Od začátku roku 2012 jsme si vysvětlovali znění zákona 329/2011. Tento zákon definuje i podmínky, které zakládají nárok na získání příspěvku na kompenzační pomůcky pro osoby se sluchovým postižením.
Také ovšem ve své příloze uvádí, na jaké kompenzační pomůcky mohou Úřady práce přispívat zdravotně postiženým osobám, které podle tohoto zákona mohou nárok uplatnit. Již jsme si zdůraznili, jak je v tomto zákoně popsána důležitost zvláštní pomůcky: Zvláštní pomůcka umožní osobě sebeobsluhu nebo ji potřebuje k realizaci pracovního uplatnění, k přípravě na budoucí povolání, k získávání informací,
vzdělávání anebo ke styku s okolím.
Takové vyjádření jednoznačně vyjadřuje potřebnost i důležitost takové zvláštní – dříve jsme říkali "kompenzační" pomůcky. Jak je tomu u osob se sluchovým postižením?
U osob se sluchovým postižením nám tato formulace říká, že cílem našeho snažení je několik oblastí. Jednak nám jde o zmenšení komunikační bariéry (jde o vzdělávání, získávání informací, styk s okolím a přípravu na povolání) a dále jde o převod zvukových dějů na děje světelné či vibrační (opět styk s okolím). Samozřejmě osobám nedoslýchavým až do střední ztráty sluchu vyhoví také dostatečně zesílený zvuk, hlavně u signalizačních zařízení.
Ale osoby nedoslýchavé již nemají nárok na příspěvek podle zákona 329/2011, protože nesplňují definici "těžkého sluchového postižení" podle tohoto zákona. To bychom měli také zdůraznit.
Ano, osoby se sluchovým postižením včetně těžké ztráty sluchu (do 79dB SRT podle metodiky zdravotních pojišťoven) se obvykle "nevejdou" do podmínek, které požaduje tento zákon. Rozbor těchto podmínek je popsán v minulém čísle Gongu. V každém případě je nastavení těchto podmínek příliš tvrdé a tak velmi omezuje pomoc nedoslýchavým při praktickém využití zvláštních pomůcek. Je třeba si připomenout, že už střední ztráta sluchu (od 40 dB do 59 dB SRT – tedy stokrát až tisíckrát horší sluch než "normální") velmi omezuje jak komunikaci, tak i reakci na běžné zvukové děje.
Je zřejmé, že pro osoby se sluchovým postižením není tento zákon dobře nastaven. Nedoslýchaví se střední a těžkou ztrátou sluchu nemají – mimo sluchadel, která patří do zdravotního pojištění – žádnou jinou kompenzaci a zvláštní pomůcky jsou pro ně značným finančním nákladem. Přitom jedině ty jim mohou zajistit lepší podmínky pro pracovní uplatnění, vzdělávání, studium i komunikaci s okolím. A to – i když používají sluchadla!
Máte pravdu – proto je třeba opakovaně upozorňovat na tento paradox. Je potěšující, že někteří zaměstnavatelé opatřují svým sluchově postiženým pracovníkům potřebné pomůcky sami, aby jim vytvořili bezpečné a funkční pracovní místo. Také některé školy – včetně vysokých – mají zájem na bezbariérovosti pro své žáky a studenty. Jenže to neřeší podmínky v domácím prostředí i v osobní komunikaci.
Tak se po tomto úvodu mohu konečně zeptat, co se nám v oblasti zvláštních pomůcek pro sluchově postižené občany změnilo. Myslím, že i rok 2012 změny přinesl.
Rok 2012 začal zvýšením cen kompenzačních pomůcek, k němuž došlo změnou DPH z 10 procent na 14. Že budeme v tomto trendu pokračovat i v roce 2013 je již nyní jasné. Poslední zprávy jsou na číslech 15 a 21 procent, pokud nedojde k další změně. Přesnější informaci se dozvíme po konečném schválení příslušného zákona. Nicméně si myslím, že zrovna tohle jste asi nemyslel.
To je pravda. Možná bude lepší se na začátku zmínit o tom, co se nezměnilo, ne?
Pokud jde o pomůcky pro osoby se sluchovým postižením, je opravdu stálicí poslech na indukční smyčku. Výhodou je jednoduchá montáž i to, že téměř všechna sluchadla tento poslech umožňují. Jako jediný zdravotnický prostředek pro osoby se sluchadly tento systém zůstal i v číselníku zdravotních pojišťoven a tak patří mezi levná a účinná řešení poslechu televizních i rádiových přijímačů nebo jiných zdrojů signálu. A jako zvláštní pomůcka je poslech na indukční smyčku i v příloze zákona 329/2011. Pozor – tady je možnost dvojího postupu při jeho získávání. Přesné znění zákona v této oblasti je: §9 (7) Příspěvek na zvláštní pomůcku nelze poskytnout, jestliže zvláštní pomůcka je zdravotnickým prostředkem, který je plně hrazen z veřejného zdravotního pojištění anebo je osobě zapůjčen příslušnou zdravotní pojišťovnou. Tento příspěvek nelze rovněž poskytnout na pořízení zvláštní pomůcky, která není osobě hrazena z veřejného zdravotního pojištění nebo zapůjčena zdravotní pojišťovnou z důvodu nedostatečné zdravotní indikace.
Praxe nám ovšem přináší zajímavé situace. V žádosti o příspěvek Úřadu práce na zvláštní pomůcku je třeba uvést také to, zda jde o pomůcku, která je hrazena ze zdravotního pojištění. V tomto případě o takovou pomůcku jde – ale není hrazena v plné výši, takže by měl být příspěvek poskytnut. Před platností zákona 329/2011 si mohl klient vybrat, které řešení zvolí. Zatím nemám informaci o tom, jaký výklad zvolí Úřady práce.
Tím ovšem zvláštnosti nekončí – pokud má klient sluchadlo, může mu jeho foniatr vystavit poukazy právě pro poslech na indukční smyčku. Klient by v tomto případě platil u svého foniatra doplatek ve výši rozdílu mezi částkou hrazenou pojišťovnou a cenou zařízení. Indikací pro toto řešení je velmi správně to, že je pro tohoto klienta poslech na indukční smyčku přínosem. V tomto případě pomůcka pomáhá nedoslýchavým osobám od lehké až střední ztráty sluchu – není omezena jen na velmi těžkou ztrátu.
Opět se nám tady ukazuje, že zjištění a kompenzace sluchové ztráty podle metodiky zdravotních pojišťoven by se pro osoby se sluchovým postižením mělo promítnout i do zákona 329/2011. Podle mé zkušenosti je tento způsob poslechu velmi účinný a neruší okolí. Jaká má omezení?
Protože jde o přenos nízkofrekvenčního signálu elektromagnetickým polem, je omezující veličinou délka smyčky a její impedance. Té by měl být přizpůsoben výkon a vlastnosti zesilovače pro indukční smyčku. Ovšem jako prvotní úkon je třeba zjistit, zda v poslechovém prostoru není elektromagnetické rušení. Potom by totiž i užitečný signál byl rušen, toto rušení by bylo slyšitelné ve sluchadle.
Vidím, že tady není zapotřebí žádná složitá měřící aparatura. Úplně stačí, když si svoje sluchadlo přepnu na indukční poslech – tedy obvykle poloha přepínače T – a poslouchám. Pokud to jde, tak hlasitost sluchadla zvýším. Měl bych sice slyšet rušení, ale slabé, obvykle jde o tichý brum. Potom mohu poslech na indukční smyčku použít. Je to tak správně?
Výborně – pamatujete si, že jsme toto již řešili. Je třeba si uvědomit, že rušení obvykle nejde odstranit. A rušit mohou rozvody elektrického proudu i některé spotřebiče (zářivky, transformátory…). Pozor – nezkoušejte testovat přímo u některých zapnutých zařízení – od televizoru buďte v "poslechové" vzdálenosti alespoň 2 metry. Jinak rušení zcela jistě bude silnější, než bychom si přáli.
Foto: archiv autora
O autorovi: Autor: Zdeněk Kašpar