Brno – Dvě stě padesát hodin nosila klapky na očích, aby věděla, jaké je být nevidomá. Teď se zavřenýma očima zvládá i vaření. "Vlastní zkušenost mi pomohla vcítit se do situace zrakově postižených," říká jedenatřicetiletá Jitka Graclíková. Simulování slepoty si vyzkoušela v kurzu pro instruktory nevidomých v Praze. Už devět let pracuje jako instruktorka prostorové orientace zrakově postižených ve středisku Teiresiás, které pomáhá hendikepovaným studentům Masarykovy univerzity.
"Nejvíc práce mám na začátku semestru, kdy přijdou noví studenti. Jsem zodpovědná za to, aby sami dokázali dojít na místa spojená se studiem," vypráví.
Musí s nimi proto taková místa projít. "Při chůzi trasu důkladně popisuji. Nevidomí si tak vytvoří mentální mapu. Když vše zvládnou, mohou chodit samostatně," popisuje práci Graclíková. A dodává, že občas studenty dovede i k vyhlášeným hospodám.
Teiresiás nabízí nevidomým také sportovní aktivity. Jednou z nich je fotbal. "Za tím, že se nevidomí bezpečně pohybují po fotbalovém hřišti, stojí roky tvrdé dřiny. Nejdřív je učíme vést speciální ozvučený míč. Všichni, kdo ho chtějí získat, pak říkají slovíčko voy, což ve španělštině znamená jdi," říká žena.
Upozorňuje, že díky těmto pravidlům mají hráči představu o tom, co se na hřišti děje. "Tým doplňují vidící brankář a dva trenéři, kteří nevidomé při hře navigují," upozorňuje.
Graclíková vystudovala sociální politiku a sociální práci na vyšší odborné škole v Brně. "Při studiu jsem na praxi u nevidomých zjistila, že práce s nimi mě naplňuje. Hned po škole jsem pak nastoupila do Teiresiásu," vzpomíná žena, která je zároveň majitelkou brněnské hospody Pomalý bar.
Dodává, že mezi její koníčky patří výlety na chalupu a pes. Také dálkově studuje sociální pedagogiku na Masarykově univerzitě.
Foto: