Irvinovy spoďáry

Láska je mocná čarodějka a tak není divu, že Alici odvelela do daleké Austrálie. Uklízecí firma tak musela najít Matyášovi jinou, náhradní, alternativu, což bylo opravdu zapeklitým oříškem. Matyáš byl donedávna krásný a zdravý chlap, plný života. Se svoji přítelkyni plánoval rodinu a potomstvo. Jednoho zimního dne po náročném lyžování ho začali bolet a brnět prsty na nohou.... Když se za pár měsíců dozvěděl diagnózu – svalová dystrofie (ALS), zhoutil se mu nejdříve vztah, poté se psychicky složil sám. Na invalidní vozík si musel zvyknout a nejen na ten – přestěhování do bezbariérového bytu, osobní asistenty a také uklízecí službu. "Omlouváme se, ale jinou možnost nemáme, uvidíte, zvyknete si a nakonec budete spokojen", drmolí do telefonu šéf úklidové firmy "Uklízíme s úsměvem" a překotně ukončuje hovor. V domluveném čase drnčí domovní zvonek o sto šest. Matyáš otevírá dveře. Za nimi postavička, stejně vysoká jako on – sedicí na invalidním vozíku. "Jmenuji se Sekaná a jsem tady skrze úklidu", usměje se maličká dáma a hrne se dovnitř bytu. Matyáš chce zavřít dveře, když se do bytu ještě vecpe ušatý kluk: "Pomáhám bábrlince, Irvin jméno mé, hned se do toho pustíme, jen něco na zub a jeho svlažení by nebylo?", mluví dosti nahlas pihatý výrostek a u toho se šklebí. "Promiňte, Irvin je můj vnuk, mám ho v péči, pomáhá mi, nemohu ho samotného nechat doma". "Co to vykládáš, babčo, klidně mě můžeš nechat samotného doma, zapomněla jsi říct, že takovou uklízecí mašinu jako já bys široko daleko nenašla", rozmluví se Irvin a mluví a mluví. Mrská jedno slovo za druhým, až Matyáše