Zástupce ombudsmana informoval výbor OSN o zkušenostech s výkonem volebního práva lidí s postižením
Zástupce ombudsmana ve svém vyjádření pro Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením popsal, s jakými problémy s výkonem volebního práva klientů se setkal při svých návštěvách ústavních zařízení, stejně jako změny v právní úpravě účinné od roku 2026. K vyjádření připojil také zprávy Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR (SONS) a skupiny sebeobhájců z Hradce Králové, kteří popsali své potíže při výkonu volebního práva.
Účelem vyjádření není zhodnotit poměry v České republice, ale odpovědět na výzvu výboru. Ta je určena jednotlivcům, organizacím a orgánům smluvních států, aby přispěli svými zkušenostmi o tom, jak je volební právo realizováno u nich, případně jaké bariéry brání lidem s postižením plně se účastnit voleb a dalších procesů. Výbor tak chce získat podklady pro tvorbu obecného komentáře k článku 29 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, jenž zaručuje lidem s postižením právo účastnit se politického a společenského života (viz rámeček 2).
Ombudsman navštívil mezi lety 2018 a 2021 dvanáct domovů pro osoby se zdravotním postižením. Při svých návštěvách se zaměřil mimo jiné na to, jak klienti uplatňují své volební právo, případně jaké podpory se jim dostává. Zjistil několik závažných pochybení, které popsal ve dvou doporučeních pro podporu voličů v sociální pobytové službě.
Co zjistil ombudsman při návštěvách ústavních zařízení zacílených na výkon volebního práva?
- Podíly klientů s omezenou svéprávností v oblasti volebního práva v jednotlivých zařízeních výrazně lišily. Rozdíly ukazují, že rozhodnutí o omezení výkonu volebního práva nezávisí vždy na objektivním posouzení schopností a situace jednotlivce, ale spíše na zvyklostech a praxi konkrétního soudu či zařízení.
- Pracovníci některých zařízení neměli k dispozici rozsudky o omezení svéprávnosti klientů nebo nerozuměli jejich dopadu na volební právo klientů. Minimálně v jednom případě tak zaměstnanci zařízení neumožnili volit klientovi, který nebyl v této oblasti omezen a přál si jít k volbám.
- Klienti měli omezený přístup ke sdělovacím prostředkům a informacím o volbách. Informace o konání voleb byly zaměstnanci zařízení poskytovány někdy pouze vybraným klientům a informace o druhu voleb a jednotlivých kandidátech často zcela chyběly.
- Klienti s trvalým pobytem mimo zařízení zpravidla nedostávali informace o možnostech hlasování ve svém původním bydlišti nebo o možnosti využít volební průkaz. To vedlo k tomu, že svého práva nevyužili.
- Pouze 5 % klientů z navštívených zařízení hlasovalo v běžné volební místnosti v obci, ostatní volili přímo v zařízení do přenosné volební schránky. Tam však vždy nebyla zaručena tajnost a důstojnost voleb.
- V jednom zařízení zaměstnanci kontrolovali volební lístky upravené klienty před vhozením do volební schránky s odůvodněním, že si chtěli ověřit jejich správné vyplnění a platnost hlasů.
- Mezi některými pracovníky přetrvávaly stereotypy o tom, že někteří klienti volbám nerozumí a jsou lehce ovlivnitelní. V jiných případech se naopak objevily náznaky ovlivňování klientů ze strany personálu nebo jiných klientů.
Jedním z důležitých zjištění bylo, že se poměry klientů s omezenou svéprávností v oblasti volebního práva mezi jednotlivými zařízeními lišily, ačkoliv v nich žila podobná skladba klientů (viz graf). Tento poznatek svědčí o tom, že rozhodnutí soudu o omezení výkonu volebního práva nezáviselo vždy na objektivním posouzení schopností a situace jednotlivce, ale spíše na zvyklostech a praxi konkrétního soudu či zařízení. Ombudsmanovi se podařilo docílit, že od roku 2026 nebude možné nikoho omezit v právu volit. Možnost soudního omezení pasivního volebního práva, tedy práva kandidovat do politických funkcí, však přetrvává.
Více informací na webu Veřejného ochránce práv.