Jak to vidí - Gabriela Drastichová (ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška)
08:30 Jak to vidí 30
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Krásné dobré ráno, milí posluchači Dvojky, se mnou dnes ve studiu je dáma, o který bych mohl říct, že je tady v Českém rozhlase jako doma, Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška.
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Krásné dobré ráno.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Paní Gabrielo, když jsem tady jel do studia, tak jsem přemýšlel nad tím, jak to je s tím fondem nadačním Českého rozhlasu, všude se uvádí Světluška, ale Český rozhlas, aspoň já a myslím, naši posluchači spojují ještě s další akcí Ježíškova vnoučata, to znamená, jak to jsou dva nadační fondy Českého rozhlasu nebo je jeden a ten jeden spravuje? Víte co, ty, myslím?
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Je to přesně ta druhá odpověď. Nadační fond Českého rozhlasu je jen jeden a byl zřízen Českým rozhlasem v roce 2000, takže už má relativně dlouhou historii a Nadační fond Českého rozhlasu pak funguje jako zastřešující orgán těch krásných projektů, o kterých jste hovořil. Světluška, Ježíškova vnoučata a čas od času také Humanitární pomoc tam, kde Nadační fond Českého rozhlasu pomáhá ve spolupráci právě s Českým rozhlasem třeba při povodních nebo při tornádu na jižní Moravě. Asi ta úplně poslední, kterou jsme dělali.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
A mít takovej nadační fond, jak to vzniklo, ta myšlenka, kdo s tím přišel?
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Není to vůbec z titulu zákona, je to čistě na rozhodnutí zřizovatele, že se rozhodne, že krom toho, že dělá veřejnou službu prostřednictvím veřejnoprávního média, takže krom toho založí také svůj nadační fond nebo někdo zakládá nadace, které vtiskne nějaké speciální poslání, nějaký účel, to, proč tady je, a to, proč Nadačního fondu Českého rozhlasu se formulovalo právě v tom roce 2000, kdy si jako kolektiv lidí z Českého rozhlasu a ještě řada lidí třeba i z České televize nebo tam byli jako osobnosti té doby, tak formulovali to poslání, jako ochotu pomáhat lidem, kteří jsou v nějaké tíživé situaci, tam může být finanční, zdravotní, sociální, pomoci jim ke kvalitnímu životu, pomoci jim s rozvojem talentu, pomoci jim ke smysluplnému životu. Může se zdát, že to je jako strašně široce otevřené, vlastně se do toho dá se mlít úplně všechno. A právě proto pod nadačním fondem Českého rozhlasu pak vznikly ty projekty, které to poslání ještě trochu zúžily. Světluška se začala orientovat na lidi s těžkým zrakovým postižením. Ježíškova vnoučata jsou tady pro osamělé seniory a ta Humanitární pomoc, kterou nadační fond dělá, je tady pro lidi, kteří se ocitli v nějaké tísni v důsledku třeba humanitární katastrofy.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Já bych řekl, že to je obrovské štěstí Světluška, že má takového silného partnera. Necítí se ostatně ukřivděni? Víte, tolik je různých organizací atd. a Světluška...
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Já to chápu a věřím, věřím v to, že Český rozhlas je otevřený spolupráci i s jinými neziskovými organizacemi, nadacemi, nadačními fondy, dost často můžete slyšet ve vysílání to, že propaguje jiné finanční sbírky nebo témata jiných neziskových organizací. Za to se moc ráda a není to samozřejmé, že se médium otvírá takhle jako doširoka různým tématům, takže my jsme samozřejmě moc rádi, že máme velice blízko k Českému rozhlasu, že já vždycky říkám, je taková naše hlásná trouba, a to nejenom ve vztahu k dárcům, že máme možnost prostřednictvím Českého rozhlasu i v regionech nebo na celoplošných stanicích oslovit naše potenciální dárce, ale máme taky možnost mluvit s těmi potenciálními příjemci naší pomoci, což je někdy možná ještě komplikovanější než oslovit dárce, je oslovit toho člověka, který v té tísni je, ale možná se ostýchá si říct o pomoc. A tady se moc ráda, že nám i Český rozhlas právě v regionech pomáhá se dostat do těch místností, kde hraje Český rozhlas, je naladěný a lidé mu věří a pak se třeba trochu méně ostýchají si o tu pomoc říct.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Chtěl bych vyzdvihnout to, že je hezké, že do tváře Českého rozhlasu je zapsána dobročinnost, my se toho pořád učíme, Češi jsou velmi štědří, to je potřeba také říct, ale pozoruji to trošku, vidím to ve Spojených státech, tam ten systém je celkem jinej a tam si nesmírně toho váží a každá firma chce mít do tváře, mít vepsané něco, komu pomáhá, a tak daleko ho podporuje, takže si myslím, že to je důležité a možná proto, že tyhle ty projekty podporuje tady takové médium veřejné služby, tak dělá takovou možná výchovnou činnost, že není podstatné, jestli to je Světluška nebo Ježíšova vnoučata, ale jak je důležité jeden druhému pomáhat.
