Díky odlehčovací službě si můžeme alespoň vypít kafe, říkají rodiče postižené dcery

Pomoc pro lidi s postižením, tělesným, mentálním, či kombinovaným, může mít mnoho podob. Jednou z nich je odlehčovací služba v podobě bytu. Sem mohou rodiče umístit své často už dospělé děti, třeba na noc nebo několik dní. Takovou formu pomoci provozuje Diakonie Praha na jednom ze svých pracovišť ve Stodůlkách. A je víc než potřebná.

Před Sametovou revolucí se o nich příliš nevědělo. Lidé s postižením žili v ústavech nebo se svými rodiči. Těm mnohdy postupně došly síly a na ústavy obvykle stejně muselo dojít. Od devadesátých let vznikají různé organizace jako houby po dešti. Lidé s postižením už nejsou "schovaní". Mohou navštěvovat denní či týdenní stacionáře a například i přespat ve speciálním bytě – odlehčovací službě, kam i manželé Rousovi dovážejí svou třicetiletou dceru Emu (na úvodním snímku). Třeba aby si vyšli do divadla. Nebo jen v klidu vypili kávu.

Jenže Ema bude mít za pět let pro využití takové služby stopku, protože tahle pomoc je pro lidi do třiceti pěti let. Co budou dělat potom, když sami stárnou a síly ubývají, manželé Rousovi nevědí....