Chtěl jsem to skončit. Zachránila mě rodina, říká paralympionik Šafránek

Zlínský sledgehokejista Zdeněk Šafránek zažil rok plný utrpení. Nesnesitelné bolesti, praskající kosti i nezájem lékařů ho dokonce přivedly k myšlenkám na sebevraždu. Dostal se ale z nejhoršího a teď chce pomáhat lidem s podobnými problémy.

Bude to šestnáct let, co je na vozíku. V roce 2003 na Zdeňka Šafránka v práci spadla plošina na přepravu osobních aut, která vážila jeden a půl tuny. Přesekla mu míchu a bylo jasné, že na nohy už se nepostaví.
Od té doby plakal jen dojetím při narození svých dětí. Jinak neuronil ani slzu. Až do letoška. Dlouholetá opora zlínského sledge hokejového týmu a kapitán české reprezentace v tomto roce zažil chvilky, které si nedovedl představit ani v nejhorších snech.
Zdravotní trable pro něj přitom nejsou novinkou, má za sebou několik operací. Dosud se s tím ale vždy dalo fungovat – jak v běžném životě, tak ve vrcholovém sportu. To se teď změnilo. "Ještě na březnové paralympiádě v Jižní Koreji jsem byl v cajku. Měl jsem po ní ještě nějaké sportovní aktivity a potom jsem si řekl, že si dám pauzu. Odpočinu si, budu se věnovat rodině, budeme jezdit na výlety. Vydrželo to asi měsíc," líčí.