Jeho svět je světlo a tma, přesto žije každý den naplno
25.10. 2024 - 04:48
TO
24.10.2024
24.10.2024
Ondřej Zmeškal, světově uznávaný parasportovec, má přes veškeré životní peripetie osobitý smysl pro humor. Proto, když jsme si psali během silničního závodu mužů na mistrovství světa, na můj dotaz, zdali by spolu s trasérem "utrhli" fenomenálního Slovince Tadeje Pogačara, přišla následující odpověď: "To bychom měli dát. Pogačara bychom viděli na startu a pak až v cíli po vyjetí, sprše, masáži a obědě."
Přitom první životní ránu dostal za všech okolností pozitivně naladěný Ondra již v inkubátoru, kdy přišel o část zraku. Jako dítěti a adolescentovi mu skutečnost, že vidí pouze na jedno oko, nevadila, smířil se i s poškozeným sluchem. Mnohem větší problém přišel na internátní škole, kdy se spolužáky stěhoval nábytek a v levém, do té doby zdravém oku, se objevila tečka. Místní lékařka to "nerozkapala" a poslala Ondru do Brna, v nemocnici pak diagnostikovali odchlíplou sítnici a hrozící ztrátu zraku. "První operace proběhla v pořádku, nějak to vyřešili, takže jsem viděl. Dodělal jsem školu a šel pracovat do zahradnictví," vzpomíná.
Světlo a tma
Po čase se ovšem dostavily komplikace, hrozilo popraskání sítnice a očního nervu. Den po operaci byl odeslán domů, sítnice ovšem nakonec praskla. Po nové operaci měl sice Ondra v obrazu tmavé body, ale relativně slušně viděl, chodil do práce, jezdil autem. "Pak ale přišel šedý zákal, dnes víceméně rutinní zákrok, ale doktoři se báli komplikací. Dopadlo to tak, že jsem jel jednou z práce na motorce a najednou všude šero, přes které nebylo vidět. Na křižovatce jsem sundal helmu a dojel po poškozeném sluchu domů," konstatuje dnes bez emocí. "Pak přišla další operace a definitivní ztráta zraku. Od té doby rozeznám pouze světlo a tmu."
Přišel rok smiřování s ranami osudu, během kterého si postupně přestal odpovídat na otázky: Proč zrovna já? Naštěstí se objevily pracovní příležitosti pro hendikepované, začal chodit do práce a toužil po sportovním vyžití. Bohužel varianta hrát fotbal padla, vzhledem k sedmdesátiprocentní ztrátě sluchu totiž neslyšel rolničky umístěné uvnitř míče, podle kterých se postižení fotbalisté orientují.
Zrod železného muže
Na cestu hvězdného parasportovce se Ondra vydal jednoho dne v kuchyni domu v rodné vsi Nový Telečkov. Na návštěvu dorazil jeho kamarád Lukáš se smělou vizí, že spolu začnou
běhat a dostanou se na olympiádu. Po chvilkovém váhání padlo rozhodnutí to s pomocí vodicího psa zkusit, a tak došlo na běhání cestou na vlak, kterým jezdil do práce a domů. "Začínal jsem jako běžec na kratších tratích, po pěti kilometrech
jsem navyšoval vzdálenosti, nakonec jsem zaběhl maraton podél Velké čínské zdi. Pak mě oslovil Marek Peterka s tím, že mi bude dělat traséra a mohli bychom zkusit dlouhý triatlon, Ironmana. Když člověk vůbec nevidí a skoro neslyší, je špičkový trasér nad zlato, takže jsem kývl. Moc jsem sice nevěděl, o čem je řeč, ale zdálo se mi to jako dobrý nápad. Navíc jsem po maratonu v Číně ztrácel motivaci běhat. Hned jsem zjistil, že moje plavání na úrovni neutopit se nebude dostačující. Začal jsem trénovat, plavu pokaždé v krajní dráze. Při pomalém tempu si dokážu obrátky spočítat. Během tréninku intervalů mi pomáhá trenérka nebo jiná osoba, která má tyčku s balonkem, metr před obrátkou mě trefí do zad."
