Martina PELCOVÁ, moderátorka:
Lidé se tam scházejí s úsměvem a navzájem si vyprávějí veselé historky. Člověk by vůbec neřekl, že je v nemocnici, kde se léčí pacienti se závažnými nemocemi. Výtvarná dílna při Masarykově onkologickém ústavu funguje už 18 let a před Vánocemi tradičně nabízí veřejnosti své výsledky. Mezi onkologické výtvarníky zavítala také Martina Pelcová.
Barbora EISENHAMEROVÁ, asistentka:
Jo, takže když chcete takový leknínek, tak si to nastřihnete takhle. A potom vlastně v závěru to opálíme nad ohněm a svážeme to dohromady, protavíme to. Jo, tak takhle.
Jarmila TÝLKOVÁ, pacientka:
Tak. Tak já jdu na to.
Barbora EISENHAMEROVÁ, asistentka:
Takže rozstřihat hezky.
Martina PELCOVÁ, moderátorka:
Asistentka Barbora Eisenhamerová právě vysvětlila Jarmile Týlkové, jak se vyrábí lekníny z plastových lahví. Paní Jarmila mi na sebe prozradila, že už do dílny chodí od jejího založení, čili od roku 95. Co všechno jste se za tu dobu naučila za výtvarné techniky?
Jarmila TÝLKOVÁ, pacientka:
No, úžasný. Prakticky všechny, který se tady dělaly. Já jsem tady léčená od roku 75, tak tím pádem já už jsem tady dávno předtím, než vznikla tady ta dílna.
Martina PELCOVÁ, moderátorka:
Takže pokud správně počítám, tak už 38 let bojujete s onkologickým onemocněním a jeho následky a následky léčby?
Jarmila TÝLKOVÁ, pacientka:
Ano. Ano.
Martina PELCOVÁ, moderátorka:
A přesto teda vypadáte velmi vitálně. Usmíváte se.
Jarmila TÝLKOVÁ, pacientka:
No, tak dělám, co můžu. V tom 75. roce byla pro mě hnací síla synové, protože byli malí a manžel je sice strašně hodnej, ale absolutně nepraktickej, protože je muzikant a ten prostě má od takových běžných věcí daleko. Tehdy jsem měla ještě rodiče, tak v té době, když jsem tady ležívala, tak se starali dost rodiče. Teď už teda se mi podařilo je dotáhnout i k tomu, že mají vysokou školu, zaměstnání a už mají svoje děti dost velký, takže už péči mám prakticky jenom o sebe a o manžela.
Martina PELCOVÁ, moderátorka:
Vy tu dílnu tedy znáte velice dobře. Jak hodnotíte to, že tady na Masarykově onkologickém ústavu něco takového je?
Jarmila TÝLKOVÁ, pacientka:
No, já to vysoce hodnotím z toho důvodu, že člověk, když má ty problémy onkologických moc, tak tady na to člověk zapomene nebo se snaží odreagovat prací, nemyslí jenom na problémy, který má a snaží se s nima vyrovnat, jak jde nejlíp. Takový ty pochmurný myšlenky mu utečou z hlavy.
Martina PELCOVÁ, moderátorka:
Paní Jarmila je jedním z mnoha pacientů, kteří dílně děkují za vrácení úsměvu v těžkých dobách. Masarykův onkologický ústav, ke kterému dílna patří, se pravidelně možná i proto umisťuje v anketách s pacienty mezi nejpopulárnější zdravotnická zařízení v České republice. V roce 1995 byl dokonce vůbec první českou nemocnicí pečující o pacienty se somatickým onemocněním, která využívala arteterapii. Do té doby se využívala pouze u psychicky nemocných. Na důvody založení dílny vzpomíná psycholožka Marta Romaňáková, které má dílnu terapeuticky na starosti.
Marta ROMAŇÁKOVÁ, psycholožka:
Výtvarná dílna byla zakládaná z mnoha důvodů. Jeden byl ten, že jsme vnímali to, že pacienti jsou prostě jaksi uvězněni v těch postelích a tam neustále čekají na něco a je to celé otravné. Jsou úzkostní a přemýšlejí pouze v intenzích tý nemoci, jako kdyby ztrácejí ten svůj běžný život. Takže to, co my jim nabízíme, je získat si jakousi zkušenost, že i v době nemoci vlastně jim zůstává množství různých možností, jak ten život plnohodnotně žít.
