Marek WOLLNER, moderátor:
Když lékaři objevili muzikantovi Svatopluku Košvancovi rakovinu, myslel si, že je konec nejen s muzikou. Léčba se navíc neobešla bez amputace pravé ruky, kterou nezbytně potřeboval pro ovládání trombonu. A muzika byla vždycky jeho život. Jazzový hráč se ale nevzdal a na radu kamaráda se trpělivě začal učit hrát levou. V reportáži Jolany Matějkové uvidíte, že jednorukému muzikantovi to dnes troubí stejně jako kdysi.
Svatopluk KOŠVANEC, muzikant:
Dalekohled. Dalekohled. Že by ...
Jolana MATĚJKOVÁ, redaktorka:
Zdravíme.
Svatopluk KOŠVANEC, muzikant:
Že by byl takový nápad, že budeme hrát oba levou rukou.
Přemyslav TOMŠÍČEK, žák Svatopluka Košvance:
No, v první řadě ta mysl to neví, ta to neumí. Takže to neumí ani ta levá ruka.
Svatopluk KOŠVANEC, muzikant:
Je to fakt, je to fakt. To by člověk neřek.
Přemyslav TOMŠÍČEK, žák Svatopluka Košvance:
Naprosto jinak, všechno jinak. Ty to taky slyšíš jinak?
Svatopluk KOŠVANEC, muzikant:
No trošku jo. Trošku jo.
Přemyslav TOMŠÍČEK, žák Svatopluka Košvance:
Úplně, úplně.
Svatopluk KOŠVANEC, muzikant:
Já jsem byl zvyklej i na to auto, že jo. Tak akorát, no, tohle to šlo hned, to řazení, protože věděl, jak, s cizím autem bych měl problém, protože ty prvky ovládací jsou asi trošku u každýho auta jiný, že jo. Dneska máme koncert vánoční podle filmu Zasněžená romance, napsal Glenn Miller. A taky je to poslední koncert pod taktovkou Václava Kozla. To je po 10 letech.
Jolana MATĚJKOVÁ, redaktorka:
Tak je to trochu smutný.
Svatopluk KOŠVANEC, muzikant:
Je to trošku smutný, no.
osoba:
Až ukážu, tak Ivan dá prostě to předtaktí naší znělky, a to už hrajeme živě.
Jolana MATĚJKOVÁ, redaktorka:
Svatopluk Košvanec začínal jako amatér ve skupině Jazz Combo Ústí, ale díky svému talentu se dostal do orchestru činohry Národního divadla a pak do Symfonického orchestru Českého rozhlasu.
Vladimír BENEŠ, lékař, ortoped:
Já znám pana Košvance už dlouhý léta, hlavně jako muzikanta a velkého člověka. Pan Košvanec přišel s bolestí pravé paže, kde jsme posléze na rentgenovém snímku objevili rozsáhlé zhoubné bujení. Vzhledem k rozsahu toho tumoru a destrukci tý pažní kosti, tak nás primárně nebo mě primárně napadla amputace končetiny, kterou jsem teda panu Košvancovi navrhnul. Ale po dohodě a objasnění si jeho problémů jsme se rozhodli, že se pokusíme o zachování končetiny s tím, že ten výsledek není zárukou na dlouhodobé uchování.
zdravotní sestra:
Klidně, já si to udělám. V klidu, vždyť my už to známe spolu. Tak, můžu takhle? Tak, maličko to bude nepříjemné, jenom jak to píchne. Já si poradím. Tak. Tak. Všechno v pořádku, nepálí, dobrý, že jo?
Svatopluk KOŠVANEC, muzikant:
Dobrý, dobrý.
zdravotní sestra:
Tak, já vám to jenom maličko takhle polepím.
Svatopluk KOŠVANEC, muzikant:
To už je štěstí dneska. Všechno bylo výborný, ty /nesrozumitelné/, krev, všechno výborný.
Svatopluk KOŠVANEC, syn:
Ze začátku se opravdu nevědělo vlastně, o co jde, jsme netušili, že to je nějaká rakovina, to až později jsme zjistili, že to je rakovina tlustého střeva, která vlastně, když se to vezme v následku těch let doteď, tak proběhla celým tělem, úplně celým, přes plíce, přes ruku, prostě zkrátka přes všechno, přes játra, prostě proběhlo to neuvěřitelným způsobem celým tělem.
Svatopluk KOŠVANEC, muzikant:
No, vytáhnout, jo, už to je.
Milan SVOBODA, jazzman; hudební skladatel:
Když já jsem byl malej, tak prostě pro mě Sváťa už byl génius. A vlastně jeho první vystoupení jsem viděl v Lucerně na nějakým jazzovým festivalu, kde hrál s nějakýma kolegama mezinárodně slavnějšíma. A jak je sehrál všecky do trenýrek.
Jolana MATĚJKOVÁ, redaktorka:
V polovině 90. let se stal pan Košvanec stálým členem Pražského big bandu Milana Svobody.
Milan SVOBODA, jazzman; hudební skladatel:
Když s náma začal pak hrát, po, hodně později, že jo, po mnoha letech, a tak to pro mě bylo jako to podstatný, protože to je bez debaty nejv..., jedna z největších osobností jako český jazzový muziky a improvizace a hlavně hráč na nástroj, jako je trombon, že jo. Trombonistů takhle báječnejch na světě moc, moc není. No, a tak zvlášť že on měl ohromně vztah k muzice prostě všech těch žánrů, od swingu, od tradiční muziky až do tý suprmoderny.
