Host Patricie Strouhalové - Helena Nováková (ředitelka alzheimerových center v ČR)
Radiožurnál
-
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Ano, zdravím vás z vysílání víkendového Radiožurnálu, před malou chvíli jsem říkala, že dnes je Mezinárodní den Alzheimerovy choroby, to je problém, o kterém se mluví každoročně, a my budeme pochopitelně dnes se snažit také přispět nějakými novými informacemi, ta forma demence, nějaká forma demence se vlastně vyskytuje u více než 7 000 000 obyvatel Evropy. A co nás právě před Alzheimerovou chorobou může zachránit? Třeba vám ten dnešní rozhovor s mým hostem ve vysílání víkendového Radiožurnálu pomůže víc, než si myslíte. Já už tady vítám paní Helenu Novákovou, dobrý den.
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Dobré dopoledne.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Já musím říct, že vy jste jednak ředitelkou Alzheimercentra ze Zlína a také jste regionální ředitelkou v sedmi alzheimerových centrech v Čechách.
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Ano, je to tak.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Máte vystudované jako sestra všeobecné lékařství, také management ve zdravotnictví, a co mě zaujalo, vy jste pouze jednou z těch 27 lidí tady u nás v České republice, kteří jsou vzdělaní v komunikaci s dezorientovanými lidmi. Proč je vás tak málo?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Tak jedná se o metodu validace, což je skutečně takový specifický způsob komunikace s lidmi s demencí, který jsem objevila před mnoha lety, je to metoda, jak přistupovat k lidem, jak přijmout jejich osobnost, jak prožívat jejich emoce, a když to řeknu lidově, znamená to obout si boty člověka s demencí a projít se v těchto botech, je to potvrzování jejich prožívání, jejich emocí, je to velmi zajímavá metoda a dělá se v Rakousku nebo se studuje v Bratislavě u paní Marie Wirth a já jsem jedna z těch, která to absolvovala, nebylo to jednoduché, ale jsem moc ráda, že se mi to podařilo.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Proč to nebylo jednoduché?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Je to takový způsob studia, kdy vlastně je to propojená teorie s praxí, kdy zkoušíte to názorně u svých klientů, validujete je, točíte videa, pak je musíte dokázat okomentovat, proč jste tak postupovala, a ten validující, ten člověk, který vás to učí, vám to zase hodnotí, komentuje, no.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
S čím jste měla největší problém?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Asi jsem trošku takový perfekcionalista, tak jsem měla strach, jestli to zvládnu, jestli to opravdu půjde, ale asi to bylo zbytečné tím, že v tom oboru pracuji a pohybuji se mezi těmito lidmi, tak to šlo a hlavně mi to otevřelo hodně oči, jak s těmito lidmi skutečně pracovat. Víte, my jsme nastavení u lidí s demencí tak, že máme pocit, že je stále musíme dělat šťastnými a spokojenými.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
A ne?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Ale ono to tak není. Ti lidé mají své emoce, mají dny, kdy jim není fajn, kdy jsou smutní, kdy jsou depresivní, kdy jsou nazlobení, a validace nám říká, že my je nemáme přesvědčovat, že je to jinak, ale máme jim v těchto emocích pomoci prožít.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
No a když tedy budu vidět, že někdo mně blízký se trápí, tak jak mu to mám pomoci prožít?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
No, tam se ti lidé rozdělí do čtyř takových fází té dezorientace a podle toho k nim přistupujeme, ať je to verbální, nebo neverbální komunikace, způsobu té práce s nimi, a to je to, co se musíte nějak naučit, ale základem opravdu je je nepřesvědčovat, že je to jinak, protože ta validace vychází z vývojové teorie podle Eriksona, kdy všichni projdeme ve svém životě vývojovými etapami. A ne všechny vývojové etapy máme zpracovány. Prožili jsme nějaké krize, nějaké stresové situace, nějaké těžké události a se všemi jsme se nedokázali vyrovnat. A přijde stáří a my máme potřebu se dostat do rovnováhy. Nastupuje závěrečná fáze našeho života a tam lidé začínají bilancovat. Ti, kteří jsou zdraví, tak to dokážou rozumově, ty situace si zpětně zpracovat, vysvětlit, odůvodnit a lidé s kognitivním deficitem, tedy s demencí, to nedokáží rozumově a tam potřebují naši pomoc. /písnička/
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Alzheimerova choroba a dnes je tady se mnou Helena Nováková, která je regionální ředitelkou sedmi alzheimerových center tady v České republice, téma, vy jste teď byla před pár dny, myslím, že to je předevčírem, jste se vrátila z Bratislavy z toho mezinárodního velkého kongresu, k čemu jste tam přišli? Nebo o čem jste se bavili? Co je nového?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Tak ten kongres probíhal 19. a 20. září, takže včera jsem se vrátila, byla to mezinárodní konference na téma aktivizace seniorů s demencí a nefarmakologické přístupy k lidem s Alzheimerovou chorobou a bylo to velmi zajímavé, protože jsme tam otevřeli právě témata, jak pomoci lidem třeba v předcházení, aby se nestalo, že onemocní Alzheimerovou chorobou, co pro to jde dělat i v našem věku.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Počkejte, tak zastavte. Tak co pro to jde dělat v tom našem věku, 40, 50 let, dejme tomu?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Tak v současné době...
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Pardon ještě, máme se o to zajímat ještě dřív před tou čtyřicítku?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Já myslím, že úplně ne. Nechtěla bych nikoho strašit ani to takhle říkat, myslím si, že každý by si měl uvědomit, že je třeba pracovat i s tou rozumovou složkou. To znamená nějak žít, mít životní úroveň tak, aby příliš se nepřetěžoval, příliš se nestresoval, takže zdravý životní styl, doporučuje se středomořská strava, doporučují se 3 omega mastné kyseliny, promiňte, doporučuje se pravidelná fyzická aktivita, říká se alespoň 20 minut denně, velmi tam byla doporučována jóga nebo pilates, takže nemusí to být fitko vyloženě tak, jak si někdy myslíme, /nesrozumitelné/.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
No, ale když pracuju na zahradě, tak stačí to?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Určitě i tato fyzická aktivita je velmi dobrá, určitě ano.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Já se ptám i proto, že vy máte zahradu jako velkého koníčka.
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Ano, je to tak a je pravda, že tam se ráda vybiji a vydám energii, abych nějak taky načerpala síly, v současné době už existuje taková velká škála lektorů, kteří dělají trénink paměti, koučují to, a to jsou třeba individuální tréninky nebo konkrétně zaměřené pro určité skupiny lidí, ať už jsou to jednodenní kursy, nebo návštěva jednou za týden, a tam ti lidé trénují různými způsoby svoji paměť, umět využít ty složky, které třeba pravidelně nepoužívají. Co bylo zajímavé, co třeba mě tam zaujalo na tom kongresu, tak byla tam odbornice, která doporučovala, pokud jsme praváci, tak začít používat levou část svého těla. To znamená myš od počítače začít používat v levé ruce. Začít se popisovat levou rukou. Nebo psát levou rukou a dělat činnosti prostě tou druhou stranou než ta, která je dominantní. To bylo velmi zajímavé a sama jsem si to zkoušela, není to jednoduché.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Někdo to ale umí odmalička.
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Tak jasně, tak pak musí se zaměřit na jiné věci, a to je třeba, doporučuje se učit cizí jazyky, vůbec vzdělávat se, rozšiřovat si vědomosti v tom, co třeba běžně nedělá. Já třeba mohu zpětně, když se zamyslím, tak jsem měla otce svého muže, který měl nad 80 let a začal se učit francouzsky. Trošku jsme se nad tím podivovali a zdálo se nám to takové bláznovství, ale když to vidím zpětně, tak byl to člověk, který se nikdy k demenci nepropracoval a díky tomu, že se ve vysokém věku začal učit třetí nebo snad i čtvrtý jazyk a začal se třeba v devadesátých letech zabývat stavebním spořením, nastudoval si všechno, pak nám ty informace předával, tak myslím, že to bylo to, co trénovalo jeho mozek, jeho mozkové tkáně.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Je dobré tedy otevřít úplně něco, co jsem v tom životě nedělala, než se vracet k tomu, v čem mám nějaké základy?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Určitě je dobré otevřít něco nového, aby vlastně jsme podpořili tvorbu nových mozkových buněk, protože ty činnosti, které jsem řekla, to trénování paměti, kognitivní tréninky různého způsobu i ta fyzická aktivita nám podporují tvorbu těch nových mozkových buněk, které jinak pak běžně v té Alzheimerově chorobě ubývají a mizí nám.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Bagatelizujeme?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Jestli to bagatelizujeme, já si myslím, že o demenci, jejíž hlavní příčinou je nejčastěji Alzheimerova choroba, už se začíná stále více mluvit, ale jelikož se setkávám s velkou škálou lidí laické veřejnosti, u kterých jeho blízký některý má problémy v této oblasti, tak zjišťuji, že i ty základní věci opravdu neví.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Co?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
To znamená, že často se podceňují příznaky, které se objeví. Často to, že někdo zapomíná, že si něco nepamatuje, tak se přikládá k tomu, že je to starý člověk. Ale ono to není.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Počkejte, já si nepamatuju taky spoustu věcí.