Martina PELCOVÁ, moderátorka:
Nejčastěji se podle paní Romaňákové v dílně scházejí hlavně pacientky.
Marta ROMAŇÁKOVÁ, psycholožka:
Většinu tvoří ženy, které prostě u nás leží dlouhodobě třeba v rámci ozařování, že vlastně hledají nějaký způsob seberealizace. Ale v poslední době vnímáme to, že k nám chodí častěji i muži a hledáme i způsoby takové práce, která by je oslovila.
Martina PELCOVÁ, moderátorka:
Zatímco ženy ocení techniky jako je drátkování, malba na hedvábí nebo smaltování šperků, muži můžou uplést košík nebo pracovat se dřevem. Na otázku, jestli pobyt v dílně pacientům pomáhá také ve zlepšení zdravotního stavu, dodává, že k tomu nemá spolehlivé důkazy.
Marta ROMAŇÁKOVÁ, psycholožka:
Máme ale podloženo to, že daleko líp spolupracují na své léčbě. Daleko ochotněji vedou komunikaci se svými ošetřujícími lékaři. Daleko lépe se rozhodují v rámci postupu, takže pokud tu aktivitu jako v sobě mají, tak obecně známo je, že když člověk aktivně přistupuje sám k sobě, netrpí dlouhodobě úzkostí, strachem, napětím, tak takovýto člověk má jako kdyby daleko lepší vyhlídky na nějaký proces u zdraví.
Martina PELCOVÁ, moderátorka:
A projevuje se na vytvořených dílech také tíha nemoci, kterou si s sebou výtvarníci do dílny nesou?
Barbora EISENHAMEROVÁ, asistentka:
Závisí na tom, co dělají. Pokud dělají ty mechanické, myslím, jako jsou košíky, tak to vlastně tam moc nepoznáte, protože to prostě přibývá řada po řadě. Ale v momentě, kdy se pustí do akrylu nebo do třeba konkrétní malby na hedvábí, v tu chvíli tam můžete vidět nějakou symboliku. Je spousta pacientů, kteří sem přichází jenom s tím, že chtějí trávit čas a vlastně úplně jakoby mizí ta nemoc do pozadí a vůbec se to nevytahuje třeba do hovoru. Pak sem přichází pacienti, kteří tak normálně plynule o tom hovoří a vlastně během té tvorby občas se něco objeví. Byla tu pacientka, která říkala, že teď potřebuje používat hodně zelenou barvu, protože má pocit, že to je to, co jako jí vyhovuje. A spojovala to sama s tím, že to je jako proces uzdravení. A ona sama si to tak pojmenovávala.
Martina PELCOVÁ, moderátorka:
Vysvětluje jedna z asistentek dílny, studentka výtvarné výchovy Barbora Eisenhamerová. Výrobky pacientů ústavu si ostatně může prohlédnout a zakoupit také veřejnost. Právě 11. prosince je v dílně vánoční prodejní výstava tamních výrobků. Kdo si něco zakoupí, podpoří tím dílnu.
Barbora EISENHAMEROVÁ, asistentka:
Ty výrobky jsou víceméně za výrobní cenu, plus nějaká menší přidaná hodnota. Opravdu v porovnání s nějakými designovými obchody je to úplně jinde. Jde hlavně o to, že vlastně ty peníze jdou na materiál a chod té dílny.
Martina PELCOVÁ, moderátorka:
A psycholožka Romaňáková připomíná, že výrobky dílny mají zvláštní význam.
Marta ROMAŇÁKOVÁ, psycholožka:
Pro nás je to vždycky velký důvod na oslavu, když někdo vytvoří něco, co může působit jakkoliv jednoduše, ale ten symbol je v tom, že překoná sám sebe, překoná svoje úzkosti a jde do něčeho nového. Dává si tím vlastně šanci.
Martina PELCOVÁ, moderátorka:
Prodejní výstava se koná přímo v prostorách dílny na Žlutém kopci od 9:30 do 17 hodin. Martina Pelcová, Český rozhlas.