Deset let se nevyspali. Teď můžou. Spolek Zet-My pomáhá dětem i rodičům
26.03. 2025 - 03:15
Olomoucký kraj
25.03.2025
Pečovat o dítě či dospělého s postižením je náročné. Těmto lidem pomáhá olomoucký spolek Zet-My.
Nabízí odlehčovací službu, která rodičům dopřeje odpočinek, zatímco se dětem věnují asistenti.
Nabízí také homesharing – program, kde si hostitelé pitelé pravidelně "půjčují" děti s postižením a tráví s nimi volný čas. O těchto službách se v rozhovoru rozpovídala ředitelka spolku Naděžda Škrabalová (Š) a koordinátorka homesharingu Lubica Omastová (O).
* Pomáháte lidem vycházet ze tmy, jak klientům, tak jejich pečujícím rodičům. Z jak velké tmy vlastně musí vyjít?
Š: Pečující vycházejí z opravdu velké tmy, protože po období, kdy jim pomáhá raná péče (do zhruba šesti let věku dítěte), vzniká s nástupem dítěte do školy obrovská propast v podpoře sociálních služeb. Rodinám se už nikdo systematicky nevěnuje, kroužky pro jejich děti většinou nejsou vhodné. Rodiče pak sami zjišťují, že by si potřebovali odpočinout. Když k nám přijdou, často s překvapením říkají, že si nikdy neuměli představit, že také mají právo na odpočinek a čas pro sebe.
* Jak funguje vaše odlehčovací služba?
Š: Většina provozní doby je v odpoledních hodinách. Dítě po škole třeba vyzvedneme, odvezeme ho k nám do herny a pak si ho buď vyzvednou rodiče, nebo ho zase odvezeme zpět. Pomoc poskytujeme i o víkendech. Služba je určena jak dětem, tak dospělým a o víkendu trvá obvykle 6 až 7 hodin.
* O kolik dětí se takto odpoledne staráte?
Š: Kapacita je kolem tří až čtyř dětí. Většinou k nám nechodí každý den, na to jsou určeny jiné služby. Také jezdíme do domácností, kdy část našich pracovníků odjede ráno ke klientovi a tráví s ním čas doma, zatímco maminka si může něco zařídit. Největší zájem je ale o ty odpolední časy.
* Jsou vaši klienti převážně ti s poruchou autistického spektra?
Š: Spektrum postižení je velmi široké. Většinou se jedná o mentální postižení s dalšími přidruženými vývojovými vadami. Specifikem naší služby je, že máme jednoho pracovníka na jednoho klienta. To nám umožňuje věnovat se i dětem, které by jinak nemohly navštěvovat služby s vyšším počtem klientů na jednoho asistenta. Každé dítě má jiné zájmy a potřeby a my jim můžeme přizpůsobit program individuálně.
* Kromě odlehčovací služby se věnujete také homesharingu. Ten vznikl ještě dříve než odlehčovací služba.
O: Ano, homesharing, tedy to, že se "cizí lidé" mohou na chvíli věnovat jiným dětem, jsme spustili už v roce 2020. Vize je jasná: obě naše aktivity mají ulehčit pečujícím rodinám a nabídnout širší spektrum podpory.
* Může se do homesharingu zapojit i jednotlivec, nebo musí mít partnera/ partnerku?
Š: Hostitelem může být i jednotlivec. Podmínkou je věk minimálně 18 let, bezúhonnost a vhodné prostory, kam dítě může přijít.
* Jak probíhá proces přípravy a přidružení k dané rodině?
O: Je to poměrně dlouhý proces. Když se k nám lidé přihlásí, čekají je nejprve takzvané přípravy hostitelů. Ty probíhají společně s dalšími zájemci o hostitelství a zahrnují dvě intenzivní víkendová setkání. Cílem je, aby byli budoucí hostitelé dobře připraveni na starost o dítě a věděli, co všechno tato role obnáší.
* Dvěma víkendy to asi nekončí, že? Co následuje dál?
Š: Po přípravách provázíme hostitele procesem seznamování s rodinou. Náš adaptační pracovník je po vybrání vhodného hostitele rodině jejich průvodcem. Doprovází hostitele na prvních setkáních s dítětem, představuje ho rodičům a poskytuje podporu. Obvykle jde o pět schůzek, ale může to trvat i několik týdnů, než si hostitelé mohou vzít dítě na nějaký čas jen pro sebe.
* Takže se lidé nemusí obávat?
O: Vůbec ne. Je běžné, že lidé mají obavy – často si říkají, že nejsou profesionálové a nemají zkušenosti. Právě proto je proces tak dlouhodobý, aby měli dostatek času se připravit. Každý krok je pečlivě promyšlený a nikdo na to není sám. Kdykoliv se mohou hostitelé obrátit na nás. A vždycky platí, že hostitel i pečující rodina může říct "ne".
* Kdo se nejčastěji hlásí?
O: Převážně laici, pro které je to první kontakt s pečující rodinou a dítětem. Pečující rodiny často žijí jinak než běžné rodiny, bývají v permanentní krizi a hostitelé by na to měli být připravení. Proto je příprava nejen o dítěti, ale i o pochopení celého kontextu. Š: A krásné je, že se do toho zapojuje celá jejich rodina, i babičky, dědečkové.
* Jak na vaši službu pečující rodiče reagují?
O: Pro pečující rodiče to znamená obrovskou změnu. Najednou přichází člověk, který jim chce pomoci, což je něco, co často nikdy nezažili.
* A co dělají, když mají najednou volno?
Š: Jedni rodiče například první homesharing jen prospali, protože jejich dcera má poruchu spánku a oni byli už deset let nevyspaní. Někteří pečující využijí ten čas k tomu, aby se věnovali druhému dítěti. S dítětem s autismem si totiž nemohou jen tak zajít v klidu do kina nebo na nákupy.
* A co dělají hostitelé s dětmi?
O: Často to, na co už rodiče nemají sílu – jdou na pouť, do obchoďáku, podniknou výlet. Hostitelé do toho vnášejí nové podněty a pomáhají dětem posouvat jejich hranice.
* Jak často děti tráví čas s hostiteli?
Š: To se liší podle domluvy. Může to být jednou za 14 dní o víkendu, může to být celý víkendový den, jedno odpoledne nebo třeba dvakrát měsíčně.
* Kolik hostitelských rodin v Olomouckém kraji máte?
O: Momentálně máme deset fungujících párů, některé už třetím rokem. A v plánu máme další párování, takže se to daří rozšiřovat, za což jsme moc rádi a všem moc děkujeme. Má to smysl (úsměv).
Foto Zdeněk Vévodaslužeb
Homesharing v praxi.
Lubica Omastová (vlevo) a Naděžda Škrabalová (vpravo)
Nabízí odlehčovací službu, která rodičům dopřeje odpočinek, zatímco se dětem věnují asistenti.
Nabízí také homesharing – program, kde si hostitelé pitelé pravidelně "půjčují" děti s postižením a tráví s nimi volný čas. O těchto službách se v rozhovoru rozpovídala ředitelka spolku Naděžda Škrabalová (Š) a koordinátorka homesharingu Lubica Omastová (O).
* Pomáháte lidem vycházet ze tmy, jak klientům, tak jejich pečujícím rodičům. Z jak velké tmy vlastně musí vyjít?
Š: Pečující vycházejí z opravdu velké tmy, protože po období, kdy jim pomáhá raná péče (do zhruba šesti let věku dítěte), vzniká s nástupem dítěte do školy obrovská propast v podpoře sociálních služeb. Rodinám se už nikdo systematicky nevěnuje, kroužky pro jejich děti většinou nejsou vhodné. Rodiče pak sami zjišťují, že by si potřebovali odpočinout. Když k nám přijdou, často s překvapením říkají, že si nikdy neuměli představit, že také mají právo na odpočinek a čas pro sebe.
* Jak funguje vaše odlehčovací služba?
Š: Většina provozní doby je v odpoledních hodinách. Dítě po škole třeba vyzvedneme, odvezeme ho k nám do herny a pak si ho buď vyzvednou rodiče, nebo ho zase odvezeme zpět. Pomoc poskytujeme i o víkendech. Služba je určena jak dětem, tak dospělým a o víkendu trvá obvykle 6 až 7 hodin.
* O kolik dětí se takto odpoledne staráte?
Š: Kapacita je kolem tří až čtyř dětí. Většinou k nám nechodí každý den, na to jsou určeny jiné služby. Také jezdíme do domácností, kdy část našich pracovníků odjede ráno ke klientovi a tráví s ním čas doma, zatímco maminka si může něco zařídit. Největší zájem je ale o ty odpolední časy.
* Jsou vaši klienti převážně ti s poruchou autistického spektra?
Š: Spektrum postižení je velmi široké. Většinou se jedná o mentální postižení s dalšími přidruženými vývojovými vadami. Specifikem naší služby je, že máme jednoho pracovníka na jednoho klienta. To nám umožňuje věnovat se i dětem, které by jinak nemohly navštěvovat služby s vyšším počtem klientů na jednoho asistenta. Každé dítě má jiné zájmy a potřeby a my jim můžeme přizpůsobit program individuálně.
* Kromě odlehčovací služby se věnujete také homesharingu. Ten vznikl ještě dříve než odlehčovací služba.
O: Ano, homesharing, tedy to, že se "cizí lidé" mohou na chvíli věnovat jiným dětem, jsme spustili už v roce 2020. Vize je jasná: obě naše aktivity mají ulehčit pečujícím rodinám a nabídnout širší spektrum podpory.
* Může se do homesharingu zapojit i jednotlivec, nebo musí mít partnera/ partnerku?
Š: Hostitelem může být i jednotlivec. Podmínkou je věk minimálně 18 let, bezúhonnost a vhodné prostory, kam dítě může přijít.
* Jak probíhá proces přípravy a přidružení k dané rodině?
O: Je to poměrně dlouhý proces. Když se k nám lidé přihlásí, čekají je nejprve takzvané přípravy hostitelů. Ty probíhají společně s dalšími zájemci o hostitelství a zahrnují dvě intenzivní víkendová setkání. Cílem je, aby byli budoucí hostitelé dobře připraveni na starost o dítě a věděli, co všechno tato role obnáší.
* Dvěma víkendy to asi nekončí, že? Co následuje dál?
Š: Po přípravách provázíme hostitele procesem seznamování s rodinou. Náš adaptační pracovník je po vybrání vhodného hostitele rodině jejich průvodcem. Doprovází hostitele na prvních setkáních s dítětem, představuje ho rodičům a poskytuje podporu. Obvykle jde o pět schůzek, ale může to trvat i několik týdnů, než si hostitelé mohou vzít dítě na nějaký čas jen pro sebe.
* Takže se lidé nemusí obávat?
O: Vůbec ne. Je běžné, že lidé mají obavy – často si říkají, že nejsou profesionálové a nemají zkušenosti. Právě proto je proces tak dlouhodobý, aby měli dostatek času se připravit. Každý krok je pečlivě promyšlený a nikdo na to není sám. Kdykoliv se mohou hostitelé obrátit na nás. A vždycky platí, že hostitel i pečující rodina může říct "ne".
* Kdo se nejčastěji hlásí?
O: Převážně laici, pro které je to první kontakt s pečující rodinou a dítětem. Pečující rodiny často žijí jinak než běžné rodiny, bývají v permanentní krizi a hostitelé by na to měli být připravení. Proto je příprava nejen o dítěti, ale i o pochopení celého kontextu. Š: A krásné je, že se do toho zapojuje celá jejich rodina, i babičky, dědečkové.
* Jak na vaši službu pečující rodiče reagují?
O: Pro pečující rodiče to znamená obrovskou změnu. Najednou přichází člověk, který jim chce pomoci, což je něco, co často nikdy nezažili.
* A co dělají, když mají najednou volno?
Š: Jedni rodiče například první homesharing jen prospali, protože jejich dcera má poruchu spánku a oni byli už deset let nevyspaní. Někteří pečující využijí ten čas k tomu, aby se věnovali druhému dítěti. S dítětem s autismem si totiž nemohou jen tak zajít v klidu do kina nebo na nákupy.
* A co dělají hostitelé s dětmi?
O: Často to, na co už rodiče nemají sílu – jdou na pouť, do obchoďáku, podniknou výlet. Hostitelé do toho vnášejí nové podněty a pomáhají dětem posouvat jejich hranice.
* Jak často děti tráví čas s hostiteli?
Š: To se liší podle domluvy. Může to být jednou za 14 dní o víkendu, může to být celý víkendový den, jedno odpoledne nebo třeba dvakrát měsíčně.
* Kolik hostitelských rodin v Olomouckém kraji máte?
O: Momentálně máme deset fungujících párů, některé už třetím rokem. A v plánu máme další párování, takže se to daří rozšiřovat, za což jsme moc rádi a všem moc děkujeme. Má to smysl (úsměv).
Foto Zdeněk Vévodaslužeb
Homesharing v praxi.
Lubica Omastová (vlevo) a Naděžda Škrabalová (vpravo)
Klíčová slova: