Eva Brožová: Táta (Ing. Zdeněk Kašpar) sestrojil mnoho přístrojů, které pomáhaly lidem se sluchovým handicapem

"První vzpomínky na tátu? Jezdili jsme hodně na vodu – Ohři, Sázavu, Lužnici, Berounku, Vltavu, Lužnici, Otavu. Měli jsme modrobílou kánoi indiánku a já jsem byla porcelán a později háček. Nikdy jsme se necvakli. Dodnes mám schované svoje první pádlo, které je necelý metr dlouhé. A potom, to už jsem byla větší, mne táta brával na tábor mladých elektroniků od Svazarmu. Kromě prvního tábora, kde jsme byly čtyři holky, na dalších jsem většinou byla jediná holka. Učila jsem se pájet, pořád mám ráda vůni cínu a kalafuny, a soutěžili jsme třeba ve střelbě ze vzduchovky. Diplomy a medaile mám dodnes schované. A právě na táboře jsem sestavila svoje první blikátko, kterým máma od té doby osvětluje betlém o Vánocích," usmívá se devětačtyřicetiletá Eva Brožová.

Když mluví o svém tatínkovi Zdeňku Kašparovi, usmívá se. Zažila s ním mnoho krásných chvil. Nejen v dětství. Stála mu po boku i v průběhu svého pracovního života.

"Taťka byl velmi činorodý muž. Velkým zlomem v jeho životě byl úraz páteře, když nešťastně spadnul ze střechy garáže. A doktoři nevěřili, že bude znovu chodit. V té době pracoval jako samostatný odborný pracovník na lékařské fakultě v Plzni. Podílel se na výrobě a konstrukci...