Źivot a smrt, příroda a lidské dílo, krása a její vliv na člověka

Rok 2018 jsme v Humpolci  společně s centrem Medou, z.s. a širokou  veřejností  zahájili společnou doprovázenou poutí. S potěšením jsme přivítali nové účastníky, kteří se s námi vydali na pouť poprvé. Místem našeho putování se stala Zelená Hora u Žďáru nad Sázavou a její okolí. 

Společná pouť proto, že se opět sešli lidé s velmi rozdílnými osobními příběhy, rozdíleného věku a rozdílného pracovního směřování. Diverzita skupiny se pohybovala od mládeže až po seniory. Tato diverzita je důležitá právě pro naplnění poslání doprovázených poutí – poznávat se navzájem, tvořit respektující a podporující společenství, učit se a inspirovat svými zkušenostmi a schopnostmi a v neposlední řadě podporovat sounáležitost.

Témata, která pouť provázela, byla život a smrt, příroda a lidské dílo, krása a její vliv na člověka. Téma života a smrti se ukázalo hned v úvodním seznamovacím kruhu. Několik účastníků přineslo vzpomínku na své blízké, kteří je v těchto dnech opustili. Startovací místo celé pouti byl právě hřbitov na Zelené Hoře, resp. parkoviště u hřbitova.  A tak se start stal pomyslně jakýmsi propojením s minulostí a zároveň začátkem prvních kroků v novém roce, v přeneseném slova smyslu k budoucnosti.

Právě první kroky v namrzlém terénu kolem rybníka vyžadovaly spojení účastníků a pomoc při tlačení invalidních vozíků. Studené větrné počasí  prověřilo sounáležitost celé skupiny, jelikož se  ukázalo, že ne všichni dobře odhadli své poutnické oblečení. Kdo mohl, půjčil jiným chybějící  kousky  – čepice, rukavice, vestu… Lhostejnost byla na této pouti naprosto neznámý pojem.

V dalších krocích nás dovnitř do tepla zvali náhle otevřené dveře cukrárny při cestě. Pokud bychom jich využili, nestihli bychom připravenou prohlídku kostela sv. Jana Nepomuckého. Nátlak některých s vidinou kafíčka a něčeho dobrého k tomu byl velký, ale odolali jsme.J Symboliku lze vidět právě v pokušení na cestě k cíli. Kdybychom podlehli, naše cesta by byla ochuzena o překrásný závěr pouti.

Následovala zastávka s povídáním o historickém odkazu Jana Santiniho se zamyšlením, jaké dílo po sobě zanecháme my. Na úpatí Zelené Hory jsme stáli před volbou, zda nahoru vyjdeme po schodech nebo postupným stoupáním kolem kopce. Jeden z vozíčkářů se rozhodl využít podpory druhých a s jejich pomocí schody zdolat po svých. Jeho vozík zůstal prázdný. S jiným vozíčkářem jsme se vydali na pozvolnější cestu kolem kopce, která se na první pohled zdála méně náročná. Terén však byl plný nerovností a vyvezení zatíženého vozíku bylo o dost těžší, než jsme předpokládali.

Nabízí se symbolika rozhodování v životě – vykročit k těžkým situacím co nejpříměji a na první pohled náročněji nebo postupně a oklikou….? Volba určitě není jednoznačná a závisí na dalších aspektech.  Ale je jasné, že postupná cesta se může v důsledku ukázat obtížnější než ta přímá. Komentovaná prohlídka kostela, která následovala, byla bohatou odměnou snad pro všechny zúčastněné.

V závěrečném kruhu jsme shrnuli důležité aspekty Novoroční pouti. Účastníci si pochvalovali především diverzitu, navázání nových vztahů a pocit sounáležitosti. Zaznamenali rovněž pohodu a optimismus celého dne a též inspiraci těmi, kteří, zdá se, mají těžší zátěž na cestě životem – inspiraci jejich odhodláním, optimismem a otevřeným srdcem.

Díky za krásný den a inspiraci k otevření srdcí pro další kroky v novém roce.

Ivana Kmochová
Kruhcentrum, z.s., Humpolec