Havanští psíci se podle chovatelky výborně hodí k alergikům, epileptikům či autistům. Je to velice společenské plemeno
Několikahlasý štěkot se ozývá za plotem u jednoho z domů v obci Únehle na Tachovsku. Podívám se tím směrem a mezi dřevěnými plaňkami vykukuje asi šest nebo sedm čumáčků. Podívám se za hradbu a sleduje mě několik párů veselých psích očí. "Pojďte si je vyfotit dovnitř, ať se nemusíte naklánět přes plot," zve mě dál majitelka.
Eva Kvasničková se na chov havanského psíka (nebo také havanského bišona či havanéze) dala před osmi lety. "Zaujalo mě, jak jsou to milí a společenští psíci. Ale především jsou velice vhodní i k postiženým lidem. To jsem si ověřila i v rodinném kruhu," uvedla chovatelka s tím, že plemeno je vhodné nejvíce pro epileptiky, autisty, vynikajícím společníkem je pro vozíčkáře. "A hodí se i k alergikům. Nelíná, nemá podsadu, stačí ho jen vyčesat."
Po zahradě Kvasničkových v současné době běhá devět psích slečen a stejný počet štěňátek. A celé smečce zdánlivě velí hrdý Ajax, otec všech devíti mrňat. "Ve skutečnosti má ale hlavní slovo zakladatelka chovu Rebie. Ta je skutečným vůdcem smečky," vysvětluje Kvasničková s tím, že mezi pejsky vládne matriarchát. Chovatelka bez problémů odříká jména všech – vedle Ajaxe tedy vidíme zakladatelku rodu Rebie, dále šestileté fenky Kerinku, Sendy a Olinku. Jsou to sestry a nejplodnější mámy. Z vlastního odchovu pochází Sněhurka, Terezka, Annie a Ketynka. A mezi nimi Gina, která přišla před měsícem. Z deseti štěňat, která pocházejí od dvou fenek, si Kvasničkovi ponechají jedno. Už je pojmenovali. Je to Tatranka.
"Chov havanského psíka není zas tak náročný. Samozřejmě určité úsilí to stojí. Pro psy jsme postavili malý domek, v jedné místnosti přebývají dospělí psi, ve druhé štěňata. Musíme jim topit a mají tu také zázemí, kde je pračka a sklad krmiva," popisuje chovatelka.
Psi to ovšem jsou povahově naprostí pohodáři, společenští, nejsou to žádní likvidátoři (neměli by tedy rozkousávat třeba boty). "Milují agility. Vše chtějí dělat s páníčkem. A jsou ideální k odrostlejším dětem, tedy k těm ve věku od desíti dvanácti let."
I když chov není tak náročný, chovná stanice si přece jen přítomnost paní Kvasničkové vyžaduje. Naštěstí to není problém, jako účetní pracuje většinou doma a má na čtyřnohé svěřence čas. Ti nejsou ani velcí žrouti, desetikilový pytel granulí vystačí smečce na celý měsíc. Ale k tomu jim v Únehli dávají speciální bylinkové přípravky, některé pokrmy jim vaří a štěňata podstupují terapii, aby lépe snášela změnu prostředí po odloučení k novému majiteli.
"Jedno štěně stojí kolem pěti tisíc korun. A odchází od nás očkované, odčervené a po zdravotní stránce je o ně postaráno," dodala chovatelka.
P. S.: Během návštěvy si autora tohoto článku všichni psíci očichali a vyzývali jej ke hře či k pohlazení. Nejkurážnější byli v tomto ohledu Ajax a Sendy, štěňátka byla zdrženlivější. Poté, co chovatelka vyndala na zahradu tunel pro cvičení agility, věnovali se více skotačení v tunelu.
Foto: SVĚŘENCI EVY KVASNIČKOVÉ jsou velmi přítulní a velice společenští psíci.
Foto: Deník/Jiří Kohout