Kritéria hodnocení závislosti pro přiznání příspěvku na péči v České republice a Německu
FÓRUM sociální politiky
Abstrakt
Článek se zabývá problematikou příspěvku na péči poskytovaného v případě dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Popisuje kritéria přiznání příspěvku na péči v České republice a v Německu. Právě německý systém autorka prezentuje jako příklad dobré praxe pro hodnocení potenciálních žadatelů o příspěvek a následně o stanovení jeho výše. Text o ciologické sondy realizované v Moravskoslezském kraji a poukazuje na nesoulad v přiznávání stupně závislosti v českém a německém modelu. Autorka doporučuje věnovat této problematice a dalšímu zkoumání značnou pozornost, která by mohla v případě dostatečného množství informací vést k celospolečenské a odborné diskusi i ke změně či úpravě kritérií.
Klíčová slova:
Příspěvek na péči, Česká republika, Německo, Moravskoslezský kraj, kritéria
Abstract
The article addresses the issue of the care allowance, which is available in cases of longterm adverse health conditions; it provides a description of the criteria for awarding the care allowance both in the Czech Republic and in Germany. The article suggests that the German system presents an example of good practice for valuating potential applicants for the allowance and the subsequent determination of the amount of the benefit. The text contains the results of a sociological survey conducted in the Moravian-Silesian region and points out inconsistencies in terms of the recognition of the degree of dependency in the Czech and German models. The author recommends that considerable attention should be devoted to this issue accompanied by more in-depth research, which has the potential, provided enough information is available, to initiate a society-wide and professional discussion on this issue and to result in changes or modifications to the criteria.
Keywords:
Care allowance, Czech Republic, Germany, Moravian-Silesian Region, criteria Úvod
Příspěvek na péči je v české společnosti často spojován s pojmem stáří a neschopností postarat se sami o sebe, nicméně tato sociální dávka je ve vyspělém světě všeobecně využívána také na péči o osoby do věku osmnácti let, ovšem s jinými podmínkami, než je tomu u osob, jímž byl přiznán jakýkoliv stupeň závislosti. Obecně je velmi důležité si uvědomit, že kvalitní a dostatečná péče o potřebného člověka je finančně náročná. Tyto jedince lze definovat jako osoby, které nejsou schopny se o sebe starat samy, a proto je jim poskytován příspěvek na péči. Jednou z výhod je fakt, že z příspěvku na péči lze hradit nejen pomoc blízké osoby, která se například o seniora stará, ale dávku lze využívat například i na pomoc ze strany registrovaných poskytovatelů sociálních služeb. V roce 2006 byl přijat nový zákon o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.), jehož nejvýznamnější změnou byla právě část pojednávající o nové formě finanční podpory sociálních služeb – o příspěvku na péči. V té době se jednalo o zcela nový nástroj financování sociálních služeb, který měl za cíl výrazně přispět k potřebným, žádoucím a očekávaným změnám v této oblasti. Již od počátku svého zavedení tvoří tato dávka více než 40procentní podíl všech finančních prostředků vynaložených na sociální služby v České republice, což je alarmující vzhledem k tomu, že obyvatelstvo stárne (nejen v ČR – tento trend lze dlouhodobě zaznamenat také v celosvětovém měřítku). Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR pak v souvislosti s péčí o seniory a možným poskytováním příspěvku na péči upozorňuje na několik rizik. Lze je shrnout do následujících bodů: 1. Stárnutí populace: Tento proces je charakteristický společenský jev zejména v 21. století. Blízká predikce hovoří o tom, že v roce 2050 budou v České republice žít více než 3 miliony seniorů představující téměř třetinu obyvatelstva, což samozřejmě již nyní vytváří tlak na hledání efektivních systémových nástrojů, které seniorům zajistí dostupné služby v potřebném rozsahu, kvalitě a samozřejmě finanční jistoty.
