Jak to vidí: Michaela Perčinová ( vedoucí výcviku psů)
08:30 Jak to vidí 30
redaktor
A teď už tu pro vás máme sváteční vydání pořadu Jak to vidí. Dnes boromejka, sestra Angelika a její host. Michaela Perčinová, vedoucí výcviku psů a pracovnice v sociálních službách ve společnosti Pestrá. Jaký je rozdíl mezi výchovou a výcvikem psa? Může se i starší pes vychovat jako asistenční? Co má v popisu práce pes asistenční, vodící a signální? Jak se učí klient zacházet se psem? Co by si měl zjistit a rozmyslet člověk předtím, než si asistenčního psa pořídí? Je těžké loučení se psem po výcviku? A potřebuje pes svobodu? Tak o tom všem teď půjde řeč.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Příjemné nedělní ráno, milí posluchači. Hostem dnešního ranního rozhovoru je paní Michaela Perčinová, vedoucí výcviku psů a pracovnice v sociálních službách ve společnosti Pestrá. Dobré ráno.
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Dobré ráno.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Náš rozhovor předtáčíme u paní Perčinové doma. Neboť jak jsem se o ní dočetla, tak pracovat v Pestré pro ni znamená mít psy ve výcviku doma. Mám je doma stále, pracuji přes celý den a učí se naprosto přirozeně. Tak jak vypadá takový váš pracovní den, má 24 hodin?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
24 hodin naštěstí ne, protože v noci také psi spí a nechají mně spát, i když někdy, když přijde nováček, tak samozřejmě v noci se mu trošku třeba stýská nebo si chce hrát s ostatními psy. Takže někdy je to náročnější. A vlastně pejsci se učí od samýho rána, kdy teda musí vědět, jak se mají chovat doma, že nemůžou si lítat po sedačce, nemůžou tady honit věci, brát věci, ničit je. Ale, že opravdu, když se snídá, tak v klidu leží na svém místě a ne u stolu, že se učí podávat v přirozeném prostředí, že to není jenom půlhodina, kdy se podává, ale že mi třeba u snídaně spadne vařečka nebo lžička. Takže je to opravdu v tom přirozeném celodenním režimu.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Kolik psů právě teď máte ve své práci?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Teď mám tady dva pejsky, jednoho v předvýchově, kterej se zase bude vracet do výchovy. Tady jsme řešili trošku zdravotní problémy a jednoho přímo ve výcviku.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Vy jste teďka řekla, bude se vracet do výchovy. Já jsem si právě na webu společnosti Pestrá dočetla, že jsou vlastně výchova a výcvik a jaký je v tom rozdíl?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Vychovatelé jsou vlastně laici, dobrovolníci, který se věnují štěňátku odmalička přibližně do roka a půl. Připravují je na ten běžný život, jak se právě mají chovat doma, aby se naučili cestovat, chodit po obchodním domě. Ten běžnej denní režim, ten běžnej život. A pejsek ve výcviku ten už tam má zahrnutý ty speciální cviky a už je to připravený pes přímo pro klienty.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
To znamená, že vy máte psy ve výcviku a ve výchově je může mít kdokoliv?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Jsou to většinou laici, určitě ne úplně kdokoliv. Samozřejmě ten člověk musí mít cit pro to zvíře. Musí to dělat z nějaké dobré vůle. Ale jsou to vlastně opravdu laici s dobrým srdcem, který chtějí pomáhat.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Dá se už během té výchovy poznat, jestli ten pes bude vhodný pro výcvik a pro který výcvik, anebo se to musí poznat až v tom výcviku?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
