Dekubity (proleženiny)
18:04 Co vás zajímá
Na vlnách rádia vašeho kraje jsou s námi Jana Kašpárková, vedoucí sestra pobytové sociální péče a Vanda Tomášková, sestra z kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny fakultní nemocnice Plzeň. Povídat si budeme o debitech, neboli proleženinách. Ten český název vlastně napovídá, o co se jedná, co je to ten dekubit.
Vanda TOMÁŠKOVÁ, sestra z kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN Plzeň
A vlastně dekubity jsou rány, je to nějaká vlastně porucha kožní celistvosti, která vzniká na podkladě a vlastně lokálního působení tlaku na tu tkáň a jsou místa, která jsou indisponována nebo vlastně, kde se ty dekubity vyskytují častěji. A v našich podmínkách jsou to nejčastěji vlastně okolí sakrální oblasti nebo oblast sakrální v oblasti, paty atd., my se ještě k tomu potom později dostaneme a vlastně, jak to funguje? Funguje to tak, že člověk dlouho leží nebo i sedí. To platí třeba v případě lidí, kteří jsou upoutáni na invalidní vozík a dochází ke stlačení vlastně nějakých tkání, které tam vlastně jsou, a které jsou mezi kostí a tou tvrdou podložku. Vlastně působením tohohle toho tlaku dojde k té otlačenině nebo k tomu dekubitu.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
Jak často zdravotní komplikací dekubity jsou? Údajně až pětina pacientů v nemocnicích a v dalších zdravotnických zařízení v Evropě trpí dekubity. To není zrovna málo. Další jsou s proleženinami ošetřování doma. Vždycky to není problém přímo zdravotní péče, protože spousta lidí přichází do nemocnice už s dekubity z domova, anebo ze sociálních zařízení, ale může to být i opačně, že z nemocnice se dostane pacient do sociální služby s dekubitem.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
A jak tedy je častá?
Jana KAŠPÁRKOVÁ, vedoucí sestra pobytové sociální péče
Celkem časté.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
Jak tomu předejít, k tomu se ještě dostaneme, tak by mě zajímalo, nakolik závažným zdravotním problémem dekubity jsou?
Vanda TOMÁŠKOVÁ, sestra z kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN Plzeň
Tak samozřejmě dekubity jsou závažnou komplikací zdravotního stavu těch pacientů. A jsou významným ošetřovatelským problémem celkově. A postihují i nemocné všech věkových kategorií a vlastně všech diagnóz. A způsobují pacientům utrpení, to je důležité si uvědomit, protože dekubit je bolestivá záležitost. A v konečném případě, když se třeba rozvinou septické komplikace, tak vlastně přítomnost dekubitů může mít fatální následky, anebo může vést i k trvalé invaliditě, to je důležité si uvědomit a samozřejmě klást primární důraz na prevenci tohoto problému.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
Zmínila jste se o všech věkových kategoriích. Takže dekubity můžou mít dokonce i děti? Protože taková obecná představa je, že se jedná povětšinou o nemocné seniory, kteří se nemohou hýbat, a proto trpí dekubity.
Vanda TOMÁŠKOVÁ, sestra z kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN Plzeň
To neplatí, protože vlastně ta imunita samozřejmě je významným rizikovým faktorem pro vznik dekubitů, možná i největším. A nicméně dekubity můžou mít i novorozenci, můžu je mít i nedonošené děti v nemocničním prostředí, protože dekubitus nemusí vzniknout jenom vlastně tou klasickou cestou, že ležíte na lůžku, jste imobilní a vlastně jste odkázán na pomoc někoho dalšího. Dekubitus vám může udělat jakákoliv pomůcka. Dekubitus vám může udělat nesprávně přiložená sádrová dlaha a dekubitus vám může udělat respirátor, když ho nosíte dlouho, to je teďka velký problém vlastně ve zdravotnických zařízeních. My se s dekubity potýkáme teď momentálně nejenom, že léčíme, ale i že jsme jimi ohroženi my vlastně nastavením covidové péče. Takže vlastně dekubitus může mít prakticky kdokoliv. Samozřejmě jsou věkové kategorie, které jsou náchylnější ke vzniku dekubitů, ale už to není pravidlem.
