DVTV: Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
13.04. 2025 - 08:43
DVTV
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Už více než 30 let bourá bariéry a taky představu o tom, kdo, nebo co je vlastně normální. Festival Mezi ploty, který se snaží veřejnosti otevřít svět duševně nemocných a zdravotně postižených, se ch, se letos na konci května vrátí v areálu bohnické psychiatrické nemocnice v plné síle. A jeho zakladatel a ředitel Robert Kozler je teď hostem DVTV. Dobrý den.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Dobrý den.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Podařilo se vám za těch více než 30, co festival pořádáte, většinu bariér zbořit, anebo kolem nás rostou stále nové?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Tak my si je spíš vytváříme stále nové a nové, ale...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
To je dost pesimistický pohled na věc.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
No, tak oba dva víme, jak teď současný svět vypadá, tak jako bych ho úplně moc optimisticky jako nevnímal.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
To je možná do značné míry jako o úhlu pohledu na tu věc.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
No, tak můj úhel pohledu je, že vlastně si vytvářím, když to tak řeknu úplně na rovinu, takovou jakoby jistou bublinu, která se jmenuje Mezi ploty, kde vlastně vytvářím si ten svět tak, jak bych si ho představoval okolo nás. A bohudík teda tu představu nesdílím jenom já, ale spousta umělců slavnejch, míň slavnejch, kamarádů, odborníků na duševní zdraví. Já bych řekl, že i různých techniků, proč to vyprávím, protože festival měl velký problémy, vlastně v podstatě po covidu úplně skoro zanikl. A vlastně to je to optimistický mí sdělení, že já jsem vlastně nikdy netušil, jak jako výborní lidi, když to řeknu úplně obyčejně lidsky, okolo mě existujou, který fakt jsou schopní jako přímý nějaký pomoci, protože vždycky jsem žil v takovém pocitu, že o tý pomoci neumíme dost mluvit, zejména já teda, jako když se pořád vykládá někde o duševním zdraví a bourání bariér a najednou jsem se vlastně dostal do polohy, kde já jsem sám žádal o tu pomoc, jo. A přišel Václav Marhoul, který je teda, je to můj velkej kamarád, takže jako mohl jsem si to myslet, že se tak stane, ale samozřejmě každý máme spoustu svý práce. Vilma Cibulková a oba dva se stali patrony festivalu, k tomu vlastně přišel pan prezident přímo osobně podpořit tu akci, aby nezanikla, naopak, dále rostla a pak je to řada vlastně jako rádoby obyčejných lidí, kteří mně neobyčejně pomohli ve smyslu financování projektu. Bavím se ale i o lidech, kteří třeba tam mají na starosti úklid, jo, ta služba úklidová by chtěla normálně peníze, teď je nechce. Takže v tomhle ohledu vlastně jsem došel k takovýmu poznání, když jsme ze začátku měli ten obecnej pesimismus, že fakt skutečně malý procento lidí dokáže tak negativně zaneřádit ten náš veřejnej prostor. Až je mi to fakt líto.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
No, v tom případě, jako první ročník festivalu se konal v roce 92, což vlastně byla doba, kdy bylo všechno jinak. Kromě jiného, když se budeme bavit o duševním zdraví, tak jako přístup k lidem, kteří, řekněme, byli nemocní duševně, nebo nebyli úplně standardně, byli prostě považováni za blázny, který je potřeba zavřít prostě někam za plot a nepouštět je jako do společnosti, a tak dále. Jako neušla přes to všechno, co jste teď říkal, jako společnost od té doby jako velký kus. Nedíváme se na spoustu věcí jinak?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Já bych řekl, že v tomhle ohledu určitě ano, co se vnímání vůbec duševních nemocí týče, dokonce bych řekl, že už je to takový jako běžná věc standardní, že celkem to, co tehdy bylo trošku, v uvozovkách, braný, jako něco nedostatečnýho na člověku, když prohlásil, já třeba mám problémy s alkoholem nebo já nevím, ono stačí říct, že se rozvádím jako, tak to teď vůbec neplatí. si myslím, jo, to tabu bych řekl, že mnohonásobně nižší, než bylo.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Což je vlastně dobře.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To je dobře. Na druhou stránku já cítím, že jsme zase přikrytý jako úplně jinejma tlakama, který nás deformujou možná víc než to, že se tehdy někdo ptal, bál sdělit, že má nějakej osobní vnitřní problém.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jako třeba?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Myslím si skutečně, že ten rozdíl, když se budeme bavit, jako abysme to k něčemu, a nebylo to jenom takový filozofický, tady nějaký tlachání z mí strany, tak když si vezmu rozdíl těch devadesátých let, kdy ta svoboda byla až tak velkorysá, že třeba co se našeho projektu týče, tak nebylo nutný mít ochranku, nebylo nutný jako mít ani jako nějak extra vybavený pódia, lidi byli schopní a ochotní hrát zdarma. Cokoliv novýho jste začal v tý společnosti dělat a pakliže ti lidi z vás ucítili nějakou upřímnou snahu něčemu pomoct, to byla snad povinnost každýho podnikatele, já jsem chodil tehdy jako dvacetiletej s takovou igelitovou taškou po všech možných vzniknuvších krámů a obchodech a takhle mi tam dávali ty peníze.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jste nosil peníze v igelitce?0
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
V igelitce. A pak jsem si je doma dával do šuplíku a zjistil jsem, tak tady ta společnost dala tolik, tahle tolik, teď už máme 80 000, můžeme udělat první ročník. V tomhle ohledu bych řekl, že máme teď jako hodně co napilno dohánět, jo, takže jsme se stali jistejma robotama, který, systematicky jedou, prostě každý den tu práci vyřešíme, napojíme se na internet, pak si odešleme 150 000 mailů a máme potřebu o to větší spolu mluvit si myslím. Takovej ten život hospod v těch devadesátých letech, teď nenarážím na alkoholismus, ale na sdružování se, začínám si myslet, že lidem hodně, hodně chybí a že i jako se k tomu i vrací.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Když už jste mi řekl historku o tom, jak jste nosil peníze v igelitce. Tak pokud se úplně nepletu, tak vy jste se jako k pořádání festivalu dostal přes klíšťovou encefalitidu a čůrání u plakátu.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To jsou dva spojený příběhy do jednoho.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Pardon, já jsem udělal takovou zkratku, potřeboval bych to vysvětlit trošku.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Vysvětlit. No, teď, ale zaražte mě, abych se v tom nemotal sám.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Už je to dlouho.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Je to dlouho, ale spíš říkám dlouhý věty, tak abych byl stručnej.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Pardon, nejdřív to čůrání.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Tak to bylo potom, jo.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Aha, dobře.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Nejdřív vlastně byla ta klíšťová encefalitida, ta mě potkala v roce 88, kdy jsem teda odmaturoval. A s chlapci jsme se rozhodli bujaře tu maturitu oslavovat 2 měsíce v jistém kempu na Orlíku a já jsem při těch oslavách prostě dostal klíště. Takže jsem pak jako viděl strom, co byl vpravo, tak on byl vlevo. A já jsem ani nevěděl, že mám nějakou klíšťovou encefalitidu hlavně, to byl ten zásadní problém, takže mě odváželi z nemocnice do nemocnice a pak asi po půl roce až napadlo někoho, že by mně mohli lumbálkou vzít vlastně míchu, vzorek, vzorek. A tam zjistili, že jsem to všechno jako pro přechodil. Takže to pro mě bylo jistý vítězství, že jsem aspoň chápal, co to je, ale právě tou dobou já jsem vlastně měl ještě možnost chodit ještě předtím, než jsem teda slavil tu maturitu takhle, do psychiatrický tehdy léčebny v Bohnicích za svýma kamarádama, který se vyhýbali tam vojenský službě. A jak jsem tam tak docházel, tak jsem se tam vlastně velmi rád vracel, protože tam byla tuna různých jako intelektuálů, historiků, chemiků, fyziků, umělců.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
K tomu je znovu potřeba připomenout, to byly osmdesátý léta minulého století.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Konec, ano, osmdesátých let minulýho století. Je zajímavý, jak vlastně tím dlouho tím žiju. A v roce 91, když teda jako už nastala ta revoluce, tak jsme z okna Revolver Revue, který teda s náma nějakým způsobem sdíleli ty naše mladický idealismy, nám věnovali už jakoby ty prošlý cyklostely, na kterých se tehdy vlastně jako v podstatě vydávala samizdatová literatura. A začali jsme vydávat poezii těch lidí, kteří jako nemají šanci v těch oficiálních plátcích, aby jim to jako vyšlo, jenomže když jsme takhle tím cyklostylem točili půl roku a vlastně vždycky jsme někde udělali 20 plátků toho almanachu, tak jsme začali přemýšlet, že by bylo ideální, přemejšleli jsme teda s Pavlem Huškem, mým kamarádem, kterej tehdy studoval speciální pedagogiku na Univerzitě Karlově, co by tak jako bylo ideální udělat, abysme tý společnosti, když teď teda jako padají ty zdi a hranice se otvírají, pomohli. A začli jsme jistým během nad Ondřejovem pro schizofreniky, což bylo vtipný, protože my jsme vymysleli pro schizofreniky orientační běh. A tehdy jsme to mysleli dobře a nedošli nám ty dopady, co pak z toho budou, ztrácení se v lese a podobně.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Nebyly mobilní telefony.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Nebyly mobilní telefony. A tou dobou jsme ještě udělali výstavu, kde jsme spojili dohromady, a tam myslím, že jsou ty prvopočátky vlastně projektu Mezi ploty, významný výtvarníky Matěje Formana, Olbrama Zoubka, Jaroslava Rónu, s výtvarníky, kteří měli nějakej mentální, duševní nebo fyzickej handicap a udělali jsme takovej jakoby happening, my jsme tušili, že to nikdo nepozná z té veřejnosti. A ten happening byl o tom, aby označili, kdo je jako největší blázen z těch výtvarníků. Vyhrál Jarda Róna. Ten byl potěšen. A zároveň jsme pochopili, že fakt ta hranice jako není o tom, kdo je handicapovaný, kdo je duševně nemocný, ale předně, kdo dělá dobrý umění a na tom jsou vlastně doteď postavený mezi ploty. A já, když jsme tuhle výstavu otvírali, tak byla vernisáž, a to čůrání spočívá v tom, že jsem běžel takhle ulicí /nesrozumitelné/, tam byly pořád plakáty, Mozart Open, hudební festival, hudební festival a jak jsem asi byl tak vším plnej, tak jsem takhle jako nemohl to už vydržet, musel jsem si jako uvolnit pod tím plakátem a jak jsem tak na ten plakát koukal, tak mě napadlo Mezi ploty, divadelně hudební festival. Jako vůbec to někdo nějak jako nevymejšlel, musím říct.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jako v momentě, kdy jste poprvé přišel za někým z Bohnic, předpokládám jako, myslím, do léčebny, za šéfem léčebny a řekl jste mu, heleďte, já mám takovýhle nápad, jako mělo by to plus minus takhle vypadat a mělo by to vlastně jako snížit nebo zrušit vlastně ten plot jako mezi léčebnou a tím, co je venku, a tak dále, tak co vám na to řekl?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To bylo skvělý setkání, jo, protože, a to je právě teď ten rozdíl mezi tím, co bylo tehdy a co je teď.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Máte pocit, že teď by se to nedalo?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Pochybuju, že by to bylo takhle jednoduchý, si už nemyslím, že by se nám tak dobře otvíraly ty dveře, to si teda už vůbec nemyslím.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
92. rok, no.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To je ale škoda, strašná škoda, protože takovejhle cvoků, jako jsem já, se tady toulá v 18 letech velká parta. A když oni narazí rovnou ty děti na tuhle zeď, tak za prvý, budou hodně trpět a za druhý ta společnost vlastně přichází, teď se nebavím o festivalu tohohle typu, to může být vědeckej nápad, to může být cokoliv. A tady v tom je velkej rozdíl, jako diametrálně velkej. Tehdy se nám otevřely ty dveře a v podstatě tehdejší ředitel Bašný si přečetl nějaký papír, na základě toho řekl, tak, kluci, jak jste jako nadšení pro tu věc, co budete říkat za půl roku, když vám to jako nepůjde? Ne, to my dokážeme, pane řediteli. A teď jako jsme fakt šli s tímhle tím domů, že to musíme dokázat, protože jsme mu to slíbili, jako tohle stačilo. A ta vůle byla velká, takže se festival vlastně postupně rozrostl v největší vůbec přehlídku v Evropě, co se duševního zdraví týče.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Vy jste mi teď popisoval vlastně ten pokus jako s výtvarníky, aby prostě se rozpoznalo, kdo je více či méně blázen nebo normální tak dále. Jak ti ostatní, které jste na ty první ročníky lákali, já nevím, Filip Topol, prostě mnoho ostatních, jak vlastně reagovali na to, že by měli vystupovat na něčem, co bude najednou úplně explicitně spojeno jako s něčím, co bylo brané jako něco, kam se nikdo nechtěl dostat nikdy.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To bylo taky jako krásný. Dneska už vám málokdo zahraje bez nároku na honorář někde, jo, na to zapomeňte, to je tak, jakože to je Vilma Cibulková, který já moc děkuju. A když jsme spolu naposled mluvili, tak mi říkala, víš, Roberte, to jsem takovej cvok já a tak ty. A ona ta realita je fakt taková, je to prostě všechno moc na drsno, na mě jako, to, co okolo máme okolo sebe, ale právě proto já začínám cítit, že je i jako spousta, to, jak je to na drsno, tak je zase obrovská potřeba, jako některých, jako jsou to spíš individuality, tehdy to bylo takový jako stádní kultura, pomáháme všichni, všem a teď je to takový jako zindividualizovaný. A ti umělci tehdy v podstatě na to slyšeli jako radostně, každej s tím měl hlavně zkušenost, že jo, velkou jako s psychiatrií.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Právě třeba skrz vyhýbání se vojenské službě a tak dále?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Tak víte co, 90 % lidí si myslím, že jsou normální tím, že občas jako mají pocit, že nejsou už normální, že třeba trpí nespavostí nebo mají špatnou náladu, to je prostě jako úplně přirozený, akorát, že teď se o tom, jak vy říkáte správně, mluví, tehdy jako se úplně nemluvilo. A umělec je hlavně emočně založený člověk, myslím mnohonásobně víc než běžnej smrtelník, jinak by nemohl tvořit, takže ty emoce a prostě různý bipolární poruchy a stavy se závislostma, s depresema a s ukončením života, to jako neznám snad nikoho, kdo by tohle neprožíval.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Vy jste říkal, že jste do Bohnic jako do léčebny chodil vlastně za těmi, kteří se tam, vašimi kamarády, kteří se tam ukrývali před vojnou. Tak jako máte v sobě nějaký první pocit, jako z toho, když jste přišel do té léčebny, do toho areálu?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
No, ten mám doteď, že tam je pro mě schovaný něco, nevím, co to je, ale nějaká zdrojová energie, byť by se tam vlastně ukrývalo takovýhle obrovský množství vlastně utrpení, nebo jak to nazvat, duševních jako nějakých, tak je tam něco velmi jinýho, než kdekoliv jinde v Praze. Kdykoliv já tam přijdu, a fakt to říkám, jak to cejtím, nevím, jestli říkám, nějaký genius loci nebo jak to nazvat, ale je tam nějaká energie, která na mě jako velmi pozitivně působí.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
A i přesto, že, a to je teď můj odhad, znám to jenom jako z dálky, na rozdíl od vás, že za ty roky, od roku 92 se to muselo změnit, protože teď už se tam jako neschovávají jako intelektuálové, kteří se chtěli vyhnout vojně, neschovávají se tam prostě hudebníci a výtvarníci a tak dále. Mám pocit, že teď je to daleko standardnější, teda, doufejme, jako psychiatrická nemocnice, ve které jsou prostě jako trpící, nemocní lidi prostě a tak dále, a tak dále.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Hlavně je tam základní rozdíl v tom, že do roku 89 ten areál byl celej uzavřenej pro veřejnost, že jo, to byla vlastně věznice, utajená věc. Jako tady vlastně nikdo duševní nemoc nemá, v týhle zemi.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Všichni jsme zdraví.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Všichni jsme zdraví. Což teď jako si na to trochu hrajem taky, jo, ale jako tehdy to bylo vynucený. A v současnosti vám tam jezdí i městský autobus. To znamená, jako ty rodiny, co bydlí na sídlišti, kam by jezdily na kolečkový brusle, no, jdeme do nemocnice si zajezdit, jo. Takže to bych řekl, že tohle klima je úplně jinde, že fakt je to otevřenej, krásnej areál, plnej zeleně, a to platí, samozřejmě jim tam jako dost těch domů padá, ale teď vidíte jeden hezky zrekonstruovanej tady zrovna na obrázku. A tohle mi přijde nesmírná škoda vlastně, jako že se do toho horko těžko do tý nemocnice investujou peníze, protože já to vnímám nejenom jako ochranu nemocničního prostředí, ale i velký kulturní památky.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Teda, když už jako jsme prošli několik historek, včetně některých v podstatě záchodových, tak vy jste v tom areálu snad měl strávit svatební noc. Je to tak?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To se taky stalo.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Vám se stala spousta věcí evidentně.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To se mi stalo.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
A jak se tohle stalo?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Protože jsem si vybíral místo, který mně vlastně je nejblíž, no.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jako vnitřně.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Vnitřně.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Já samozřejmě neodhadnu, jak vedení nemocnice třeba se jednou rozhodnou, že festival Mezi ploty nechtějí, ale zatím to vypadá hodně dobře. Ta spolupráce kvete a roste.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jak s tou svatební nocí to vypadá, jak kdyby jako v areálu v Bohnicích jako byl airbnb pokoj prostě, který si můžete pronajmout, což tak není podle mě.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
No, není, ale ubytování je tam možný.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jako fakt?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
No. Tam dokonce budeme teď jako se snažit ubytovat techniky vlastně, který nám budou stavět pódia, protože jsou až z Ostravy, aby vlastně jsme je měli kde ubytovat, tak teď se budeme v pátek s paní tiskovou mluvčí o tomhle tom nápadu bavit.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Nebudou se muset technici účastnit jako nějaký ranních jako koleček vlastně, prostě cvičení a tak dále. Ta normálnost mě zajímá. Vy jste normální?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Tak na to už docela často jsem odpovídal, ale to teda ne, jako to bych řekl, že ne.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jste na to pyšný, že ne?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
No nevím, je to těžkej život s tímhle jako, nemyslím teď jako normalitu, jestli máte deprese, nebo jako nemáte, nebo úzkostný stavy, nebo prostě co máte, nebo jak jste, myslím spíš to, co se tady celou dobu vlastně, o čem se bavíme, a to je, jakej já vlastně vůbec ten svět umím žít, v tom jsem dost nenormální zjišťuju, že jako...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jinak umíte žít tenhle svět?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Je to pro mě těžký. A skoro bych řekl, že vlastně důvodem toho, proč dělám Mezi ploty, je to, že ho žít neumím, jo, že vlastně cejtím nějaký...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jak se to projevuje?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Jak se to projevuje? Teď vám řeknu příklad, jak se to asi projevuje a doufám, že se na mě Václav Marhoul nebude zlobit, projevuje se to tím, že člověk v sobě cítí nějakou jako potřebu, nějak jako, to je takovej jako až klín, bych řekl, jo, že vlastně jste nějak zrozenej a nějak chvilku bádáte, co jako jste, a pak na to přijdete a těžko dělat něco jiného, než to, na co jste přišel, jo, že jste. A pokud v tom souladu žijete, tak sice na jednu stránku je to bezvadný, ale je to strašně útrpný, protože vlastně snažíte se o něj s tou dokonalostí těch věcí, co jako děláte.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jak s tím souvisí Václav Marhoul?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
No, protože to chci říct, jo, jako představte si režiséra, co si vymyslí hollywoodský film Nabarvený ptáče, Tobruk, co se zapojuje teď do hromady diskuzí po gymnáziích, aby studentům vysvětloval principy demokracie, hodnot demokracie a hodnot svobody. Tohle všechno dělá bezplatně víceméně. Vím, že to není jednoduchý takhle žít a přesto jako jede tu svojí cestu, která je správná, pro mě je nesmírně inspirující, proto jsem taky moc rád, že je vlastně patronem tohohle festivalu. Myslím si, že nejenom pro mě, ale i pro to okolí, pro ty mladý kluky třeba, že viděj konečně chlapa, co si jde za nějakýma ideálama, to si myslím, že nám strašně chybí.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Pardon...
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Jako není to prostě jednoduchý.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jinak, kdyby se Mezi ploty po covidu nepodařilo nahodit, zpátky nastartovat. Co byste dělal?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Asi bych dělal Mezi ploty, prostě přemýšlím o tom, jako že vlastně je to nějaký jako sebevyjádření, není asi až tak dokonalý, jako kdyby se to projevilo v nějakém filmu, ale...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
No ne, rozumíte jako, co kdyby, jako co kdyby to prostě jako nešlo s tím festivalem?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Tak byste musel dělat něco podobnýho jinak, jinými slovy.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jako jestli vlastně mi dáváte příklad Václava Marhoula, který, myslím, jako buldok jde za svými věcmi prostě, které považuje za důležité, tak jestli to máte podobně?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Já myslím, že jo, no, že to je dost podobný, proto se to takhle jako, ti lidi, když se vlastně jako propojíte v jistou chvíli, tak to nejsou úplně náhodný, hozený kamínky, který omylem přilítly k vaší botě, jako, jo, nebo vy zas, který k těm druhým botám. Je to prostě, že ty energie těch lidí se prostě vlastně v nějakým způsobem jako setkávají. Ale musíte říct, vy to první A. A taky třeba, jak jsem řekl, jo, teď bysme potřebovali, znovu se povedlo nadhodit teda ten projekt jako do těch rozměrů typických, který měl, a to nebylo nic jednoduchýho. V řádu jsme museli zajistit přes 9 000 000 Kč, úplně od nuly. A jako bez těhle patronů a bez pana prezidenta a jinejch lidí nám by se to jako nepovedlo.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
A chápu to správně, že nám z vašeho pohledu lidi, jako je Václav Marhoul, jako s tou povahou a s tím přístupem, že nám chyběj?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Určitě. To je to, co si myslím, že tý společnosti strašně chybí, a proto si myslím, že i je dost velký procento dětí, a to je až pro mě jako neuvěřitelný, nevím, jestli to mám dobře načtený, ale kolega mi to načítal, věřím mu, protože je hodně pečlivej. A říkal mi, že 40 % dětí, který, jsou teď v osmých a devátých třídách, že vykazují symptomy střední a těžký deprese, jo, tak to mně jako sděluje, čím to může vším být. Tak, ano, šikanou, neschopností komunikace přímý a jenom jako online svět. Ale druhá věc je taky, co mě by jako, když jsem se zamýšlel jako strašně pomohlo, je vlastně v těch devadesátých letech ten idealismus, jo, ta schopnost, jako jdi si za svým snem a ono to nějak dopadne, jak říká Miloš Forman. jo. A teď já se jako ptám, co my těm dětem jako přehazujeme za ty sny. Já bych řekl, že ti rodiče se v tom dost motají. To, co slyšej ze zpráv, tak to je skoro jako, nedívejte se na nic a prožívejte, den má 24 hodin a příliš jako nepřemýšlejte, kam a kudy dál, jo, tohle si myslím, že jako velmi chybí, proto jako, jak jste se ptal, tak si myslím, že skutečně je velmi silný to, co Václav Marhol jako dělá. My snad jako s festivalem Mezi ploty přispíváme taky čemusi. A bojím se, jak to dlouho všichni unesou, jo, tyhle ty svý klády na hrbu /nesrozumitelné/ do cíle, takže jako to je jedna věc. A druhá věc, že nám se teda tý velký podpory dostalo, takže jsem moc rád.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Takže chybí vlastně velké cíle a lidi, kteří by ukazovali, že je možné jich dosahovat.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Myslím si, že strašně moc jako kladů pro tu společnost teď vytváří pan prezident, kde prostě vidíte ty cíle.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jenom, pardon, jako musím k tomu vlastně, sedíte tady v novinářském projektu, jako musím k tomu říct, je tady možná polovička společnosti, která si to nemyslí, která se prostě na pana prezidenta dívá vlastně, takže vlastně není třeba úplně ráda, že tam je, což mimochodem jsou prostě známky jako demokratického systému, protože byl nějakým způsobem zvolen a tak dále.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Já to chápu, ale bohužel je potřeba si uvědomit, že ti lidi, co jsou proti, nejsou zlí, to vůbec ne. Já musím být konkrétní. Jezdím pravidelně k jedný benzínový stanici, je tam velmi hodná paní, vždycky si spolu popovídáme, teď jsme se v neděli chytli, protože jsem na rovinu řekl, paní, buďme rádi, že tady vůbec v tuto chvíli máme jako prodemokratickej systém nějakej, který může okamžitě zmizet. A že máme pana prezidenta, jakýho máme a že Ukrajina brání vlastně vůbec naše hranice. V tuhle chvíli takhle to cejtím a ta paní začala úplně hystericky řvát. A já jsem pak přemýšlel o tom, čím to je. Bojím se, ona tohle nikdy neuvidí, takže to můžu říct rovnou, ale že máme, teď budu hodně pragmatickej, taky jako sociální inteligenci, jako prostě schopnost empatie, schopnost jako vnímat široký spektrum souvislostí a stejně tak, jak já třeba nemám ty matematický schopnosti, to znamená, nejsem si jistej svojí takovou tou matematickou inteligencí, to řeknu na rovinu, tak já se bojím tom, že nejde o to, jakej ten člověk je uvnitř, ale jak je schopen si ty informace vůbec rozebrat. 50 % vůbec tomu nerozumí, protože jim stačí říct, budete mít, ty za to můžou.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
No, jako je obtížné říct, že těch 50 % tomu nerozumí, ale chtěl jsem zeptat na něco jiného. Ta paní od té pumpy, kam jezdíte, jako přišla by na váš festival?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Tak to už možná jo.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Úplně by jí nevadilo, jako že se s váma pohadala jako do krve o Ukrajinu.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To myslím, že ne. Ten festival má jednu obrovskou výhodu, že my vlastně se právě snažíme tohohle docílit.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Aby prostě tyhle ty věci, jako nějaký dohadování o politice vlastně, aby jako nevadily, aby tam nebyly jako důležitý.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To vůbec v tom nehraje politika, to je apolitickej festival. Tohle, co já jsem říkal, je jenom jako vize hodnot. Já se bavím o hodnotách a vizích pro mladou generaci. A kdo ji v té společnosti v současnosti konkrétně podle mě zastupuje. A ten festival má jednu výhodu, že on přiláká v podstatě celé spektrum lidí, ať jsou to rodiče s dětma, nebo chuť těch samotných dětí na tu akci přijít, protože tam bude oblíbený Kašpárek v rohlíku nebo někdo jinej, v dnešní době slavný youtuber nejlépe.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Pardon, budete mít slavnýho youtubera?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Nebudeme, no.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Nebudete.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
My máme zatím slavného...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Pardon, to je zásadní chyba, já o tom přemejšlím, teď jsem zjistil, že nám chybí slavný youtuber, to chybí.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
No, a když mluvíte o tom, že se festival Mezi ploty vrací v plné síle, tak jako co si pod tím mám představit?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
10 scén, víc než 100 umělců. Olympic, Richard Müller, Visací zámek, Sto zvířat, Kašpárek v rohlíku, MIDI, což je bývalý MIDI /nesrozumitelné/, Skyline, Vilma Cibulková, Adéla Elbel, Lukáš Pavlásek. Je to takový jako spektrum žánrů, spektrum Olympic s Petrem Jandou, Aneta Langerová, Michal Horáček, ale i Michal Horák, to jsou takový jako, každý je trošku někde jinde. A pak do toho vstupuje právě ta naše snaha vytvořit vůbec komunikaci mezi lidma.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jasně.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To znamená, aby tam jenom tak nekoukali. ale měli možnost se i zapojit do různých worshopů, což jsou jako meditace různýho typu. Ať už je to třeba řízená hypnóza, na co já se těším, protože to je vždycky tak jako zajímavý, že 100 lidí jako se nechává zhypnotizovat nebo komunikace s peer konzultanty, těch je celá řada, to je asi 20 různých diskuzí, který vlastně vůbec jsou schopný rozproudit vůbec diskuzi na téma mám nějaký problém, jak ho mám řešit.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
To je relativně vlastně novinka jako to, že to není jako, v uvozovkách, jenom zábava, jdeme se podívat prostě na vystoupení atd., ale že tam je nějaký jako vzdělávací moment?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Já bych spíš řekl, že je vzdělávací v tom smyslu, že se ti lidi vůbec dozví, když mi není nejlíp, co můžou vůbec konkrétního dělat, protože oni nejsou dost dezorientovaný, co za ty služby se vůbec poskytuje. Do dnešní doby se velmi těžko rozeznává, v Praze už dobře, ale třeba na vesnicích tomu tak mnohdy není, rozdíl mezi psychiatrem a psychologem, jenom tahle ta základní rovnice není nikomu ještě doteď jasná. Mám kamaráda, kterej teď pil, pil a vlastně jeho partnerka mi volá a ptala se, jako co máme s tím dělat. Vůbec je nenapadlo, že jako je tady asi 5–8 léčeben, kam se dá normálně jako zavolat, úplně jednoduchá věc. Ale co je pro podstatný, že teda, samozřejmě ta zábava, jo, ty lidi vám nepřijdou na něco vážnýho, ale přijdou za zábavou, jak jsem říkal, za Richardem Müllerem...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Za youtuberem.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Za youtuberem, za tou plejádu těch umělců, kterých je víc než 100, je to fakt velký, najdou lidi na našem webu, abych tady tím, úplně tím výčtem neobtěžoval. Ale co mám já radost, že když tam ty lidi jako spolu sdílejí různý ty radosti, strasti nebo chodí po rozžhaveném uhlí a podobně, že oni spolu mluví, to je prostě strašně skvělý. Prostě lidi, který se v životě neviděli si spolu povídají. To je pro mě jako Alfa Omega toho příběhu.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
A to vás baví?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To mě baví, mě baví i takovej pocit, že třeba přijedou soubory handicapovaných umělců a já pořád, i doteď po 30 letech vysvětluju, proboha, nepiš to na ten web nějaký handicapy, ti lidi jsou umělci. A nikdo to nepozná, prostě jsou rozmělněný mezi ty profesionály a hrajou.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
A to je vlastně záměr.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To je záměr.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Další záměr je vůbec vyzdvihnout význam pomoci a lidi, kteří to vůbec uměj, není jednoduchý umět každý den 10 hodin denně někomu pomáhat. To si myslím, že chce obrovsky silnou osobnost, a tak silnou, že to budete ještě ochoten dělat za 25, 20 000 Kč měsíčně. A přesto ti lidi existujou. Přesto jsou schopní nám tam dorazit v počtu, já ne 60, teď jich máme 40 těch neziskovek, pardon, 40 neziskových organizací, který poskytujou služby mentálně postiženým, autistickým lidem, duševně nemocným, zrakově handicapovaným. A zapojujou se ještě svýma vlastníma interaktivníma dílnama vůbec do toho děje a já to dělám proto, aby ne, že bych měl tak velkou potřebu dělat festival neziskových organizací, ale co mám za potřebu, je ukázat na ty lidi, kteří by si zasloužili vlastně jako respekt od společnosti a vědomí, protože ty nám kultivujou tu společnost, když už se o tom bavíme, jo, to jsou tihle ti lidi, zrovna tak učitelé dobrý a zrovna tak lékaři, jo, rozumíme si, ale tak to je jeden z bodů, na kterej já dbám, aby vlastně jako na festivalu fungoval. Třetí je bez alkoholu. Prostě pro mě je důležitý, aby ty děti se tam s těma maminkama cítily jako trošku normálně a nenarážely tam jako na jiných festivalech prostě, což je běžný prostě na řadu lidí, kteří jsou trošku mimo bod.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jasně.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Ale těch jako těch přesahů, když jsme se bavili o cílových skupinách, každá ta zóna umělecká je nasměrovaná tak, že jedna je ze Skyline, MIDI, bejval, /nesrozumitelné/, Noha prostě a tak dál a přilákává to, Bert & Friends, prostě skupinu mladých a alternativních lidí, myslím si, že vysokoškoláků, studentů, který zase, nevím, jak půjdou na Olympic třeba a takhle tam děláme tohle to mísení, takže vlastně se nám povedlo, a to se fakt povedlo, už v roce 2018 jsme na to přišli, jsme tam dělali takový dotazníky. To, o čem se bavilo, jak ta společnost je rozpolcená, tak my jsme jí jako tímhle tím fórkem, že jsme tam dali ten program přesně pro tu cílovou skupinu, spojili.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Tak jednak děkuju za rozhovor, jednak držím palce, ať se vám daří.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Taky děkuju.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Děkuju moc. Na shledanou.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Na shledanou.
--------------------
Už více než 30 let bourá bariéry a taky představu o tom, kdo, nebo co je vlastně normální. Festival Mezi ploty, který se snaží veřejnosti otevřít svět duševně nemocných a zdravotně postižených, se ch, se letos na konci května vrátí v areálu bohnické psychiatrické nemocnice v plné síle. A jeho zakladatel a ředitel Robert Kozler je teď hostem DVTV. Dobrý den.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Dobrý den.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Podařilo se vám za těch více než 30, co festival pořádáte, většinu bariér zbořit, anebo kolem nás rostou stále nové?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Tak my si je spíš vytváříme stále nové a nové, ale...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
To je dost pesimistický pohled na věc.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
No, tak oba dva víme, jak teď současný svět vypadá, tak jako bych ho úplně moc optimisticky jako nevnímal.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
To je možná do značné míry jako o úhlu pohledu na tu věc.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
No, tak můj úhel pohledu je, že vlastně si vytvářím, když to tak řeknu úplně na rovinu, takovou jakoby jistou bublinu, která se jmenuje Mezi ploty, kde vlastně vytvářím si ten svět tak, jak bych si ho představoval okolo nás. A bohudík teda tu představu nesdílím jenom já, ale spousta umělců slavnejch, míň slavnejch, kamarádů, odborníků na duševní zdraví. Já bych řekl, že i různých techniků, proč to vyprávím, protože festival měl velký problémy, vlastně v podstatě po covidu úplně skoro zanikl. A vlastně to je to optimistický mí sdělení, že já jsem vlastně nikdy netušil, jak jako výborní lidi, když to řeknu úplně obyčejně lidsky, okolo mě existujou, který fakt jsou schopní jako přímý nějaký pomoci, protože vždycky jsem žil v takovém pocitu, že o tý pomoci neumíme dost mluvit, zejména já teda, jako když se pořád vykládá někde o duševním zdraví a bourání bariér a najednou jsem se vlastně dostal do polohy, kde já jsem sám žádal o tu pomoc, jo. A přišel Václav Marhoul, který je teda, je to můj velkej kamarád, takže jako mohl jsem si to myslet, že se tak stane, ale samozřejmě každý máme spoustu svý práce. Vilma Cibulková a oba dva se stali patrony festivalu, k tomu vlastně přišel pan prezident přímo osobně podpořit tu akci, aby nezanikla, naopak, dále rostla a pak je to řada vlastně jako rádoby obyčejných lidí, kteří mně neobyčejně pomohli ve smyslu financování projektu. Bavím se ale i o lidech, kteří třeba tam mají na starosti úklid, jo, ta služba úklidová by chtěla normálně peníze, teď je nechce. Takže v tomhle ohledu vlastně jsem došel k takovýmu poznání, když jsme ze začátku měli ten obecnej pesimismus, že fakt skutečně malý procento lidí dokáže tak negativně zaneřádit ten náš veřejnej prostor. Až je mi to fakt líto.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
No, v tom případě, jako první ročník festivalu se konal v roce 92, což vlastně byla doba, kdy bylo všechno jinak. Kromě jiného, když se budeme bavit o duševním zdraví, tak jako přístup k lidem, kteří, řekněme, byli nemocní duševně, nebo nebyli úplně standardně, byli prostě považováni za blázny, který je potřeba zavřít prostě někam za plot a nepouštět je jako do společnosti, a tak dále. Jako neušla přes to všechno, co jste teď říkal, jako společnost od té doby jako velký kus. Nedíváme se na spoustu věcí jinak?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Já bych řekl, že v tomhle ohledu určitě ano, co se vnímání vůbec duševních nemocí týče, dokonce bych řekl, že už je to takový jako běžná věc standardní, že celkem to, co tehdy bylo trošku, v uvozovkách, braný, jako něco nedostatečnýho na člověku, když prohlásil, já třeba mám problémy s alkoholem nebo já nevím, ono stačí říct, že se rozvádím jako, tak to teď vůbec neplatí. si myslím, jo, to tabu bych řekl, že mnohonásobně nižší, než bylo.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Což je vlastně dobře.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To je dobře. Na druhou stránku já cítím, že jsme zase přikrytý jako úplně jinejma tlakama, který nás deformujou možná víc než to, že se tehdy někdo ptal, bál sdělit, že má nějakej osobní vnitřní problém.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jako třeba?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Myslím si skutečně, že ten rozdíl, když se budeme bavit, jako abysme to k něčemu, a nebylo to jenom takový filozofický, tady nějaký tlachání z mí strany, tak když si vezmu rozdíl těch devadesátých let, kdy ta svoboda byla až tak velkorysá, že třeba co se našeho projektu týče, tak nebylo nutný mít ochranku, nebylo nutný jako mít ani jako nějak extra vybavený pódia, lidi byli schopní a ochotní hrát zdarma. Cokoliv novýho jste začal v tý společnosti dělat a pakliže ti lidi z vás ucítili nějakou upřímnou snahu něčemu pomoct, to byla snad povinnost každýho podnikatele, já jsem chodil tehdy jako dvacetiletej s takovou igelitovou taškou po všech možných vzniknuvších krámů a obchodech a takhle mi tam dávali ty peníze.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jste nosil peníze v igelitce?0
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
V igelitce. A pak jsem si je doma dával do šuplíku a zjistil jsem, tak tady ta společnost dala tolik, tahle tolik, teď už máme 80 000, můžeme udělat první ročník. V tomhle ohledu bych řekl, že máme teď jako hodně co napilno dohánět, jo, takže jsme se stali jistejma robotama, který, systematicky jedou, prostě každý den tu práci vyřešíme, napojíme se na internet, pak si odešleme 150 000 mailů a máme potřebu o to větší spolu mluvit si myslím. Takovej ten život hospod v těch devadesátých letech, teď nenarážím na alkoholismus, ale na sdružování se, začínám si myslet, že lidem hodně, hodně chybí a že i jako se k tomu i vrací.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Když už jste mi řekl historku o tom, jak jste nosil peníze v igelitce. Tak pokud se úplně nepletu, tak vy jste se jako k pořádání festivalu dostal přes klíšťovou encefalitidu a čůrání u plakátu.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To jsou dva spojený příběhy do jednoho.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Pardon, já jsem udělal takovou zkratku, potřeboval bych to vysvětlit trošku.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Vysvětlit. No, teď, ale zaražte mě, abych se v tom nemotal sám.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Už je to dlouho.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Je to dlouho, ale spíš říkám dlouhý věty, tak abych byl stručnej.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Pardon, nejdřív to čůrání.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Tak to bylo potom, jo.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Aha, dobře.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Nejdřív vlastně byla ta klíšťová encefalitida, ta mě potkala v roce 88, kdy jsem teda odmaturoval. A s chlapci jsme se rozhodli bujaře tu maturitu oslavovat 2 měsíce v jistém kempu na Orlíku a já jsem při těch oslavách prostě dostal klíště. Takže jsem pak jako viděl strom, co byl vpravo, tak on byl vlevo. A já jsem ani nevěděl, že mám nějakou klíšťovou encefalitidu hlavně, to byl ten zásadní problém, takže mě odváželi z nemocnice do nemocnice a pak asi po půl roce až napadlo někoho, že by mně mohli lumbálkou vzít vlastně míchu, vzorek, vzorek. A tam zjistili, že jsem to všechno jako pro přechodil. Takže to pro mě bylo jistý vítězství, že jsem aspoň chápal, co to je, ale právě tou dobou já jsem vlastně měl ještě možnost chodit ještě předtím, než jsem teda slavil tu maturitu takhle, do psychiatrický tehdy léčebny v Bohnicích za svýma kamarádama, který se vyhýbali tam vojenský službě. A jak jsem tam tak docházel, tak jsem se tam vlastně velmi rád vracel, protože tam byla tuna různých jako intelektuálů, historiků, chemiků, fyziků, umělců.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
