Zraková stimulace u dětí: speciální IQ kostka i virtuální realita

Novorozenci rozeznávají světlo a tmu. Schopnost dítěte reagovat na zrakové podněty se ale projevuje mnohem dříve, než se původně předpokládalo. 

„V období prvních šesti měsíců se u dítěte vyvíjí zraková ostrost, centrální fixace a konvergence, tedy schopnost zaměřit oči na předmět při pohledu do blízka. V praxi se potvrzuje, že novorozenci dávají přednost černé a bílé před jinými barvami a kojenci zhruba do šesti měsíců věku už poznávají obrysy tváře, reagují na geometrické vzory a zajímají se více o celistvé obrazy než o drobné detaily. Na základě těchto poznatků byla vyvinuta stimulační IQ kostka s černobílými geometrickými vzory a schematickou tváří. Kostku lze dítěti nabídnout již krátce po narození. U novorozenců by hra měla probíhat na vzdálenosti 15 centimetrů, u kojenců na 30. U kojenců by hra měla trvat ideálně dvě až čtyři minuty,“ uvedla ve spolupráci se Společností pro ranou péči Tereza Jestřábová, zástupkyně primářky očního centra Gemini v Novém Jičíně.

Právě délka her, při kterých se trénuje dětské oko, je pro správný vývoj zraku důležitá. 

„Veškerá zraková stimulace by měla být vyvážená. Délka cílené zrakové zátěže se u malých dětí pohybuje v řádu několika málo minut a v závislosti na každém dítěti se tento čas postupně upravuje. Naopak extrémní přetížení zraku a jeho složek vede často k dlouhodobým potížím,“ upozornil Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini.

Vedle doby trvání hry je důležité vytvořit i vhodné podmínky.

 „U novorozenců a kojenců jsou vhodné hračky s vysokým kontrastem, sytě barevné hračky často s doprovodnými zvukovými efekty. Multisenzorická stimulace a koordinace je totiž zásadní. Při nabízení jakéhokoliv zrakového podnětu by mělo mít miminko zájem o hru s rodičem. Ideální poloha je u rodiče v náručí, kde se dítě cítí bezpečně. U větších dětí patří mezi hry, při kterých dochází ke stimulaci zraku takzvanou formou oko-ruka, například pexeso, Člověče, nezlob se! a jiné společenské hry, navlékání korálků, malování nebo obkreslování. Vhodné jsou i pohybové hry, při kterých je použita forma oko-noha, mezi ně patří například chůze po čáře, skákání panáka nebo skákání přes gumu,“ vyjmenovala Tereza Jestřábová.

V případě, že dítě trpí oční vadou, je v první řadě nutné ji vyřešit. 

„U dětských pacientů se zrakovou vadou je vždy na prvním místě správné diagnostikování a eventuální korekce. V případě tupozrakosti či strabismu také léčba pomocí okluzní terapie, během které bývá jedno oko na čas zalepeno. Jen v takovém případě může zraková stimulace přinést kýžený efekt,“ řekl Pavel Stodůlka.

Se správným vývojem oka pomáhají i moderní technologie v podobě nejrůznějších aplikací. 

„Například nezisková organizace EDA pro ranou péči, která pomáhá rodinám dětí s kombinovaným a zrakovým postižením, vytvořila v roce 2013 interaktivní aplikaci EDA play určenou pro trénování jemné motoriky a zraku. Existují i programy sloužící k nácviku binokulárního vidění, zlepšení pohyblivosti očí, konvergence (sbíhavý pohled) či správného zaostřování. Jako doplňující interaktivní a zábavná technika je v současnosti využívána virtuální realita. Ta zlepšuje vidění dítěte a zdokonaluje jeho vizuální dovednosti, jako je u tupozrakosti zraková ostrost nebo zlepšení prostorového vidění,“ vyjmenovala Tereza Jestřábová.