Nové dětské hřiště nebo malý mikrobus si možná budou moci pořídit v Základní škole pro slabozraké děti v Olomouci. Paní Anna Bednářová z Prahy totiž škole odkázala bezmála jeden a půl milionu korun a sbírku mincí k tomu. Kdo ale je žena, o které ve škole nikdo nic neví? Monika Tomášková se to pokusila zjistit.
nejmenovaná osoba:
Já ji neznám.
nejmenovaná osoba:
Ona asi tady odsud pocházela, ale vůbec nevím, neznám.
nejmenovaná osoba:
Já nevím, kdo to je nebo není nebo jak se jmenovala za svobodna nebo to vůbec nevím.
nejmenovaná osoba:
Já znám Bednářovi jako, ale toto nebude ona. Ti bydleli pořád tady v Olšanech.
Monika TOMÁŠKOVÁ, redaktorka:
Pátrání po tom, kdo byla Anna Bednářová, žena, která nevidomé a slabozraké děti obdarovala, jsem začala v Olšanech u Prostějova. Právě odtud by totiž paní, která se narodila v roce 1926, měla pocházet. Dnes si ji tu už nikdo nepamatuje. Přesto jsou na ni místní velmi hrdí.
nejmenovaná osoba:
Já si myslím, že když člověk nemá žádný pozůstalý nebo nemá dobrou vazbu s rodinou, tak je to určitě jako krásný a velice vstřícný gesto a že to těm dětem samozřejmě pomůže, že jo, to je logický.
nejmenovaná osoba:
Je to pěkný od ní, že to udělala. Že myslela i na druhý, že, aby se měli líp.
Milan ELFMARK, starosta Olšan:
Je to paní, která se pravděpodobně odstěhovala už poměrně dávno. A je to paní, která se za svobodna měla jmenovat Dolínková. Prý. Měla nějakou oční vadu i stejně její manžel. Našli jsme několik rodin Bednářů a Dolínků, kteří zde žili v minulosti. Ti, kteří zde mají jakoby další následovníky, tak nejsou ve spojení s touto záležitostí.
Monika TOMÁŠKOVÁ, redaktorka:
Vysvětluje starosta Olšan Milan Elfmark za Nezávislé. Peníze a sbírku mincí odkázala paní Bednářová škole Profesora Vejdovského pro nevidomé a slabozraké děti. Ta vznikla sice v Litovli, dnes už ale funguje v Olomouci. Jejím ředitelem je Jiří Müller.
Jiří MÜLLER, ředitel školy:
Jsem byl z toho samozřejmě překvapený. Je to tak ojedinělá záležitost, že člověkovi nepřichází ani nějaká myšlenka, než poděkovat té paní, že byla tak štědrá a že myslela na děti, které mají handicap.
Monika TOMÁŠKOVÁ, redaktorka:
Pátrali jste po tom, kdo ta štědrá dárkyně mohl být?
Jiří MÜLLER, ředitel školy:
Mohla to být s největší pravděpodobností pacientka pana profesora Vejdovského, protože údajně byla také zrakově postižená. Ten ročník 1926, to nemohla být absolutně tady žačka naší školy. Uvažovali jsme také, že by to mohla být rodič některého z našich žáků. Ale máme nějaké statistiky, tak jsme tam nikoho nedopátrali toho jména, takže to spíš vypadá na tu pacientku pana profesora.
Monika TOMÁŠKOVÁ, redaktorka:
Anna Bednářová sice pocházela z Prostějovska, většinu života ale prožila v pražských Dejvicích, kde vloni na podzim zemřela. Sbírka mincí z dědictví zřejmě kdysi patřila jejímu nevidomému manželovi Jaroslavu Bednářovi, který pracoval ve slepecké tiskárně v Praze jako sazeč. Tady se s ním seznámil dnešní šéfredaktor časopisu Zora pro zrakově postižené Jiří Reichel.
Jiří REICHEL, časopis pro zrakově postižené:
Mě právě překvapovalo to, že ač byl zcela nevidomý, tak že sbíral mince a ještě více skutečnost, že se v té své sbírce velmi dobře vyznal a dovedl hmatem rozeznat detaily té své sbírky různých typů mincí. Což je jako koníček pro nevidomého dosti zvláštní.
Monika TOMÁŠKOVÁ, redaktorka:
Proč Anna Bednářová peníze a mince zrakově postiženým dětem odkázala, se jí dnes už zeptat nemůžeme. Jak dodává Dagmar Sýkorová z Nadace profesora Vejdovského, možná ani tak není důležité, proč to udělala, ale to, že se rozhodla pomoci.
Dagmar SÝKOROVÁ, :
Nejdůležitější je ten odkaz nejenom materiální, ale i společenský, protože udělala velice dobrou věc, krásný skutek a kdyby bylo více takových lidí, tak by bylo na světě mnohem lépe.
Monika TOMÁŠKOVÁ, redaktorka:
Monika Tomášková, Olomoucký kraj.