaměstnání jak jen to šlo, podívat se na mě, případně mi nějak posloužit," uvádí Milan k nelehkému období samoty v osmdesátých letech.
Povinnou školní docházku přitom strávil v Ústavu sociální péče ve Zbůchu u Plzně, kde fungovala jakási internátní škola pro podobně postižené děti. Učení mu šlo i ho bavilo. Na pobyt ve Zbůchu tak špatné vzpomínky nemá.
"Rodiče mě tam často navštěvovali a každé vánoční i letní prázdniny jsem trávil stejně u nich," svěřuje se Milan Anděl.
Po dokončení školy se vrátil do Kolče. Po smrti prarodičů na něj samota v domě tíživě doléhala. Přesto se Milan choval velmi statečně a po několik let dokonce z domova pracoval.
"Jako domácí dělník jsem vyráběl vodítka a obojky pro psy," vzpomíná na minulost .
Výrazným přelomem v jeho životě pak byl rok 1990, kdy byla otevřena kladenská Meta jako zařízení pro zdravotně postižené. Milan se sem krátce poté přestěhoval a bydlí tu dodnes.
"Žiji v normálním bezbariérovém bytě dva plus jedna a díky pomoci pečovatelů mi tu vlastně nic nechybí. I rodiče mě v Metě často navštěvují a pomáhají mi s vedením domácnosti. Už několik let využívám dvakrát v týdnu také službu osobní asistence, a to především jako doprovody na vycházky, nákupy i do společnosti," pochvaluje si svůj současný život v Metě.
V Metě Milan pracoval v místním družstvu pro pražskou výstřižkovou službu. Práce s tiskovinami ho bavila.
Hodně čte, sleduje veřejné dění kolem sebe, dívá se na televizi, i když, jak říká, ještě raději poslouchá rozhlas.
Mezi podobně postiženými lidmi z domu se už necítí být tak osamělý jako dříve v Kolči, když rodiče museli odejít do zaměstnání.
Přátele si dokázal najít i mezi lidmi zdravými. Při svých vyjížďkách na elektrickém vozíku do města. Z nich uvádí muže z nedalekého sídliště. Seznámil se s ním v lesoparku Bažantnice při krmení kachen. Mezi přátele řadí také vedoucí kladenské pobočky Centra pro zdravotně postižené občany Středočeského kraje Martinu Hrubou, která dokáže udržovat s handicapovanými lidmi mimořádně citlivý a přátelský vztah.
---
Vizitka
Narozen v roce 1965 ve Slaném. Původně bydlel v Kolči, v době školní docházky v Ústavu sociální péče ve Zbůchu u Plzně, nyní žije v kladenské Metě.
Stav: svobodný.
Plně invalidní důchodce.
Koníčky: četba, poslouchání rozhlasu, zájem o veřejné dění.
Foto: MILAN ANDĚL. Foto: Luboš Hora