Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Obě dvě dámy mají co do činění s vodícími psy, však také pod stolem vysílacím je s námi Karen, 8-letá fenka a Xanto, který je momentálně ve výcviku, takže kdybyste slyšeli nějaké funění, tak to nemá na svědomí ani jedna z nás tří, co tady sedíme za ty dvounohé. Vyprávějte mi o tom, jaké to je, když člověk dostane svého prvního vodícího psa, Jano, a vy mi potom řekněte, Heleno, jaké to je, když člověk svého prvního vodícího psa vycvičí.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Tak prvního vodícího pejska, je to nová zkušenost samozřejmě, já sama jsem nikdy před tím zkušenost s pejskem, co se týče doma, neměla, ale musím říct, že jsem změnila názor, co se týče psů venkovních, ti, co žijí na zahradě, myslím si, že ten vodící pes, který žije s tím pánem, že je daleko spokojenější než ten, který je sám venku na tý zahradě. Takže v tomhle tom já jsem si udělala takovej svůj osobní názor. No, a jinak ten můj vodící pes mi strašně pomohl v takový tý samostatnosti. To je tak, že se člověk dostane sám do práce, dostanu se sama k lékaři, na poštu, i cestuji s mým vodícím psem tam, kam potřebuji, se zkrátka dokážu dopravit sama.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže najednou vlastně vstupy ... ještě jakoby se ty hranice rozšířily člověku.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Ano, ano, taková samostatnost zkrátka.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jana Štrochová je fyzioterapeutka nevidomá, nebo se zbytky zraku, říkám to správně.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Ano.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A teď se obrátím na Helenu Nerglovou, která vlastně vodící psy cvičí, když člověk vycvičí prvního vodícího psa a dostane tu první zpětnou odezvu, jaké to je?
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
To je obrovský zážitek. To, trošku jste mě, tuhle tu otázku jsem nečekala, tu mi dlouho nikdo nepoložil, ale teď si na to strašně ráda zpětně zavzpomínám, ono už je to hodně let, já jsem prvního svého vodícího psa vycvičila už před vlastně 20 lety, a byl to tehdy, že jsem cvičila plemeno, který u nás nebylo moc známý, tehdy se jmenoval americko-kanadský bílý ovčák, dneska se jim říká švýcarští ovčáci. A tu fenku jsem si vychovala od malinkatého štěněte, a tehdy tehdejší vedoucí výcviku vodících psů, pan Tibor Kikta říká, že jestli ji dobře vychovám, takže si ji budu moct zkusit i vycvičit. Tak jsem se strašně snažila, jsem strašně o tu práci stála, nakonec se mi ji teda podařilo vycvičit a předat paní učitelce hudby z Mimoni a na to si dodneška vzpomínám, ano, on je to krásný, krásný takový pocit toho zadostiučinění, paní učitelka díky ní vlastně sama chodila tu trasu do tý hudební školy, takže to je výborný pocit, ale pamatuji si na to, protože já jsem tam přespávala, že jo, poblíž vlastně, kdy se předává pejsek, tak se přespává někde poblíž, aby se cvičilo, tak si do dneška pamatuji, jak v noci nebo večer na tom hotelu, jak jsem tam brečela, protože to je, ono to skutečně není jednoduchý, člověk se s tím postupně nějak musí naučit žít, ale ono si vychováte štěňátko, ono ho vycvičíte, a teď ho dáte, byť do dobrých rukou, byť za účelem, který chcete ho dát, ale ale ...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ale nedá se to vysvětlit.
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
No.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jana Štrochová a Helena Nerglová, jsou tady za občanské sdružení Přátel vodících psů a vaše otázky jim můžete posílat přes web Radiožurnálu www.radiožurnal.cz.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jana Štrochová a Helena Nerglová jsou obě dvě ve studiu s vodícími psy, jsou z občanského sdružení Přátel vodících psů. A mluvit budeme o tom, jak snadné nebo nesnadné je vlastně takového pejska vycvičit a taky se zeptám třeba Jany, jak se člověk stane ministryní republiky vodících psů, jak taková disciplína vypadá, ale pojďme nejdřív k tomu výcviku. Vy jste, Heleno, říkala, že ten pejsek se dává zpátky, se dává tedy tomu novému majiteli s trošku těžkým srdcem, jak dlouho s ním ten instruktor tráví čas?
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
To je trošku rozdílný, obecně jako asi nejčastější, nejčastější způsob, jakým se to u nás v České republice dělá, že se vlastně dvouměsíční štěňátko, který už prošlo nějakými testy, musí už zkušený člověk poznat, jestli to není štěňátko bojácný, jestli není případně agresivní, což samozřejmě u retrívrů by bylo hodně výjimečný. A když to štěňátko tím testem projde, tak jde do výchovy, říká se často předvýchova, jde vlastně do nějaký rodiny, ideálně do rodiny, která má už nějaký zkušenosti, aby to nebyli úplní laici, přece jenom výchova štěněte zase, aby bylo správně vychovaný, tak zase není úplně, úplně jako jednoduchá záležitost. V tý rodině by to štěňátko mělo se výborně socializovat, naučit se takový ty zásady slušného chování v rodině, nelézt do postele, nelézt na stůl, neskákat lidem na hlavu, musí se naučit jezdit dopravními prostředky, pohybovat se běžně ve městě, chovat se prostě jako milý společník, nevtíravý, takže když tohle všechno se zadaří, tak se přibližně, ale já radši říkám opravdu přibližně, protože nemám ráda pravidlo, že to je okolo přesně jednoho roku, každý pejsek, stejně jako každý člověk dozrává trošku jinak, zažila jsem psy, který už můžou jít do výcviku třeba v 10 měsících, ale taky jsem zažila psy, který je lepší začít cvičit třeba od roku a půl. Takže, když ten pejsek je dostatečně zralý psychicky na ten výcvik, tak se vrací ke cvičiteli a ten se mu potom teda intenzivně věnuje, aby ho naučil skutečně ty dovednosti týkající se samotného vodění toho zrakově postiženého člověka.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A může se stát, že třeba ten pejsek, že během toho výcviku prostě přijdete na to, že ten pejsek, že jste třeba udělali na začátku u výběru toho štěněte chybu a ten pejsek na to není?
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Já bych to nenazvala ani chybou, protože je to živý tvor, a on se skutečně mění a po všech těch letitých zkušenostech, a řekne vám to asi každý zkušenější cvičitel, nedá se 100-procentně jako říct na začátku, kord u malého štěněte, je to prakticky vyloučené, říct 100-procentně - tohle bude povaha na to vodění, bohužel takzvaných vyřazovaní vodících psů je běžné, je to běžné, protože se tam musí selektovat opravdu na ten, na ty ideální psy jak po stránce povahový, tak po stránce zdravotní. Ono vlastně leckterý veterinární testy jdou provést až po tom prvním roce života psa a tam dochází třeba právě k tý selekci zase z důvodu zdravotních, takže ono to, že pejsek jako třeba na to nevyšel, že se musel vyřadit, ono se to nedá nazvat jako většinou chybou, jako cvičitele nebo člověka, to se prostě stává.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To říká instruktorka výcviku vodících psů Helena Nerglová. Já se zeptám Jany Štrochové, jestli nevidomí se mohou podílet na výcviku psů, vlastně sami pro sebe nějakou měrou, nějakým způsobem.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
No, určitě, jako v tom, potom, když už toho pejska má, tak si ho vlastně celý život cvičí sám, jakoby docvičuje, protože vlastně v tom praktickým životě, kdy nás ten pejsek doprovází, tak musíme dbát na to, aby to dělal přesně, takže když udělá ten pejsek chybu, on akorát jakoby ošulí tu svojí dovednost, tak je dobrý ho samozřejmě nepochválit, ale ani nějak zvlášť nekárat, ale chtít po něm, aby to znova provedl, tu, ten povel, který mu ten nevidomý člověk dá. A potom, když to teda opraví a udělá to dobře, tak potom je buď piškotek nebo velká pochvala.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ale když udělá ten pejsek tu chybu, tak se vám taky může něco stát, když vlastně se na něj spoléháte?
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
To určitě, může se to stát, mně se jednou stalo, že mě můj vodící pejsek zatáhl nebo chtěl zatáhnout na semaforu, chtěl přejít přes červenou, protože na druhý straně stála paní s jiným psem, ale tím, že já teda to ukoukám, tak jsem si jí stáhla zpátky a dostala za uši trošičku, no.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jak se cvičí pes třeba na semaforu, na zvukový signál?
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Ten pejsek jde vždycky na můj povel, nebo na náš povel, a tím líp, když ten semafor je ozvučený, takže když začne rychle cvakat, to tady v Praze jistě máte, tady na Vinohradský třídě teda jsem si všimla, že to moc ozvučený není, ale u nás v Pardubicích to je téměř všude, takže když mi to začne rychle cvakat, tak pro mě je to signál, že mám dát povel vodícímu psovi převeď a v tu chvíli jdeme.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A když semafor ozvučený není?
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Tak čekám na někoho, kdo přijde na ten semafor a pomůže mi v tu chvíli.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Společně s Janou Štrochovou a Helenou Nerglovou mluvíme o výcviku vodících psů.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Helena Nerglová a Jana Štrochová jsou hosty dopoledního Radiožurnálu. Jsou z občanského sdružení Přátel vodících psů. Vrátíme se zpátky do výcviku. Dejme tomu, že štěňátko už je socializované, rodina s větším či menším pláčem štěňátko odevzdá vám, jako instruktorovi, jak vypadá ten výcvik, jak intenzivní je, jak dlouho, Heleno, trvá?
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Tak zase, v první řadě pes je živý tvor, není to stroj.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A naštěstí už to není věc, podle nového občanského zákoníku.
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
A je dobrý si to často, když člověk třeba neví, tápe, převést si to na dítě, stejně jako každý dítě je jinak zralý na výuku, stejně jako unese prostě různou intenzitu toho každodenního vstřebávání informací, tak je to úplně s těmi, s těmi psy. Možná se všemi zvířaty, který se cvičí, každý je prostě jiný. Odbornost cvičitele je hodně v tom, aby odhadl, to je první věc, kterou asi musí udělat, musí odhadnout, kterého pejska, jaký typ osobnosti má zrovna, zrovna v ruce, s kterým má zrovna pracovat. A podle toho se vlastně přizpůsobit. Jsou psi skutečně, kteří se dají cvičit jako poměrně brzo, třeba ještě i trošku dřív než je ten první rok života, a dá se s nima relativně začít dělat intenzivně. Nicméně stejně, zase jako u těch dětí, napřed ty lekce jsou krátký, vlastně ten výcvik začíná tak, že se dělají takový vycházky, už sice v postroji, pes jako nemá problém si navyknout na chůzi v postroji, naopak většině psům ten lehký tah jako vyhovuje, hodně psů chodí rádo v tahu, takže postroj oni celkem i uvítají, ten jim nevadí a cvičí se tak, že se vždycky zásadně ve městě, lidi si často myslí, že máme na to nějaký speciální cvičáky, to ne, oni ..., samozřejmě dá se udělat, někde na cvičáku se dá udělat nějaká poslušnost jako pro začátek, ale především se vodící psy cvičí běžně ve městě, v běžným městským ruchu. A samozřejmě postupuje se obvykle jako v každý jiný kynologii - od nejjednoduššího ke složitějšímu. Takže s tím mlaďounkým psem, kterého jsem dostala do výcviku, půjdu určitě do poměrně klidného prostředí, spokojeně spolu tam budeme, půjdeme, první věc, kterou se musí naučit, jako aby hezky šel, přímo šel, aby si nevšímal okolí, nečuchal, neočurával, nevšímal si psů, nekontaktoval lidi, ale musí to být velice nenásilný, ten pes jako v tomhle nesmí zradit, není tam zase veřejnost si ..., často se s tím bohužel setkávám, že si myslí, že výcvik vodících psů je tvrdá záležitost, vůbec ne, tam se jednak musí pracovat s jemnějšími psy, protože jenom jemnější pes potom bude sloužit i tomu člověku s handicapem, a jako s takovým musíme k nim vlastně přistupovat. Skutečně je to spíš výcvik návykový, já to teď řeknu hodně zjednodušeně, ten vodící pes se cvičí tím způsobem, že tak dlouho s nim chodíme jako bychom neviděli, až si na to zvykne, to je hodně zkráceně, ale dost na tom je.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Díky tomu chápu víc a já mám ještě jednu věc, která mi vrtá hlavou, když vidím nevidomého člověka s asistenčním psem, tak se velmi bedlivě vždycky dívám, a ještě si nedokážu odpovědět na otázku, kdo koho vede, Jano, jak to máte vy?