K tomu je znovu potřeba připomenout, to byly osmdesátý léta minulého století.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Konec, ano, osmdesátých let minulýho století. Je zajímavý, jak vlastně tím dlouho tím žiju. A v roce 91, když teda jako už nastala ta revoluce, tak jsme z okna Revolver Revue, který teda s náma nějakým způsobem sdíleli ty naše mladický idealismy, nám věnovali už jakoby ty prošlý cyklostely, na kterých se tehdy vlastně jako v podstatě vydávala samizdatová literatura. A začali jsme vydávat poezii těch lidí, kteří jako nemají šanci v těch oficiálních plátcích, aby jim to jako vyšlo, jenomže když jsme takhle tím cyklostylem točili půl roku a vlastně vždycky jsme někde udělali 20 plátků toho almanachu, tak jsme začali přemýšlet, že by bylo ideální, přemejšleli jsme teda s Pavlem Huškem, mým kamarádem, kterej tehdy studoval speciální pedagogiku na Univerzitě Karlově, co by tak jako bylo ideální udělat, abysme tý společnosti, když teď teda jako padají ty zdi a hranice se otvírají, pomohli. A začli jsme jistým během nad Ondřejovem pro schizofreniky, což bylo vtipný, protože my jsme vymysleli pro schizofreniky orientační běh. A tehdy jsme to mysleli dobře a nedošli nám ty dopady, co pak z toho budou, ztrácení se v lese a podobně.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Nebyly mobilní telefony.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Nebyly mobilní telefony. A tou dobou jsme ještě udělali výstavu, kde jsme spojili dohromady, a tam myslím, že jsou ty prvopočátky vlastně projektu Mezi ploty, významný výtvarníky Matěje Formana, Olbrama Zoubka, Jaroslava Rónu, s výtvarníky, kteří měli nějakej mentální, duševní nebo fyzickej handicap a udělali jsme takovej jakoby happening, my jsme tušili, že to nikdo nepozná z té veřejnosti. A ten happening byl o tom, aby označili, kdo je jako největší blázen z těch výtvarníků. Vyhrál Jarda Róna. Ten byl potěšen. A zároveň jsme pochopili, že fakt ta hranice jako není o tom, kdo je handicapovaný, kdo je duševně nemocný, ale předně, kdo dělá dobrý umění a na tom jsou vlastně doteď postavený mezi ploty. A já, když jsme tuhle výstavu otvírali, tak byla vernisáž, a to čůrání spočívá v tom, že jsem běžel takhle ulicí /nesrozumitelné/, tam byly pořád plakáty, Mozart Open, hudební festival, hudební festival a jak jsem asi byl tak vším plnej, tak jsem takhle jako nemohl to už vydržet, musel jsem si jako uvolnit pod tím plakátem a jak jsem tak na ten plakát koukal, tak mě napadlo Mezi ploty, divadelně hudební festival. Jako vůbec to někdo nějak jako nevymejšlel, musím říct.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jako v momentě, kdy jste poprvé přišel za někým z Bohnic, předpokládám jako, myslím, do léčebny, za šéfem léčebny a řekl jste mu, heleďte, já mám takovýhle nápad, jako mělo by to plus minus takhle vypadat a mělo by to vlastně jako snížit nebo zrušit vlastně ten plot jako mezi léčebnou a tím, co je venku, a tak dále, tak co vám na to řekl?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To bylo skvělý setkání, jo, protože, a to je právě teď ten rozdíl mezi tím, co bylo tehdy a co je teď.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Máte pocit, že teď by se to nedalo?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Pochybuju, že by to bylo takhle jednoduchý, si už nemyslím, že by se nám tak dobře otvíraly ty dveře, to si teda už vůbec nemyslím.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
92. rok, no.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To je ale škoda, strašná škoda, protože takovejhle cvoků, jako jsem já, se tady toulá v 18 letech velká parta. A když oni narazí rovnou ty děti na tuhle zeď, tak za prvý, budou hodně trpět a za druhý ta společnost vlastně přichází, teď se nebavím o festivalu tohohle typu, to může být vědeckej nápad, to může být cokoliv. A tady v tom je velkej rozdíl, jako diametrálně velkej. Tehdy se nám otevřely ty dveře a v podstatě tehdejší ředitel Bašný si přečetl nějaký papír, na základě toho řekl, tak, kluci, jak jste jako nadšení pro tu věc, co budete říkat za půl roku, když vám to jako nepůjde? Ne, to my dokážeme, pane řediteli. A teď jako jsme fakt šli s tímhle tím domů, že to musíme dokázat, protože jsme mu to slíbili, jako tohle stačilo. A ta vůle byla velká, takže se festival vlastně postupně rozrostl v největší vůbec přehlídku v Evropě, co se duševního zdraví týče.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Vy jste mi teď popisoval vlastně ten pokus jako s výtvarníky, aby prostě se rozpoznalo, kdo je více či méně blázen nebo normální tak dále. Jak ti ostatní, které jste na ty první ročníky lákali, já nevím, Filip Topol, prostě mnoho ostatních, jak vlastně reagovali na to, že by měli vystupovat na něčem, co bude najednou úplně explicitně spojeno jako s něčím, co bylo brané jako něco, kam se nikdo nechtěl dostat nikdy.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To bylo taky jako krásný. Dneska už vám málokdo zahraje bez nároku na honorář někde, jo, na to zapomeňte, to je tak, jakože to je Vilma Cibulková, který já moc děkuju. A když jsme spolu naposled mluvili, tak mi říkala, víš, Roberte, to jsem takovej cvok já a tak ty. A ona ta realita je fakt taková, je to prostě všechno moc na drsno, na mě jako, to, co okolo máme okolo sebe, ale právě proto já začínám cítit, že je i jako spousta, to, jak je to na drsno, tak je zase obrovská potřeba, jako některých, jako jsou to spíš individuality, tehdy to bylo takový jako stádní kultura, pomáháme všichni, všem a teď je to takový jako zindividualizovaný. A ti umělci tehdy v podstatě na to slyšeli jako radostně, každej s tím měl hlavně zkušenost, že jo, velkou jako s psychiatrií.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Právě třeba skrz vyhýbání se vojenské službě a tak dále?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Tak víte co, 90 % lidí si myslím, že jsou normální tím, že občas jako mají pocit, že nejsou už normální, že třeba trpí nespavostí nebo mají špatnou náladu, to je prostě jako úplně přirozený, akorát, že teď se o tom, jak vy říkáte správně, mluví, tehdy jako se úplně nemluvilo. A umělec je hlavně emočně založený člověk, myslím mnohonásobně víc než běžnej smrtelník, jinak by nemohl tvořit, takže ty emoce a prostě různý bipolární poruchy a stavy se závislostma, s depresema a s ukončením života, to jako neznám snad nikoho, kdo by tohle neprožíval.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Vy jste říkal, že jste do Bohnic jako do léčebny chodil vlastně za těmi, kteří se tam, vašimi kamarády, kteří se tam ukrývali před vojnou. Tak jako máte v sobě nějaký první pocit, jako z toho, když jste přišel do té léčebny, do toho areálu?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
No, ten mám doteď, že tam je pro mě schovaný něco, nevím, co to je, ale nějaká zdrojová energie, byť by se tam vlastně ukrývalo takovýhle obrovský množství vlastně utrpení, nebo jak to nazvat, duševních jako nějakých, tak je tam něco velmi jinýho, než kdekoliv jinde v Praze. Kdykoliv já tam přijdu, a fakt to říkám, jak to cejtím, nevím, jestli říkám, nějaký genius loci nebo jak to nazvat, ale je tam nějaká energie, která na mě jako velmi pozitivně působí.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
A i přesto, že, a to je teď můj odhad, znám to jenom jako z dálky, na rozdíl od vás, že za ty roky, od roku 92 se to muselo změnit, protože teď už se tam jako neschovávají jako intelektuálové, kteří se chtěli vyhnout vojně, neschovávají se tam prostě hudebníci a výtvarníci a tak dále. Mám pocit, že teď je to daleko standardnější, teda, doufejme, jako psychiatrická nemocnice, ve které jsou prostě jako trpící, nemocní lidi prostě a tak dále, a tak dále.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Hlavně je tam základní rozdíl v tom, že do roku 89 ten areál byl celej uzavřenej pro veřejnost, že jo, to byla vlastně věznice, utajená věc. Jako tady vlastně nikdo duševní nemoc nemá, v týhle zemi.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Všichni jsme zdraví.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Všichni jsme zdraví. Což teď jako si na to trochu hrajem taky, jo, ale jako tehdy to bylo vynucený. A v současnosti vám tam jezdí i městský autobus. To znamená, jako ty rodiny, co bydlí na sídlišti, kam by jezdily na kolečkový brusle, no, jdeme do nemocnice si zajezdit, jo. Takže to bych řekl, že tohle klima je úplně jinde, že fakt je to otevřenej, krásnej areál, plnej zeleně, a to platí, samozřejmě jim tam jako dost těch domů padá, ale teď vidíte jeden hezky zrekonstruovanej tady zrovna na obrázku. A tohle mi přijde nesmírná škoda vlastně, jako že se do toho horko těžko do tý nemocnice investujou peníze, protože já to vnímám nejenom jako ochranu nemocničního prostředí, ale i velký kulturní památky.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Teda, když už jako jsme prošli několik historek, včetně některých v podstatě záchodových, tak vy jste v tom areálu snad měl strávit svatební noc. Je to tak?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To se taky stalo.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Vám se stala spousta věcí evidentně.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To se mi stalo.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