2. Oslabující funkce mezigenerační výpomoci: Dnešní dynamicky se rozvíjející společnost plná nejistot s sebou přináší vysoké pracovní vytížení obyvatel, kteří mají problémy s dosahováním rovnováhy mezi pracovním a osobním životem. Společenské změny pak mnohdy neumožňují ekonomicky aktivní části populace poskytovat potřebnou pomoc vlastním rodičům a prarodičům, a to nejen v oblasti finanční, ale také v oblasti péče. Je tedy žádoucí vytvářet dostupné podmínky pro poskytování této péče třetí stranou.
3. Postupně se měnící spotřebitelské chování seniorů: Riziko rovněž spočívá ve využívání služeb v domácnosti za úplatu, což je nejen v současné době vysokých cen energií pro významnou část seniorské populace nedostupné. Nicméně se nejedná jen o riziko a bariéru ekonomickou, ale také o bariéru psychologickou, kdy může být využívání těchto služeb vnímáno jako přiznání si úbytku vlastních sil, nebo dokonce selhání rodinných vztahů.
4. Socioekonomické omezení seniorů při využívání služeb pro domácnost: Obecně jsou senioři ve výrazně horší socioekonomické situaci než ekonomicky aktivní část populace, jelikož jejich disponibilní zdroje jsou mnohdy limitovány. To vede k tomu, že pro významnou část seniorů nejsou služby pro domácnosti finančně dostupné. Proto je vhodné vytvořit systémovou podporu těchto služeb, jež míru dostupnosti výrazně zvýší.
5. Preference neinstitucionálních forem péče o seniory: Nejen z ekonomických, sociálních a psychologických důvodů jsou preferovány neinstitucionální formy péče, které seniorům umožňují co možná nejdelší setrvání v jejich přirozeném sociálním prostředí. To je však podmíněno také zajištěním služeb nezdravotního charakteru, jež přispějí k udržení potřebné kvality života.
6. Selhání doposud uplatňovaného právního a ekonomického rámce: Zde je důležité poukázat na dosavadní nastavení právního a ekonomického rámce, který vede k významnému podílu nehlášené práce v segmentu služeb pro domácnosti. Je proto vysoce žádoucí implementovat systém podpory, který bude motivovat k přechodu z neoficiálního trhu práce na trh oficiální. 7. Růstový potenciál terciárního sektoru: Terciární sektor včetně sektoru služeb v domácnosti je v České republice v porovnání s průměrem Evropské unie méně významný. V důsledku společenských a hospodářských změn (např. digitalizace a robotizace) lze očekávat přesun pracovníků právě do sektoru služeb. To však opět vyžaduje systémovou podporu zahrnující také potřebné rekvalifikace, vzdělávání a školení (MPSV, 2020).
Výše uvedená rizika jsou popsána jen okrajově a mnohá z nich by si zasloužila mnohem hlubší analýzu. Účelem tohoto článku je popsat možnosti poskytování příspěvku na péči v České republice a Německu a upozornit na limity a nové příklady dobré praxe dokládající, že je přiznání této dávky možné nastavit tak, aby byl daný systém mnohem pružnější a efektivnější.
Průša ve svém příspěvku Jak dál mimo jiné okrajově poukazuje na výše uvedená kritéria a vytváří tak prostor pro další nejen společenskou, ale také politickou diskusi. Rovněž zmiňuje to, že MPSV dlouhodobě a kontinuálně připravuje novely zákona o sociálních službách, nicméně o jejich obsahu se odborná veřejnost dovídá pouze sporadicky a útržkovitě. Upozorňuje na to, že příprava těchto novel probíhá prakticky v utajení, bez diskusí s odbornou veřejností a jednotliví poskytovatelé jsou o připravovaných úpravách informováni zpravidla prostřednictvím Asociace poskytovatelů sociálních služeb až v okamžiku, kdy je návrh novely zákona v meziresortním připomínkovém řízení. Na druhou stranu však Průša oceňuje úsilí o posílení jistot poskytovatele sociálních služeb prostřednictvím zavedení víceletého financování sociálních služeb. Hlavní problém však stále přetrvává a ten je s ohledem na aktuální demografické trendy alarmující. Je potřeba rozhodnout, jakým směrem se bude systém ubírat. Zda cestou dalšího posilování závislosti poskytovatelů na dotacích z veřejných zdrojů, nebo zda bude vyvinuto úsilí o vytvoření tzv. kvazitržního prostředku, kdy dojde k diferenciaci kvality poskytovaných sociálních služeb v závislosti nejen na příjmových, ale i majetkových poměrech klienta a jeho rodiny při garanci minimálních standardů kvality poskytovaných sociálních služeb (Průša, 2022).
Jak uvedeno výše, cílem našeho článku je popsat současný systém přiznávání příspěvku na péči v České republice a nastínit možnosti tohoto procesu na příkladu dobré praxe – německého systému. Teoretická část textu využívá deskripci v oblasti vymezení přiznání příspěvku na péči v obou státech a poukazuje na rozdíly obou systémů. Následně jsou oba systémy komparovány, a to na příkladu kritérií pro získání příspěvků a cestou aplikace německých kritérií na osoby pobírající příspěvek na péči v České republice.
Přístup k péči a některé její znaky
Samotná péče a obecný přístup k ní se liší nejen v České republice a v Německu, ale celkově pramení z kulturních tradic a společenských norem v jednotlivých evropských zemích. Péče o osobu blízkou může být velmi psychicky, fyzicky a také finančně náročná. V České republice se setkáváme s pojmem neformální péče. Dle odhadů iniciativy Pečuj doma, která zaštiťuje přes milion pečujících, lze konstatovat, že stát by se bez jejich pomoci neobešel, jelikož kapacity pro potřebné lidi nejsou dostatečné (Geissler, Mach, Starostová, 2022). Uvedená iniciativa ve své příručce dále uvádí, že základní charakteristiky neformální péče jsou, když je poskytována blízkou osobou, nejčastěji příbuznou osobou, pečující jsou často laikové bez speciálního vzdělání a jejich pomoc je motivována vzájemným blízkým vztahem, dále je realizována bez smlouvy a bez stanovených hodin a finanční odměny. Jeden fakt ovšem platí dlouhodobě, a to téměř pro všechny, kdy se jedná přímo o pečující osobu. Všeobecně totiž platí, že mnohem více pečují o jakoukoliv osobu v domácnosti ženy, které se následně mohou potýkat s mnoha problémy, jež na uvedenou skutečnost navazují. Obecně tak můžeme hovořit o tzv. genderové nesrovnalosti u pečovatelů. Na uvedenou skutečnost kupříkladu již v roce 2014 odkazovala nezisková organizace Family Caregivel Alliance (FCA), která ve svém průzkumu upozornila na to, že většinu rodinných pečovatelů tvoří ženy (FCA, 2014). Průzkum iniciativy Eurocarers z roku 2022 toto tvrzení dosvědčuje. V České republice připadá na deset pečujících devět žen. Bližší srovnání vidíme v grafu 1. Ze zkoumaných států je Česká republika druhá s největší nerovností v podílu na neformální péči hned za Estonskem. Naopak nejlépe je na tom Švédsko, kde ženy pečují pouze ze 77 %, jak mimo jiné uvádí Novotná (Novotná, 2022). Nejčastěji se pečujícím o blízkou osobu v rámci neformální péče stávají partneři, rodiče nebo děti. Dle uvedeného průzkumu pak 30 % pečujících tvoří manžel/manželka, 29 % rodič, 27 % dcera nebo syn, 2 % tchán nebo tchýně, 2 % sourozenci a 7 % tvoří skupinu jiné osoby (například soused, vzdálený příbuzný apod.). Jak už bylo zmíněno výše, péče o osobu blízkou je také dána kulturními a geografickými tradicemi.
Dalším z pojmů, které je vhodné v souvislosti s péčí zmínit, je všeobecně využívaný termín eldercare. Tento termín se používá také v USA a je to mimo jiné veřejná služba amerického úřadu pro stárnutí. Obecně bychom uvedený výraz mohli považovat za tzv. zastřešující termín pro širokou škálu služeb, které mají starším lidem pomoci žít nezávisle a v co největším komfortu. Příklady uvádějí potřeby od základní dopravy přes vaření nebo úklid až po komplexní lékařskou péči.
Obecně víme, že když lidé stárnou, stále častěji čelí fyzickým nebo duševním potížím, které narušují jejich schopnost vykonávat běžné činnosti, jež odborníci a pojišťovny nazývají každodenními činnostmi. Zde přichází na řadu péče o starší lidi. Ošetřovatelem, který pomáhá starší osobě, může být kdokoli, například rodinný příslušník, najatí pomocníci nebo kvalifikovaní zdravotníci, kteří mohou, ale nemusí dostávat za své služby zaplaceno. Lidé odkázaní na péči o seniory ji mohou získat ve svém vlastním domově nebo ve formálnějším institucionálním prostředí, jako je zařízení pro asistované bydlení, domovy pro seniory nebo pečovatelský dům skompletními službami. Starší lidé s chronickými obtížemi nebo sníženou schopností pohybu či praktické péče potřebují výrazně více pozornosti než lidé s menšími fyzickými problémy. Při stanovení potřeby a úrovně péče, jakou jedinec vyžaduje, často hrají rozhodující roli problémy s pamětí. Zde už se přibližujeme k hodnocení kritérií, která pak v podmínkách jak České republiky, tak Německa určují množství finančních prostředků a potřebné péče dle stupně závislosti (Corewoodcare, 2022). Část našeho článku proto pojednává o úskalí náročnosti péče o osoby se sníženou schopností se o sebe plnohodnotně postarat.
Dále je nutné posoudit, zda náročnost péče vede k umístění v organizacích, které danou péči zajišťují. Důkladné nastavení a vymezení kritérií v optimální výši finančních prostředků pak může směřovat ke snížení počtu klientů pobývajících v těchto zařízeních a zároveň k odlehčení neformálním pečujícím osobám.
Současná podoba příspěvku na péči v České republice a Německu
Jak bylo zmíněno výše, v roce 2006, kdy byl v České republice zaveden nový zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb., se začalo detailně diskutovat o příspěvku na péči i v případě osoby blízké. Obecně tedy můžeme definovat, že v českých podmínkách mají nárok na příspěvek na péči osoby, které nejsou z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopny se o sebe samostatně postarat v rozsahu stanoveném zákonem. Prostředky z přiznaného příspěvku na péči jsou určeny na to, aby se dotyčná osoba mohla finančně vypořádat například s jinými fyzickými osobami či organizacemi, které jí poskytují pomoc. Uvedenou problematiku řeší legislativa převážně v zákonech a vyhláškách, jimiž jsou již zmíněný zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v němž můžeme nalézt většinu informací týkajících se příspěvku na péči. Dále je to vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Příloha č. 1 uvedené vyhlášky obsahuje kritéria posuzování příspěvku na péči. Relevantní je pro danou oblast i zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (ohledně pravidel a průběhu správního řízení).
Mezi hlavní kritéria posuzování příspěvku na péči v českých podmínkách patří schopnost žadatele zvládat deset tzv. základních životních potřeb. Každá z těchto potřeb má definováno několik aktivit. Pokud některou z těchto aktivit osoba není schopna z důvodu nepříznivého zdravotního stavu zvládat, měla by být za nezvládnutou posouzena celá životní potřeba. Dle autorky tohoto článku je pro pochopení výsledků provedeného výzkumu důležité tento seznam uvést, jelikož ho následně bude posuzovat v komparaci s německým modelem možnostmi zavedení německého přístupu v českých podmínkách. Seznam základních životních potřeb je definován v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., a to způsobem, který autorka této stati parafrázuje následujícím způsobem: Mobilita: Tato potřeba v sobě zahrnuje hlavně vstávání a usedání, stoj, zaujímání polohy, pohyb chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušovanými zastávkami, a to v dosahu nejméně 200 m, týká se rovněž chůze po nerovném povrchu, chůze po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používání dopravních prostředků včetně bariérových.
Orientace: Zde se jedná hlavně o schopnost poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí v různých situacích a přiměřeně na ně reagovat.
Komunikace: Velmi důležité v oblasti péče o sebe samotného či o osobu vyžadující pomoc je schopnost porozumět a dorozumět se, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky.
Stravování: Sem patří převážně schopnost vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim.
Oblékání a obouvání: Tato schopnost s sebou přináší převážně dovednost vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.
Tělesná hygiena: Tato schopnost s sebou přináší převážně dovednosti v oblasti používání hygienického zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.
Výkon fyziologické potřeby: Schopnost včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.
Péče o zdraví: Zde se jedná o sebe ukázněnost v oblasti dodržování stanoveného léčebného režimu, o schopnost provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky. Osobní aktivity: Zde je důležitá schopnost vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.
Péče o domácnost: V neposlední řadě je velmi důležitá také schopnost nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek (Vyhláška č. 505/2006 Sb., příloha č. 1). Výše příspěvku se pak odvíjí od stupně závislosti, který je stanoven na základě splnění či spíše nesplnění uvedených kritérií. V případě, že žadatel nezvládl tři nebo čtyři základní životní potřeby, je mu přiznán stupeň závislosti I. Pokud nezvládne z výše uvedených potřeb pět nebo šest, je mu přiznán stupeň závislosti II. Jestliže nedokáže zvládnout sedm nebo osm základních životních potřeb, jedná se o stupeň závislosti III, a devět nebo deset nezvládnutých životních potřeb již odpovídá stupni závislosti IV. Obecně je příspěvek na péči určen lidem od jednoho roku věku, kteří kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu potřebují péči a pomoc při zvládání základních životních potřeb. Těmi jsou, jak již bylo podrobně popsáno výše, mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost (ta se nehodnotí u dětí do 18 let). Samotné hodnocení zvládání základních životních potřeb se nazývá sociální šetření. Provádí jej sociální pracovník Úřadu práce ČR v přirozeném sociálním prostředí klienta. V případě, že je klient hospitalizován ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče pro tutéž nemoc po dobu déle než 60 dnů, provede sociální pracovník sociální šetření v daném zdravotnickém zařízení lůžkové péče (Mertl, 2023).
Řízení o přiznání příspěvku na péči se zahajuje na základě písemné žádosti podané na tiskopisu předepsaném ministerstvem (žádosti jsou k dispozici na kontaktních pracovištích krajských poboček Úřadu práce ČR nebo na portálu MPSV). Žádost se podává na kontaktním pracovišti krajské pobočky Úřadu práce ČR. Příslušnost se určuje dle místa trvalého pobytu žadatele o příspěvek. Krajská pobočka Úřadu práce ČR prostřednictvím sociálního pracovníka pak provádí již výše zmíněné sociální šetření, během něhož se zjišťuje míra schopnosti samostatného života osoby v jejím přirozeném sociálním prostředí. Následně krajská pobočka Úřadu práce ČR zašle příslušné okresní správě sociálního zabezpečení žádost o posouzení stupně závislosti osoby. Při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, dále z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Na základě tohoto posudku pak krajská pobočka Úřadu práce ČR vydá rozhodnutí (ÚP ČR, 2023).
Co se Spolkové republiky Německo týká, po sjednocení obou německých států v roce 1990 byly hospodářské a sociálně politické principy SRN zcela převažujícím způsobem přeneseny do oblasti bývalé NDR (Knigge, 2014). V německém modelu byl postupným vývojem systém péče rozšířen ze tří stupňů na stupňů pět. Průša ve svém článku Nová kritéria hodnocení závislosti pro přiznání příspěvku na péči v Německu uvádí orientační historii vývoje příspěvku na péči v této zemi. Například již v roce 1978 bylo nabídnuto pojišťovnou Bayerische Beamtenkrankenkasse krýt náklady na péči denní pojistnou částkou postavenou na komerčních principech. O deset let později již nabízelo soukromé pojištění přes 16 pojišťoven, avšak tehdejší spolková vláda v čele s kancléřem Kohlem se vyslovila proti povinnému systému dlouhodobé péče. Postupné tendence k nárůstu nákladů sociální pomoci vedly k rozhodnutí Spolkového sněmu a Spolkové rady (1995) pro zavedení systému pojištění dlouhodobé péče jako povinného systému sociálního pojištění. Systém je postaven na tradičním průběžném systému povinného financování a byl několikrát novelizován. Nejvýznamnější zmíněnou změnou pak byl přechod systému ze tří stupňů na pět (Sozialgesetzbuch /SGB XI/ Elftes Buch Soziale Pflegeversicherung, §14; Průša, 2017).
Dle výše uvedeného zákona péči v SRN obdrží jen ten, kdo není schopen samostatně kompenzovat svoje tělesné, duševní nebo psychické postižení nebo zdravotní zátěž s předpokladem, že potřeba péče bude trvat minimálně 6 měsíců. Jednotlivá kritéria jsou rozdělena do šesti modelů, které v různé míře ovlivňují stupeň péče. Například mobilita ovlivňuje stupeň péče 10 procenty, kognitivní a komunikační dovednosti, stejně tak jako chování a psychické problémy a uspořádání každodenního života 15 %, péče o vlastní osobu je pak hodnocena 40 % a zvládání zdravotně podmíněných požadavků 20 %. Uvedená kritéria pro posuzování jednotlivých schopností jsou stanovena v příloze č. 1 a 2 sociálního zákoníku (Sozialgesetzbuch – SGB XI). Nicméně, jak už bylo uvedeno, hodnocení probíhá v šesti modulech, které jsou následující: Modul 1: Tento modul je věnován hodnocení mobility, zde se vyhodnocuje celkem pět kritérií, schopnost klienta je posuzována ve čtyřech stupních v rozsahu 0–3 body. Modul zahrnuje například změnu pozice v posteli, udržení stabilní pozice vsedě, přemístění se, přesun v domácím prostředí a chůzi do schodů.
Modul 2: Modul se týká hodnocení kognitivních a komunikačních dovedností; hodnotí se zde podle jedenácti kritérií a schopnost klienta je klasifikována ve čtyřech stupních a v rozsahu 0–3 bodů. Modul obsahuje hodnocení klienta v rozpoznávání osob z okolního prostředí, místní orientaci a orientaci v čase. Dále se zde posuzuje zapamatování si významných událostí a postřehů, zvládání více každodenních činností, rozhodování v životě, chápání otázek a informací, identifikaci rizik a nebezpečí, sdělení základních potřeb, pochopení výzev a v angažování se v konverzaci.
Modul 3: Uvedený modul se zabývá hodnocením chování a psychických problémů; posuzuje se zde celkem 13 kritérií, schopnost klienta je hodnocena ve čtyřech stupních v rozsahu 0–5 bodů. Zde nalezneme kritéria, jako jsou například problémy s chováním motorického charakteru, noční neklid, agresivita a sebepoškozování, poškozování předmětů, agresivní chování fyzické nebo verbální, halucinace, obavy, deprese, lhostejnost, hlasové abnormality apod.
Modul 4: Tento modul se věnuje hodnocení péče o vlastní osobu pomocí 13 kritérií ve třech nebo čtyřech stupních v rozsahu 0–9 bodů. Patří sem například mytí, péče o tělo, sprchování, koupání, oblékání, příprava jídla, schopnost jíst a pít, použití toalety apod.
Modul 5: Oblast tohoto modulu je věnována hodnocení zvládání zdravotně podmíněných požadavků podle 16 kritérií, schopnost klienta je pak hodnocena ve třech nebo čtyřech stupních podle četnosti jednotlivých úkonů a patří sem například medikace, injekce, masti, měření, kompenzační pomůcky, převazy a také například počet indikací.
Modul 6: V posledním modulu se hodnotí podle celkem šesti kritérií v oblasti uspořádání každodenního života a sociálních kontaktů, schopnost klienta je posuzována ve čtyřech stupních v rozsahu 0–3 body. Tento modul zahrnuje například rozložení denního režimu a přizpůsobování se změnám, odpočinek a spánek, schopnost se sám zaměstnat, tvorba plánů, interakce s lidmi v přímém kontaktu, udržování kontaktu s lidmi mimo bezprostřední okolí.
V závislosti na počtu získaných bodů je pak klientovi přiznán stupeň péče od jedné do pěti. První stupeň závislosti končí na maximálním počtu 27 bodů, druhý stupeň má maximální počet bodů 47,5 bodu, třetí je do 70 bodů, čtvrtý stupeň do 90 bodů a nad 90 bodů je stupeň pátý. Přestože je německý model založen na modulech, jsou nastaveny velmi podrobně, a hodnocení proto může být velmi efektivní. V České republice by v souvislosti se současným systémem hodnocení bylo možné tento model v praxi zavést.
Příklady dobré praxe v možnosti aplikace německého modelu hodnocení příspěvku na péči
Možnost aplikace německého modelu hodnocení příspěvku na péči v českých podmínkách byla ověřena provedením dotazníkového šetření v Moravskoslezském kraji, ato konkrétně v domovech pro seniory, domovech pro osoby se zdravotním postižením, v domovech se zvláštním režimem a v pečovatelských službách. Dotazníkové šetření probíhalo od června 2022 do srpna 2022 a zapojilo se do něj celkem deset zařízení, která vyplnila pro každého klienta německý model hodnocení stupně závislosti.
Celkem bylo vyplněno 138 dotazníků, tedy zapojilo se celkem 138 klientů uvedených organizací. Vzhledem k počtu a geografickému vymezení se jedná pouze o výsledky sondy, která otevírá prostor pro další zkoumání v této oblasti. Jedna z otázek pojících se s provedeným šetřením souvisí s etikou výzkumu. Švaříček hovoří o tom, že prakticky v rámci každého výzkumu je třeba řešit určité etické otázky (Švaříček, 2007). Velmi podobně na toto téma píše Pelikán, který připomíná, že každý výzkum prováděný na lidech a s lidmi má své etické limity, jež bývají nejčastěji vnímány v souvislosti s respektováním intimity lidského myšlení a citů účastníků výzkumu a s formou sdělování výsledků výzkumných šetření (Pelikán, 1998). Etické principy našeho výzkumu byly dodrženy souhlasným stanoviskem organizace i zapojených klientů, jejichž anonymita byla zachována (dotazník obsahoval jako identifikační údaje pouze rok narození, pohlaví a přiznaný stupeň závislosti). Při vyplňování dotazníku byl vždy přítomen sociální pracovník dané organizace, aby se klient při dotazování cítil dobře. Nejvíce klientů bylo z domovů pro seniory (85). Z domovů pro osoby se zdravotním pojištěním se šetření zúčastnilo 29 klientů, z domovů se zvláštním režimem to bylo 19 klientů a z pečovatelské služby 2. Zapojeno bylo celkem 101 žen a 35 mužů.
Pro lepší orientaci v získaných datech byly určeny věkové škály pro zapojené klienty: do 65 let, 66–75 let, 76–85 let, 86–90 let a 91 a více (v grafu2 znázorněno jako nad 90 let). Z grafu 2 vyplývá, že nejvíce klientů z výzkumu se nacházelo ve věkové skupině 75–85 let. V souvislosti s výší věku je důležité upozornit také na stupeň závislosti jednotlivých klientů. Nejvyšší zastoupení v stupni závislosti měl stupeň číslo IV v celkovém počtu 50 klientů, za ním stupeň číslo III v počtu 47 klientů, dále stupeň číslo II v počtu 24 klientů a stupeň číslo I v počtu 8 klientů. To, nakolik stupeň závislosti souvisí s věkem klientů, znázorňuje graf 3.
Graf 3 ukazuje, že neexistuje přímý vztah mezi věkem respondentů a stupněm závislosti. V první věkové skupině – do 65 let – je nejvíce zastoupen stupeň závislosti I, ale je zde i poměrně značné zastoupení stupně závislosti IV. Výsledky ukazují vyšší věkové skupiny, ve kterých je rozložení stupňů závislosti poměrně vyrovnané, pouze ve skupině nad 90 let jednoznačně převažuje stupeň závislosti IV a ve skupině do 85 let převažuje stupeň závislosti II.
