Hledá se rodina

ČT 1 01.12.2014 21:43:31

Marek WOLLNER, moderátor:
Byla to asi nejpůsobivější reportáž Jany Sotonové, naší mladé kolegyně, která tragicky zahynula na konci léta. Jde v ní o malého autistického chlapce, který se po necitlivém zásahu úředníků ocitl mezi dospělými v ústavu pro mentálně postižené. To ho odtrhlo od jeho asistenta, který s ním navázal hluboký citový vztah. Po našich reportážích se věci aspoň malinko pohnuly k lepšímu. Happyend ovšem ani po roce nenastal. Reportáž natočil David Macháček.

Roman VIČÍK, bývalý osobní asistent; muzikant:
15. srpna 2014. Podařilo se nám Kubu dostat na autistický letní tábor. Zdálo se mi, že Kuba je tam nadmíru spokojen. Pro všechny, co se točíme kolem něj, je těžké dokazovat, že naše pohnutky pomoci mu nejsou jen naší kratochvílí, ale že se snažíme o dotažení toho, co jsme před lety započali, to je najít rodinu autistickému klukovi, který zná od narození pouze ústavní prostředí, a zařadit ho do normální společnosti. Často mám dojem, že státní aparát zastává názor, že ústav je to nejlepší a jediné řešení.

David MACHÁČEK, redaktor:
Muzikant Roman Vičík a malý autistický chlapec Jakub. Poznali jste je před rokem ve 2dílné reportáži Jany Sotonové. Jakub žije od svého narození pouze v ústavech. Rodiče ho po porodu odložili a nikdy o něho neprojevili zájem. Kvůli ochraně soukromí o něm nemůžeme prozradit víc než jeho křestní jméno.

Roman VIČÍK, bývalý osobní asistent; muzikant:
Nyní je jeho život naplánován takto. Narození, kojeňák, děcák, po dosažení plnoletosti blázinec, smrt. Přitom nutné je jen to 1. a poslední.

David MACHÁČEK, redaktor:
Roman Vičík pracoval jako Jakubův osobní asistent. Dokázal prolomit autistickou bariéru, která chlapci brání v kontaktu s naším normálním světem.

Roman VIČÍK, bývalý osobní asistent; muzikant:
Když jsem s ním před lety začal pracovat, tak Kuba vypadal a choval se jako naprosto neadaptabilní osoba. Nebyl schopen vyjít na ulici. Bál se lidí, bál se kontaktu. Za ten rok, který jsem s ním strávil, jsem pochopil, že bylo otázkou času a příležitosti, aby se začal rozvíjet. A on to naprosto suverénně předvedl, že ano, že je toho schopen.

David MACHÁČEK, redaktor:
Jenže jejich vztah přetrhlo jediné rozhodnutí orgánu sociálněprávní ochrany dětí na radnici v Prostějově. Právě tito úředníci mají malého chlapce na starost. Když Jakub překročil věk pro kojenecký ústav, nebyl převedený mezi vrstevníky do dětského domova, ale do vzdáleného sociálního ústavu, který pečuje především o dospělé s mentálním postižením.

Roman VIČÍK, bývalý osobní asistent; muzikant /29. 7. 2013/:
Z velké většiny jsem tam kolem viděl dospělé lidi, dětí všehovšudy 10. A 2x až 3x starších, než je on.

Markéta JANDEKOVÁ, předsedkyně sdružení Jdeme autistům naproti /29. 7. 2013/:
Když si to vezmete, tu časovou linii, tak je to vlastně zhruba 3/4 roku, co ten chlapec je umístěn v tomhle, v tomhle tom zařízení. A když si uvědomíte, že se jedná o malé dítě, a jde tady o čas, o hodiny, o dny.

Roman VIČÍK, bývalý osobní asistent; muzikant /29. 7. 2013/:
Kuba údajně začíná napodobovat ty, to, co vidí kolem sebe. To znamená mentálně retardované. Což je v přímém rozporu s tím, co jsme vlastně na začátku chtěli.

Jana SOTONOVÁ, redaktorka /29. 7. 2013/:
Podle zaslaného vyjádření jsou ale úředníci na prostějovském magistrátu stále přesvědčeni, že neměli jinou možnost a při přemístění chlapce tak postupovali správně.

redaktorka /citace: Eva SEDLÁČKOVÁ; OSPOD Prostějov/:
"Při našem rozhodování jsme plně respektovali jak zákon o sociální právní ochraně dětí, tak názory všech zainteresovaných odborníků z oblasti pedopsychologie, speciální pedagogiky, zdravotnictví a jiné. Tím ovšem nezpochybňujeme soukromé názory a osobní péči bývalého osobního asistenta dítěte."

David MACHÁČEK, redaktor:
Po více než ročním intenzivním sbližování s Jakubem musel Roman Vičík svou pomoc ukončit. V ústavu už Jakuba navštěvovat nemohl. A tak mu alespoň na dálku složil písničku.

Roman VIČÍK, bývalý osobní asistent; muzikant:
Já písněma reaguju, reaguju na to, co zažívám já nebo co vidím v okolí. Píseň, kterou jste slyšeli, reagovala, sice smutně, ale s jistou nadějí, na to, kde se Kuba právě octnul, v jaký, v jaký situaci.

David MACHÁČEK, redaktor:
Obě předchozí reportáže končily nenaplněnou nadějí, že by malý Jakub mohl sociální ústav s mentálně postiženými opustit.

Čestmír HORKÝ, ředitel Nadačního fondu pomoci /29. 7. 2013/:
V případě, že bude chlapec přemístěn zpět do Olomouckého kraje a do zařízení, které bude adekvátní jeho diagnóze a jeho věku, tak Nadační fond pomoci je připraven finančně podpořit osobní, službu osobní asistence pro tohoto chlapce.

Roman VIČÍK, bývalý osobní asistent; muzikant:
My jsme si na začátku, když se všechno todlensto začlo dít, mysleli, že úřady uznají, že udělaly chybu, a za 14 dní, před Vánoci to bylo, za 3 týdny maximálně, Kuba bude zpět v kojeneckém ústavu a úřady začnou řešit dál, jestli existuje nebo neexistuje lepší řešení. To, že z toho vznikne rok, rok a 1/2 a ani zdaleka nebudeme na konci té cesty, jsem ani zdaleka nepředpokládal.

David MACHÁČEK, redaktor:
Nyní už je Jakub ze sociálního ústavu pryč a od loňského podzimu vyrůstá mezi vrstevníky v dětském domově na Moravě. A Roman se s ním může znovu stýkat.

Markéta JANDEKOVÁ, předsedkyně sdružení Jdeme autistům naproti:
Kubíček si nese nějaké stopy toho, že nebyl se svými vrstevníky, byl s lidmi s těžkým postižením, vím, vím, že měl potíže s tím, že vlastně nedůvěřoval lidem, potřeboval některé činnosti opakovat.

David MACHÁČEK, redaktor:
Dočasné umístění v ústavu považují úředníci dodnes za to nejlepší, co mohli Jakubovi připravit. A to přesto, že předškolák místo pozorování zdravých dětí začal napodobovat mentálně postižené a navíc se vrátil s nepříjemným kožním onemocněním.

redaktorka /citace: Eva SEDLÁČKOVÁ; OSPOD Prostějov/:
"V danou dobu bylo umístění chlapce do ústavu sociální péče v Rábech jedinou vhodnou možností, jak dítěti zajistit další odpovídající péči. V Rábech byla chlapci věnována péče na výborné, až nadstandardní úrovni. Rozhovor na kameru poskytovat nebudeme."

Pavel PODIVÍNSKÝ, Odbor sociálních věcí, Olomoucký kraj:
Po profesionální stránce bylo o Kubu tam postaráno dobře. Otázkou samozřejmě zůstává, tak jak to vidíme dnes, že to zařízení, kde je nyní, je pro něj vhodnější, protože je mezi vrstevníky.

Roman VIČÍK, bývalý osobní asistent; muzikant:
Ono se nabízí, že je to takovej jakože sladkej happyend, ale ani náhodou. To, co, to, co je teď, to, kde je teď, je pro nás v podstatě takový poločas. My jsme se od začátku snažili, aby Kuba nestrávil svůj život po ústavech.
30. srpna. S Kubou už nemůžu pracovat. Podmínky mi to neumožňují. Jsem unavený z toho, že během tohohle dobrodružství zvaného Kuba jsme pro něj několikrát měli rozjednanou možnost rodiny. Tahle možnost se vždy pod nějakou záminkou smetla ze stolu. Hledání a nalezení náhradní rodiny pro malého autistu je pro úřady neatraktivní činnost, zdá se.

Pavel PODIVÍNSKÝ, Odbor sociálních věcí, Olomoucký kraj:
Samozřejmě máme ještě další možnosti, hledáme, máme Jakuba v evidenci pro potřeby náhradní rodinné péče, hledáme možnosti, ale samozřejmě ta situace jeho je specifická, takže samozřejmě je to komplikovanější.
Je to samozřejmě úkol velmi nesnadný, protože s ohledem na evidenci pěstounů, které v současné době máme, tak se nám zatím nepodařilo najít vhodné, vhodné pěstouny pro, pro Kubu.

Roman VIČÍK, bývalý osobní asistent; muzikant:
Září 2014. Markéta se snaží o ustavení opatrovnické rady dohlížející na kroky, které jsou ohledně Kuby podnikány ze strany OSPODu Prostějov, Kubovým zákonným zástupcem.

David MACHÁČEK, redaktor:
Opatrovnická rada je novinka současného občanského zákoníku. Je to odborný tým tvořený psychology, sociálními pracovníky a proškolenými asistenty, který díky konkrétnímu osobnímu zájmu může náhradní rodinu pro malého Jakuba hledat mnohem intenzivněji než úředníci. Složení takové rady schvaluje soud. Okresní soud v Prostějově ale návrh Markéty Jandekové zamítl.

Petr VRTĚL, předseda Okresního soudu v Prostějově:
Usnesení zdejšího soudu řešilo pouze to, zda osoba, která podala návrh na svolání opatrovnické či poručnické rady, je tou osobou oprávněnou. Sama navrhovatelka podle závěru soudu takovou osobou blízkou není, a proto tento návrh byl zamítnut.

Markéta JANDEKOVÁ, předsedkyně sdružení Jdeme autistům naproti:
Pokud to mám nějak laicky shrnout, jde o to, že já nejsem osoba blízká v Kubíkově životě, tudíž si nemůžu činit nároky na to, abych dál spolurozhodovala o jeho dalším vývoji.

Roman VIČÍK, bývalý osobní asistent; muzikant:
Žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že my, kteří bychom byli v této radě, nejsme vůči Kubovi osoby blízké. Nevím teda, kdo je, vzhledem k tomu, že se ho matka vzdala hned po narození. Paradoxní je, že když jsme Kubu dostávali z blázince, byli jsme nařknuti z toho, že nejednáme profesionálně, protože jsme si ke Kubovi vytvořili osobní, příliš blízký vztah. Náš vztah k němu se vysvětluje podle toho, co se právě hodí. Smutné.

David MACHÁČEK, redaktor:
Ztráta naděje je i cítit i z nové písně, kterou Roman Vičík právě teď dokončuje.

Roman VIČÍK, bývalý osobní asistent; muzikant:
Jaká je Kubova budoucnost? Co by bylo, co by bylo považováno za happyend? Já sám za sebe můžu říct, že skálopevně věřím, že je tu naděje na to, aby se dostal do rodiny. Jestli si to myslí i zákon nebo státní aparát, je otázka.