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Souhlasila bych úplně se vším, co jste řekl, a přidala bych i to, že tím, že spojíte s nějakou dobročinnou aktivitou svojí firmu nebo tenhle dům Českého rozhlasu, tak tím i ukazujete, že setrváváte v té misi, že není to takovéto přeskakování od jednoho k druhému. Chvíli podporuju životní prostředí, pak si zase trošku uteču k nějakému jinému, třeba trendy tématu v dobročinnosti. Mně se tahle ta stabilita líbí moc, protože i těm dárcům, českým dárcům ukazujeme, že je moc přínosné, když spojíte tu svoji dobročinnost nějakým tématem dlouhodobě, protože i pro nás jako pro neziskové organizace, nadace, nadační fondy je ten pravidelný dárce tím opravdovým pokladem, a to je i možná to, co je ve Spojených státech normální, že se třeba i předává z generace na generaci, to, jakou organizaci podporujete, je to jako vtisknuté do DNA té rodiny, s jakou, jakou charitou třeba jdou a tohle my si myslím, ještě pořád úplně nemáme. Jsme velice štědrým národem, ale rádi se připínáme jako k jednorázovým sbírkám. Ano, a i to, že Český rozhlas ukazuje nějaké kontinuum, nějakou dlouhodobou podporu nějakého tématu, tak si tím myslím přesně, jak jste zmiňoval, jako edukuje ty české dárce v tom, že je dobré i setrvat, vydržet.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Mluvíte mi z duše, protože já mám trošku jinou zkušenost, ale podobná, ty principy jsou stejné, že ano, jsem schopen aktivovat, dejme tomu, svoje farníky, lidi kolem sebe něco vybudujeme, ale to, co je nejtěžší, víte, to udržet, víte, aby to pak celý léta fungoval. Víte, nad čím přemýšlím, když mluvíme o té pomoci, že to, co je nejvíce rozšířené, je ta jednorázová pomoc. Mně se to zatím nedaří prosadit. Víte, aby si lidi zvykli a zase ta inspirace přichází trošku ze západu. Do závěti dát nějaký odkaz na nějakou charitativní činnost, teď mě to vůbec nic nestojí, ale můžu pomáhat ještě po svojí smrti.
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Myslím si, že se to také jako rok od roku možná generaci od generace mění. My i v Nadačním fondu Českého rozhlasu přijímáme dary ze, potkáváte se, setkáváme se s tím a je to stále častější a vlastně už nás neoslovují jenom pozůstalí, ale vlastně aktivně nás oslovují i lidé, kteří se připravují, takže si zjišťují, to já mám jako moc ráda, že vlastně si aktivně zjišťují, kde by ty peníze jejich, o jejich smrti jako odkazem pomáhali, a to je ta správná cesta, být tím jako edukovaným, zapojeným dárcem, i když už nebudete moct jako sledovat po smrti to, kde ten váš dar pomáhá, ale dopředu se jako dostatečně doptáte, že člověk pak si myslím, že i tu závěť píše s podstatně větším uspokojením a k lidem, protože ví, kde ty peníze skončí. A musím říct, že je to skutečně stále častější, i když jsou to, musím se upřímně přiznat, že jsou to někdy pro mě jako zvláštní situace, když se potkáte potom u notáře s pozůstalými, které jste v životě neviděli a vlastně se zpětně dozvídáte ten příběh, to, jaký vztah měl člověk, který zemřel k nadačnímu fondu, ke Světlušce, k rozhlasu. Dost často jsou to posluchači Českého rozhlasu, kteří o nás slyšeli něco o Světlušce, tak na ní vzpomněli ve své závěti. A vlastně pídíte se po té historii toho dárce zpětně, někdy je to velice zvláštní.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
No, já ještě nemám závěť. Víte, mrzí mě to, protože říkám si to už pár let a také chci odkázat něco na dobročinné účely, abych mohl ještě něco po smrti někomu pomoct, ale i když je nejlépe, a to si myslím, že bych posluchačům přál, abychom žili, tak, aby po nás nic nezbylo, to je nejlepší, protože pak se o to nejbližšího o to pohádají a problémy atd. takže asi si všichni užijeme toho, co jsme za celý život vybudovali.
ukázka
--------------------
Český rozhlas Dvojka. Jak to vidí host Zbigniewa Czendlika.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Povídám si s paní Gabrielou Drastichovou, ředitelkou Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška. Paní Gabrielo, pojďme k Světlušce konkrétně, protože teď jsme si povídali, ale myslím si o důležitých věcech, tak v obecné rovině. Posluchači určitě spojují Světlušku aspoň já s Kavárnou POTMĚ a tam jsem ještě nikdy nebyl, to je jedna a pak ještě S během pro Světlušku.
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
To je krásný, to jsem ani netušila, že budete oba ty projekty znát, obě aktivity Světlušky.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Kolik jich neznám?
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
No, určitě posluchači i vy budete znát koncert Světlo pro Světlušku vždycky na podzim v České televizi i na vlnách Českého rozhlasu, to je taková naše výkladní skříň a tou tak trochu zakončujeme vždycky tu světluščí sezónu, světluščí rok, ale určitě Kavárna POTMĚ je i tím, že jezdí po republice, tak si myslím, že to je taková vlajková loď, jak my říkáme Světlušky.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
No, v Lanškrouně ještě nikdy nebyla. Ale možná, že jsem řekl něco, co není pravdou.
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Skutečně nebyla.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Vy to víte?
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Já ano.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
No, tak vás zvu.
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Děkujeme.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Ale je to taková celosezónní záležitost Kavárna POTMĚ nebo jen bych řekl, časově omezená nějak?
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Je časově omezená. Vyjíždíme vždycky v červnu a zase zazimováváme kavárnu v říjnu a je to i proto, že má kavárna takovou svoji jako modulární podobu, takže my jí převážíme nákladními auty vždycky do nějakého místa, kde ji třeba na 14 dní postavíme na náměstí nebo v rámci nějakého festivalu, pak ji zase sbalíme a odvážíme na jiné místo. A i tím, že část kavárníků je jako venku, tak potřebujeme teplé počasí, tak v říjnu nám už tam začíná být relativně chladno, tak už ji potom zabalíme, ale snažíme se třeba šest měst za rok takhle objet a speciálně letos jsme se právě rozhodli vynechat Prahu po těch 17 letech, poprvé, nepostavit kavárnu v Praze, nechat Pražáky zase trošku se víc natěšit a vyjedeme s kavárnou do měst, kde jsme ještě nebyli, takže budeme v Ústí nad Labem. Moc se těším do Liberce a budeme také součástí divadelního festivalu v Hradci Králové. Takže jako zavítáme i mezi lidi, kteří ještě kavárnu asi nezažili.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Jaká je návštěvnost těch kaváren? A jistě víte, lidi nemají strach, já bych možná měl strach, že někdo tam na mě něco vyleje, asi bych si bílou košili nebo tričko nevzal do Kavárny POTMĚ.
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Je pravda, že lidé chodí a většinou v tmavém oblečení jsou připravení a i my potom po našich hostech dost často sklízíme to, co se jim kde podaří jako vylít a rozsypat, ale i o tom ten zážitek je vyzkoušet si, být v prostředí, kde já jsem ten nejistý a ten jistý je tam ten člověk se zrakovým postižením, protože tam se vymění role. Zatímco na ulici vy doprovází nevidomého s bílou holí, tak v kavárně doprovází nevidomý vás, protože my máme skutečně v kavárně černo černou tmu, nerozkoukáte se a někomu to může přijít jako nepříjemné, nekomfortní, ale pořád jsou tam ti naši kavárníci, kteří vás vždycky laskavě, bezpečně dovedou na vaše místo a pak už ten zážitek může začít.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Jedním z vašich projektů je tzv. osvětlovna, kam se mohou na vás obrátit nevidomí s různými dotazy. Když řeknu tak lidově, co je pálí, jak to mají problémy?
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
My jsme tu osvětlovnu zřídili rok zpátky, a to proto, že jsme začali zjišťovat, že to nejenom nevidomí, myslím si, že se to dotýká i seniorů, týká se to jako celé řady lidí si neví rady jako v těžkých životních situacích, kdy se jim rázem něco změní v důsledku třeba zdravotních potíží nebo rozpadu rodiny, změny zaměstnání a je pro ně, ten svět té veřejné podpory je pro ně jako neznámý a najednou neví, na co mají nárok, kde si, o co můžou požádat, a tak jsme si řekli, že tomu půjdeme jako naproti a nebudeme je jako uvádět do těch situací, kde tápou, neví, zkouší. A tak jsme zřídili osvětlovnu, na kterou se mohou telefonicky, osobně nebo emailem obrátit právě lidé se zrakovým postižením, protože těm Světluška pomáhá, nebo jejich třeba rodinný příslušníci i přátelé a mohou se přímo doptat. Tohle se mi v životě přihodilo. Potřeboval bych si vyřídit určité příspěvky, jak na to, pokud mají příspěvky třeba zamítnutý, s tím se dost často potkáváme, zamítne jim úřad nějaký příspěvek, tak my jim pomáháme s odvoláním tak, aby si jako opravdu došlápli a dostáli svých práv a nároků na nějakou dávku. Takže jako pomáháme jim rozplést někdy spletitou cestu těmi různými formuláři a žádostmi, někdy je to i o jako psychologické podpoře. Pokud se na nás obrací rodina a je nově v situaci, kdy pečuje o osobu s těžkým zrakovým postižením, tak je zase navádíme třeba v regionu ke službám, které by jim mohli pomoct. Já si vždycky říkám, že osvětlovnu zavřeme ve chvíli, kdy přestane drnčet poslední telefon, protože pak už nás nebude potřeba. Věřím, že lidé budou orientovaní v té životní situaci.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Hodně máte dobrovolníků?
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Máme a myslím si, že tohle je něco, co Světlušku hodně charakterizuje, že má dobrovolníky všech věkových skupin na už zmíněných třeba nočních bězích pro Světlušku, tak nám dobrovolničí hodně studenti, protože pro ně je to samozřejmě zajímavý, máme třeba ale i seniory, dobrovolníky, kteří nám pomáhají třeba pořádat jako malé benefiční akce v regionech, v knihovnách nebo jsou to dost často skauti nebo mladí turisté, kteří nám pomáhají s malými beneficemi, a to jsou všechno lidé, kteří to dělají ve svém volném čase z nějakého přesvědčení a jsem moc ráda, že jsou mezi nimi ti mladí, protože tak nějak jako vrůstají do té společenské zodpovědnosti, do toho být dobrý člověk, být dobrý soused v komunitě, kde žiju.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Když máte Běh pro Světlušku, tak to je asi aktivita velmi náročná na dobrovolníky, kolik jich potřebujete?
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Jsou to desítky dobrovolníků, protože to je třeba akce, na kterou přijde 5000 lidí. A pak každá ruka, každá noha je strašně cenná. Jak říkám, jsou to pak lidé, kteří se nám jako vrací potom jako dospěláci, třeba jako dárci nebo jako dospěláci, kteří, když jsou ve firmě a mají možnost rozhodovat o tom, koho zaměstnají, tak tím, že už mají nějakou zkušenost i z našich nočních běhů, kde běhají i zrakově postižení, tak jsou daleko otevřenější tomu třeba i zaměstnat člověka se zrakovým handicapem. Vždycky říkám, že každé to setkání je strašně cenné v tom, aby člověk si zbořil nějaký svoje jako představy, který jsou úplně lichý.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Spolupracujete s Českým paralympijským výborem, v čem spočívá ta spolupráce?
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
A já jsem za ním moc ráda.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Tam jsou skvělí lidi, úžasné.
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
To je úžasný a my jsme, myslím si, našli jako společnou řeč v tom, že věříme samozřejmě v sílu sociálních služeb, věříme, že dělají skvělou práci, ale někdy i sport, pohyb, protože jste mezi svými vrstevníky, něco sdílíte, tak může mít stejnou sílu jako to, když jste součástí nějaké sociální služby, prostě skvělá parta u fotbalu nebo legrace, kterou zažijete na lyžích, to jsou vzpomínky na celý život a pro člověka s handicapem jako dvojnásob, protože má jako možnost nějakého smysluplného trávení svého času, vidí nějaký cíl, může usilovat o něco a v tomhle jsme se jako s českým paralympijským výborem shodli taky v tom, že nemusíme nutně lidi s handicapem zavírat jako v handicapovaném sportu, ale vlastně otevřít jim sportovní kluby a oddíly zdravých tak, aby byli ochotni přijmout mezi sebe a připraveni přijmout mezi sebe i třeba sportovce s postižením.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Hovořím s paní Gabrielou Drastichovou, ředitelkou Nadačního fondu Českého rozhlasu Světuška. Je to zajímavé povídání.
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Máte krásné otázky.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Ne, já jsem nemyslel, že těch aktivit máte tolik, a to ještě není všechno, protože v rámci Světlušky také poskytujete finance na splnění určitých uměleckých snů dotyčným lidem s handicapem.
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
A není to vlastně jenom o uměleckých snech, ale je to jako o veškerých snech, teď jsme se tady bavili i o sportu, takže nemusí to být jenom sen o tom, dokázat něco v oblasti umění, ale může to být sen v oblasti vzdělávání, zaměstnávání nebo už toho zmiňovaného sportu. A nejsou to jenom finance, které pomáhají, ale je to příležitost, kterou lidem dáte, tak jako jsme si tady povídali o Kavárně POTMĚ, která dává příležitost vyzkoušet si práci, Noční běh, který dává příležitost proběhnout se mezi zdravými, tak je to třeba i Koncert pro Světlušku, který dává příležitost zazpívat si s nějakou známou osobností, se zpěvákem, zpěvačkou, kapelou a býti partnery v tom uměleckém výkonu, a to je zase to, na čem si zakládáme, když máme Koncerty pro Světlušku, aby to byl vždycky duet a aby v něm vystupoval jak zrakově postižený, tak ten umělec, kterého znáte z televize nebo z rádia.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Já lidi se zrakovým postižením ještě spojují s jednou věci, a to s masírováním. Nevím, jestli je to úplně správně, protože mám pocit, že to je jedna věc, kde lidi nevidomí najdou uplatnění, jsou ještě jiná pracovní místa nebo kde můžeme se s nima potkat a že jsou, řekl bych, lepší než my bez handicapu?
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že to je takový jako úzus, že když se řekne nevidomí, tak vám rovnou vytane nevidomí masér. Ano, skutečně nacházejí zejména třeba lidé, kteří jsou v dospělosti osleplí a rekvalifikují se, tak zejména v té oblasti jako fyzioterapie, práce s tělem, masérství, tak tam získávají tu druhou kariéru, protože to je něco, na co se jako dokážou hezky adaptovat, ale není to vůbec tak, že každý nevidomí by byl masérem. Takové tradiční povolání pro nevidomé, ale roky zpátky tak byly třeba ladiči pian, ale kdo dneska má ještě doma piano, které by bylo potřeba naladit? Takže zase bylo to jako tradiční povolání, které už ale dneska dost pozbývá svého užitku, a proto se nevidomí dost často objevují v pracovních pozicích, které jsou hodně jako na technologiích založené, protože nevidomí vlastně od dětství používají pro kompenzaci toho zraku právě technologie, vidíte je s mobilním telefonem, vidíte je dneska už i třeba se speciálními kamerami, které mají na brýlích, takže jsou to lidé, kteří velice dobře umí s technologiemi, takže se uplatní třeba i jako programátoři, protože dneska už to jako není bariérou, stejně tak se dostávají stále častěji a za to jsem moc ráda, dostávají do sociálních služeb, protože zejména třeba ve službách pro seniory, kteří taky ztrácí zrak, tak člověk, který tam přichází už s tou svojí životní zkušeností, že ten zrak nemá a vlastně bez něho dokáže fungovat, může být i pro toho seniora jako skvělým průvodcem tím obdobím, kdy třeba zrak ztrácí a potřebuje pomoct. Takže už to není jenom o tom, že by nevidomí byli maséři, i když stále jsou a jsou úžasní.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Využíváte služeb?
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
My i v Českém rozhlase máme pana Hakena, který je taky nevidomý masér, takže k němu kdykoliv můžete zaběhnout, ale my i na těch našich Nočních bězích pro Světlušku právě nevidomé maséry máme, takže k nim moc rádi chodíme.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Vy pracujete řadu let v té oblasti neziskového sektoru, kdybych to tak řekl. Vidíte, nějakou změnu ve společnosti, v tom přístupu nás lidi bez handicapu k těm lidem s handicapem?
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Vidím tu změnu hlavně na mladé generaci, že jsem taky máma, mám dvě děti a přijdeme vždycky jako úžasné, když mluvím s dětmi a oni vlastně vůbec tu jinakost v tom postižení nevidí. Naše generace ještě tu jinakost vnímala. Byl to člověk na vozíku, byl to člověk s bílou holí a s vodícím psem, byl to neslyšící, který na zastávce znakoval. A mně přijde, že ta mladá generace to už vlastně vůbec nevnímá, protože ta jinakost se stala trendem, ta nic jinakost není něco, co by přitahovalo pozornost jako negativně a v tom mám obrovskou naději, že vlastně to, co lidi s postižením hodně trápí, že jsou na očích, že jsou vlastně pořád sledovaní, že vždycky o něm víte, že to je člověk, který má nějaký postižení, protože je nějak označen buď tím vozíkem, anebo tou bílou holí, takže vlastně přestanou být jako v hledáčku, přestanou být zajímavý a odpoutáme tu pozornost od nich, což si myslím, že jim k tomu jako životnímu komfortu a vůbec jako pohybu venku jim jako nesmírně pomůže.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Jako ředitelka nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška, vidíte ještě nějaký prostor, nějaký možnosti, kde byste se mohli nějakým způsobem rozvíjet, kam směřovat nebo máte ještě nějaký plány? Já si myslím, že toho jste dělali hodně a...
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------
Plány se mění i podle toho, jak se mění potřeby těch lidí, pro které tady Světluška je, takže jsou okamžiky, kdy musíme rychle zareagovat a něco v tom našem fungování změnit a vyjít jako vstříc těm potřebám. Typicky to byl covid, kdy první, kdo jako utrpěli, byli právě ti nevidomí maséři, protože to je dost často jako jediný způsob jejich obživy a byli najednou ze dne na den bez práce, byli to nevidomí zpěváci a lektoři, kteří přišli o práci, tak jsme tady pro ně byli tak, abysme jim pomohli jako vykrýt ty finance, které jim nepřicházely třeba z podnikání nebo ze zaměstnání, takže vždycky budeme tady i pro ty situace, které jsou jako neočekávané, jim takovým jako přáním do budoucna je ještě vytvořit nějakou platformu nebo umožnit dobrovolníkům, aby mohli z pomáhat lidem se zrakovým postižením a nejenom se zrakovým postižením právě v tom svobodném a jako spontánním pohybu. To je, když se kolegyně naše nevidomá ve Světlušce rozhodne, že by večer ráda šla do divadla, ale chybí jí doprovod, protože potřebuje doprovod do toho divadla, sama tam netrefí tak, aby třeba přes nějakou mobilní aplikaci našla dobrovolníka, který zrovna v tom okolí je a nevadí mu věnovat 10 minut svého času, aby jim někoho doprovodil třeba z bydliště nebo se zaměstnání do divadla nebo k lékaři. Tak to ještě taková moje, jako, můj takový plán a sen, který bych ve Světlušce moc ráda ještě zrealizovala.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Já vám, paní Gabrielo, děkují a přeji vám, aby ty sny, o kterých jste teď mluvila, aby se vám splnili. Milí posluchači, hostem dnešního nedělního Jak to vidí, byla paní Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška. Krásnou neděli, milí posluchači, přeji vám i já Zbigniew Czendlik, na shledanou.
Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
--------------------