Jak to vidí - Martina Macurová a Petra Polednová (homesharing)

08:30 Jak to vidí 30
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Příjemné nedělní ráno, milí posluchači, pro dnešní ranní rozmlouvání se mnou k mikrofonu usedly dvě ženy, které se na dvou různých pozicích angažují v homesharingu, jednak je to ředitelka Centra pro komunitní práci střední Čechy a průvodkyně homesharingu, paní Mgr. Martina Macurová, dobré ráno.
Martina Macurová, ředitelka, Centrum pro komunitní práci
--------------------
Dobré ráno.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
A potom paní magistra Petra Polednová, která je v homesharingu hostitelkou, dobré ráno.
Petra Polednová, hostitelka homesharingu
--------------------
Dobré ráno.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Paní Macurová, vaše Centrum pro komunitní práci mimo jiné pilotně ověřuje homesharing, který pomáhá rodinám dětí se zdravotním postižením. Můžete nám tento způsob podpory blíže představit?
Martina Macurová, ředitelka, Centrum pro komunitní práci
--------------------
Homesharing je cizí slovo, nemůžeme najít nějaký ekvivalent, který bysme mohli použít v Čechách, ale je to sdílená péče, komunitní cesta, která pomáhá rodinám, které mají dítě s mentálním postižením nebo dítě s autismem a pomáhá jim si odlehčit, odpočinout a vlastně propojuje tyhlety rodiny, které dlouhodobě pečují o takové děti s lidmi, kteří jsou ochotní a chtějí strávit chvilku svého volného času s dětmi s postižením a něco zažít, něco nového, co ještě nezažili, a současně umožnit té rodině, která například dlouho nebyla na procházce se svým zdravým dítětem, neměla chvíli čas jenom pro sebe. A díky hostitelům ten čas získají a můžou ho takhle trávit.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Jak konkrétně ta podpora vypadá? Něco jako au pair? Hostitel přijde do rodiny a tam se chvíli o dítě stará?
Martina Macurová, ředitelka, Centrum pro komunitní práci
--------------------
Když se dostanu do té fáze, jak to vypadá v tu chvíli, kdy už lidé, jako je Petra, se potkávají se svým dítětem, že ta cesta k tomu, co teďka povím, je docela dlouhá, tak je to o tom, že já mám ve čtvrtek odpoledne od dvou hodin čas, jsem domluvená se svojí rodinou, se svým dítětem, o který se starám, přijedu si pro něj, protože mám vymyšlený, že dnešek strávíme procházkou, podíváme se na koně, zajdem na zmrzlinu a pak se třeba stavíme u mě doma. Takže základem je, že homesharing neprobíhá v domácnosti dítěte, ale je to čas, kdy já si ho beru jako hostitel, hostitelka, to znamená Petra do svýho životního prostoru, do svýho času a jak ho spolu strávím, je různý poté, co strávím půl dne, dvě hodiny, někdy i celý den. Pečující rodiče si většinou dítě vyzvedávají u mě doma nebo na tý procházce, kde jsme skončili. Anebo je to obráceně, že rodiče přivážejí dítě ke mně a večer já ho vracím. Ta cesta je různá, ale vždycky je to u mě jako u hostitele, buď doma, nebo tam, kde já žiju.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Paní Petro, vy jste se rozhodla být hostitelkou, kde a jak jste se o homesharingu dozvěděla? Jak se to stalo, že jste se rozhodla věnovat svůj čas?
Petra Polednová, hostitelka homesharingu
--------------------
Já jsem se o homesharingu dozvěděla v listech, takové periodikum u nás ve městě a chtěla jsem nabídnout svůj čas, protože děti už mám odrostlé a mám svoje aktivity, které mě naplňují, ale chtěla jsem taky něco, kde můžu předat část ze sebe a může to pomoct někomu dalšímu i proto, že mám kolem sebe lidi, kteří mají děti s různými druhy omezení a je to prostě náročné. Sama jsem měla prvního syna, narodil se předčasně a opravdu ta práce okolo je obrovská a chtěla jsem štěstí, které mi máme, tak nějak posunout dál.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Jak to tak vypadá? Když se rozhodnete, to jste napsala někam, nebo jste zazvonila? Řekla, já jsem tady, jak to probíhá?