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Já bych to jenom teďka upřesnila, vodící pes a asistenční pes ...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Špatná terminologie.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Nevidomý člověk má vodícího psa. A člověk, který je na vozíčku, má asistenčního psa například.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže zůstaňme u vodících psů.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Ano, u vodících psů zůstaneme. A teď jsem měla tu otázku?
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Kdo koho vede?
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Kdo koho vede, no, samozřejmě pes, i když to někdy tak nevypadá, protože ten pes jde v tahu, ten postroj, který má ten pejsek na sobě, má takovou rukojeť, to jistě si tady lidi všímají v okolí, když někde potkají vodícího psa, a ten pes má pořád, nebo musí jít v tahu, aby ten člověk cítil v ruce, jestli ten pes zatáčí nebo vyhýbá se kalužím nebo nějaký nerovnosti nebo značce, nebo cokoliv nás zkrátka potká na ulici, takže je potřeba udržovat ten tah. A ten člověk se musí přizpůsobit tempu toho pejska, protože on ví, proč zpomaluje, on ví, proč zrychluje, on ví, proč se vyhýbá, tak ten člověk je naprosto závislí na tom, jak ten pejsek ho vede.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já se omlouvám, že jsem položila tuhle otázku, kdo koho vede, ale mně přišlo, vy jste vlastně i to říkala, že člověk s tím psem třeba pracuje, když se zastaví na světlech, na semaforu a tak dále, takže je to vlastně člověk, který dává tomu psovi ty povely.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Ano.
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Ano, jednoznačně, veřejnost trošku to vidí obráceně, oni často mají pocit, že to je určitý ten vodící pes, že je takový psí Einstein a vede toho, já to nechci ani snad říct, ale někdy to skutečně tak ta veřejnost laická vidí, vede toho chudáka, který je na tom psovi plně závislý, ale ono to tak úplně není, mně strašně líbil, líbilo, nevím už, kdo to řekl, ale je to výborný, je to spojení psích očí a lidského mozku. Stejně tam je vždycky vůdcem člověk.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Já jenom bych dodala, že se mi stalo, že jsem potkala paní, šla s klučíkem a vysvětlovala mu, to je ta paní, co vede toho nevidomého psa.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Je to tak, mí hosté jsou z občanského sdružení Přátel vodících psů, ještě, než bude náš rozhovor pokračovat, podíváme se ale do Španělska. Česká tenistka Klára Zakopalová hraje ve druhém utkání úvodního kola Fed Cupu proti Španělce Torróvé. Jestli se jí podařilo vyrovnat stav 1:1 na zápasy, to poví ze Sevilli Jaroslav Plašil.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Je vidět, že téma vodících psů, když se vás netýká, tak vás rozhodně velmi zajímá, protože se ptáte Jany Štrochové a také Heleny Nerglové, které jsou z občanského sdružení Přátel vodících psů. Ptáte se na to, jak se to třeba udělá, když je potřeba zavést, když má pes zavést svého pana na místo, kde před tím nikdy nebyl, to zajímá Janu Kamínkovou.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Tak to bych možná odpověděla já, protože s pejskem vodícím chodím tam, kde to neznám, potřebuji vedle sebe člověka, protože já tomu psovi musím dávat povely, že jo, takže když jsem třeba přijela sem do vašeho studia, tak dole v hale na mě čeká dcera a podle navigace jsme se dopravily až sem do vašeho rozhlasu. V místě, kde to znám, v Pardubicích, odkud pocházím, tak tam tomu pejskovi dávám povely naprosto suverénně, to není problém, ale v tomhle tom případě je to tak, jak říkám.
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Můžu ještě k tomu doplnit.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ano, samozřejmě.
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Čím dál tím více, zvlášť mladých lidí, ale někdy i lidí takových trošku technicky zaměřených, který jsou technicky víc zaměřený, čím dál tím víc lidí používá v kombinaci s vodícím psem navigace, jo, které dneska skutečně, skutečně je velice dobře už udělaná na tu pěší chůzi a mám už i několik klientů, kteří říkají, já se vlastně díky psovi a díky navigaci dostanu, kam potřebuji, byť jsem tam nikdy nebyl, protože on má, buď si může i nahrát předběžně tu trasu, anebo skutečně má popis trasy a pustí si navigaci, která mu přibližně říká, kudy má jít, pes mu vyhýbá překážky, pes mu řeší věci a dostanou se, kam potřebují.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já se jenom zeptám, nemáte teď některá z vás tu navigaci v mobilním telefonu spuštěnou, protože nám tady dělá nějaký mobilní, nějaké mobilní zařízení nám tady dělá trošičku randál, a už to víme, jo, tak, Heleno, děkujeme za odstranění problému naléhavého. Psi nemají na sobě žádná čidla, žádné takové ...
