Co bychom měli vědět o zaměstnávání zdravotně postižených

Při správném nastavení pracovní náplně a ohledu na potřeby zdravotně postiženého pracovníka může být takový zaměstnanec přínosem pro svého zaměstnavatele. Vyžaduje to však důvěru obou stran.
Skupina osob se zdravotním postižením je velmi různorodá a bohužel velmi početná. V populaci je přibližně 10 % osob se zdravotním postižením ( v ČR tedy asi milion občanů, z toho asi 400 tisíc s těžkým zdravotním postižením ). Jedná se o tělesné, zrakové, sluchové, mentální, duševní či psychické postižení, různá chronická vnitřní onemocnění. Může se jednat i o kombinaci těchto druhů postižení. Na některých lidech zdravotní postižení není vůbec patrné, jiní lidé jsou upoutáni na lůžku s potřebou prakticky celodenní péče. Ale ani fakt, že zdravotní postižení není na první pohled patrné, neznamená, že zdravotní postižení není závažné.  
Zákon o sociálních službách (č. 108/2006 sb.) hodnotí zdravotně postižené podle závislosti na pomoci druhé osoby ve čtyřech stupních: lehká závislost, středně těžká závislost, těžká závislost a úplná závislost.  
Zákon o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.) zase z hlediska omezení schopnosti pracovat  
osoby s těžším zdravotním postižením (TZP) – invalidita třetího stupně (pokles pracovní schopnosti o nejméně 70 %, dříve nazývaná jako plná invalidita),  
osoby se zdravotním postižením (OZP) – invalidita prvního nebo druhého stupně (pokles pracovní schopnosti o nejméně 50 % v druhém stupni, a o nejméně 35 % v prvním stupni, dříve nazývaná jako částečná invalidita).  
osoby zdravotně znevýhodněné (OZZ), kterým na základě dlouhodobě nepříznivého zdravotního...