Vanda TOMÁŠKOVÁ, sestra z kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN Plzeň
Velmi často jsou to třeba pracovní boty u lidí, který dělají v těžkém průmyslu, tak jsou to pracovní boty. Nebo holínky, gumové boty. Ta noha tam nedýchá. Je tam ve vlhkém prostředí a šoupe se vlastně o tu stěnu, takže i tehdy můžou vzniknout, na palcích, na patách.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
Zaznělo tady, že významným rizikovým faktorem pro vznik dekubitů je nepohyblivost a imobilita. Jaké jsou další? Další je samozřejmě věk. Taky samozřejmě, čím je člověk starší, tak tím ta rizikovost je vyšší. Potom je to výživa, jak je člověk dobře živený nebo špatně živený. To, že je člověk obézní, neznamená, že má kvalitní výživu, jako myslím laboratorně a celkově může v podstatě trpět podvýživou. A to, jak se pohybuje, jestli je inkontinentní, tzn. jestli zvládá sám močení nebo nezvládá nebo jiné vyprazdňování. A pak je to taky to, jak spolupracuje, tzn. jestli vám někdo spolupracuje a vy mu řeknete, dáte mu nějakou radu nebo chcete, aby vám nějak pomohl a on na to nereaguje. Většinou to bývají lidi s demencí, kteří sice komunikují, pohybují se, sami se nají, ale nespolupracují v té další péči.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
Vy už jste naznačily, jakým způsobem tedy dekubit vzniká, mohly byste ještě více přiblížit ten proces vzniku dekubitů. Co se v těle děje? V podstatě dochází k tomu, že pod kůží je těsně kost a naléhá na nějakou tvrdší podložku, tak dojde ke stlačení té tkáně a nedochází k jejímu prokrvení. Tím pádem dochází vlastně k postupnému, nevyživení a odúmrtí té tkáně. Záleží na tom, jak dlouho ten tlak je a na spoustě těch faktorů rizikových, o kterých už jsme mluvili. A také na době, jak dlouho ta nevýživa tam probíhá.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
Jak se dekubity projevují? Je pravda, že na kůži může být jenom minimální viditelné postižení, a přitom jaksi do hloubky může být ta proleženina poměrně rozsáhlá?
Vanda TOMÁŠKOVÁ, sestra z kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN Plzeň
To pravda samozřejmě je. Vlastně jakoby první příznak, který může varovat před vznikem dekubitů, je bolest. Když budete dlouho ležet ve stejné pozici, tak vás pravděpodobně buď bude bolet ta kyčel, na které ležíte nebo ten bok, anebo vlastně sedací část těla, hýždě. Stupně dekubitů jsou, ty základní, jsou 4. První stupeň je vlastně začervenání, který se nevrací zpátky. Vlastně, když si představíte, že sedíte a hodíte si nohu přes nohu a budete jí nějakou dobu mít jako přes sebe. A pak vás začne vlastně to koleno bolet nebo ta noha, takže změníte polohu. Je prokázáno, že vlastně člověk mění polohu více a kontinuálně a že zhruba asi každých 5-10 minut, i když leží, takže se trošičku pohne. Vlastně to je taková naše obrana před tím, abychom se neproleželi. Nicméně, když k tomuhle tomu jde, tak vznikne vlastně zarudnutí, které ale už nemizí, to je stupeň číslo 1. Nejčastěji teda v sakrální oblasti nebo na těch patách viditelné. A stupeň číslo 2, ten už je trochu hlubší a vlastně dochází tam k tomu, že je tam částečná ztráta kožního krytu, anebo se udělá puchýř. Samozřejmě ten puchýř velmi často potom praskne a neměl by se propichovat. A k té ztrátě kožního krytu dojde sekundárně nebo následně. Vlastně ty další stupně jsou stupeň číslo 3, kdy vlastně už je kompletní ztráta kožního krytu. Ta proleženina vlastně jde víc do hloubky. A už tam může být viditelný podkožní tuk. A stupeň číslo 4 je vlastně ten nejhorší stupeň, kterého se všichni obáváme, a ten naštěstí v těch nemocnicích už teďka víceméně díky moderním pomůckám a sofistikovaným postupům nevidíme, a to je vlastně úplná ztráta nejenom kůže, ale i podkoží, kdy vlastně ten dekubit jde hodně do hloubky a jde až vlastně na kost prakticky.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
Už jste to vyjmenovávaly, kde se nejčastěji dekubity tvoří, ale poprosím vás zopakovat to, abychom měli takový ten souhrn, abychom to slyšeli pohromadě? Tak já se ujmu tohohle toho. Úplně nejčastěji, jak říkala Vanda, je to v křížové oblasti, paty a na boku. To jsou oblasti, který postihují opravdu, bych řekla, v největším procentu, ale v podstatě se vyskytují všude tam, kde kost těsně naléhá na kůži, takže když člověk leží kdekoliv, kde se vám tělo dotýká s tou podložkou, tzn. na zátylku a lopatkách a na těch patách potom, ani nemusí ležet na břiše, ale velmi často ve své praxi mezi seniory vídáme dekubity na palcích úlohy. Stačí, aby se trošku svezli z lůžka a ty nůžky se jim dotýkali té buď postranice nebo toho dolního čela nebo něco tužšího a jakoby vznikne kdekoliv třeba v tom palci na špičce. Potom to můžu být lokty, to je taky velmi časté a velmi často vznikají, když ten člověk leží na břiše, tak to bývá nos, čelo, lícní kosti, brada a hrudní kost taky.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
A prevencí je tedy změna polohy? To je největší základ.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
Jak časté by to polohování mělo být?
Vanda TOMÁŠKOVÁ, sestra z kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN Plzeň
To záleží na stavu pacienta. Někdy, co nám ten pacient a ten jeho stav dovolí svým způsobem. Já jsem intenzivní péče a vlastně my jsme hodně omezení stavem pacienta, takže u nás se stává i to, že nesmíme s pacientem, když mi to tak, řekněme, lidově pohnout třeba 24 hodin. Když je po velkém operačním výkonu, po velké krevní ztrátě nebo utrpěl těžká poranění následkem nějaké autonehody, tak samozřejmě ten stav je takový, že my s ním hýbat nesmíme. Samozřejmě už se úměrně jako navyšují všechny ty faktory, které můžou vést ke vzniku dekubitů prakticky kdekoliv. Platí to i pro noční dobu teďka momentálně, protože vlastně covidoví pacienti se otáčí na břicho a vlastně v té poloze na břiše jsou mnoho hodin, 12 - 24, my s nima vlastně můžeme pohnout, takže pádem samozřejmě k nim může dojít.
posluchačka
Chtěla jsem se zeptat, protože vím, co teďka, když mluvíte o těch dekubitech, já pečuju o maminku, která je ležící, imobilní a teďka měla takovou velkou chřipku, takže vím, že prostě na zadku a na těch hýžďových kostech se udělala taková ta červená, zarudlá, ale ještě se to neprovalilo, ale ta kůžička ustupuje. Takže já jsem samozřejmě nevěděla co a jak, tak jsem si koupila betadin, takže s tím betadinem jsem to trochu jako vyšlouchala a potom mažu sudokrémem, ale nevím, protože jak ona se otočí na bok, to se otočí, ale přes noc přece jenom leží na rovně a má vlastně ještě ty pleny, takže jsem se chtěla zeptat, jestli existují nějaké náplasti nebo něco prost, čím bych to prostě vyhojila.
posluchačka
V podstatě v domácí péči nejste celkem ničím omezena. Pokud si chcete pomoct sama, tak využít úplně nejzákladnější věci. Jak říkáte, pokud je tam zarudnutí, tak sudokrém je samozřejmě výbornou alternativou, protože jednak chrání tu pokožku, je tam zinek, takže to i hojí. A důležitý je hlavně, aby maminka jedla a pila, to je nesmírně důležitý. Udržovat ji v suchu a v čistotě. A pečovat o tu kůži, okolní kůži dobře propašovat. Tu betadink, bych řešila až v případě, že by se to otevřelo, že by se ta kůžička otevřela, abyste to ochránila. Protože betadinka je antiseptická, tzn. protizánětlivá. A tam je to dobrý už v případě, že teda je tam otevřená ranka. Pokud je to zatím netknutý, a tak kůžička drží vcelku, tak ji normálně jenom promazávejte a náplasti samozřejmě jsou. Je spoustu materiálů, které se dají opatřit přes praktického lékaře. Praktický lékař vám je může napsat na poukaz. A pokud ty defekty nejsou nebo nemusíte je hojit déle jak 6 měsíců, tak je to bez schválení revizního lékaře. A můžete si je ošetřovat sama, ale pokud můžu doporučit, když už by tam došlo teda k nějakému otevření a nutnosti používat tyhle ty lepší materiály vlhkého hojení ran, tak je lepší potom si to nechat napsat od praktického lékaře, prostě do půl roku to máte naprosto bez schválení revizního lékaře. Po půl roce už je to potom na schválení. A pan doktor vám může v podstatě napsat na celou tu dobu toho půl roku materiál, který budete potřebovat, včetně i roztoků a těch hojivých materiálů. A ta škála je obrovská. Firmy firmy, který se zabývají výrobou těch materiálů je spousta. A musím říct, že vůbec nezáleží na tom, od koho ten materiál je. Záleží na tom, aby se zvolil ten správný materiál a používal se tam, kde se má. Důležité jsou třeba materiály, které zvlhčují tu ránu. Tím nemyslím, že jsou mokrý, ale že dodávají té kůži dostatečnou vlhkost a přitom ji chrání. Dokonce jsou výborné silikonový materiál, který působí jednak preventivně, protože jsou měkoučký. Takže i v podstatě ta křížová oblast je ochráněná a zároveň tu kůži i vyživují a ochraňují. No a docela dobrý je, když ještě vám to chodí ošetřovat z domácí péče, z domácí služby.
posluchačka
Ještě jsem se chtěla právě zeptat, že na noc i prostě maminku umyju jenom čistou vodou a nedávám ji jako ve větší vrstvě ten sudokrém a vždycky do rána se to zlepší, takže ten sudokrém můžu dávat pořád.