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Mají čipy.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Mají čipy. Takže čip, čip nás tady v tuhle tu chvíli nezlobí, to jsem velmi ráda, tak si pustíme muziku a ten problém vyřešíme.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Kapela Chinaski a písnička Hlavolam v dopoledním Radiožurnálu, kde jsou hosty Jana Štrochová a Helena Nerglová z občanského sdružení Přátel vodících psů. A dva z těchto borců, klidně to tak můžu říct, jsou teď u nás pod stolem, 8-letá fenka Karen a Xanto, kteří jsou ve výcviku. Hodně vás zajímá práce s vodícími psy. Mě zase zajímá, jestli má vodící pes jiné povely, než třeba můj pejsek doma, kterého cvičím na takové to běžné sedni, lehni, zůstaň, volno.
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Povely, povely jsou, samozřejmě některý má navíc, tak bych to řekla, takový ty základní povely sedni, lehni, vstaň, zůstaň, to jsou povely, který používá asi každý běžný pejskař, to není důvod tam něco měnit, je tam možná spíš třeba trošku něco jiného, dejme tomu, uvedu příklad, přivolání psa, tam je to trošku jiný kvůli tomu, že člověk vlastně nevidí na toho psa, jak vlastně přesně přichází, takže důležitý je, aby na ten povel vlastně přišel na kontakt tomu člověku, aby se ho nějak dotkl čumáčkem, aby se o něj aspoň otřel, aby ten člověk, který vůbec nevidí a třeba nezaregistroval rolničku, nebo byla upadlá rolnička, aby ten pes šel na kontakt.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To znamená, když teď použijete ten povel, tak ti dva psi, co jsou teď pod stolem, tady ve vysílacím studiu, se zvednou.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Měli by.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Mohly bychom to vyzkoušet, jestli to nevadí něčemu.
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Xantík sice tvrdě usnul, ale zkusit to můžeme. Xanto ke mně.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Karen, ke mně.
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Xanto, ke mně pojď. A vlastně on jde čumáčkem jakoby ke koleni.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Karen, ke mně.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Je to tak, vidím to, ale úplně přesně.
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Vzbudily jsme je. Docela naštvaný.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Tak je necháme spát.
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Ve sportovní kynologii se samozřejmě dbá na to, aby ten pes přesně přesednul, nemusí se toho člověka dotýkat, je to takový, že jo, takový víc jako na tu přesnost, je to pro sport, pro zábavu, pro radost vodící pes je pro praxi a z toho by se mělo vycházet.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pojďme na dotazy našich posluchačů, protože jich je mnoho. Paní Vágnerová se ptá, jestli je ještě možné vzít si štěně do rodiny, jaksi na tu dobu určitou a jak by se člověk mohl připojit, kdyby chtěla třeba zrovna ona.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Tak nejlepší by bylo, aby se obrátila právě na naše občanské sdružení, kde ji teda podáme veškeré informace, kam by se měla obrátit a vůbec si s ní promluvíme, aby věděla taky, co jí čeká, ona to není úplně tak jednoduchá záležitost.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže občanské sdružení Přátel vodících psů, máte nějaké webové stránky.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Máme. Jmenují se www.pomahajinam.cz.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Tak, co se stane s pejsky, kteří jsou vyřazeni z výcviku, například ze zdravotních důvodů, ptá se Lída Němcová z Brna.
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Tak ze zdravotních, obecně všechny pejsci, kteří jsou vyřazeni, tak se pokoušíme dávat je do rodin, do dobrých rukou, jako běžný společníky. Občas taky se stane, že třeba vyřazený pejsek, který má ..., je zdravej, jenom má příliš velký temperament, tam jako já osobně jsem ráda, když ten pes jde dál pracovat, protože už je třeba v něčem takzvaně rozpracovaný, výborně socializovaný, zažila jsem párkrát, že šli sloužit třeba na letiště, na vyhledávání výbušnin, drog a podobně. To já jsem sama, říkám, ráda, když ten pejsek dál pracuje, samozřejmě, když je to ze zdravotních důvodů, tak se ty dobrý ruce hledají podstatně hůře.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Lenka se ptá, Jano, tentokrát vás, jakého, odkud máte svého vodícího psa, jaké plemeno to je, protože sama přemýšlí o tom, že by si také vodícího psa pořídila, ale nevyzná se v organizacích, které je cvičí a neví, na koho se vlastně má obrátit.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Já osobně už mám 8-letou fenku, pochází z výcvikového střediska Zinonic, ale samozřejmě dobrých cvičitelů je všude v každým výcvikovým středisku, všude jinde dost, ale, jak říkám, bylo by dobré se obrátit na naše občanské sdružení a popovídat si o tom.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Teď je tady otázka, Heleno, na vás, jak se vlastně člověk k takové práci s vodícími psy dostane a kde jste začínala, se ptá Jan z Prahy.
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Tak, jak jsem už uvedla, já jsem skutečně začínala, už je to nějaký pátek, je to 20, před 20 lety jsem začínala, a já mám teda vystudovanou vysokou školu zemědělskou a po ní klasicky jsem šla do kanceláře na ministerstvo zemědělství, tam jsem pracovala rok a strašně mě to nebavilo u těch papírů a měli jsme tam puštěný tehdy rozhlas po drátě a tam najednou mě to hrozně zaujalo, mluvil tam pán, v podstatě takový jeden z prvních lidí, sám byl nevidomý, měl jedny, jednoho z prvních vodících psů u nás, začínal tady vlastně zakládat ten výcvik vodících psů, byl to tedy již zmíněný pan Tibor Kikta, a on právě říkal, že pořád potřebují dobrovolníky, kteří by pomáhali s výchovou těch štěňátek. Tak já jsem hned ten den, hned ten den, jak jsem šla, mohla konečně opustit tu kancelář, tak jsem tam běžela, s pánem jsem se domluvila, že bych si vzala na výchovu to štěňátko a on mi tehdy právě řekl, že když se mi to povede, protože já už jsem v tý době zase byla do jistý míry zkušenější pejskař, cvičila jsem normální sportovní kynologii pod Svazarmem tehdy, takže říkal, že když se mi to povede, že by se mnou zkusil dál spolupracovat na tom výcviku.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A teď jste tady za občanské sdružení Přátel vodících psů. Za malou chvíli zeptám, Jano, vás, jak vlastně pomoci lidem, kteří jdou po ulici s vodícím psem a jak jim neuškodit.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jana Štrochová a Helena Nerglová jsou hosty dopoledního Radiožurnálu. Je tady spousta zajímavých otázek, Lucie se ptá, jak takového slepeckého psa venčíte, to bude asi, Jano, na vás otázka, můžete ho pustit na volno, jak zabráníte, aby například "pažravý labroš" při venčení nesežral nějakou ňamku.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Tomu se zabránit prostě nedá, ten pes se nedá ukočírovat, to je živá popelnice, kontejner ...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže, když přijde a zjistíte, že nelibě páchne, tak víte, co se stalo.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Ano, a je podezřelý, když přestane cinkat, tak už jsem ve střehu a už radši přivolávám, protože, jakmile tam setrvá dýl než 5 vteřin, tak se blíží velký nebezpečí. Ale musí se venčit na volno, pouštím ji, důvěřuji ji i přesto, že mě občas zklamala, tak jí pořád tu důvěru zatím dávám.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jano, jak by se lidé měli vlastně k vodícím psům a jejich majitelům chovat, protože já jsem minulý týden tady na Václavském náměstí zažila, jak se nějaká paní snažila převést pana i se psem a on se jí snažil vysvětlit, že to není dobře.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Já bych poprosila strašně veřejnost, aby nás nechali pracovat a že pokud by si chtěli pejska pohladit, tak ať se vždycky zeptají, pokud by chtěli nějak pomoci, ať se vždycky zeptají toho člověka, jestli potřebuje pomoc. Není dobrý, aby najednou někdo přiskočil k člověku s vodícím psem, chytil ho za loket nebo za rameno a tlačil ho před sebou nebo snažil se ho někam dopravit, aniž by ten člověk tušil, co se děje. Ten pejsek slouží, pracuje, je předaný do ruky nevidomého člověka, protože to umí, v případě jenom, že člověk je bezradný, neví si rady, zabloudí nebo se mu stane nějaká ..., dostane se do situace, kterou nedokáže vyřešit, potom každý nevidomý člověk nebo slabozraký člověk si o tu pomoc řekne.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže, když vidím nevidomého s vodícím psem, tak je to něco jiného, než když vidím člověka třeba jenom s bílou hůlkou.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Je to úplně něco jiného, no, je to opravdu velký rozdíl, já sama mám obě zkušenosti za sebou a musím říct, že s vodícím pejskem já se cítím daleko líp, daleko bezpečněji, daleko větší jistotu mám, kdežto s tou hůlkou, kdy mně to taky chvilku trvalo, než jsem se s tím smířila, a vůbec sžila, už bych se k tomu vrátit nechtěla a ten pejsek je prostě daleko pohodlnější.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To říká mimochodem dvojnásobná ministryně republiky ve výkonu vodících psů Jana Štrochová. Heleno, otázka na vás, jaká plemena jsou vlastně vhodná k výcviku vodících psů?
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Tak obecně v celém světě i u nás se pořád nejvíc cvičí různý plemena retrívrů, což teda určitě na prvním místě je pořád labradorský retrívr, na druhým místě jsou většinou, než už kříženci labradorského retrívra a zlatého retrívra, následuje za nimi zlatý retrívr. Trošku na vzestupu obecně v popularitě je všeobecně veřejnosti, ale i se to promítá do toho výcviku vodících psů, se používají dneska i ty /nesrozumitelné/, a to je tak jako z těch retrívrů asi všechno, jiný plemena retrívrů se jako vyzkoušely, ale příliš se neosvědčily. Samozřejmě stále se cvičí i ovčácký psi, klasický německý ovčák, zase v současný době je na vzestupu, je to asi dáno taky bezpečnostní situací, přece jenom často zrakově postižený člověk může být terčem určitých jiných typů lidí, takže se, samozřejmě i ten německý ovčák, pokud je vodící, musí být neagresivní, ale už jako opticky nažene přece jenom určitý respekt, takže se lidi s ním cítí bezpečněji, takže ty jsou taky trošku na vzestupu, ti němečtí ovčáci, no, a obecně, když to řeknu úplně obecně, téměř v každým plemeni by se dal najít vhodný jedinec jak po stránce povahový, tak po stránce zdravotní, musí splňovat samozřejmě určitou výšku, žádoucí je, aby nenaháněl hrůzu veřejnosti a pořád se ... nebo užívají se taky různí účeloví kříženci, protože křížení čistokrevných plemen skutečně zlepšuje zdrav, zdravotní stav, pardon, zdravotní stav tý psí populace.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Říká Helena Nerglová, je instruktorkou výcviku vodících psů. Společně s ní byla ve studiu Jana Štrochová. Děkuji vám za návštěvu, děkuji vám za to, že jste nás trošičku uvedli do problematiky, že budeme třeba méně cloumat s nevidomými na přechodu a snažit se prospět jiným způsobem. No, a koho zajímá právě ta pomoc jiným způsobem, tak by se mohl podívat na webové stránky www.pomahajinam.cz, protože to vlastně nejsou jenom webovky, které jsou určeny přímo lidem, kteří potřebují vodícího pejska, je to tak, Jano?
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Je to tak. Je to tak. Našimi členy se může stát kdokoliv, bez jakéhokoliv handicapu, zkrátka člověk, který chce nějakým způsobem se spolupodílet nebo zúčastňovat našich akcí, pomáhat tam člověku, který v tu chvíli nemá svého průvodce, má jenom pejska, ale nemá svého člověčího průvodce, takže jsou zváni všichni, jsou, budeme rádi za každého člověka, který k nám přijde.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Tak děkujeme. Děkuji, Jano, vám. Děkuji, Heleno, vám. A děkuji i těm dvěma čtyřnohým pomocníkům, protože ve studiu Radiožurnál jsou i Xanto a fenka Karen. Ať se vám daří, díky moc.
Jana ŠTROCHOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Taky děkujeme, na shledanou.
Helena NERGLOVÁ, občanské sdružení Přátel vodících psů:
Děkujeme, na shledanou.