My máme chovný stanice vybraný. Spolupracujeme s chovnýma stanicema, kde už i paní chovatelka nám vybírá vhodný zvířátko. Já vždycky říkám, že se neroděj asistenční psy. Spousta lidí si myslí, že ten pes se narodí a už je jako jasný, že je asistenční. Není to tak. Prostě z jednoho vrhu jde pejsek na asistenci, na sportovní kynologii, na cokoliv, ale vždycky nám paní chovatelka jakoby vyhlídne to nejvhodnější štěňátko, který je silně fyzicky kontaktní, to je pro nás nejdůležitější, aby to byl mazel, měl rád mazlení. Upřednostnil to před nějakou zvídavostí a tak dále. To jsou přesně štěňata pro nás. Potom vlastně i během tý výchovy my se setkáváme pravidelně s vychovateli, ty zvířátka pozorujeme. Takže i tam je vidět, že je na to zvíře připravovaný. Takže ten pes je vidět, že jako na to bude mít, může se stát, že prostě to zvíře je temperamentnější, ještě je v tom podporovaný od toho vychovatele, protože jak jsem říkala, jsou to laici a nemusí to dobře podchytit. To se třeba opravdu stalo i u Duffinky. Takže tam v tom případě vlastně skončila u mě, abych se podívala, jestli je to opravdu k tomu, aby se cvičila a vlastně nám ruku v ruce s tím, šla vlastně zdravotní problém. Takže řešila jsem, jestli zdravotně je v pořádku, což jsme naštěstí zjistili, že je. Ale samozřejmě potřebuje i trošku zklidnit a připravit pro další práci.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A co když má někdo psa doma a najednou zjistí, že potřebuje asistenčního psa? Může se i starší pes vychovat jako asistenční pes, když je zvyklý na tu domácnost?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Tady je problém toho, že ten pejsek musí jít vlastně k nám do výcviku. Takže třeba se nám stane, že člověk si pořídí štěňátko, štěňátko úplně nezvládá a osloví nás, jestli bysme mu pomohli s výchovou, že by chtěl vycvičit toho asistenčního pejska. Takže tak do toho roka a půl, do dvou let my toho pejska opravdu otestujeme, jestli je zdravotně v pořádku, jestli je povahově v pořádku. S tím člověkem začneme spolupracovat na výchově. Stane se jakoby vychovatelem u nás a vychovává si toho svýho pejska. A potom, když to tak je, tak pejsek jde k nám na 8 měsíců do výcviku k trenérce. A pak se vrací do rodiny. Ale, že bysme cvičili třeba pětiletýho, šestiletého pejska, to neděláme. To už je ten pejsek starej a bylo by to pro něj velice náročný.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
My jste tady mluvily o výchově, která je taková obecná. A i u těch zdravotních psů nebo pro to zdravotnictví jsem zjistila, že jsou vodící psi, asistenční psi a signální psi. Jaký je v tom rozdíl?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Vodící pes to znají všichni, je to vodící pes, který doprovází nevidomého. Ukazuje mu trasu bezpečně a asistenční pejsek je asistenční pejsek k vozíčkáři, k dětem. Teďko se hodně cvičí pro děti, který mají poruchu autistického spektra. Takže tam je to širší asistenční psi. A potom signální tam to může být signální pejsek buďte pro neslyšícího, kde pejsek nahrazuje uši a vlastně oznamuje zvuk, který my běžně přes den potřebujeme. Ať je to budík, zvonění u dveří, přicházející esemeska, plačící miminko, volání na jméno a tak dále. Anebo signální pes pro záchvatová onemocnění, kde pejsek vlastně pomáhá při záchvatu. Je známá věc, že pejsci, někteří dokáží ten záchvat vyhodnotit dřív než člověk. Ale to bohužel nejsme schopný naučit. To teprve zjistíme, až když ten pejsek bydlí už u klienta. Tak teprve potom se to když tak dodělává, aby pejsek oznamoval záchvat dopředu.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A když máte tady ty různé typy výcviku. Je některý z nich náročnější na ty psí dovednosti? Nebo je něco jednoduššího, třeba vodící pes jednodušší než signální pes?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Vodící pes je obrovská zodpovědnost pro toho psa. Samozřejmě pes nikdy nepřijde k silnici, nerozhlídne se a nevyhodnotí, že teď je může převést. Ale je tam opravdu strašně důležitý, aby ten pes byl na tý cestě pozorný. Aby vnímal to, že přichází schod, že tam je výšková překážka. Aby toho člověka někam nenaboural. Když se asistenční pes podívá někam jinam při podávání předmětů, tak to není takový problém, jako když se pes podívá někam jinam a je tam díra. Takže každej ten výcvik je trošku jinej. Ale svým způsobem je to hodně podobný. Já tvrdím, že na naší práci je asi nejtěžší toho psa umět správně předat klientovi.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A je nějaký společný základ pro všechny ty typy asistenčních anebo vodících psů a pak jsou nějaké speciální dovednosti? Nebo ve chvíli, kdy přejde do výcviku, už se cvičí na ty speciální dovednosti?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Určitě společná je ovladatelnost psa, poslušnost, že ten pejsek opravdu má stoprocentní přivolání. Je odložitelnej, že když řeknete psovi lehni, zůstaň, někdy i vodící pes. Je potřeba, aby se odložil, protože je to úzkej krám třeba ze sklem. Tak, aby ten pejsek neshodil, takže se pes odloží a prodavač už klienta nevidomýho obslouží. Takže ta společná věc, je tam ovladatelnost toho pejska. Podávání předmětu, když nevidomý mu spadnou klíče, pes podá klíče, když vozíčkáři spadnou klíče, podá je. To podávání vlastně hodně používáme i u těch dětí s tím autismem. Kdy vlastně je to zase jen dělaný ale na jemnou motoriku, na klid a na soustředění dítěte. Takže i to podávání předmětů tam mají všichni společný a ten výcvik je přesně šitý na míru tomu klientovi.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A jak třeba učíte, dejme tomu, podat spadnuté klíče? Dá se to nějak popsat takhle pro posluchače, jakým způsobem se to učí?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Je to úplně stejný, jako když podávám míček. Je to dělaný vlastně pozitivní metodou. Takže tomu pejskovi ve finále nejdřív se mu třeba nelíbí kov, protože to nezná, je to pro ně nepříjemný. Ale když ten pejsek rád podává a aportuje, tak vlastně jemu je úplně jedno ve finále, jestli je to klíčem, míček nebo peněženka.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A musí mu pak ten klient říct, že chce podat ty klíče, anebo ten pes už pozná, že to spadlo?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Ty psi jsou opravdu šitý na míru klientovi. Takže my pejsky kvůli dětem učíme, že nesmí sbírat předměty ze země. To znamená, že když tady bude ležet na zemi, já nevím, tužka. Tak já nechci, aby jí pes sám šel podat. Jo, protože potom ty děti někdy opravdu mají na zemi všude hračky a ten pejsek je nervózní z toho, že co je na zemi, to se podává. Pak je strašně těžký tomu psovi vysvětlit, že to nemá všechno zvedat. Ale určitě jsou klienti, který vůbec by třeba nezaznamenali, že něco jim upadlo, že to ztratili. Třeba nevidomý klient ten si vůbec nemusí všimnout, že mu vypadly klíče nebo že mu vypadla peněženka. A tam je možný toho psa to naučit, takže si to hlídá a podává automaticky sám, aniž by byl upozorněn.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A jakým způsobem se pozná, že už ten pes je hotový a vycvičený? Jsou na to nějaké zkoušky.
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Jsou, určitě končíme zkouškama. Když pejsek je docvičenej, tak máme nezávislýho rozhodčího z jiný organizace, ten přijede, pejska přezkouší. Ale vlastně to, že pejsek je docvičenej a připravenej do rodiny, to většinou fakt pozná už trenér. Protože ten pejsek už najednou, když už to umí všechno, tak se začne nudit a začne vlastně pracovat trošku jiným stylem. Už je to takový jako lajdácký, už prostě to zná. Už jede jako automaticky a už je vidět, že potřebuje postoupit dál do té rodiny. A většinou to fakt vychází těch 6-8 měsíců tam ten pejsek řekne, že už je připravenej a objednává se na zkoušky.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A v dnešním nedělním ránu máme připravený rozhovor s paní Michaelou Perčinovou, vedoucí výcviku psů ze společnosti Pestrá. Jak jsem se dočetla, tak tato společnost má jako jediná v České republice mezinárodně akreditovaný přirozený bezkotcový výcvik asistenčních psů. Jaké jsou jiné způsoby výcviku a v čem je tenhle speciální.
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Většina organizací cvičí tak, že má pejsky ustájený v kotcích. Což znamená, že jsou v takzvaných klecích a vyndávají se z těch klecí vlastně jakoby na výcvik. Mně se toho moc nelíbí v tomto případě, protože ten pejsek vlastně bude 24 hodin s klientem. Musí se naučit, kdy má odpočívat, kdy má být soustředěný. Vždycky musíme myslet na welfare psa, kdy teda opravdu i klientům říkáme, že pes opravdu potřebuje dostatek spánku, dostatek odpočinku. Pokavaď to zvíře žije v domácnosti odmalička, tak ví, že to, že jdu dělat do kuchyně, nebo že tady se pohybuju a peru a žehlím a to. Tak vlastně se ho to netýká, pokavaď ho zapoveluju, že má bejt na pelíšku. Nemá se mu motat pod nohy. To prostě bude na pelíšku. Takovej pejsek, kterej je v kotci, přijde z kotce a vlastně je v tý aktivitě. Není to asi špatně, dělá se to teda po celém světě. Ale mně vlastně přišlo, že v tom přirozeném prostředí je to vlastně to nejlepší, co můžeme nabídnout jak tomu psovi tak tomu klientovi.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Když se přesuneme z výcviku už ke klientovi, tak vy nějak psa zvládáte, nějak s ním komunikujete, jak se učí klient vlastně s tím jsem zacházet? On se to taky musí asi naučit.
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Určitě klienta to stojí spoustu času a úsilí s tím pejskem se naučí komunikovat. Takže u nás klienti pracují se psem pravidelně dvakrát měsíčně, čtyři měsíce před předáním. Což znamená, je osm nácviku minimálně před předáním psa. Plus pobyty, který máme týden v létě a potom prodloužený víkend na podzim. A pak další čtyři měsíce po předání. To je to další 8 nácviků, kdy vlastně učíme správný komunikaci. Pokavaď něco se nastane, že úplně nefunguje, tak samozřejmě přidáváme nácviky. Takže když si vezmete ten klient s tím pejskem se sehrává 8 měsíců. Což je docela dlouhá doba na to, aby našli tu správnou komunikaci. Pejsek i živej tvor má mozek, takže když přijde do nový domácnosti, tak samozřejmě zkouší, co si může dovolit. Zkouší nějakou hierarchii v rodině. Někdy zapomene, že vůbec měl nějaký přivolání. Prostě zkouší toho člověka, kam ho pustí. Takže je důležitý, abysme těm klientům vysvětlili, že musí být důsledný, ne tvrdý, ale důsledný. Že po pejskovi požadovat určitý věci a neustupovat v nich. Hodně psa chválit za správný chování. A ta komunikace samozřejmě naučit klienta se psem, je vlastně to nejtěžší na naší práci proto, aby to fungovalo.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Je to asi těžší s člověkem než se psem?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Je, s tím pejskem je to pro nás denní rutina. Takže pro nás vycvičit psa není vůbec těžký. Ale vlastně každý klient je jiný. A tam je potřeba správně to nastavit. Takže důležitý je vybrat správnýho psa pro klienta. Každý jsme jinej. Každý máme jiný denní režim. Někdo jsme sportovnější, někdo jsme radši u televize nebo s knížkou. Takže i tam je důležitý vybrat správnou povahu psa proto, aby byl šťastnej. Trošku poskládat ty povahy toho psa a toho člověka. Dát to dohromady, aby byli vlastně všichni ve finále šťastný. Takže ano, je to asi nejtěžší část.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Tady od začátku výcviku vlastně víte, pro koho toho psa cvičíte?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Někdy ne úplně od začátku výcviku? Někdy to bejvá opravdu, že pejsek už je ve výcviku. A ten pejsek jde na první měsíc ke mně. Někdy je u mě dýl. Ale většinou ten první měsíc je vždycky u mě, protože mě zajímá pravá povaha psa. Já nemám ráda lámání povahy psa. Já mám ráda, když se pracuje s tím materiálem, kterej mám. Takže některej pejsek, i když to má být budoucí asistent a paní chovatelka se hodně zas snažila, aby to byl fakt hodně příjemnej pes. Tak někdy může být trošku dominantnější. A je důležitý s tou mírnou dominancí pracovat. Pokud by to byl velkej dominant, což se nám neděje, protože to ta paní chovatelka už pozná. Ale může tam bejt mírně dominantnější zvířátko. Tak je potřeba s tím pracovat. Pokud mám submisivní zvíře, zase s ním pracuju trošku jinak.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A může se stát, že třeba v domácnosti mají psa, který nemůže být jako asistenční, najednou tam může přijít asistenční pes?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Může se to stát. Pokavaď je v rodině pejsek, který vlastně není konfliktní, je starší. Tak se to stát může. Málokdy to děláme, protože jako ten pejsek, který v té rodině žil, byl zvyklej na jedináčka, najednou tam přejde vetřelec. Ale stává se to někdy. Ale většinou jsou to starší psi.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Co vlastně lze od těchhle asistenčních psů nebo i signálních očekávat? Asi to není úplně ten, co odhadne úplně všechno. Záleží na člověku, jaký mu dává povely?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Pes je pes. Pes je šelma, která se snaží zavděčit člověku a správně je, když vlastně člověk je ta hlava toho týmu. A ten pes by to měl respektovat. A měl by se tak zachovat takže určitě.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Možná nás teď poslouchá někdo, kdo ani netuší, že by se mu takový asistenční pes hodil. Kdo si myslíte, že tak obecně využije asistenčního psa?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Ne každej může mít psa. Každý by si měl rozmyslet, zda si psa pořídí. Je to obrovská zodpovědnost a ten pes vám změní život. Je to mnohem náročnější. Když vám je špatně, vy musíte se psem ven. Nemůžete prostě zůstat doma a psa nechat. On se potřebuje vyvenčit, potřebuje se proběhnout. Takže je to o tom, že když člověk má nějaký druh postižení, tak asi spíš oslovit nějakou organizaci. Říct, jaký má potíže, na co by to asistenčního pejska chtěl. Ale nemyslím si, že každý, i když má postižení a na toho psa má nárok, takže by toho pejska měl mít.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Je nějaká možnost se někde podívat, jak fungují asistenční psi právě třeba pro někoho, kdo o tom uvažuje a vůbec si to neumí představit?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Většinou to bývají různý veletrhy, kde jezdí organizace a ukazují práci asistenčních psů, že je možný se podívat určitě i na sociální sítě. Nicméně stejně doporučuju všem, kdo budou uvažovat o asistenčním pejskovi, ať si zjistí co nejvíc informací o organizaci. Ať se s organizacema spojí. Ať zjistí, jaké jsou podmínky. Každá organizace tady má jiný podmínky. Ne každému klientovi může sedět náš přístup a 8 měsíců je pro něj strašně těžký a nechce do toho jít a bude mu vyhovovat organizace, která mu předá pejska za čtyři dny. Takže určitě obvolat si organizace, doptat se, zeptat se, co by to obnášelo. My třeba, my jsme poskytovatelé sociální služby. Takže pokud ta organizace má, že je poskytovatelem tý sociální služby, tak zase už tam prostě ten přístup bude jiný.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Já bych se ještě teďka ráda dostala právě k osobě instruktora, jako jste vy. Když by se tomu někdo chtěl věnovat, tak jaké musí být předpoklady, je na to nějaká škola?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Ne školy na to, je tady kynologická škola. Snad se tam náš obor i trošku nějak učí, ale já si myslím, že náš obor je o tom, že to není jenom čistě kynologie. Jde tam i ta sociální práce. Takže úplně asi se to naučit nedá. Důležitý je, aby ten člověk byl kynolog, ale zároveň měl to sociální cítění a uměl komunikovat s klientem a naučit toho klienta.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Já jsem četla, co vy sama o sobě říkáte na webu. Tak tam byl takový hezký výrok, že každý den se psy je jiný a že jste vždy ve střehu. Co si na vás mladí pejskové ve výcviku vymyslí, tak co nejzajímavějšího na vás nějaký takový pejsek vymyslel, s čím jste se musela potkat?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Oni vymýšlí, pořád vidíte, že normálně psi vědí, že mají v klidu ležet. A protože vědí, že se jim nemůžu věnovat, tak se tady celou dobu kočkují a ohlodávají si krky. A vědí, že nemůžu nic dělat a mají ze mě legraci. Ten den je opravdu každý jiný. A to je na tom asi opravdu to super, že každý den je to jinak, každý den učíte něco jiný, jdete někam jinam. Ale hlavně ten pes je každý individualita. Takže přesto, že tady mám dvě borderky a každá je úplně jiná. Každá úplně jinak přemýšlí, každá vždycky něco jinak vymyslí. Já jsem tady měla pejska border kolii taky. To je velice inteligentní plemeno, jak je známo. Ten byl hrozně vtipnej. To byla strašně silná osobnost. A já jsem v tý době měla ještě ve výcviku čtyři pejsky. A že to byla zase trošku něco jiného, ta smečka byla větší. Když jsme třeba šli z procházky a já říkám jdeme, tak všichni šli. Jedinej Samík se zastavil a počkal si na větu Same, ty taky. Jo nebo dělal, že jsem volala. On si stoupnul za zeď, takhle mu koukal jenom ten čumáček a čekal, až ho zavolám úplně přesně tak, jak to má být. Takže nějaký jdeme rozhodně nestačilo. Samí, jdeme. Tak teprve potom jako nadšeně jakoby byl. Takže někdy ty pejsci opravdu přemýšlí úplně jinak. Některý se chce zavděčit a furt se drží u vás. Kouká na vás, některý si z vás trošku dělá legraci a vlastně je super vždycky přemejšlet nad tím, jak toho pejska přesvědčit o tom, že ať dělá to, co vy chcete, že to je pro něj to nejlepší. A říkám nejsem zastánce lámáním povah a vynucování si něčeho natvrdo. Takže většinou se snažím je trošku obelstít.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A když pak předáte psa klientovi, tak nestýská se vám?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Zase je to o tom, že jak jsem říkala, každej pejsek je individualita. A každý vám sedne trošku jinak. Je to jako s lidma. Máte v životě lidi celej život a úplně se vám po nich nestesní. A pak jsou lidi, který potkáte na 5 minut, 10 minut. Máte je v srdci celej život. Něčím vás ten člověk upoutá. Takhle podobně je to i se psy. Některej pes má povahu, kterou prošel tím životem, a pak jsou psy, který v tom srdci zůstanou navždy. A jsou psi, o který kdybych dneska měla vyprávět, tak tady budu plakat, protože tam v tom srdci zůstali strašně moc. Takže miluju všechny psy, který jsou naši. Ale vždycky tam některý může zůstat takhle jako těžce. Ale vzhledem k tomu, že vím, že ty psi jdou do výborných podmínek. Vídám je po zbytek jejich života většinou, tak to není úplně, že bych se s nima rozloučila.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A mým dnešním hostem je paní Michaela Perčinová ze společnosti Pestrá. Hovoříme u ní doma o výcviku asistenčních psů. My jsme na začátku říkaly, že máte psy ve výcviku doma, pracujete s nimi stále. Máte tedy nějaký volný čas a můžete odjet na dovolenou?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Mám pět týdnů dovolený. Takže v tu chvíli vlastně hlídá kolegyně. Ale jinak je to víkendy přes tejden. Těch pět týdnů mám dovolenou.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A mají asistenční psi i nějaký volný čas?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Volný čas mají určitě. Já bydlím u lesa, takže hodně často chodíme na procházky do přírody, kde mají ten volný čas, ale volný čas a svoboda psa, to je docela zajímavý téma. Já tvrdím, že pes nepotřebuje svobodu. Pes potřebuje vědět, na čem je. Potřebuje vědět, jak se má chovat. Potřebuje lásku a vedení správný. Takže to, že jdu na procházku do lesa neznamená, že pes si může dělat úplně co chce a může nahánět zvěř. Ale musí vědět, že ode mě musí mít určitou vzdálenost. Má si mě hlídat. Má přijít, když ho zavolám. Ale jinak si vlastně může běhat podle svého. Ale ta svoboda úplná tam asi úplně není.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A co se stane se psy, mají nějaký pracovní čas jako svých let a jdou také psi do nějakého pracovního důchodu ti asistenční psi?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Vodící psi tam je to hodně udělaný tím, že jsou proplácený. A je tam, počítá sám s pětiletou činností psa. To znamená, že přibližně v sedmém, osmém roce by pejsek šel do důchodu. U těch asistenčních psů je to trošku jiný. Tam nikdy nikdo tohle to neřešil. A pravda je, že asi to není udělaný vůbec věkemka. Pokud ten pejsek je schopnej pracovat. Bavíme se o tom, že on ten pes ani neví, že pracuje, on si hraje. Jo takže to, že podá tady klíče, podá tady tužku. To stejný jako když pejskovi hodíte míček, jak jsem říkala. Takže se úplně nedá říct, jak dlouho je schopnej podávat tužku. Moje pudlička byla schopná ještě v 15 nadšeně vám prostě cokoliv podávat. Byla nadšená, že tu aktivitu zvládá. Samozřejmě, že potom třeba polohování s dětma, jakmile to toho pejska začne obtěžovat a vy cítíte, že už na to nemá, přestanete.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A co se s tím psem pak stane? Zůstává někde v té rodině nebo je nějaký útulek pro tady tyhle ty důchodové psy?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Tak u nás v republice žádnej takovýhle domov důchodců není pro pejsky, ty zůstávají v rodině na dožití. Vím, že někde ve světě opravdu jsou čekací listiny na pejsky, který jdou do důchodu. U nás naši psi nebo vůbec co vím tady v republice, tak pejsci opravdu zůstávají a dožívají v rodině.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Vy jste už mluvila i o tom, že vlastně vaše společnost Pestrá kromě výcviku těch psů poskytuje i další jako sociální služby. Co všechno se v té vaší společnosti dá najít pro klienty?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Můžou najít teda výcvik psů. Ta je spojená se sociální službou a můžou najít pestrou cestovku.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Když jste tady tak lehce zmínila financování těch psů, protože tohle to všechno něco stojí. To si výcvik psa financuje klient sám, nebo kde může najít tuhle podporu či případně kde najdete podporu vy jako společnost?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Vodící psi jsou hrazený, asistenční pejsci a signální pejsci nejsou hrazený. Vlastně se hradí z dotací, grantů, fundraisingem. Co máme pestrýho pestrouše ponožkovýho, tak to je takový co se snažíme sehnat vlastně peníze.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Co je to ponožkový pestrouš?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
To jsou šitý psi z ponožek, ponožkový pestrouš.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Taky jsem se tam podívala, že děláte takové víkendové nebo letní setkání lidí s asistenčními psy. Stále to ještě funguje, nebo jak tahle ta koronavirová krize do toho nějak zasáhla?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Měli jsme štěstí, že vlastně v době, kdy jsme jeli na pobyty, tak se to zklidnilo a opravdu jsme měli možnost odjet na pobyt. Samozřejmě, že s jasnýma pravidlama, že se samozřejmě dodržovaly. Ale naštěstí jsme odjet mohli. Jsou to vlastně v létě týdenní pobyt s klienty a na podzim jezdíme na prodloužený víkend, a to bývá canisterapeutický víkend. Kdy vlastně se věnujeme canisterapiím s dětma. Letní pobyt bývá o ovladatelnosti psa.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Mě by ještě zajímalo, co my zdravý, když potkáme někoho, kdo má ať už vodícího nebo asistenčního či signálního psa, jak se jako máme chovat, abychom těm lidem a pejskům nekomplikovali život?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Jsem hrozně ráda, že se na to ptáte. Já už jsem tady mluvila o vodícím psovi, který má obrovskou zodpovědnost a musí se soustředit. A každý pohlazení na ulici je pro něj vlastně jakoby rozptýlení. Mně se stávalo často, že když jsem šla s vodícím psem, měla jsem brýle, lidi nevěděli, jestli jsem trenér nebo nevidomá. Takže vlastně jenom okolo mě prošli a toho pejska od hlavy až po ocas prostě pohladili. Ten pes se prostě má tu tendenci otočit. Ale v tu chvíli může být půl metr přede mnou lampa. Takže určitě nehladit. I to, že pes leží jenom, to neznamená, že leží a nic nedělá, zase pracuje. Takže já poprosím nehladit pejska. Už vůbec nekrmit, nedávat jim nic po cestě, nekupovat jim šunku v krámě a tak dále. Ale pokavaď je ta velká potřeba si pejska pohladit, tak my třeba naše pejsky necháváme hladit. Necháváme to teda potom je určitě ve výcviku. Necháváme z jasných pravidel, aby ten pes věděl, jak se má správně chovat při hlazení, že nemá skákat, ale že se má sednout a v klidu se nechat pohladit. Na klientech necháváme, jestli chtějí nechat své psy hladit nebo ne. Ale vždycky se zeptat, jestli si toho psa může pohladit.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A co když se někdo bojí psů a potká někoho s asistenčními nebo vodícím psem?
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Vždycky říkám, že musí člověk se psem respektovat lidi okolo sebe. A opravdu mezi náma žijí lidi, který mají alergie, bojí se. Takže musíme brát ohled i na to. Pokavaď někdo se bojí psa, snaží se mi vyhnout. Většinou to na tom člověku poznám už na dálku, že znejistí krokem, blíží se ke mně dál. Takže si psa opravdu přivolám k noze. Přidržím si ho u tý nohy, nechám toho člověka v klidu, v bezpečí přejít a moc neřeším.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Moc vám děkuju za vaše nadšení pro výchovu asistenčních psů. Mně se moc líbila také věta, kterou jsem u vás četla, že i přes roztrhané boty a zničené žaluzie od psích začátečníků, že byste svou práci nikdy nevyměnila. Děkuju, že jste si udělala čas pro náš rozhovor.
Michaela PERČINOVÁ, cvičitelka psů, Pestrá
Já moc děkuju vám. Bylo to moc příjemný.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Mým hostem, milí posluchači, byla paní Michaela Perčinová, vedoucí výcviku psů a pracovnice v sociálních službách ve společnosti Pestrá. Loučí se s vámi také boromejka, sestra Angelika, přeji vám všem krásný nedělní den.
redaktor
Tak to bylo sváteční vydání pořadu Jak to vidí.