Kam s ádéháďátky (dětmi s ADHD)?

Občas tu a tam narazíte na takové divoké, neposlušné dítko, které mají rodiče problém ukočírovat, takové dítko je buď nevychované/rozmazlené, nebo má možná ADHD (poruchu pozornosti a hyperaktivity).
Takové dítko máme doma. Dcera má ADHD. A věřte, je to náročné po všech stánkách. Proto, když jsem nedávno čekala na své děti na chodbě domu dětí a mládeže, než jim skončí kroužek, soucítila jsem s jednou maminkou takového malého neposedy. Chlapeček byl přibližně stejně starý jako moje osmiletá dcera, běhal ke schodům a zase zpátky k mámě a bylo vidět, že má dobrou náladu. Čekal na kroužek s názvem Neposední, který je již podle svého názvu a popisu pro hodně živé děti. Kroužek je zaměřen na "vybití" se prostřednictvím intuitivního tance. Tedy přirozený způsob, jak ze sebe dostat všechny emoce a možnost projevit svůj temperament bez omezení a odcházet domů bez starostí s elánem do dalšího dne. Je zde důraz na spontánnost a přirozenost. Na stejný kroužek chodí mé dcery, jen o hodinu dříve a opravdu je to baví.  
Maminka zmíněného chlapečka vypadala velmi unaveně, nicméně se snažila chlapcovu divokost usměrnit tak, že mu z běhání zkusila udělat hru. Tedy že má běhat k čáře na zemi a pak zase zpátky. Na chodbě spolu s námi čekali i jiné děti s doprovodem, jako jedna upravená holčička v šatičkách, která zde čekala zřejmě se svou babičkou. Ta si neodpustila směrem k rozjařenému chlapci pár jízlivých poznámek. Samozřejmě to sdělila způsobem, aby to slyšela i chlapcova maminka. "Takového zlobivého kluka bych čapla za uši a vyprovodila ven!" Maminka ovšem nereagovala, dělala, že nic neslyší. Možná už je na podobé "chytré řeči" zvyklá. Já myslím, že se na to zvyknout nedá.  
Další týden, kdy jsme opět čekala na své děti, zde opět byla ona maminka se svým "zlobivcem". Takovým dětem, říkám "ádéháďátka". Taková divoká háďátka, se kterými šijí všichni čerti. Tentokrát zde nebyl nikdo...