posluchačka
Můžete.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
Ještě k polohování. Pacienta bychom neměli tahat a posouvat po posteli, to je takové základní pravidlo, ale když si představím bezvládného nebo skoro bezvládného člověka, tak i při normální váze je hodně těžký a není snadné s ním manipulovat, takže jak potom správně polohovat? Samozřejmě vždycky je lepší, když jsou na to aspoň 2 lidé, na polohování. Tím pádem můžete s nějakou podložkou, kterou pod tím člověkem máte, tak s ním samozřejmě můžete manipulovat celkem dobře. Pokud je na to člověk sám, tak už je to poměrně velká zátěž, ale existují pomůcky, které se dají opatřit. My využíváme ve fakultní nemocnici teďka tzv. kluzné podložky. A je to podložka z takového speciálního materiálu, vypadá tak trochu jako šusťák. Je to v podstatě takový tunel, takový jakoby límec, který se dá pod toho pacienta a jeho krásně bez nějaký námahy vysunete v podstatě nahoru v jedné osobě a dá se dobře nainstalovat a zase dobře vysunout, aniž byste ho nějak poškodila.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
Tyhle pomůcky hradí nebo přispívá na ně zdravotní pojišťovna? No, tohle je právě to, co my nevíme. Zrovna tak podložka, ani nevíme, jestli se dá opatřit do domácí péče, protože my je používáme ve fakultní nemocnici, je to tam celkem hit poslední asi 2 roky.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
A tak je dobré vědět, že ta možnost existuje a případně se posluchači mohou zajímat a zjistit si to. Když se zaměříme na hygienu ve vztahu k prevenci dekubitů. Poraďte nám, jakým způsobem a jak nemocného umývat, abychom nepřispěli k vzniku dekubitů? Úplně selským rozumem vzato. Jednoduše teplá voda a mýdlo a žádný dráždivý věci, žádný příliš parfémovaný, úplně nejlepší je třeba dětské jídlo nebo dětské sprchové gely, který jsou pro takovou citlivější pokožku. Samozřejmě čím je ta pokožka třeba u seniorů, jak mají tu papírovou kůžičku, hodně náchylnou k poranění i, tam se potom ještě musí využívat ještě další takový ochranný mýdla nebo mýdla s ochranným efektem. A teplá voda, mýdlo, pořádně osušit, to je základ. Vždycky to musí být řádně usušený a tu pokožku ošetřit. Nejlépe promazat nějakým výživným tělovým mlékem. Zase to nechat zaschnout, v místech třeba právě u obéznějších lidí. Tam je prima dávat třeba záložky do těch záhybů kožních, ať už je to pod prosa, ať už je to třeba v podbřišku nebo i na zádech, někdy je to nutný do těch záhybů, tak je to důležité, aby prostě ta místa se nedotýkala, aby neprolehla, aby se tam nedělalo třeba zapářka, je také možné, aby se ten dekubit lépe vznikl, protože ta kůže je tam porušená.
Vanda TOMÁŠKOVÁ, sestra z kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN Plzeň
A samozřejmě s tou hygienou souvisí i úprava lůžka. Tam je hodně důležité, aby prostě v tom lůžku nebyly žádný varhánky, žádný sklady, aby ten člověk ležel, pokud možno, na úplně vypnutý podložce. Nám se hodně osvědčila napínací prostěradla, protože vlastně tím zajistíte, aby opravdu to prostěradlo bylo napnuté na tom lůžku. A co ještě velice důležité, možná nejdůležitější, ten člověk musí být v suchu. Ve chvíli, kdy je v suchu, tak se tam vytváří perfektní terén proto, aby tam nějaký problém takového typu vznikl. A vlastně tohle je docela strašně důležité u pacientů, kteří jsou starší anebo i mladší. Může být. A nejsou schopni úplně precizně udržet moč nebo stolici, takže tam je důležité v tom, aby hlavně neleželi a aby se převlíkli vlastně vzápětí po tom, co dojde k takovéhle nehodě.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
Přečtu dotaz. Radíte masírovat místa náchylná na proleženiny konopnou nebo kafrovou mastí? Tak konopná mast asi jo, tam není nic proti ničemu, ale kafrovou v žádném případě, protože ta ještě více dráždí tu pokožku.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
Já předpokládám, že pokud zpozorujeme u nemocného změny na kůži, které by mohly znamenat proleženinu, měli bychom se obrátit určitě na lékaře, neřešit to sami, u kterého začít? U praktického lékaře nebo rovnou zajít za nějakým specialistou? A to je docela zapeklitá otázka. Já bych asi začala u praktického lékaře, ale ne vždycky se tam dočkáte nějaké relevantní odpovědi. Také je dobrý si zmapovat, kde v nějakém nejbližším okolí se nachází nějaký specialista. Tak třeba v Plzni, konkrétně ve Fakultní nemocnici jsou 2 poradny pro léčení chronických ran, kam je možno se obrátit, myslím si i s dekubity. Jedna je na kožní klinice a jedna je na druhé interní klinice, kde teda se spis spíše specializují na diabetickou nohu a na ty cévní problémy, ale nikdy by asi nikoho neodmítli a určitě by radu poskytli. Ale tu péči o tu ránu potom už by se dalo řešit pak právě v domácí péči.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
Dnešní možnosti léčby dekubitů.
Vanda TOMÁŠKOVÁ, sestra z kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN Plzeň
No tak jsou hodně široké. Vlastně dominantně si dekubity léčíme metodou vlhkého hojení ran, na které máme obrovské portfolio materiálů a přípravků od různých firem. A samozřejmě nejdůležitější ale je pořád prevence, aby prostě vůbec ke vzniku dekubitu jakoby tu nedošlo, takže tam největší důraz by měl být opravdu kladený na tu prevenci. A vlastně do toho portfolia patří chirurgická léčba, chirurgická léčba patří do léčby dekubitů. Vlastně přistupuje se k ní u těch nejtěžších stupňů dekubitů, kdy už vlastně není jiná cesta, jak ten dekubit zahojit jinou cestou, třeba pomocí toho vlhkého hojení ran.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
Dekubity jsou označovány jako nehojící se rány. Je tedy šance na úplné vyléčení, anebo když je tam nehojící se rána, tak se nezahojí?
Vanda TOMÁŠKOVÁ, sestra z kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN Plzeň
Samozřejmě dekubit lze plně zahojit, ale je to hodně zdlouhavý proces, je to běh na dlouhou trať. Musí se asi na rovinu říct, že léčba dekubitů, hlavně těch v tom stupni 3-4, tak je velice finančně nákladná. A časově trvá dlouho, proto se to nazývá, že to je nehojící, nebo že to je chronická rána nebo chronická léčba. A vždycky se tam využívá kombinace všech možných metod a všech možných materiálů, protože ta rána se vyvíjí, to hojení se vyvíjí, někdy dojde zase k nějakýmu kolapsu, což se zase znovu zhorší. Musí se sáhnout třeba po jiném materiálu, protože co pacient, to třeba tomu vyhovuje něco jiného.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
Pokud by lidé v souvislosti s dekubity potřebovali sehnat nějaké další informace, nějaké rady, existují třeba internetové stránky přímo specializované na toto téma?
Vanda TOMÁŠKOVÁ, sestra z kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN Plzeň
Tak naštěstí už jo. Jako nemáme je dlouho, ale samozřejmě ten problém nás trápí, hodně nás zajímá, takže existují pacientské organizace už i na léčbu rány. A vlastně my spolupracujeme s portálem zahojime.cz, kde vlastně pacienti můžou najít velmi dostupné informace a i ve velké kvalitě. A potom samozřejmě existuje dekubit.cz, kde zase se pacienti můžou dobrat informací ohledně léčby, prevence i toho vlastně, jaké stupně dekubitů máme atd.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
Já vás na závěr poprosím o doporučení ve vztahu k prevenci a léčbě dekubitů.
Jana KAŠPÁRKOVÁ, vedoucí sestra pobytové sociální péče
Základem je samozřejmě prevence, takže sucho, čisto a prevence teda pohyb, to je úplně nejzákladnější.
Soňa VAICENBACHEROVÁ, moderátorka
A pokud se jedná o léčbu už?
Vanda TOMÁŠKOVÁ, sestra z kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN Plzeň
Tak postupovat podle nejmodernějších postupů, ale asi bych nedoporučila hojit někomu vlastně v domácím prostředí jako sama. Určitě bych se radila s ošetřujícím lékařem, s praktickým lékařem a určitě bych asi vlastně vzala pomoc, buď někoho z ambulance pro chronické rány, anebo z těch pacientských organizací, kteří jsou nápomocni, který vám samozřejmě poskytnou další informace, koho kontaktovat.