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Určitě. Tak třeba v té paměti je velký rozdíl. Nepamatujeme si některé jméno nebo některou věc, ale za hodinu, za 2, zítra si vzpomeneme. Ale člověk s Alzheimerovou chorobou si to už nevzpomene. /písnička/
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Posloucháte víkendový Radiožurnál a my si povídáme s Helenou Novákovou, ředitelkou Alzheimercentra Zlín a také regionální ředitelkou sedmi Alzheimercenter tady v Čechách, my jsme před písničkou řekli některý z těch příznaků, jak vlastně rozpoznat z toho, co už tady jste řekla, co už zaznělo, z příkladů z vaší praxe ty první příznaky? Rozdíl třeba mezi právě tím přirozeným zapomínáním a těmi počátečními projevy Alzheimerovy choroby jste naznačila, ale třeba mě by zajímalo, jak to poznat, dejme tomu, i při změnách nálad. Četla jsem, že radost a nadšení střídá smutek, vztek, ale i deprese.
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Ano, určitě je to tak, Alzheimerova choroba je takové velmi plíživé onemocnění, které přichází pomalu a nenápadně, odborníci už prokázali, že to onemocnění začne někdy 10 let předtím, než my ho zaregistrujeme u toho blízkého. Takže nikdo z nás vlastně neví, co v nás je, jaký potenciál se tam skrývá. A ta nemoc se začne projevovat velmi nenápadně, ať už jsou to změny nálad, opravdu jsou tam velké emoční výkyvy, že ti lidé jsou radostní, naráz jsou smutní, mohou mít i projevy zlosti nebo hněvu, pokuddo té doby to nebylo běžné, jako nebylo to typickým rysem toho člověka a začne se to stupňovat nebo nově objevovat, tak je to zvláštní a podezřelé, dále se u těchto lidí objevují ztráta krátkodobé paměti. To znamená, zapomenou na schůzku, zapomenou, že mají jít k lékaři, zapomenou, že si mají dojít někde na oběd, mají problémy s orientací. Tak běžně chodili určitou trasu na procházku, na hřbitov, k lékaři a pak se stane, že se vydají a zůstanou někde ve městě a ptají se, kde je jejich ulice, kde bydlí. Dostává se to postupně k tomu, že nechtějí příliš vycházet ven, nechtějí chodit daleko kolem svého bydliště, protože tu nejistotu v sobě mají, ale většinou to svým blízkým neřeknou. Pak jsou tam problémy s vyjadřováním, mizí tam slovní zásoba. Ta se velmi omezuje, takže dřív se bavili velmi široce, otevřeně, otevřenými větami, ale ty slova postupně mizí, a pokud bychom s tím nic nedělali, tak v závěru ten člověk se vyjadřuje ve velmi krátkých větách a zejména v zájmenech, takže byl tam ten, viděla jsem toho a dělali tam to. Pokud se toho člověka zeptáte, mami, a kdo tam byl u té lékařky v té ordinaci? No, byla tam ta, ty ji přece znáš a neptej se mě. Jo, nedokáží vám to říct. Jdou po ulici, jdou spolu s váma, někdo je pozdraví a oni mají naučenou frázi, že odpoví, ano, mám se dobře, na otázku, jak se máte, mám se dobře. A vy jdete s tou maminkou dál a ona řekne, a kdo to byl? Nejsou si jistí, vlastně komu odpovídají. A když se jich někdo zeptá, a co jste dneska měla na oběd? No, měla jsem to, bylo to dobré, takže nedokáží vám to říct. Ztrácí se soběstačnost těchto lidí, takže poznáte to krásně třeba u žen, které dříve velmi pekly, vařily, výborné kuchařky a postupně si všimnete, že na Vánoce už nepečou cukroví, nevaří si oběd, protože nezvládají tu recepturu. Neví ani, kde si ty recepty najdou. A když ví, kde mají knihu s recepty, tak už nerozumí tomu, jak to tam mají napsané a jak to mají postupně dělat. A stane se to, že si pak uvaří třeba ještě některé základní jídlo, ale zapomenou si ho dát na stůl. Zapomenou, že ho mají sníst. Nebo vy jim donesete jídlo, když už sami to nezvládají, mají ho v lednici a oni zapomenou, že si ho v poledne zase mají vzít. To už jsou velké signály, že se něco děje. No a celkově u těch lidí ztrácí se soběstačnost, takže nezvládají péči kolem sebe. Okoupat se, vyfoukat si vlasy, dříve chodili ke kadeřnici, chodili do kosmetiky a od tohoto upouští. Tato priorita úplně mizí, protože je to něco, kam musí dojít, a už si tam nejsou jistí, nedokážou tam dobře komunikovat, odpovědět na konkrétní věci, a to je takový typický projev.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
No a jak to řešit, pokud řeknete, ať už je to maminka, tatínek, tchyně, tchán, já ti chci pomoct, pojď, půjdeme k lékaři, a on to odmítá. Ta dotyčná osoba prostě nechce.
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Ano, s tímto se setkáváme velmi často, že tito lidé si nechtějí přiznat, že mají nějaký problém, a zlobí se na ty své blízké, že chtějí je vést někam k lékaři. Moje zkušenost i osobní je taková, že nejlépe je začít u svého praktického lékaře, komu popíšete, že sledujete na svém blízkém tyto konkrétní změny, a osobnost toho praktika vždycky a jeho autorita je větší, takže doporučí určitě specialistu, ideálně začít od neurologa, nebo to může být i psychiatr, je velmi důležité k tomu specialistovi jít, aby zavčasu byla zahájena léčba.
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
/písnička, zprávy
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Ano a mým hostem je ředitelka Alzheimercentra ve Zlíně Helena Nováková, ředitelka sedmi alzheimerových center tady v České republice, a povídáme si právě o myšlení, o paměti, ale i o úsudku, což jsou opravdu důležité součásti naší osobnosti, které právě Alzheimerova choroba může omezit. Pokud máte otazky, dotazy@rozhlas.cz. Budeme za ně rády. /písnička/
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Helena Nováková z Alzheimercentra ve Zlíně je připravena odpovídat i na vaše otázky, tak pokud chcete, tak nám je posílejte, my se k nim dostaneme za pár minut, ale navázala bych na to, co jsme vlastně říkali před zprávami, před půl jedenáctou, když člověk, na kterém nám záleží, máme pocit, že třeba by tam ten Alzheimer mohl být, tak odmítá navštívit lékaře, specialistu, psychologa nebo toho neurologa, tak my si vlastně můžeme splést počínající Alzheimerovou chorobou s kognitivní poruchou. Tak než ho vystavovat téhle nepříjemné situaci, tak jak se ujistit, že to třeba není to, co si myslíme? Jak by měl vypadat nějaký kognitivní test, který bychom si společně mohli udělat a teprve na základě něj se rozhodnout, jestli tedy mám toho příbuzného do něčeho tlačit, nebo kamaráda?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Tak určitě moje zkušenost je taková, že lidé, kteří nechtějí jít k lékaři anebo kteří naopak si uvědomují, že se něco může u nich dít, tak já bych jim doporučila, aby absolvovali testování paměti.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Na to zveme.
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Ano, to se dělá v rámci České alzheimerovské společnosti nebo děláme to také i my ve Zlíně a testování paměti je takový první krok, který odhalí v rámci odborných testů, Adenburského dotazníku a testu na depresi, to, jak to s tou rozumovou složkou u člověka vypadá. To je takový první krok. Pokud se tam najde něco, že už podezřelého, ten člověk, který ty testy provádí, je to specialista, který na to má kurz a certifikovaný, tak doporučí navštívit zase buď praktika, anebo toho neurologa. Já bych úplně nepropagovala takové ty laické testy, které se dělají jenom doma, protože ty nejsou příliš vypovídající a mohly by někoho vyděsit a třeba by nikam ani nešel, co se stane, jak to se mnou bude dál. Takže opravdu bych nabídla, běžte na testování paměti k odborníkům, kteří ví, jak se to dělá, dělají to správně a velmi dobře vám vždy poradí, co a jak dál.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Je o to zájem?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Musím říci, že o to zájem je, většinou v průběhu roku ten zájem není tak velký, ale září, kdy je týden Alzheimerovy choroby a týden demence, tak je vždycky zvýšený zájem ,vím, že Český rozhlas také zve na testování paměti, my ve Zlíně máme 8. října den otevřených dveří, tak také v rámci tohoto dne děláme testování paměti, zveřejnili jsme to v tisku a hlásí se velká škála zájemců, což mi udělalo radost, že se hlásí i manželské páry, kdy když volají a domlouvají si ten termín, protože vždy je třeba to domluvit dopředu, je to záležitost 45 minut až hodiny, hodiny a půl, abychom na toho člověka měli, tak když se hlásí ty manželské páry, tak já vnímám, že většinou jeden z nich má nějaký problém, a oceňuji, že ten druhý partner nechce toho svého blízkého vystavit nějakému stresu, že jde tam s ním nebo posílá ho tam, protože má problém, ale jde i sám sebe otestovat. Takže jdou vzájemně a takhle se podporují. To si myslím, že je moc hezké, a kéž by ta společnost dospívala k tomu, že to tak je. Z mé zkušenosti i lidé, kteří přichází na to testování paměti, tak jsou to spíš lidé mladšího seniorského věku, kolem šedesátého roku, kteří na sobě sledují nějaké ty změny, problémy s krátkodobou pamětí, ale často se ukáže, že je to třeba jenom zvýšená zátěž, kterou prožívají, nebo nějaká krizová situace, kterou prožili.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
No a co je právě tím spouštěčem? Jsou to ty krizové situace, ty situace, které už nějakým způsobem nechceme nebo se bojíme, že je nezvládneme, a přitom bychom je zvládli? Protože u někoho opravdu na prahu šedesátky se to objeví, ale u někoho až po té osmdesátce.
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Ano, tak Alzheimerova choroba je typická pro starší věk, nad 80 let a více, víme podle statistik anebo podle posledních údajů, že nad 85 let se objevuje nebo můžeme očekávat demenci u každého pátého člověka, nad 90 let u každého druhého. Což jsou nesmírně vysoká čísla. Nad 65 let je to asi každý třináctý člověk, což také není malé číslo, ale já vnímám, že opravdu ty mladší ročníky si to nějak začínají stále více uvědomovat a zabývají se tím, a pokud jsou si nejistí, tak si nechají pomoci. Vždycky je lepší ta varianta přijít a zjistit, že nejde o nějaký chorobný proces, takže my v rámci testování paměti ho neposíláme k žádnému odborníkovi a on se zklidní, ale my mu řekneme, ale pokud si nebudete jistý, klidně přijďte za 3 měsíce znovu a zopakujeme to. Nebo pokud je ten výsledek hodně dobrý, řekneme, přijďte za půl roku a oni řeknou, já raději přijdu. Tak to je ta dobrá varianta, no a pokud zjistíme, že už tam nějaká porucha je a že ty body nevyjdou v rámci té šká tak, jak mají, tak odkazujeme ty laiky, ty zájemce ke specialistovi, máme přesně dané lékaře, neurologie a psychiatry, kteří se touto oblastí zajímají, a je důležité, aby ten člověk tam pak šel.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
No a jak, řekněme, progresivní nemoc to je? Protože ona není vyléčitelná.
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Tato nemoc skutečně v současné době není vyléčitelná, ale my ji dokážeme nějakým způsobem stabilizovat. Takže pokud člověk přijde zavčasu, uvědomí si to anebo podaří se rodině přivést toho blízkého zavčasu k odborníkovi, tak se nasazuje léčba takzvanými kognitivy. Kognitiva jsou léky, které může předepisovat pouze neurolog, psychiatr nebo geriatr, a jsou to léky, které stabilizují ten stav a nedochází k rychlé progresi nemoci. Je opravdu ale důležité, aby ta kognitiva se nasadila zavčasu, aby to nepřekročilo tu střední fázi demence, protože pak můžete podávat kognitiva a efekt není žádný. /písnička/
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Na co se mají připravit nebo měli by připravit blízcí pečující, pokud v rodině ten blízký má diagnostikovanou Alzheimerovou chorobu, to už je další otázka na mého dnešního hosta Helenu Novákovou, protože my často slýcháme, že práce pečovatele je na 99 %, že lidé potom nežijí svůj život, že jsou vyčerpaní, unavení, v počátečních stavech úzkosti až depresích, takže jak vlastně se s tím vyrovnat? Chtít pomoct? Snažit se pomoct, ale přitom taky žít svůj život? A pravda je, že mnohdy se to dotýká lidí kolem padesátky, kteří mají rodiče v tom věku, ale ještě mají malé děti, ta sendvičová generace.
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Tak péče o člověka s Alzheimerovou chorobou je velmi náročná. Ze začátku to určitě rodina si musí nastavit nějaký režim, třeba se i střídají, pokud je to jenom jeden pečující, tak je to jenom na něm a postupně se to stává čtyřiadvacetihodinovou péčí o toho blízkého ve všech oblastech. Je to velmi náročné. Pokud mohu říct ze své zkušenosti, tak sama jsem to prožila, maminka mého muže měla Alzheimerovu chorobu a diagnostikovali jsme to až ve střední fázi jejího onemocnění, takže závěr, asi poslední 3 roky života prožila s touto diagnózou, a když to vezmu zpětně, tak spoustu věcí jsem v té době ještě nevěděla, já jsem v té době se lidem s Alzheimerovou chorobou nevěnovala. Víte, ten život je takový zajímavý, já jsem vystudovaná dětská sestra, ale celý svůj život pečuji o seniory, nejprve to byla domácí péče, pak to byla péče v charitním zařízení pro zdravé seniory, když to tak řeknu, pak jsem měla doma tu maminku od manžela, která měla Alzheimerovu chorobu, prožila jsem si péči kolem ní, zjistila jsem, jak je to náročné, a po její smrti mě osud zavál do Alzheimercentra, které jsem ve Zlíně i otvírala, kde jsem stála úplně u jeho zrodu, byla u toho, když jsme přijímali první klienty ,nyní jsem u toho, kdy je centrum naplněné a poskytuje péči 140 klientům, myslím, že dokážu se velmi dobře vcítit do situace, když blízký přijde a řekne, že už je unavený z té péče, že je zcela vysílený a potřebuje pomoc. Velmi dobře vnímám, jak se cítí. Mnohé rodiny cítí velké selhání v okamžiku, kdy se obrátí na pomoc někoho dalšího, já bych v začátcích doporučila, ať si lidé nechají pomoci stacionářem, kde může docházet jejich blízký jenom třeba mezi osmou a patnáctou hodinou, během toho dne je mu zase poskytnuta péče, kdy právě probíhají kognitivní tréninky, nácvik soběstačnosti, lidé pečující si odpočinou, vyřídí si své věci, odpoledne se ten blízký vrátí zpět a je s nimi. Pak přijde ale doba, kdy už ani tento stacionář není dostačující a rodiny vlastně zjistí, že tu péči v domácím prostředí absolutně nedají, protože pokud bude to pokračovat dál, tak je dost možné, že sami se stanou obětí této nemoci. Mnohokrát jsem se u našich klientů setkala s tím, že manžel nebo manželka zkolabovali z té péče a sami museli být hospitalizováni a vyhledat odbornou pomoc, a já musím říct, že máme i rodiny, kdy ten blízký, který pečoval, už nežije, ale klient v našem zařízení stále žije. A to je okamžik, kdy si řekneme, asi něco se neudělalo úplně správně a nenechali si poradit zavčasu. Já tady chci zdůraznit, že obrátit se na pobytovou službu, která poskytuje tuto péči, není selháním, ale dokážeme vám velmi dobře pomoci i v této oblasti a nebojte se tohoto, obrátit se na někoho, kdo vám tuto péči nabídne. Takže to, že nezvládnete péči již doma a potřebujete třeba domov se zvláštním režimem, přijďte se do takového zařízení podívat, chtějte získat veškeré informace, načichněte tu atmosféru, jak to tam vypadá, my všechny blízké vždycky provedeme naším zařízením, ukážeme jim ho, aby měli představu, aby ztratili tu obavu a ten strach, který mají.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
To chápu, ale pak je tady ještě ten, kterého se to bezprostředně týká, a ten nechce. Nechce opustit ten svůj domov. Nechce opustit to důvěrně známé prostředí. A může to vyvolávat mnohdy třeba v těch rodinách i velmi vypjaté situace.
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Určitě to vyvolává takové situace. Je to velmi složitá situace pro všechny, i pro klienta, i pro ty blízké. Je třeba o tom mluvit, protože ta doba nastane, kdy tu pomoc budete potřebovat, je fajn, když to rodina zvládne až do závěru života v domácím prostředí, pak je fajn si nechat poradit třeba pečovatelskou službou, která dochází a pomáhá v těch základních úkonech péče o toho člověka blízkého, ale já vždycky říkám, rodino, zavčasu si zjišťujte ty informace, přijďte se do těch center podívat, třeba vemte tam i toho blízkého, ať vidí, jak to tam vypadá, a vy zjistíte, že péče v takovém zařízení někdy je mnohem motivující a stimulující a může zajistit větší kvalitu života než v domácím prostředí. /písnička/
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Dotaz, který přišel, píše posluchačka Eva, jestli jsou, prosím, nějaké poznatky ohledně Alzheimera a léčebného konopí, jestli je už vědecky prokázán opravdu ten prokazatelný léčebný účinek u mnoha nemocí, jak je to u této? Jestli to vůbec někdo zkoumá.
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Přiznám se, že v této oblasti úplně nedokáži odpovědět, vím, že konopí se používá u Parkinsonovy choroby, což je trošku nějak jiné onemocnění, na které může nasedat také demence, takže tam ten efekt je prokázaný, ale u Alzheimerovy choroby nejsem si jista.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Je tato nemoc častější u alkoholiků? To je další dotaz, píše dcera, jejíž otec je kvartální alkoholik, momentálně rok abstinuje, ale pije celý život, tak 2 kvartály ročně. Ptá se na poškození mozku a určité projevy jsou už u něj podle ní pozorovatelné. Má alkohol přímo vliv na rozvoj této nemoci?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Alkohol má určitě vliv na rozvoj demence, ale tam právě je příčinou ten alkohol, ne Alzheimerova choroba, takže demence je velmi pravděpodobné, že pokud takto bude ten člověk žít, tak demence se tam rozjede.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Je to i u mladších ročníků takhle?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Určitě, je to i mladších ročníků, tam záleží na té době, kdy ten alkohol aktivně požívají vlastně.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Filip, tak ten se vás ptá, v souvislosti právě s Alzheimerovou chorobou se prý zmiňuje kouření. Údajně prý napomáhá zamezit propuknutí nemoci ve stáří, můžete, prosím, tuto problematiku objasnit?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Tak obecně lékaři vám řeknou, že vše, co škodí srdci, škodí i mozku a kouření není zdravé pro naše srdce, takže není určitě zdravé ani pro demenci a Alzheimerovu chorobu.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Když jsme se bavili o tom, jak vlastně zvládnout tu situaci doma ve chvíli, kdy dotyčnému v rodině je diagnostikován Alzheimer, tak vy jste říkala, že vlastně není ostudou pro tu rodinu u nemocného, že nechtějí vyměnit svůj dosavadní způsob života, když se na to jednoduše necítí. Setkáváte se často s takovým přístupem, kdy lidé vlastně vědí, že by to pomohlo, ale mají strach a neudělají to? Raději třeba ten rok toho tatínka nebo maminku doma mají?
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Určitě se s tím setkáváme, ale já chci podpořit všechny, kteří se s touto situací potýkají, prosím, nebojte se, pokud dozrála doba, že sami to doma nezvládáte, zkuste si najít službu, která vám poskytne dobrou péči, myslím, že i síť našich Alzheimercenter toto poskytuje, kdy se snažíme prodloužit aktivní život našich klientů, podpořit jejich soběstačnost a máme zájem, aby jejich život byl kvalitní a byl příjemným zážitkem, ale ne nepříjemnou zkušeností. A pro mě je vždycky výhrou to, kdy klient žije v našem zařízení, rodina si ho bere běžně na víkendy, v neděli se vrací zpátky do centra a stojí přede dveřmi a klient řekne, tak už jeďte, já jsem tady doma. Toto říkám, to je vždycky ta výhra a to je vítězství, kdy víme, že ten klient u nás má jistotu a bezpečí a tam se cítí dobře.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
Tak lepší tečku asi tomu rozhovoru jsme nemohli dát, já moc děkuju za to povídání. Helena Nováková, ředitelka regionální sítě sedmi Alzheimercenter tady v Čechách, byla mým dnešním hostem. Děkuju za to. Na shledanou.
Helena NOVÁKOVÁ, ředitelka alzheimerových center v ČR
Na shledanou, děkuji za pozvání a přeji vám všem jen to dobré.