I nevidomý může třídit prádlo podle barev. V muzeu lidé zkoušejí život s handicapem

Vydávám se na výlet. S klapkami na očích a bílou holí v ruce. Zkouším, jak cestují nevidomí lidé. Mám výhodu, protože vše probíhá v bezpečném prostředí Regionálního muzea Mělník. Doputovala tam výstava Lidé odvedle, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet, jaké nástrahy musejí v běžném životě zvládnout lidé nevidomí, neslyšící či pohybující se na vozíku.
Nejprve musím zjistit cíl své trasy v cestovní kanceláři. Tam na mě čekají různé pomůcky. Ty jsou jednou z věcí, které mě mile překvapují. Uvědomuji si, jak moc je technický pokrok pro lidi s handicapem užitečný. Zkouším přečíst informace psané Braillovým písmem, samozřejmě mi to nejde, protože tuto dovednost nemám.
A dozvídám se, že ne každý nevidomý Braillovo písmo ovládá. Zpravidla se ho totiž ve školách naučí jen ti, kdo mají poruchu vrozenou. Řada lidí ale o zrak přichází až v pozdějším věku a šestibodové písmo si osvojí jen výjimečně.
A právě proto přichází na řadu aplikace pro mobil či tablet, které nevidomým pomáhají například se čtením obrazovky. Některé přístroje tuto možnost mají zabudovanou a aplikace tak ani není třeba stahovat. Cíl cesty si ještě osahám. Vzhledem k jeho specifickému tvaru ho po hmatu poznávám – další dvě stavby ale už nerozluštím. Nicméně už vím, že jedu na Ještěd.
Spolu se školní skupinou se přesouváme do pokoje. Je zařízený mnoha "pomocníky", kterými si mohou lidé s postižením vybavit své domácnosti. Jeden z účastníků výletu, který se převtělil do člověka na vozíku, zkouší otevřít skříň, sundat ramínko a vzít si z něj oblečení. Skříň má posunovací dveře, takže otevření je snadné. A díky speciální tyči si i košili z ramínka sundá bez problémů.
V Regionálním muzeu Mělník si návštěvníci mohou vyzkoušet, jaké nástrahy musejí v běžném...