Jak žít s cukrovkou

Paní Eva se kdysi zhrozila, když onemocněla cukrovkou. Najednou se jí zbortil svět, všechno jí přestávalo dávat smysl, cítila úzkost a začala propadat depresím.
Potom si ale řekla, že tohle není konec. Začala na sobě pracovat a dnes se cítí daleko lépe, než kdy předtím.  
Jak je to dlouho, co vám lékař sdělil skutečnost, že máte cukrovku?  
Je to přesně čtyři roky. Tehdy jsem si myslela, že špatně slyším. Trvalo několik týdnů, než jsem tuto skutečnost přijala a začala se nad sebou zamýšlet. Uvědomovala jsem si, že jsem toho dosud pro své zdraví moc neudělala. Měla jsem skoro dvacet kilogramů nadváhu, milovala jsem sladké limonády a navíc jsem měla u postele vždycky několik čokoládových bonbónů, které jsem pojídala i v noci. Stravovala jsem se nepravidelně a teplá jídla jsem jedla jen v kantýně. Když jsem si dala všechno dohromady, bylo mi jasné, že nemoc musela přijít.  
Takže jste vlastně nejdříve začala "pitváním" sebe samé?  
Ano, dalo by se to tak říct. Hodně jsem nad sebou v tu dobu přemýšlela a udělala jsem radikální řez. Začala jsem cvičit a kompletně jsem změnila jídelníček. Začala jsem pít obyčejnou vodu, jedla jsem hodně zeleniny a od té doby jsem shodila 23 kilogramů.  
Můžete mi blíže popsat, jak jste přesně postupovala, když jste se dokázala za tři měsíce zbavit léků?  
První měsíc jsem dodržovala lékařkou nastavenou dietu. Od druhého měsíce jsem postupně doplňovala vitaminy a minerály. Od tohoto měsíce jsem také kompletně odbourala ony škodlivé potraviny a nápoje ze stravy. Zvýšila jsem tělesnou aktivitu, ale ne natolik, že mě vyčerpá. Cvičím 30 minut denně, a když jsem shazovala kilogramy, bylo to dvakrát denně půl hodiny. Chce to ale vydržet a nevrátit se ke starému...