"To, že je člověk zdravotně postižený, neznamená, že nemůže pracovat na vysoce kvalifikovaných pozicích," říká ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP) Hana Potměšilová.
- Kdo je typický člověk se zdravotním postižením?
Velmi nerada používám pojem hendikepovaný člověk. Řada z nás si představí, že jde o viditelně postiženého člověka, třeba vozíčkáře. Viditelná postižení ale tvoří velmi malé procento mezi celou skupinou zdravotně postižených osob. Je důležité si uvědomit, že člověk s postižením je například pacient s těžší formou alergie, lupénkou, astmatem, epileptik, žena po rakovině prsu… Prostě lidé, kteří kvůli své diagnóze nemohou vykonávat každou profesi a mají jisté omezení na trhu práce.
- Proč je důležité dávat šanci na práci lidem se zdravotním postižením?
Protože zítra může být všechno jinak. Dnes žijeme normálním životem, ale zítra může přijít chvíle, jež význam slova "normální" posune úplně jinam. Může se stát, že budeme muset na čas opustit práci a začít se přátelit s lékaři. Ovšem svou kvalifikaci ani předpoklady pro to, abychom po návratu zpět mohli vykonávat svou profesi, neztrácíme.
- Jaká je situace na českém trhu práce?
V Česku žije milion osob se zdravotním postižením, tedy 10 procent populace. Každá firma, jež má více než 25 zaměstnanců, má povinnost zaměstnávat 4 procenta osob se zdravotním postižením (OZP). Protože ale firmy z běžného trhu práce nedávají lidem se zdravotním postižením příliš šancí na práci, začala legislativa od loňského roku vytvářet pozitivní motivační nástroje -například v podobě vyšších příspěvků na vznik místa, na mzdu či na pracovní pomůcky. Na druhé straně existují i nástroje restriktivní, jako je výrazné omezování možnosti "vykoupit" se ze zaměstnávání OZP takzvaným náhradním plněním.
- S jakými předsudky v této oblasti jste se setkala nejčastěji?
Největší předsudek v majoritní společnosti je asi to, že zdravotně postižený člověk rovná se člověk na vozíku či mentálně postižený. Člověk, který je schopen dělat pouze pomocné práce, pro něhož firma musí vytvořit drahé pracovní prostředí na míru a je téměř nepropustitelný, protože ho chrání speciální zákony. Nic z toho ovšem není pravda! Jak s tím bojovat? Potřebujeme vzdělané personalisty a manažery, kteří budou nejen dobře znát základy legislativy, ale - a to vnímám jako nejdůležitější - v rámci nějakých školení poznají životní příběhy lidí se zdravotním postižením, kteří pracují na manažerských pozicích. Lépe tak pochopí, kdo to vlastně člověk se zdravotním postižením vlastně je.
- Co byste vzkázala čtenářům?
Nikdy nic nebude dokonalé. Nežijeme v počítačovém programu. Ideální by bylo, kdyby firmy žádné kvóty neřešily a zaměstnávaly OZP bez ohledu na to, zda na ně získají nějaké úlevy či benefity. Podpořte naši snahu, aby ti lidé, kteří kvůli svému zdravotnímu stavu již pracovat nemohou, měli větší podporu v sociálním systému. A ti, kteří pracovat mohou, ale trvale nechtějí, aby přišli o většinu sociálních podpor.
---
Hana Potměšilová Téměř od založení Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižení je jeho ředitelkou. Tuto činnost vykonává, stejně jako většina lidí z týmu fondu, dobrovolně. Je předsedkyní řídicího výboru ochranné známky "Práce postižených" a zastupuje členské nadační fondy ve výkonném výboru Fóra dárců. Podílí se na změnách v sociální a zdravotnické legislativě. Ve své profesi se věnuje zlepšování kvality péče o převážně neurologické a dermatologické pacienty. Bydlí v Mníšku pod Brdy, pochází z Hradce Králové. Je vdaná, a má téměř desetiletého syna.
foto: archiv, shutterstock. com