Přemyslav TOMŠÍČEK, žák Svatopluka Košvance:
Pak jsem v jeho očích poprvé viděl strach. To jsem nikdy neviděl u něj. On se opravdu bál. No, tak mě napadla taková myšlenka, když ti tu ruku, Sváťo, uříznou, nic se vůbec neděje, budeš hrát levou.
Svatopluk KOŠVANEC, muzikant:
No, to bylo zásadní, protože on přišel s tim najednou, budeš hrát levou rukou klapkovej trombon. Já jsem si myslel do tý doby, že už je konec. A on nastartoval tím způsobem, že jsem se do toho začal zase znova vpravovat.
Jolana MATĚJKOVÁ, redaktorka:
A za jak dlouho od toho, co jste dostal trojnožku, jste začal koncertovat?
Svatopluk KOŠVANEC, muzikant:
To 3 měsíce trvalo, než vůbec se vzchopil nátisk. Ta levá ruka, to nebyl takovej problém, ta si to pamatovala, ale udělat ten nátisk, protože levou, tou rukou druhou si to nemůžete přidržovat podle potřeby, že jo. To musíte teďko dělat krkem a svalama, jo, takhle si to přidržovat.
Marie KOŠVANCOVÁ, manželka:
Naštěstí jsme to překonali. A on teda má strašnou, strašný optimista je. Strašnej. To já kolikrát jsem si myslela, že bych to zabalila už, jako co jsem byla už taková jako unavená z toho přemlouvání, že musí, musí tohle, musí tamto. Děti ho přemlouvaly a, když jsem v noci ležela, slyšela jsem, jak vzdychá. Nevěřil, že bude hrát ještě někdy, že jo.
Svatopluk KOŠVANEC, muzikant:
Tahle ta chemoterie způsobí to, že vám nechutná nic. Kafe, jídlo. Nemáte prostě chuť. To musí bejt opravdu hodně kořeněný, abyste něco cejtila. Ale pivo chutná. Ale já nejsem zase pivař, že jo. Takže ...
Marie KOŠVANCOVÁ, manželka:
A teďko když jsem mu zapínala poprvé smoking, jo, tak jsem mu říkala, no, můžu ti teď říct, že jsem opravdu nemyslela, že ještě někdy smoking jako oblíkneš.
Svatopluk KOŠVANEC, muzikant:
Sám to nepostavím, že jo. To musí vždycky někdo pomoct. Se špatně chytá ta závit. Teď už to jde samo, jen semknout to. A teď aby, aby on se takhle nekinklal, jo, tak to mám proto ty řemeny, kterýma to takhle zapnu jako tlumič. A tady to povolím, aby se to uvolnilo. No, a teď to, tímhle tím to utáhnu, no, a on už je pevnej.
Jolana MATĚJKOVÁ, redaktorka:
Čím hudba pro pana Košvance je, podle vás?
Přemyslav TOMŠÍČEK, žák Svatopluka Košvance:
Hm, pro Sváťu muzika je život, jo, jako pro všechny tyhle ty kluky, kterejm to sakramentsky jde. Jo, jako byl Zdenek Pulec, Fero Karnok, Ivan Matějiček. Jo, tak pro ně prostě muzika je napojení se na božskej zdroj, jo. A pak jsou z toho závislosti, že jo.
Jolana MATĚJKOVÁ, redaktorka:
V čem je ten váš trombon jiný než ty ostatní? Co on má tady navíc?
Svatopluk KOŠVANEC, muzikant:
Například tohle ten, tam mám lanko na odkapání vody. Takhle. A tady v tom jsou 3 příčky místo 2, aby ty vnitřní šavle se nekřížily. Tak je to spoj zesílený ještě jednou příčkou. A jinak je to stejnej trombon jako ostatní.
Jolana MATĚJKOVÁ, redaktorka:
Tak udělejte třeba melodii, kde řeknete, tak to jsem já, a uděláte pár tónů jako improvizaci.
Svatopluk KOŠVANEC, muzikant:
Hm, no, na co.
Už jde. Zepředu. Ahoj.
Zdenek ČERNÝ, trombonista:
Dobrý den.
Svatopluk KOŠVANEC, muzikant:
Už jsem měl pár koncertů s tím druhým stojanem. To je jak skála, člověče, ten se nehne.
Jolana MATĚJKOVÁ, redaktorka:
V čem to má pro vás ten drive jako, v čem je to tak sexy ten nástroj?
Zdenek ČERNÝ, trombonista:
To byste viděla, když si stoupnete před orchestr a teď to tam šoupnete pěkně s malinkým glízem a tak je to všechno u nohou. Je to krásný, když, a kor když se na to umí. Já na to tak neumím, ale on, on se usmívá jenom pod nosem, když hraje.
Jolana MATĚJKOVÁ, redaktorka:
Ještě minulé jaro to vypadalo, že se pan Košvanec se svým milovaným nástrojem bude muset rozloučit. Ale díky přátelům i s jednou rukou hraje dál. Před Vánoci měl v Obecním domě koncert s Českým národním orchestrem a držiteli Grammy ze zámoří.
Přemyslav TOMŠÍČEK, žák Svatopluka Košvance:
Martin Šulc přišel s úžasnou myšlenkou založit Sváťovi konto v bance, kde by, kdo bude chtít, tak prostě přispěje nějakou částkou podle svých možností. No, a věřte, nevěřte, během pár týdnů se tam nahromadilo spousty peněz, za který se vlastně koupil novej trombon. Pak starej trombon, kterej má tady ve skříni, na, s kterým hraje jako se žákama, že jo. A ještě je potřeba, aby se pořídilo auto s automatickou převodovkou, tak jestli se to povede, tak Sváťa bude moc šťastnej.
Marek WOLLNER, moderátor:
Pro dnešek se loučím, těším se zase za týden. Pokud možno, hezké dny.