A jak se tohle stalo?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Protože jsem si vybíral místo, který mně vlastně je nejblíž, no.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jako vnitřně.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Vnitřně.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Já samozřejmě neodhadnu, jak vedení nemocnice třeba se jednou rozhodnou, že festival Mezi ploty nechtějí, ale zatím to vypadá hodně dobře. Ta spolupráce kvete a roste.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jak s tou svatební nocí to vypadá, jak kdyby jako v areálu v Bohnicích jako byl airbnb pokoj prostě, který si můžete pronajmout, což tak není podle mě.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
No, není, ale ubytování je tam možný.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jako fakt?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
No. Tam dokonce budeme teď jako se snažit ubytovat techniky vlastně, který nám budou stavět pódia, protože jsou až z Ostravy, aby vlastně jsme je měli kde ubytovat, tak teď se budeme v pátek s paní tiskovou mluvčí o tomhle tom nápadu bavit.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Nebudou se muset technici účastnit jako nějaký ranních jako koleček vlastně, prostě cvičení a tak dále. Ta normálnost mě zajímá. Vy jste normální?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Tak na to už docela často jsem odpovídal, ale to teda ne, jako to bych řekl, že ne.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jste na to pyšný, že ne?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
No nevím, je to těžkej život s tímhle jako, nemyslím teď jako normalitu, jestli máte deprese, nebo jako nemáte, nebo úzkostný stavy, nebo prostě co máte, nebo jak jste, myslím spíš to, co se tady celou dobu vlastně, o čem se bavíme, a to je, jakej já vlastně vůbec ten svět umím žít, v tom jsem dost nenormální zjišťuju, že jako...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jinak umíte žít tenhle svět?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Je to pro mě těžký. A skoro bych řekl, že vlastně důvodem toho, proč dělám Mezi ploty, je to, že ho žít neumím, jo, že vlastně cejtím nějaký...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jak se to projevuje?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Jak se to projevuje? Teď vám řeknu příklad, jak se to asi projevuje a doufám, že se na mě Václav Marhoul nebude zlobit, projevuje se to tím, že člověk v sobě cítí nějakou jako potřebu, nějak jako, to je takovej jako až klín, bych řekl, jo, že vlastně jste nějak zrozenej a nějak chvilku bádáte, co jako jste, a pak na to přijdete a těžko dělat něco jiného, než to, na co jste přišel, jo, že jste. A pokud v tom souladu žijete, tak sice na jednu stránku je to bezvadný, ale je to strašně útrpný, protože vlastně snažíte se o něj s tou dokonalostí těch věcí, co jako děláte.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jak s tím souvisí Václav Marhoul?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
No, protože to chci říct, jo, jako představte si režiséra, co si vymyslí hollywoodský film Nabarvený ptáče, Tobruk, co se zapojuje teď do hromady diskuzí po gymnáziích, aby studentům vysvětloval principy demokracie, hodnot demokracie a hodnot svobody. Tohle všechno dělá bezplatně víceméně. Vím, že to není jednoduchý takhle žít a přesto jako jede tu svojí cestu, která je správná, pro mě je nesmírně inspirující, proto jsem taky moc rád, že je vlastně patronem tohohle festivalu. Myslím si, že nejenom pro mě, ale i pro to okolí, pro ty mladý kluky třeba, že viděj konečně chlapa, co si jde za nějakýma ideálama, to si myslím, že nám strašně chybí.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Pardon...
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Jako není to prostě jednoduchý.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jinak, kdyby se Mezi ploty po covidu nepodařilo nahodit, zpátky nastartovat. Co byste dělal?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Asi bych dělal Mezi ploty, prostě přemýšlím o tom, jako že vlastně je to nějaký jako sebevyjádření, není asi až tak dokonalý, jako kdyby se to projevilo v nějakém filmu, ale...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
No ne, rozumíte jako, co kdyby, jako co kdyby to prostě jako nešlo s tím festivalem?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Tak byste musel dělat něco podobnýho jinak, jinými slovy.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jako jestli vlastně mi dáváte příklad Václava Marhoula, který, myslím, jako buldok jde za svými věcmi prostě, které považuje za důležité, tak jestli to máte podobně?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Já myslím, že jo, no, že to je dost podobný, proto se to takhle jako, ti lidi, když se vlastně jako propojíte v jistou chvíli, tak to nejsou úplně náhodný, hozený kamínky, který omylem přilítly k vaší botě, jako, jo, nebo vy zas, který k těm druhým botám. Je to prostě, že ty energie těch lidí se prostě vlastně v nějakým způsobem jako setkávají. Ale musíte říct, vy to první A. A taky třeba, jak jsem řekl, jo, teď bysme potřebovali, znovu se povedlo nadhodit teda ten projekt jako do těch rozměrů typických, který měl, a to nebylo nic jednoduchýho. V řádu jsme museli zajistit přes 9 000 000 Kč, úplně od nuly. A jako bez těhle patronů a bez pana prezidenta a jinejch lidí nám by se to jako nepovedlo.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
A chápu to správně, že nám z vašeho pohledu lidi, jako je Václav Marhoul, jako s tou povahou a s tím přístupem, že nám chyběj?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Určitě. To je to, co si myslím, že tý společnosti strašně chybí, a proto si myslím, že i je dost velký procento dětí, a to je až pro mě jako neuvěřitelný, nevím, jestli to mám dobře načtený, ale kolega mi to načítal, věřím mu, protože je hodně pečlivej. A říkal mi, že 40 % dětí, který, jsou teď v osmých a devátých třídách, že vykazují symptomy střední a těžký deprese, jo, tak to mně jako sděluje, čím to může vším být. Tak, ano, šikanou, neschopností komunikace přímý a jenom jako online svět. Ale druhá věc je taky, co mě by jako, když jsem se zamýšlel jako strašně pomohlo, je vlastně v těch devadesátých letech ten idealismus, jo, ta schopnost, jako jdi si za svým snem a ono to nějak dopadne, jak říká Miloš Forman. jo. A teď já se jako ptám, co my těm dětem jako přehazujeme za ty sny. Já bych řekl, že ti rodiče se v tom dost motají. To, co slyšej ze zpráv, tak to je skoro jako, nedívejte se na nic a prožívejte, den má 24 hodin a příliš jako nepřemýšlejte, kam a kudy dál, jo, tohle si myslím, že jako velmi chybí, proto jako, jak jste se ptal, tak si myslím, že skutečně je velmi silný to, co Václav Marhol jako dělá. My snad jako s festivalem Mezi ploty přispíváme taky čemusi. A bojím se, jak to dlouho všichni unesou, jo, tyhle ty svý klády na hrbu /nesrozumitelné/ do cíle, takže jako to je jedna věc. A druhá věc, že nám se teda tý velký podpory dostalo, takže jsem moc rád.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Takže chybí vlastně velké cíle a lidi, kteří by ukazovali, že je možné jich dosahovat.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Myslím si, že strašně moc jako kladů pro tu společnost teď vytváří pan prezident, kde prostě vidíte ty cíle.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jenom, pardon, jako musím k tomu vlastně, sedíte tady v novinářském projektu, jako musím k tomu říct, je tady možná polovička společnosti, která si to nemyslí, která se prostě na pana prezidenta dívá vlastně, takže vlastně není třeba úplně ráda, že tam je, což mimochodem jsou prostě známky jako demokratického systému, protože byl nějakým způsobem zvolen a tak dále.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Já to chápu, ale bohužel je potřeba si uvědomit, že ti lidi, co jsou proti, nejsou zlí, to vůbec ne. Já musím být konkrétní. Jezdím pravidelně k jedný benzínový stanici, je tam velmi hodná paní, vždycky si spolu popovídáme, teď jsme se v neděli chytli, protože jsem na rovinu řekl, paní, buďme rádi, že tady vůbec v tuto chvíli máme jako prodemokratickej systém nějakej, který může okamžitě zmizet. A že máme pana prezidenta, jakýho máme a že Ukrajina brání vlastně vůbec naše hranice. V tuhle chvíli takhle to cejtím a ta paní začala úplně hystericky řvát. A já jsem pak přemýšlel o tom, čím to je. Bojím se, ona tohle nikdy neuvidí, takže to můžu říct rovnou, ale že máme, teď budu hodně pragmatickej, taky jako sociální inteligenci, jako prostě schopnost empatie, schopnost jako vnímat široký spektrum souvislostí a stejně tak, jak já třeba nemám ty matematický schopnosti, to znamená, nejsem si jistej svojí takovou tou matematickou inteligencí, to řeknu na rovinu, tak já se bojím tom, že nejde o to, jakej ten člověk je uvnitř, ale jak je schopen si ty informace vůbec rozebrat. 50 % vůbec tomu nerozumí, protože jim stačí říct, budete mít, ty za to můžou.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