Slepý Ironman
Spolu s novou disciplínou vstoupilo do života Ondřeje Zmeškala mimořádně motivující slovo "nejde". "Když jsem přišel s tím, že začnu dělat triatlon, snad všichni lidi říkali, že to nejde. A jestli si myslím, že na mě někdo čeká? Vědomí, že na mě nikdo nečeká a vlastně překážím, mě nabíjelo a dodnes nabíjí energií." Ukázalo se ale, že to jde, a přišly úspěchy, které Ondru katapultovaly mezi parasportovní smetánku. V červenci 2022 zvládl největšího evropského Ironmana (3,8 km plavání, 180 km cyklistika, 42 km běh) v bavorském Rothu v čase 11:03:35 hodin. Pro ilustraci hodnoty výkonu, absolutní světový rekord, který drží "zdravý" Němec Jan Frodeno, je 7:27:53 hodin. "Bylo strašné vedro, během maratonu jsem se modlil, ať to se mnou někde nepraští. Náš běh byl od jedné občerstvovací stanice k druhé, pokaždé jsme ponořili hlavu do sudu s vodou a běželi dál. Spoustu závodníků odnášeli z cíle rovnou na nosítkách."
Triatlon je podle Ondry rutina. "Během plavání spojuje závodníka a traséra povinná, 80 cm dlouhá guma, proto hodně trénujeme výběhy z vody. Musím přesně vědět, kde mám boty, helmu a brýle. Běh začíná komunikací v depu, protože například helmu můžu sundat až v okamžiku, kdy je kolo zavěšeno. Vzhledem k tomu, že jsem kromě zraku přišel o dvě třetiny sluchu, to se mnou trasér nemá jednoduché. Jsem stoprocentně v jeho očích, rukách a nohách…"
Stará dáma ve tmě
Poté co zcela nevidomý a takřka hluchý Ondra Zmeškal zaběhl v Číně maraton, absolvoval 600 km dlouhý běh Českem, aby za cenu zánětů v nohách a přetížení bércových svalů "vyběhal" 250 000 korun na sport nevidomých dětí, došlo na úspěšné dobývání dalších met. V září 2021 získal první ze tří titulů mistra světa v dlouhém paratriatlonu. Ještě předtím ale jako první handicapovaný sportovec na světě dokázal ujet s Markem Peterkou na tandemovém kole celou, tedy 3314 kilometrů dlouhou trasu Tour de France. Nevídaný projekt popisují dokument a kniha Tour de France ve tmě. Po celou dobu se nad ním při tom vznášel Damoklův meč, neboť celé dobrodružství Ondra financoval z peněz sponzorů. "Taky jsem si neustále říkal: Ty kráso, odjedeme na Tour de France a třeba onemocním, můžu taky ve druhé etapě spadnout. Nebude film, nebude kniha, nesplním závazky vůči partnerům. Jednalo se o sázku na jednu kartu, ale říkali jsme si, že štěstí přeje odvážným a připraveným. Jsem docela zocelený životem, takže jsem věděl, že by se to nějak vyřešilo, zažil jsem i horší věci. Ale jsem rád, že se to řešit nemuselo," potvrzuje a dodává, že film sice neviděl, ale všichni říkají, že je hezký.
Buď rád, že to nevidíš…
Letos zahájil Ondřej Zmeškal triatlonovou sezonu v Chorvatsku a narazil na organizátory prestižního závodu bikerů 4 Islands MTB Croatia, během kterého se v pěti dnech závodí na čtyřech ostrovech. "Rozhodli jsme se, že si to v rámci tréninku zkusíme. Jezdit tohle na tandemu není jednoduché, kolo se někde sekne, trasér musí reagovat v mnohem větší míře než na silnici. Závod v Chorvatsku byl plný říček a pěšinek úzkých jako řídítka. Půl metru a pak třicetimetrový sráz do moře. Marek mi říkal: Vole, buď rád, že jsi to neviděl. Libové byly i přejezdy přes oblázkové pláže. Párkrát jsme se zahrabali, museli jsme seskočit z kola, běžet 200 metrů…"
Úspěch v Chorvatsku položil základ smělé myšlence, zda nezkusit vůbec nejprestižnější závod na horských kolech Cape Epic, který se jede příští rok v březnu v Jihoafrické republice. "Řekli jsme si, že do toho jdeme. Pořadatelé nás nakonec vzali jako plnohodnotné účastníky. Ale vzkázali, že pokud nedáme časový limit, tak končíme." Na závodníky čeká během týdne 608 kilometrů a převýšení téměř 16 500 metrů, přesto si Ondra nemyslí, že hodlá překročit hranu šílenství. "Co se terénu týče, Chorvatsko je těžší, spousta balvanů, ostrých kamenů. Afrika je zase delší a rychlejší, v první řadě se budeme muset vypořádat s velkým vedrem."
Hlas a atmosféra
Vzhledem k tomu, že finance shání spolu se svým minitýmem, jehož součástí je partnerka Petra, účastní se jednání osobně. Orientační bod pro něj představuje barva hlasu a celková atmosféra jednání. Nemá rád formality, preferuje lidskost. Vůbec mu nevadí černý humor. "Vzhledem k tomu, že už mám něco za sebou a můj čas je docela drahý, jednám s lidmi, o kterých vím, že o nějaké formě spolupráce uvažují. Mám radost z každé dohody, ale pokud mi někdo řekne v rozumném čase, že jejich firma jde jiným směrem, beru to sportovně. Ale takové to možná, někdy, snad, uvidíme, zavoláme si za pár měsíců… mě docela irituje."
Překvapení se nebrání
Loni v březnu provedli v Turíně lékaři autotransplantaci celého očního povrchu, tedy rohovky, části skléry a spojivky; vrátili zrak muži, jehož příběh je podobný Ondrovu příběhu. "Zaregistroval jsem to, pochopitelně mám radost z toho, že se možnosti někam posouvají, třeba za pár let bude možná operace mého problému a nebude to, jako je tomu doposud, jenom o světle a tmě. Ale rozhodně se na to neupínám, jsem v tomto ohledu dostatečně poučený. Když jsem přicházel o zrak, v nemocnici mi nepomohli, takže se umím smířit s realitou. Ale překvapení se nebráním."
Se současným stavem ale nemá sebemenší problém. "Na besedách a přednáškách říkám, že kdybych viděl a slyšel, tak chodím do práce, doma si otevřu pivo, sednu na gauč, dívám se na televizi a jdu spát. Dělat v zahradnictví mě sice bavilo, ale nepoznal bych tolik zajímavých lidí, a hlavně na sobě nemusel tak makat. Každý den žiju naplno."
Na cestu hvězdného parasportovce se Ondra vydal jednoho dne v kuchyni domu v rodné vsi Nový Telečkov. V září 2021 získal první ze tří titulů mistra světa v dlouhém paratriatlonu. Když jsem přicházel o zrak, v nemocnici mi nepomohli, takže se umím smířit s realitou. Ale překvapení se nebráním.
TEXT: Petr Bošnakov
Přitom první životní ránu dostal za všech okolností pozitivně naladěný Ondra již v inkubátoru, kdy přišel o část zraku. Jako dítěti a adolescentovi mu skutečnost, že vidí pouze na jedno oko, nevadila, smířil se i s poškozeným sluchem. Mnohem větší problém přišel na internátní škole, kdy se spolužáky stěhoval nábytek a v levém, do té doby zdravém oku, se objevila tečka. Místní lékařka to "nerozkapala" a poslala Ondru do Brna, v nemocnici pak diagnostikovali odchlíplou sítnici a hrozící ztrátu zraku. "První operace proběhla v pořádku, nějak to vyřešili, takže jsem viděl. Dodělal jsem školu a šel pracovat do zahradnictví," vzpomíná.
Světlo a tma
Po čase se ovšem dostavily komplikace, hrozilo popraskání sítnice a očního nervu. Den po operaci byl odeslán domů, sítnice ovšem nakonec praskla. Po nové operaci měl sice Ondra v obrazu tmavé body, ale relativně slušně viděl, chodil do práce, jezdil autem. "Pak ale přišel šedý zákal, dnes víceméně rutinní zákrok, ale doktoři se báli komplikací. Dopadlo to tak, že jsem jel jednou z práce na motorce a najednou všude šero, přes které nebylo vidět. Na křižovatce jsem sundal helmu a dojel po poškozeném sluchu domů," konstatuje dnes bez emocí. "Pak přišla další operace a definitivní ztráta zraku. Od té doby rozeznám pouze světlo a tmu."
Přišel rok smiřování s ranami osudu, během kterého si postupně přestal odpovídat na otázky: Proč zrovna já? Naštěstí se objevily pracovní příležitosti pro hendikepované, začal chodit do práce a toužil po sportovním vyžití. Bohužel varianta hrát fotbal padla, vzhledem k sedmdesátiprocentní ztrátě sluchu totiž neslyšel rolničky umístěné uvnitř míče, podle kterých se postižení fotbalisté orientují.
Zrod železného muže
Na cestu hvězdného parasportovce se Ondra vydal jednoho dne v kuchyni domu v rodné vsi Nový Telečkov. Na návštěvu dorazil jeho kamarád Lukáš se smělou vizí, že spolu začnou
běhat a dostanou se na olympiádu. Po chvilkovém váhání padlo rozhodnutí to s pomocí vodicího psa zkusit, a tak došlo na běhání cestou na vlak, kterým jezdil do práce a domů. "Začínal jsem jako běžec na kratších tratích, po pěti kilometrech
jsem navyšoval vzdálenosti, nakonec jsem zaběhl maraton podél Velké čínské zdi. Pak mě oslovil Marek Peterka s tím, že mi bude dělat traséra a mohli bychom zkusit dlouhý triatlon, Ironmana. Když člověk vůbec nevidí a skoro neslyší, je špičkový trasér nad zlato, takže jsem kývl. Moc jsem sice nevěděl, o čem je řeč, ale zdálo se mi to jako dobrý nápad. Navíc jsem po maratonu v Číně ztrácel motivaci běhat. Hned jsem zjistil, že moje plavání na úrovni neutopit se nebude dostačující. Začal jsem trénovat, plavu pokaždé v krajní dráze. Při pomalém tempu si dokážu obrátky spočítat. Během tréninku intervalů mi pomáhá trenérka nebo jiná osoba, která má tyčku s balonkem, metr před obrátkou mě trefí do zad."
Slepý Ironman
Spolu s novou disciplínou vstoupilo do života Ondřeje Zmeškala mimořádně motivující slovo "nejde". "Když jsem přišel s tím, že začnu dělat triatlon, snad všichni lidi říkali, že to nejde. A jestli si myslím, že na mě někdo čeká? Vědomí, že na mě nikdo nečeká a vlastně překážím, mě nabíjelo a dodnes nabíjí energií." Ukázalo se ale, že to jde, a přišly úspěchy, které Ondru katapultovaly mezi parasportovní smetánku. V červenci 2022 zvládl největšího evropského Ironmana (3,8 km plavání, 180 km cyklistika, 42 km běh) v bavorském Rothu v čase 11:03:35 hodin. Pro ilustraci hodnoty výkonu, absolutní světový rekord, který drží "zdravý" Němec Jan Frodeno, je 7:27:53 hodin. "Bylo strašné vedro, během maratonu jsem se modlil, ať to se mnou někde nepraští. Náš běh byl od jedné občerstvovací stanice k druhé, pokaždé jsme ponořili hlavu do sudu s vodou a běželi dál. Spoustu závodníků odnášeli z cíle rovnou na nosítkách."
Triatlon je podle Ondry rutina. "Během plavání spojuje závodníka a traséra povinná, 80 cm dlouhá guma, proto hodně trénujeme výběhy z vody. Musím přesně vědět, kde mám boty, helmu a brýle. Běh začíná komunikací v depu, protože například helmu můžu sundat až v okamžiku, kdy je kolo zavěšeno. Vzhledem k tomu, že jsem kromě zraku přišel o dvě třetiny sluchu, to se mnou trasér nemá jednoduché. Jsem stoprocentně v jeho očích, rukách a nohách…"
Stará dáma ve tmě
Poté co zcela nevidomý a takřka hluchý Ondra Zmeškal zaběhl v Číně maraton, absolvoval 600 km dlouhý běh Českem, aby za cenu zánětů v nohách a přetížení bércových svalů "vyběhal" 250 000 korun na sport nevidomých dětí, došlo na úspěšné dobývání dalších met. V září 2021 získal první ze tří titulů mistra světa v dlouhém paratriatlonu. Ještě předtím ale jako první handicapovaný sportovec na světě dokázal ujet s Markem Peterkou na tandemovém kole celou, tedy 3314 kilometrů dlouhou trasu Tour de France. Nevídaný projekt popisují dokument a kniha Tour de France ve tmě. Po celou dobu se nad ním při tom vznášel Damoklův meč, neboť celé dobrodružství Ondra financoval z peněz sponzorů. "Taky jsem si neustále říkal: Ty kráso, odjedeme na Tour de France a třeba onemocním, můžu taky ve druhé etapě spadnout. Nebude film, nebude kniha, nesplním závazky vůči partnerům. Jednalo se o sázku na jednu kartu, ale říkali jsme si, že štěstí přeje odvážným a připraveným. Jsem docela zocelený životem, takže jsem věděl, že by se to nějak vyřešilo, zažil jsem i horší věci. Ale jsem rád, že se to řešit nemuselo," potvrzuje a dodává, že film sice neviděl, ale všichni říkají, že je hezký.
Buď rád, že to nevidíš…
Letos zahájil Ondřej Zmeškal triatlonovou sezonu v Chorvatsku a narazil na organizátory prestižního závodu bikerů 4 Islands MTB Croatia, během kterého se v pěti dnech závodí na čtyřech ostrovech. "Rozhodli jsme se, že si to v rámci tréninku zkusíme. Jezdit tohle na tandemu není jednoduché, kolo se někde sekne, trasér musí reagovat v mnohem větší míře než na silnici. Závod v Chorvatsku byl plný říček a pěšinek úzkých jako řídítka. Půl metru a pak třicetimetrový sráz do moře. Marek mi říkal: Vole, buď rád, že jsi to neviděl. Libové byly i přejezdy přes oblázkové pláže. Párkrát jsme se zahrabali, museli jsme seskočit z kola, běžet 200 metrů…"
Úspěch v Chorvatsku položil základ smělé myšlence, zda nezkusit vůbec nejprestižnější závod na horských kolech Cape Epic, který se jede příští rok v březnu v Jihoafrické republice. "Řekli jsme si, že do toho jdeme. Pořadatelé nás nakonec vzali jako plnohodnotné účastníky. Ale vzkázali, že pokud nedáme časový limit, tak končíme." Na závodníky čeká během týdne 608 kilometrů a převýšení téměř 16 500 metrů, přesto si Ondra nemyslí, že hodlá překročit hranu šílenství. "Co se terénu týče, Chorvatsko je těžší, spousta balvanů, ostrých kamenů. Afrika je zase delší a rychlejší, v první řadě se budeme muset vypořádat s velkým vedrem."
Hlas a atmosféra
Vzhledem k tomu, že finance shání spolu se svým minitýmem, jehož součástí je partnerka Petra, účastní se jednání osobně. Orientační bod pro něj představuje barva hlasu a celková atmosféra jednání. Nemá rád formality, preferuje lidskost. Vůbec mu nevadí černý humor. "Vzhledem k tomu, že už mám něco za sebou a můj čas je docela drahý, jednám s lidmi, o kterých vím, že o nějaké formě spolupráce uvažují. Mám radost z každé dohody, ale pokud mi někdo řekne v rozumném čase, že jejich firma jde jiným směrem, beru to sportovně. Ale takové to možná, někdy, snad, uvidíme, zavoláme si za pár měsíců… mě docela irituje."
Překvapení se nebrání
Loni v březnu provedli v Turíně lékaři autotransplantaci celého očního povrchu, tedy rohovky, části skléry a spojivky; vrátili zrak muži, jehož příběh je podobný Ondrovu příběhu. "Zaregistroval jsem to, pochopitelně mám radost z toho, že se možnosti někam posouvají, třeba za pár let bude možná operace mého problému a nebude to, jako je tomu doposud, jenom o světle a tmě. Ale rozhodně se na to neupínám, jsem v tomto ohledu dostatečně poučený. Když jsem přicházel o zrak, v nemocnici mi nepomohli, takže se umím smířit s realitou. Ale překvapení se nebráním."
Se současným stavem ale nemá sebemenší problém. "Na besedách a přednáškách říkám, že kdybych viděl a slyšel, tak chodím do práce, doma si otevřu pivo, sednu na gauč, dívám se na televizi a jdu spát. Dělat v zahradnictví mě sice bavilo, ale nepoznal bych tolik zajímavých lidí, a hlavně na sobě nemusel tak makat. Každý den žiju naplno."
Na cestu hvězdného parasportovce se Ondra vydal jednoho dne v kuchyni domu v rodné vsi Nový Telečkov. V září 2021 získal první ze tří titulů mistra světa v dlouhém paratriatlonu. Když jsem přicházel o zrak, v nemocnici mi nepomohli, takže se umím smířit s realitou. Ale překvapení se nebráním.
TEXT: Petr Bošnakov
Klíčová slova: