Třiadvacetiletý Američan Austin Chapman se narodil neslyšící, naslouchátka mu umožňovala rozlišovat jen nejhlubší tóny. Nový přístroj mu zlepšil sluch natolik, že poprvé v životě uslyšel hudbu.
Celý život jsem pozoroval lidi, jak ze sebe dělají blázny, když zpívají svou oblíbenou píseň nebo sebou vrtí na parketu. Pozoroval jsem i lidi dojaté k slzám. Nikdy jsem tomu nerozuměl, popsal Austin svůj příběh na webu Art of the Story. Nové naslouchátko mu nyní otevřelo dosud neznámou dimenzi: "První zvuk, který jsem slyšel, byly mé boty drhnoucí o koberec. Polekalo mě to." Vzápětí se zaposlouchal do kakofonie nových zvuků: hučení klimatizace, klapot prstů na klávesnici, ruch ulice přicházející otevřeným oknem...
Ještě týž den pro něj přátelé připravili hudební večírek. Pouštěli mu na přeskáčku nejrůznější žánry. Rolling Stones, Elvise, Mozarta, Sigur Rós, Michaela Jacksona... "Když došlo na Mozartovu Lacrimosu, úplně mě dostala její krása. V jednom místě zní, jako by zpívali andělé. V té chvíli jsem hudbu poprvé skutečně ocenil, slzy se mi kutálely po tvářích." Následně se obrátil na sociální síť Reddit s dotazem, co dalšího by si měl poslechnout. Rychle se mu sešlo na čtrnáct tisíc doporučení. Už slyšel leccos, nejvíce si oblíbil klasiku a islandské Sigur Rós. Nesedí mu naopak country. "Je hodně založena na textech. A protože jim ne vždy rozumím, v těch příbězích se ztrácím. Zní mi to, jako když zpěvák několik minut pláče," svěřil se časopisu The Atlantic. Ale žánr zcela nezatracuje, líbí se mu například Blues Folsomské věznice od Johnnyho Cashe, které u nás zpíval Michal Tučný a později v poněkud necountryové úpravě i Kabát.
"Mým nejoblíbenějším zvukem je ale stále ticho. Když naslouchátko vypnu, mé myšlenky jsou jasnější a vše je najednou tak klidné," říká Austin.
Foto: POPRVÉ. Jaké to asi je, slyšet ve třiadvaceti poprvé hudbu? (Ilustrační foto.)
Foto: 1, 2, 6 Profimedia, 3_5 Overstock.com