Ani na vozíku život nekončí

Pětadvacetiletý Jakub žil život jako každý druhý. Pracoval jako svářeč, žil s přítelkyní, s níž plánoval společnou budoucnost, rád sportoval, hrál fotbal a florbal, chodil se bavit s kamarády. Onoho osudného dubnového dne se ale jeho život obrátil naruby.  

Jakub jezdil na pracovní cesty, tak jako toho dne. Auto neřídil a na havárii, která mu změnila život, nenesl žádnou vinu. "Řidič si asi nevšiml značek, že bude konec dálnice, a nevšiml si ani, že má zpomalit, a vzal ten sjezd rychlostí více než sto padesát kilometrů za hodinu. To už jsem si říkal, že je zle. Vylétli jsme ze silnice a kutáleli se v autě asi třicet metrů do pole. Připadal jsem si jako v pračce," svěřil se mladý muž iDnes.cz.  

"Strašně mě bolela záda, nohy jsem měl ohnuté až k hlavě a cítil jsem v ní hrozný tlak," vypráví. "Myslel jsem, že tu bolest nevydržím a už tam prostě zůstanu," vybavuje si.  

Příštích asi deset minut se vleklo jako roky. Jakub visel hlavou dolů v totálně rozbitém autě, neschopen pohybu. "Museli přijet hasiči a vystříhat mě ven," říká. Stále vnímal, co se okolo děje, což mu patrně zachránilo nohy. "Kdybych nebyl při vědomí, tak by mi nebylo vidět, jak to auto bylo šíleně zmačkaný. Tak jsem jim říkal, ať to hlavně nedělají, nakonec se jim podařilo tam udělat místo a vytáhli mě ven," popisuje.  

Jakub se nevzdává  

Od nehody ho transportoval vrtulník do Ústí nad Labem, po operaci ho čekala spinální jednotka v Liberci a v červenci, prakticky čtyři měsíce po nehodě, se dostal do Luže, obce, kde žije a kde se shodou okolností nachází Hamzova léčebna, pracoviště s vynikající pověstí. "Jakub se k nám dostal ve stavu, kdy byl kompletně ochrnutý na dolní končetiny s poruchou citlivosti. Na nohou nebyla žádná hybnost," popisuje tamní primář rehabilitace Pavel Remeš. V léčebně Jakub zůstal až do prosince.  

Tragická událost ho ale nezlomila. Do rehabilitace se pustil se vší vervou a výsledky se brzy dostavily. "Postupně se mu začala objevovat hybnost i v kolenou, zlepšila se citlivost na nohou. Hlavně začal být kompletně soběstačný v bezbariérovém prostředí," doplňuje primář Remeš. Jenže Jakubův boj ani zdaleka nekončí. Z vozíku už nikdy nevstane, to dobře ví. Celý život bude muset rehabilitovat a bojovat o zachování zdraví, které mu zůstalo. "Život na vozíku obnáší mnohá rizika a možné komplikace a bez pravidelné rehabilitace a udržování se v kondici by pravděpodobnost někdy až fatálních komplikací byla vyšší, nehledě na kvalitu života. Proto je rehabilitace doslova doživotní," vysvětluje Pavel Remeš.  

Potřebuje kvalitní pomůcky  

Z ústavu Jakuba propustili vybaveného kompenzačními pomůckami, některé další věci potřebné k rehabilitaci zaplatí pojišťovna. Ale to není zdaleka všechno. Protože Jakub nemá malé cíle, například chce začít hrát parabasketbal, musí si některé pomůcky koupit ze svého. A peněz mnoho není. Vydavatelství Mafra proto ve spolupráci s Nadací Agrofert a Kontem p Bariéry vyhlásilo již před svátky Vánoční sbírku, jež má Jakubovi zajistit vše potřebné. Přispět může mladému statečnému muži kdokoli, sbírka stále běží, na transparentní účet Pnl Konta Bariéry č. 17111444/5500 s variabilním symbolem 2223. Pomůže každá koruna.  

---

Tragická nehoda ho nezlomila  

DŮLEŽITÉ JE SE NEZHROUTIT A NEPŘESTÁVAT BOJOVAT  

Foto: Byl nadšeným sportovcem, než mu do života vstoupila autonehoda. On ale ruce do klína nesložil.  

Foto: Mladého muže čeká tvrdá dřina až do konce života. Jedině tak může žít téměř plnohodnotný život.  

Foto: Primář rehabilitačního oddělení Hamzovy léčebny Pavel Remeš je z Jakubova přístupu nadšen.  

Foto: Martin Veselý (3)...