Petra Polednová, hostitelka homesharingu
--------------------
Já jsem vlastně na tom kontaktu zjistila, že je setkání pro zájemce, toho setkání jsem se zúčastnila a tam jsme dostali informace o tom, kdy jsou nejbližší školení, jak to bude celé probíhat, jsem neměla vůbec představu, co to znamená homesharing, takže tyhle ty první informace jsem získala na tom prvním setkání a potom jsem byla zařazena do školení, které probíhalo společně s organizací Dětí úplňku a na základě toho školení jsem se znovu vrátila tady k CPKP s tím, že začal výběr vhodné rodiny. Mně se to zdálo trošku, jako že to trvá, musím říct, ale oni vědí, oni vědí, proč to tak je, vědí, co dělají, protože samozřejmě smyslem celého homesharingu je, aby to trvalo dlouhodobě, takže to školení je i o tom, aby člověk vlastně nějakým způsobem si uvědomil, že se to nemá přepálit na začátku takový ten entuziasmus. Teď budu pomáhat. Co to znamená? Že opravdu, aby to fungovalo dlouhodobě, tak ten závazek tam musí být nějaký takový, na který se obě nebo všechny strany dokážou spolehnout a dokážou ho dostát.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Tady paní Petra říkala, že v centru vědí, tak, podle čeho se pozná vhodnost rodiny pro homesharing? A musí ten člověk mít nějaké vzdělání předchozí, nebo mu ho dodáte? Dělají se nějaké testy, kontroly?
Martina Macurová, ředitelka, Centrum pro komunitní práci
--------------------
Tohle je otázka, kterou dostáváme často. Je to za nás jako obrovská alchymie, protože, jak říkala Petra, všichni zájemci se nám ozvou a my si s nima povídáme, řekněme, základní informace, pak si sedneme ke kávě, k čaji, povídáme si, abysme se i trošku poznali my mezi sebou, protože i my jako doprovázející organizace jsme pořád u těch našich hostitelů, přestože už jsou jako, my říkáme samostatný, říkat to o dospělých lidech je úsměvné, ale jsou samostatný, ale my jsme jim pořád v zádech, kdyby něco potřebovali, ale než se k tomuhle dostaneme, tak to trvá, takže my se takhle naladíme a řekneme si, prostě vyhovujeme si, je nám sebou dobře, dokážeme se bavit, jsou to krátký setkání. Takže jsou to velmi rychlé soudy. To první pozvání je do tzv. přípravy. Petra tomu říká školení, my si vždycky říkáme, že je to čas, který stráví u nás, je to organizace, která nám s tím pomáhá, což jsou Děti úplňku, protože si vzájemně s lektorujeme hostitele a tam si má člověk možnost jako s takovou nějakou sebezkušeností sáhnout, to, co ještě by zvládl, to, co už ne. Takže vlastně my naše budoucí hostitele neučíme, jaký zdravotní postižení má, jaký příznaky, co se má dělat, co se nemá dělat, vůbec ne, my je učíme být dobře připravenými laiky, takže i ty, kdo vstupujou do té přípravy, vlastně jsou různýho vzdělání, od paní, která pracuje na nádraží, od paní účetní přes někoho, kdo je odborníkem na nějaký technický věci, kterým ani nerozumíme, nikdo z nás. Takže vlastně ta škála je obrovská. Spíš je to od tý ochotě a schopnosti jako naslouchat tomu dítěti a zvládnout spoustu nečekaných situací. Takže tam je taková příprava, kterou když člověk dokončí, což teďka Petra zmiňovala, že o dokončení přípravy zrovna v případě Petry trvalo docela dlouho, než jsme našli vhodnou rodinu a ani to nebylo tím, že bysme jí dlouho hledali. Vždycky v okolí toho danýho hostitele máme nějaký počet zájemců. My, jak jsme Středočeský, tak vlastně ten kraj je takovej trošku daleko z některých konců, takže vždycky máme do nějaký vzdálenosti, kde se pohybuju, rodiny, který mají zájem, tak my říkáme, tak máme teďka pět rodin a z nich děláme rozhovory s nima docela jako hloubkový, trávíme čas s jejich dětmi se zdravotním postižením a pak právě přemýšlíme: a komu by vyhovovala Petra? A kdo by vyhovoval Petře nebo Honzovi, Markétě, podle toho, kdo je hostitelem? No a ty kritéria jsou o tom, co hostitele baví, my říkáme někdy, jestli jsou jako rychlejší nebo mají radši klidnější trávení volnýho času, protože máme děti, který jsou hodně rychlý, hodně aktivní, hodně běhavý, musíte je doběhnout, že nedoběhnete, tak to není dobrá kombinace, pak samozřejmě záleží na tý pracovní vytíženosti, víkendy, všední dny, to jsou nějaký klíče, který ovlivňují. Něčeho se hostitelé obávají, nebo si spíš toho zdržují, říkají, já si to neumím představit, neměla jsem nikdy malý děti nebo naopak už mám velký děti, byla bych ráda, aby to bylo menší dítě. Jsou to různý věci, který to ovlivňují a u Petry my jsme jako prostě měli skoro vybráno, jenomže oni byli nějakou dobu nemocný, nemocný, nemocný, tak jsme to odkládali, protože jsme nechtěli jít hledat někoho jinýho, protože jsme si řekli, tohle by mohlo fungovat. Takže je pravda, že Petra po přípravě čekala jako hodně dlouho, ale to tak je a jak zmiňovala Petra, je to proces na dlouho. Je to i rozhodnutí nebo na dlouho, ale není to tak půl roku budu dělat homesharing, to nefunguje.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Když si vzpomenete na své první setkání s tou rodinou, které jste hostitelem a i s tím dítětem, je to chlapec, tuším, tak jaké to bylo? Co jste prožívala?
Petra Polednová, hostitelka homesharingu
--------------------
Já jsem byla strašně nervózní. Já jsem se bála, aby mě jako přijal, aby na mě dobře reagoval, protože to říkali rodiče, že poznají hned. Já jsem chtěla, aby to dopadlo a byla jsem i ráda za to, že to čekání opravdu se, když to tak řeknu, vyplatilo, protože myslím si, že i to, že máme mezi sebou krátkou vzdálenost, tak vlastně pomáhá tomu, že máme víc času jakoby na sebe, že nestrávíme spoustu času cestováním, a to musím říct, že už jsem dlouho čekala na to, jestli teda budu mít nějakého chlapečka nebo holčičku nebo ne. Tak když u nás byla Martina, tak říkala, že teď momentálně opravdu, koho mají hned připraveného, je dítě, které je na druhém kraji Středočeského kraje a já jsem skoro byla připravená, že jako ano.Od toho je, myslím, dobře tam mít tu organizaci provázející, že říkal, no, ale to by dlouho nefungovalo, protože to by prostě nešlo. Jakmile by vás zastavila zácpa přes Prahu, jednou, dvakrát, tak by vás to přestalo bavit a je fajn, že vás na tohle někdo upozorní, protože ten entuziasmus na začátku byl jako obrovský, takže když jsem konečně potom přišla do rodiny, no, tak jsem chtěl, aby to dopadlo.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Mými hosty jsou dnes dvě ženy, které se věnují homesharingu, průvodkyně paní Martina Macurová a hostitelka paní Petra Polednová. Vaše centrum doprovází hostitele, kolik jich doprovázíte a kolik byste jich potřebovali?
Martina Macurová, ředitelka, Centrum pro komunitní práci
--------------------
Vždycky záludné otázky na čísla. Tak my vždycky říkáme, no, my jich máme z našeho pohledu teďka jako úplně krásný číslo, když řeknu, tak budete říkat jenom tolik, my v tuhletu chvíli máme 13 hostitelů s tím, že vlastně homesharingy děláme vlastně 2,5 roku, když opravdu řeknu od tý první chvíle, kdy jsme potkali našeho prvního zájemce, jestli je to číslo vysoký nebo nízký, to je maximum, co vlastně zvládáme, máme nějakou vizi do budoucna. No, kolik bysme jich potřebovali? V naší evidenci máme v tuhletu chvíli plus minus nějakých 40, 50 rodin, který by měli zájem se zapojit. Proč říkám, takovýhle neurčitý číslo je proto, že ta jejich životní situace se mění. A to, že nám třeba před třemi lety někdo řekl, že by rád, a my jsme mu pořád ještě hostitele jako nenašli, tak je otázka, jestli teďka ještě je ta fáze a my vlastně ověřujeme zájem, ale není to, že bysme co třeba 2-3 měsíce si volali, takže to číslo je takový pohyblivý, ale průměrně se nám měsíčně pořád vlastně ozývají další rodiny, který mají zájem. Takže zájem je, takže jestli někdo poslouchá, ať se nebojí ozvat a zjistit víc, žádnej telefon nebo kontakt není jako závazný, ať nám, nebo dalším organizacím, takže děti čekají.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Může se ozvat i hostitel i rodina, kde se mohou ozvat?
Martina Macurová, ředitelka, Centrum pro komunitní práci
--------------------
Přesně tak, můžou se ozvat obě dvě strany. Asi bude teďka nejlepší říct stránky, který jsou společný pro nás osm organizací, který homesharing v České republice děláme v osmi krajích, plus máme další tři, které se připravují na to být doprovázejícími organizacemi. A je to www.homesharing.cz, kde je taková mapa a každej vlastně posluchač podle toho, odkud je, tak najde tu svoji organizaci. Může se na ně obrátit a základem vlastně je, že se jedná o rodiny, kde mají dítě s mentálním postižením nebo s autismem, to teďka vůči pečujícím a z řad hostitelů nebo zájemců to může být jakéhokoliv věku, jakéhokoliv vzdělání a jakéhokoliv životní situace, protože si řekne, že teď do toho jde.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Proč nějaká organizace musí homesharing zaštiťovat? Nestačilo by, že se ty rodiny v okolí takhle sami domluví?
Martina Macurová, ředitelka, Centrum pro komunitní práci
--------------------
Stačilo by to, určitě by to stačilo, a když někdo by za náma přišel, zatím se tak úplně nestalo, řekl: Hele, já mám tady kamarádku a pravidelně trávím s jejich synem čas. Já chci do homesharingu. Tak my jim řekneme, no, tak zůstaňte tam, kde jste, a dělejte to, co děláte dál. Protože to je skvělý, ale proč to tady musí být? Tak jednak proto, že ta síla tý komunity, a to, že bysme si takhle pomáhali, možná nikdy nefungovala v takovýhle míře, ale prostě se to samo neděje, není úplně jednoduchý zaklepat na dveře souseda nebo říct: Hele, tak já vidím, že máte dítě s handicapem, já bych vám chvíli pomohl, nechcete? To, uděláme kamarádům, ale neuděláme to cizímu člověku a starat se o dítě, který má to nalajnované v tom životě trošičku jinak, má různý starosti, vidí ten svět jinak, jako není úplně jednoduchý a ty rodiče i sami se můžou bát, myslím, teďka pečující rodiče, takže my tam vytváříme vlastně obrovský proces nějaký důvěry, budování důvěry, bezpečí, na kterým stavíme, a proto tam někdo jako jsme, my jsme důležití a pak je tam důležitý i, myslím, pro lidi, jako je Petra, aby když se začne něco třeba dít, nebude jí v homesharingu dobře, nebo bude mít pocit, že by tý rodině měla víc pomoct, protože se jim nedaří, tak je dobrý, když má někoho, jako jsme my, kdo jí uklidní a říct, vaše role je jiná, vaše role je tady, ty rodiny to těžký v některých chvílích mají někdy dlouhodobě, ale už jenom to, že tam vstupujete, tak je skvělý, a to si hlídejte a nemáte dál vlastně jako hledat třeba ještě nějaký jiný formy pomoci, takže i proto jsme tam důležití a pak samozřejmě pro nějakou podporu tý pečující rodině, která právě může být v situacích, kdy potřebuje víc, tak pak zvažujeme, kdo jinej by jim třeba ještě mohl pomoct.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Tady teďka padlo, že vstupujete do rodiny, ale on ve skutečnosti to dítě vstupuje do rodiny vaší, musela s tím souhlasit celá rodina, dělali jste nějakou rodinnou poradu, než jste do toho šla, nebo jste jim prostě oznámila, přihlásila jsem se hotovo.
Petra Polednová, hostitelka homesharingu
--------------------
Poradu jsme dělali, ale zároveň jsem jim oznámila, že do toho jdu. Na homesharingu je, myslím, krásný to, že opravdu nemusí být ta celá rodina doma, když je tam to dítě a tak to ani není možný. V momentě, kdy mám homesharing nebo je u nás Fíla, tak moje děti jsou buď na tréninku, nebo někde pryč. Můj muž je v práci, takže je to spíš málo pravděpodobné, že se vidí, i když viděly se, ale nevychází to tak, že by celá rodina byla na jednom místě.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Vy jste říkala, že máte už odrostlejší děti, dospívající, tam to někdy bývá samo o sobě problematické, tak necítí třeba ty děti, že tam mají nějakýho vetřelce dalšího, kterýmu se máma věnuje, anebo se tím zaměstná a my máme méně kontroly?
Petra Polednová, hostitelka homesharingu
--------------------
Vůbec. Myslím si, že spíš ta druhá varianta, ale ani tak. Berou to tak, že je to jakoby prostor, který já věnuju někomu dalšímu. Takže z jejich pohledu asi úplně beze změny, i ví, že tam Fíla je a možná jedno omezení. Potřebuju auto to odpoledne. Takže to je jasná známka toho, že je homesharing.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
A nemuseli jste třeba nějak upravovat prostor bytu, to dítě úplně ne vždy uhlídáte, tak jestli se třeba naděje, to, že sebere někde něco, co nemá, nebo je tam něco v bytě, co, že u autismu mohou vadit různé věci, který můžou být překvapivý? Jestli jste musela něco takového upravovat?
Petra Polednová, hostitelka homesharingu
--------------------
My ne. Jedna z výhod té spolupráce s organizací je, že Martina ještě s kolegyní Renatou přišli se podívat k nám domů, aby viděli, je to i dobré pro to párování právě, aby viděli, já nevím, máme schody, máme nějaký nerovnosti terénu, co jsou ty nástrahy a i tohle zohlednili potom při výběru toho dítěte. Ono se to může zdát jako drobnost, ale vlastně to je důležité, protože představa, že by jste udělala nějaké stavební úpravy, asi by to úplně nešlo.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
A neměla jste někdy obavy, když jste pak poprvé třeba zůstala úplně s dítětem sama, jestli jste připravená úplně na všechno, nebo jestli nenastane nějaká nenadálá situace?
Petra Polednová, hostitelka homesharingu
--------------------
Tak to mám pořád a nejsem připravená na všechno. A nenadálé situace nastávají. A to období, kdy u těch návštěv je i ta organizace, která to zastřešuje, tak tomu velmi pomáhají, takže občas v těch prvních návštěvách se tak jako podíváte na Martinu. Co s tím? Ale najdete, si cestujete, prostě člověk, na kterého potřebujete pochopit tu cestu si najdete a ty události, které jsou jakoby jinak, to není nic dramatického, jo. My jsme si třeba jedné z prvních návštěv plánovali, že půjdeme koupit mamince kytičku a Fíla prostě nechtěl koupit kytičku, takže moje představa, že doneseme mamince kytičku, ztroskotala a rychle se s tím srovnáte. Prostě jsme přivezli sirky a v pořádku.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Existuje nějaká průběžná kontrola, teď jsem pochopila, že na začátku tam provázející organizace dohlíží, existuje i později nějaká kontrola, případně, když se může stát nějaký úraz, nějaká nenadálá událost? Kdo za to pak nese zodpovědnost? Jak se to řeší?
Martina Macurová, ředitelka, Centrum pro komunitní práci
--------------------
My tomu neříkáme kontrola, my tomu říkáme podpora, ale rozumím tomu, samozřejmě je to tam propojený, my jsme s našimi hostiteli, které vypustíme, to je ten okamžik, kdy už jako uzavřeme veškerý smluvní vztahy, který vlastně tam máme nastavený, ošetřený a upozaďujeme se, tak pak máme první rok takovou častější frekvenci, to znamená, jednou za dva měsíce si telefonujeme jednou za tři měsíce oběma stranám. My to vždycky máme rozdělené, v týmu je nás víc, ale já mám na starost Petru a rodinu, s kterou se Petra potkává, má na starost kolegyně. Takže teď vlastně je tam nějaký takovej jako křížovej kontakt, kdy my si ověřujeme, jestli je všechno v pořádku, pak máme nastavený, a to Petra ještě nezažila, protože ještě za sebou nemá první rok, je taková návštěva, kde vlastně přijdeme do rodiny, to znamená, jako k Petře přicházíme a bavíme se o tom, jak vše funguje, je to takový intervizní setkání a říkáme si, co jinak a podobně, a když se něco stane, tak je to téma, který řešíme od začátku, od začátku ho pojmenováváme jak s hostitelkou, tak s rodinou. Čeho se kdo bojí, to, že musíme mít všichni pojištění, jak my jako organizace jsme pojištěný, jednotlivý jako hostitel, je sám za sebe pojištění odpovědnosti, protože vlastně ten vztah, který my podpoříme, vzniká, ale mezi nima dvěma, my máme jako spolu s hostiteli i s pečující rodinou uzavřenou spolupráci, ale ten homesharing pak bez nás probíhá jenom v uvozovkách mezi nima, takže vlastně všichni jsme pojištěný na všechno, co je potřeba, ale hodně to pojmenováváme, protože si uvědomujeme, že tam můžou být nějaký obavy z jedné či z druhé strany. A dělali jsme to vlastně i s Petrou. Petra tady zmiňovala to mapování toho prostoru, kdy přesně chodíme po té domácnosti. Ono to zní a říkala jsem, tady máte pěkný věnec. Petra má obrovský kovový věnec. A takže vždycky jenom si tak jako říkáme, co může být nějakým rizikem, ale zas to říkají pak rodiče, rodiče, který přijdou na první návštěvu společně se svým dítětem, tak pro nás jsou téma schody, bazény, zvířata atd. ale všechno je za nás jako tématem k povídání a ne k tomu, že to kvůli tomu nejde.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
V tom dnešním ranním rozmlouvání se věnujeme projektu homesharingu se dvěma hosty, s průvodkyní paní Martinou Macurovou a hostitelkou paní Petrou Polednovou. Teď tady padlo, že skoro rok už se věnujete hostitelství, jinak jste projektová manažerka, co vám ta hostitelská činnost do života přinesla?
Petra Polednová, hostitelka homesharingu
--------------------
Takové utvrzení toho, že všechno je jinak, všechno může být prostě jinak, než se naplánujete, to tak je, ale není to špatně.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Co vás nejvíc překvapilo, s čím jste vůbec nepočítala? Ať v tom negativním, nebo naopak v tom pozitivním?
Petra Polednová, hostitelka homesharingu
--------------------
Zatím asi...
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Třeba s tím, že přinesete sirky místo kytky.
Petra Polednová, hostitelka homesharingu
--------------------
To taky, ale možná tak, že člověk si naplánuje nějakou aktivitu a myslí si, že na ní stráví hodně času a ten čas je vlastně krátký. My jsme teď třeba zkoušeli takové ty zvířecí tetovačky na ruku a domluvili jsme se, že teda ano. Obrázek kam? A jen jsme je dali na ruku, tak Fíla řekl, že ne a sundávali jsme je.
Petra Polednová, hostitelka homesharingu
--------------------
Tak musím říct, že tam, kde překvapilo, že jsem si myslela, že třeba aspoň mamince bude chtít ukázat, tak to jsou takové věci, které říkáte, dobře, tak ne. A to, co mě překvapilo mile, tak je to, že pravidelně s Fílou chodíme do knihovny, trošku jsem se obávala, jak to bude fungovat, funguje to výborně, z toho mám radost.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Vy máte ráda knihy, takže tohle vás těší, ano, taky ráda děláte nějaké dobroty. Dá se to taky dělat společně? Nebo tady zrovna ne?
Petra Polednová, hostitelka homesharingu
--------------------
Určitě se to dá dělat společně, ale musí to být to, co Fílu baví, takže perníkové těsto, to ho baví, ale třeba lité těsto, i přesto, že maminka říkala, že ano, že doma tuhle tu aktivitu má rád, tak to ne, to jsem měla udělat já. Fíla na mě koukal, což je ale taky v pořádku, prostě seděl si a koukal a možná jedna věc, ještě, co mě překvapilo, že Fíla z těch věcí, které jsme se dohodli, že třeba má rád, tak u nás nechce dělat skoro vůbec nic, jak kdyby si ty aktivity nechával na doma a u nás zase chtěl něco jiného, tak to možná bylo to největší překvapení pro mě.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Děti s takovýmhle postižením by mohly chodit každý den do stacionářů. Homesharing není na každý den, v čem je výhodný homesharing oproti stacionáři?
Martina Macurová, ředitelka, Centrum pro komunitní práci
--------------------
Základem je, že vlastně tyhlety děti procházejí různou formou profesionální pomoci, prostě všude ve stacionáři. Ve speciálních škodách jsou odborníci a to, co přináší homesharing, je potkání s dobře připraveným laikem, prostě s obyčejným sousedem, sousedkou, což se těmhle těm dětem jako nestává, naše děti prostě, když jdou na pískoviště, když se kamarádí, tak přespějí u kamaráda, tohle to vlastně děti, jako je Fíla, nezažívají a on vlastně najednou jde do cizí, teď už ne cizí, ale do domácnosti. Potká se prostě s někým, kdo dělá prostě úplně jinou práci, než dělají paní učitelky, sociální pracovnice ve stacionáři a podobně, takže základem je, že vlastně je tam nějakej proces separace, naučit se, že vlastně nejenom ta jeho nejbližší rodina je někdo, s kým může být dobře a myslím si, že Petra to říkala hezky, jako to, že vlastně to, co ty děti umí nebo říkají naše dítě, dělá to, a to, to má rádo a pak přijdeme my a hostitel říká, on u mě chce dělat něco jiného, u mě jí to, co doma prej nejí, a to, co ty rodiče říkali. Vždyť tak to není. My máme i páry hostitelský a ta míra těch zapojení těch jako blízkých je různá, takže vlastně někde do toho homesharingu pak vstupujou i ty buď partneři nebo i děti občas a přinášejí nějaký podněty, který ten rodič prostě předat nemůže a ta odborná profesionální služba taky ne.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Když mluví o tom jídle, nemůže nastat třeba kolize, že v nějaké rodině se něco nesmí jíst. A on chce jíst a ten hostitel mu to dovolí?
Petra Polednová, hostitelka homesharingu
--------------------
Myslím, že my jsme možná narazili na opačný, opačnou zkušenost, protože Fíla má rád zmrzlinu a součástí každé té návštěvy byla zmrzlina a džus a jedno takové chladnější odpoledne. Mně se zdálo, že to prostě na zmrzlinu není, a tak jsem se snažila vysvětlit, že dneska zmrzlina nebude a je to zkušenost, kterou už asi nebudu opakovat, protože prostě se mu to nelíbilo, tohle rozhodnutí. A pak jsme se dohodli na tom, že pokud s tím souhlasí rodiče, tak ta zmrzlina je v pořádku i v prosinci a naštěstí jahodovou u nás v cukrárně mají i v prosinci.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Ještě tady padlo slovo. Potkává se se sousedy, s dětmi na pískovišti. Co na to sousedi?
Petra Polednová, hostitelka homesharingu
--------------------
Úplně vlastně nepředstavili jsme se se sousedy, ale tam, kde to funguje výborně, právě ta knihovna, protože tam jsou děti, a když jsou tam děti větší, tak Fíla, jak si sedne třeba těsně vedle, tak je to pro ně někdy takové vystoupení z komfortní zóny, ale pak jsou tam děti, které jsou úplně bezprostřední, jsou to většinou tak kolem čtyřech let, čtyřech, pěti let, a to jsou neopakovatelné zážitky, které se nedají dopředu představit ani naplánovat. A Fíla je vlastně spokojenej, protože tyhle ty děti ho berou, ukazujou mu hračky. Anebo jen tak sedí vedle něj. A koho má taky moc rád, je, když v knihovně je nějaká maminka s malým miminkem, tak u nich opravdu rád sedí, to je vidět, že to je jeho srdcovka.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Řekla bych, že homesharing může pomoct celkově celé společnosti ke změně postoje vůči dětem s postižením. Tak úplně tak na závěr, kdybyste každá mohla říct ve stručnosti, co nás může naučit svět lidí s postižením, nebo co vás naučil?
Martina Macurová, ředitelka, Centrum pro komunitní práci
--------------------
Pro mě svět lidí s postižením není jenom homesharing, kdy přece jenom moje profese je dlouhodobě se věnovat lidem s handicapem. A co mě naučil? No, pro mě, že se věci dají měnit a že i každý z nás můžeme tou drobností, kterou uděláme, někomu strašně moc pomoct, takže každý, kdo tady dneska poslouchá jakýmkoliv způsobem, nejenom homesharingem, může pomoct někomu vedle sebe.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Paní Petra.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Určitě je to opravdu za krátký čas, je to opravdu několik málo hodin. Dáváte strašně moc tomu dítěti, celé té rodině i sobě. Pro mě asi největší odměna byla, když jsem zjistila, že tatínek Fíly ten čas využil proto, že si odpočinul, usnul a to vědomí, že vlastně mi věří, že Fíla u nás byl spokojený a zároveň na to já tolik nepotřebuju. Já potřebuju jenom věnovat těch pár hodin, tak to je obohacující.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Děkuji vám oběma za čas, který jste věnovaly našemu pořadu. Mými hosty, milí posluchači, byla paní Mgr. Martina Macurová, ředitelka centra pro komunitní práci střední Čechy a průvodkyně homesharingu a hostitelka dítěte s postižením paní Petra Polednová, děkuji vám, na shledanou.
Petra Polednová, hostitelka homesharingu
--------------------
Na shledanou.
Martina Macurová, ředitelka, Centrum pro komunitní práci
--------------------
Na shledanou.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------