No, jako je obtížné říct, že těch 50 % tomu nerozumí, ale chtěl jsem zeptat na něco jiného. Ta paní od té pumpy, kam jezdíte, jako přišla by na váš festival?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Tak to už možná jo.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Úplně by jí nevadilo, jako že se s váma pohadala jako do krve o Ukrajinu.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To myslím, že ne. Ten festival má jednu obrovskou výhodu, že my vlastně se právě snažíme tohohle docílit.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Aby prostě tyhle ty věci, jako nějaký dohadování o politice vlastně, aby jako nevadily, aby tam nebyly jako důležitý.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To vůbec v tom nehraje politika, to je apolitickej festival. Tohle, co já jsem říkal, je jenom jako vize hodnot. Já se bavím o hodnotách a vizích pro mladou generaci. A kdo ji v té společnosti v současnosti konkrétně podle mě zastupuje. A ten festival má jednu výhodu, že on přiláká v podstatě celé spektrum lidí, ať jsou to rodiče s dětma, nebo chuť těch samotných dětí na tu akci přijít, protože tam bude oblíbený Kašpárek v rohlíku nebo někdo jinej, v dnešní době slavný youtuber nejlépe.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Pardon, budete mít slavnýho youtubera?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Nebudeme, no.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Nebudete.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
My máme zatím slavného...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Pardon, to je zásadní chyba, já o tom přemejšlím, teď jsem zjistil, že nám chybí slavný youtuber, to chybí.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
No, a když mluvíte o tom, že se festival Mezi ploty vrací v plné síle, tak jako co si pod tím mám představit?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
10 scén, víc než 100 umělců. Olympic, Richard Müller, Visací zámek, Sto zvířat, Kašpárek v rohlíku, MIDI, což je bývalý MIDI /nesrozumitelné/, Skyline, Vilma Cibulková, Adéla Elbel, Lukáš Pavlásek. Je to takový jako spektrum žánrů, spektrum Olympic s Petrem Jandou, Aneta Langerová, Michal Horáček, ale i Michal Horák, to jsou takový jako, každý je trošku někde jinde. A pak do toho vstupuje právě ta naše snaha vytvořit vůbec komunikaci mezi lidma.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jasně.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To znamená, aby tam jenom tak nekoukali. ale měli možnost se i zapojit do různých worshopů, což jsou jako meditace různýho typu. Ať už je to třeba řízená hypnóza, na co já se těším, protože to je vždycky tak jako zajímavý, že 100 lidí jako se nechává zhypnotizovat nebo komunikace s peer konzultanty, těch je celá řada, to je asi 20 různých diskuzí, který vlastně vůbec jsou schopný rozproudit vůbec diskuzi na téma mám nějaký problém, jak ho mám řešit.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
To je relativně vlastně novinka jako to, že to není jako, v uvozovkách, jenom zábava, jdeme se podívat prostě na vystoupení atd., ale že tam je nějaký jako vzdělávací moment?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Já bych spíš řekl, že je vzdělávací v tom smyslu, že se ti lidi vůbec dozví, když mi není nejlíp, co můžou vůbec konkrétního dělat, protože oni nejsou dost dezorientovaný, co za ty služby se vůbec poskytuje. Do dnešní doby se velmi těžko rozeznává, v Praze už dobře, ale třeba na vesnicích tomu tak mnohdy není, rozdíl mezi psychiatrem a psychologem, jenom tahle ta základní rovnice není nikomu ještě doteď jasná. Mám kamaráda, kterej teď pil, pil a vlastně jeho partnerka mi volá a ptala se, jako co máme s tím dělat. Vůbec je nenapadlo, že jako je tady asi 5–8 léčeben, kam se dá normálně jako zavolat, úplně jednoduchá věc. Ale co je pro podstatný, že teda, samozřejmě ta zábava, jo, ty lidi vám nepřijdou na něco vážnýho, ale přijdou za zábavou, jak jsem říkal, za Richardem Müllerem...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Za youtuberem.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Za youtuberem, za tou plejádu těch umělců, kterých je víc než 100, je to fakt velký, najdou lidi na našem webu, abych tady tím, úplně tím výčtem neobtěžoval. Ale co mám já radost, že když tam ty lidi jako spolu sdílejí různý ty radosti, strasti nebo chodí po rozžhaveném uhlí a podobně, že oni spolu mluví, to je prostě strašně skvělý. Prostě lidi, který se v životě neviděli si spolu povídají. To je pro mě jako Alfa Omega toho příběhu.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
A to vás baví?
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To mě baví, mě baví i takovej pocit, že třeba přijedou soubory handicapovaných umělců a já pořád, i doteď po 30 letech vysvětluju, proboha, nepiš to na ten web nějaký handicapy, ti lidi jsou umělci. A nikdo to nepozná, prostě jsou rozmělněný mezi ty profesionály a hrajou.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
A to je vlastně záměr.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
To je záměr.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Další záměr je vůbec vyzdvihnout význam pomoci a lidi, kteří to vůbec uměj, není jednoduchý umět každý den 10 hodin denně někomu pomáhat. To si myslím, že chce obrovsky silnou osobnost, a tak silnou, že to budete ještě ochoten dělat za 25, 20 000 Kč měsíčně. A přesto ti lidi existujou. Přesto jsou schopní nám tam dorazit v počtu, já ne 60, teď jich máme 40 těch neziskovek, pardon, 40 neziskových organizací, který poskytujou služby mentálně postiženým, autistickým lidem, duševně nemocným, zrakově handicapovaným. A zapojujou se ještě svýma vlastníma interaktivníma dílnama vůbec do toho děje a já to dělám proto, aby ne, že bych měl tak velkou potřebu dělat festival neziskových organizací, ale co mám za potřebu, je ukázat na ty lidi, kteří by si zasloužili vlastně jako respekt od společnosti a vědomí, protože ty nám kultivujou tu společnost, když už se o tom bavíme, jo, to jsou tihle ti lidi, zrovna tak učitelé dobrý a zrovna tak lékaři, jo, rozumíme si, ale tak to je jeden z bodů, na kterej já dbám, aby vlastně jako na festivalu fungoval. Třetí je bez alkoholu. Prostě pro mě je důležitý, aby ty děti se tam s těma maminkama cítily jako trošku normálně a nenarážely tam jako na jiných festivalech prostě, což je běžný prostě na řadu lidí, kteří jsou trošku mimo bod.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jasně.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Ale těch jako těch přesahů, když jsme se bavili o cílových skupinách, každá ta zóna umělecká je nasměrovaná tak, že jedna je ze Skyline, MIDI, bejval, /nesrozumitelné/, Noha prostě a tak dál a přilákává to, Bert & Friends, prostě skupinu mladých a alternativních lidí, myslím si, že vysokoškoláků, studentů, který zase, nevím, jak půjdou na Olympic třeba a takhle tam děláme tohle to mísení, takže vlastně se nám povedlo, a to se fakt povedlo, už v roce 2018 jsme na to přišli, jsme tam dělali takový dotazníky. To, o čem se bavilo, jak ta společnost je rozpolcená, tak my jsme jí jako tímhle tím fórkem, že jsme tam dali ten program přesně pro tu cílovou skupinu, spojili.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Tak jednak děkuju za rozhovor, jednak držím palce, ať se vám daří.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Taky děkuju.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Děkuju moc. Na shledanou.
Robert Kozler, ředitel festivalu Mezi ploty
--------------------
Na shledanou.
Klíčová slova: