Vozíčkáři: "I maličkosti nám komplikují život"

Rychnovsko – Zdravý člověk si toho ani nevšimne, ovšem pro lidi na vozíčku to může být docela velký problém. Řeč je o městských chodnících, které stále ještě všude nejsou bezbariérové. Své o tom vědí i klienti denního centra občanského sdružení Orion v Rychnově nad Kněžnou. Podle nich je ve městě pro vozíčkáře spousta míst přístupných, ale hodně je i těch,kam se nedostanou.  
"Pokud jde o úřady, nádraží, zdravotnická zařízení nebo supermarkety, je vše v nejlepším pořádku, problémy nastávají ve chvíli, kdy se má člověk s tímto typem postižení pohybovat po chodnících, kterým často chybí dost podstatná část a tou je nájezd. V našem městě není neobvyklá situace, kdy u přechodu pro chodce na jedné straně chodníku nájezd je, avšak na protější straně chybí," shodují se klienti.
Tato překážka je opravdovým problémem pro vozíčkáře, kteří používají elektrické invalidní vozíky. Takový vozík je schopen zdolat překážku maximálně do deseti centimetrů výšky, proto musí vozíčkář zvolit jinou, často delší a ne zcela bezpečnou cestu, mnohdy i po silnici.
"Takových bariér je poměrně hodně například v lokalitě Mírová, můžeme však na ně narazit dokonce v centru města či v jeho blízkém okolí. Člověk bez postižení si ani neuvědomí, jak tyto "maličkosti" komplikují život lidem s postižením," dodávají vozíčkáři.
Ovšem těm se, alespoň co se týče lokality Mírová, blýská na lepší časy. V letošním roce si totiž stavaři vezmou do parády chodník v této ulici, konkrétně u Panelu, naproti penzionu, a ten od autobusové zastávky k základní škole. Dále se oprav dočkají chodníky v ulici Strojnická, Antala Provazníka a také v Dlouhé Vsi a v Rovni.
"Celkové náklady se budou pohybovat okolo částky dva miliony dvě stě tisíc korun. Tyto lokality byly vytipovány, protože jsou opravdu v dezolátním stavu. I když podobných je ve městě mnohem více. Ale s těmi se bude pokračovat zase příště," vysvětlil Milan Bělka z odboru správy nemovitostí v Rychnově.
Nějaké ty opravy čekají také chodníky v Rokytnici, i když moc jich nebude, protože město si na ně v rozpočtu vyhradilo částku zhruba padesát tisíc korun.
"V rekonstrukcích budeme pokračovat. V centru už máme všude nové chodníky, ale co se týče postranních ulic, tam nejsou úplně v nejlepším stavu. Ale musí se postupně," říká starosta Petr Hudousek s tím, že všechny chodníky, které postavili po roce 2000, už mají bezbariérové přístupy. U těch starších ale nejsou. To se však město postupně snaží napravovat. "Ovšem nijak vážná situace to není. Spíše máme problém s radnicí, která bezbariérová není,"přiznává Petr Hudousek.

Frekventovaná místa

O něco větší částku si na úpravy chodníků vyčlenil Vamberk, a to dvě stě třicet tisíc korun. Opravy se pak budou týkat sídliště Struha a sídliště Jiráskova.
"Vybrána byla ta nejfrekventovanější místa, kde jsou chodníky v havarijním stavu. Samozřejmě budou plnit i bezbariérovou funkci," tvrdí Václav Krsek, ředitel Vambekonu. Přestože všechny chodníky nejsou pro vozíčkáře ideální, o žádném případu, kdy by si někdo stěžoval, neví.
"Ale samozřejmě pokud by měl někdo nějaký problém, tak bychom asi byli ochotni některé místo upravit," dodal Václav Krsek.
Stejně jako každý rok, i letos jsou opravy chodníků na programu v Dobrušce. "Budou se týkat hlavně dodělání rekonstrukce v ulici Kostelní a Opočenské. Město to přijde zhruba na tři miliony, protože se musí navíc počítat i s opravami chodníků, pod kterými budeme měnit vodovodní řád," vysvětlil starosta Petr Tojnar.
Ten uvádí, že všechny chodníky, které se opravují, jsou už dělané tak, aby mohly být využívány jako bezbariérové.
"Pokud je mi známo, tak jsou v Dobrušce dva lidé, kteří jsou upoutáni na vozíček, jeden z nich částečně. Nevím ale nic o tom, že by si někdy stěžovali, i když je pravda, že v Dobrušce není stav ideální. Proto cokoliv opravujeme nebo renovujeme, snažíme se to dělat bezbariérové," dodal Petr Tojnar.
Co si o tom myslíte vy?
Diskutujte na webu: rychnovsky.denik.cz/bariery

---

Kolik chtějí města do obnovy chodníků
letos investovat
Rychnov nad Kněžnou 2 200 000 Kč
Vamberk 230 000 Kč
Dobruška zhruba 3 000 000 Kč
Rokytnice v Orlických horách 50 000 Kč
- aktuální stav všech chodníků, které budou letos opraveny, je havarijní

"V Dobrušce jsou dva lidé, kteří jsou na vozíčku, jeden z nich částečně. Nevím ale o tom, že by si někdy stěžovali, i když stav chodníků není ideální." Petr Tojnar, starosta Dobrušky

Bariér je spousta, ale více vadí ty skryté – předsudky Bariéry kolem nás jsou viditelné ale i neviditelné. Ty viditelné každý na první pohled rozpozná – obrubníky, schody a schůdky, zvonky hodně vysoko, úzké dveře,.. jejich odstranění je relativně snadno řešitelné. Ale jsou také překážky, které na první pohled nejsou vidět. A to jsou bariéry, které má leckdo v sobě uvnitř a týkají se vztahu k lidem s postižením (asi hlavně s mentálním postižením). Můžeme mluvit o schopnosti s nimi komunikovat, přijmout je jako partnera, se kterým máme jednat a třeba také odpovědět na pozdrav, ale i spoustu dalších věcí. Vždyť to jsou bytosti, které cítí, vnímají a rozumí tomu, co se kolem nich děje – což je leckdy pro někoho nepochopitelné a nepředstavitelné. Ale je to tak. Díky tomu, že v dnešní době žijí osoby s postižením v převážné míře ve svých rodinách a nejsou "uklizeni" do ústavů, jsou běžnou součástí našeho života a můžeme se naučit lépe jim rozumět a žít s nimi. Jenom někdy potřebují speciální pomoc a přístup. A rozhodně potřebují úsměv a lásku, a také tak jako my všichni "zdraví". Ilona Mikušová, matka handicapovaného dítěte a také ředitelka OS Orion Leckdy si připadám hloupě, když se svým osmiletým synem, který je na vozíku, vyrážím do města na nákupy nebo i na běžnou procházku. Není tomu ani tolik kvůli bariérám, které musíme neustále překonávat – ať už se jedná o nečekaný obrubník u chodníku, schody do obchodu a někdy i na úřad nebo otrávené výrazy řidičů autobusu, když nám mají pomoci. Spíše mě pomalu unavují a někdy skutečně pobuřují soucitné výrazy lidí kolem nás. Chápu jejich pocity, ale pro syna i pro mě je mnohem více povzbudivé, když se s námi lidé baví jako se zcela zdravými. Mnozí si to neuvědomují, ale nebezpečnou bariérou je onen soucit, kdy ztrácí handicapovaný člověk motivaci být stejný anebo se aspoň přiblížit světu zdravých lidí. To je totiž to, co nás drží nad vodou, a to, proč nám život připadá pořád krásný. Takže raději než soucitné pohledy, nás pozdravte a zeptejte se nás, co nejraději děláme ve volném čase. Budete možná překvapení. Teď začínáme hrát basketbal. A jsme v tom dobří.... Jana Kubíčková, matka osmiletého syna, který ochrnul po zdravotních komplikací ještě jako batole

Foto: PLOŠINY PRO VOZÍČKÁŘE stále ještě nejsou všude samozřejmostí.
Ilustrační foto Deníku