Tabulka 1 znázorňuje množství klientů umístěných v pobytových službách v roce 2021 v České republice a jejich přiznaný stupeň závislosti. Provedené výzkumné šetření v podstatě odpovídá procentuálnímu průměru celkového počtu klientů v pobytových službách. Výsledky provedeného výzkumu prezentuje tabulka 2, která popisuje, jak by se změnil stupeň závislosti českých klientů v německém modelu hodnocení. Výsledky poukazují na rozdíly například při hodnocení prvního stupně závislosti nebo stupně třetího. Je evidentní, že je potřeba o způsobu hodnocení míry závislosti mnohem více diskutovat. V německém modelu by například někteří klienti nejvyššího stupně závislosti nedosahovali.
Značné rozdíly se objevují při porovnání německého bodového hodnocení s českým modelem v přiznané závislosti se stupněm III, kdy se oproti českému modelu objevují již poměrně značné výkyvy. Ty mohou být dány nepřesnostmi ve vyplnění dotazníku sociálními pracovníky nebo naopak nedostatečným vymezením a posouzením jednotlivých kritérií v rámci českého modelu. V německém modelu je třetí stupeň závislosti bodově limitován od 47,5 do 70 bodů, což u posuzovaných respondentů vykazuje pouze 8 ze 48 klientů. Tato skutečnost je v rámci daného systému zarážející a vyvstává otázka, zda je český bodový systém hodnocení opravdu funkční. Pohlédneme-li na zjištěnou odlišnost čistě z ekonomického hlediska, je vyplácení některých příspěvků na péči zřejmě neefektivní, a to kvůli nedostatečnému vymezení kritérií hodnocení. Je velkou otázkou, kdo by měl tato kritéria blíže definovat, nicméně spolupráce s odborníky a odbornými platformami je v tomto případě žádoucí. Závěr
Tento článek zmiňuje kritéria hodnocení schopnosti člověka pečovat sám o sebe. Je evidentní, že pro toto hodnocení musí být nastavena jednotná pravidla, která dokážou definovat, jakým způsobem jsou lidé schopni se o sebe sami postarat. Čím podrobnější je kritérium hodnocení míry závislosti, tím lepší jsou možnosti adekvátního nastavení následné podpůrné péče. Hlavním cílem této stati bylo poukázat na limity českého systému a možnosti zefektivnění dané sociální dávky v porovnání s příkladem dobré praxe v Německu. Právě nedostatečné posouzení jednotlivých kritérií může dlouhodobě vést ke špatnému nastavení nejen stupně závislosti, ale také finančních prostředků, které míru závislosti jednotlivým osobám kompenzují. Závěrem upozorňujeme na několik aspektů, které by podle našeho názoru měla budoucí diskuse o příspěvku na péči zohlednit: 1. Obyvatelstvo stárne; jednotlivé vlády by měly o možnostech udržení co nejdelšího kvalitního života intenzivně jednat i s odborníky z oblasti sociálních služeb.
2. V případě, že vláda nezaujme k současné situaci aktivní postoj, nebude naslouchat odborníkům a nezavede komplexní řešení daného systému, bude potřeba adekvátních příspěvků na péči dlouhodobě narůstat.
3. Zefektivnění systému péče o seniory jak v domácích, tak institucionálních podmínkách je jednou z hlavních priorit současných vlád. Právě příklady ze zahraničí mohou českému systému značně pomoci.
4. V případě, že by český stát dostatečně nepodporoval osoby, které pečují, nebo nezačal intenzivně pracovat na výstavbě a podpoře institucí, jež se starají o seniory, závažně by to prohloubilo řadu krizových jevů.
Právě péče a starost o obyvatele v seniorském věku ukazuje vyspělost společnosti a celého systému. V tomto článku otevíráme prostor pro další diskusi a zkoumání dané problematiky. Výsledky prezentované v druhé části textu napovídají, že je třeba věnovat mnohem větší pozornost jednotlivým kritériím pro stanovení stupně závislosti žadatelů o příspěvek na péči. Na tuto skutečnost upozorňuje především tabulka 2, která porovnává stupeň závislosti respondentů v českém modelu hodnocení se stupněm závislosti, jejž by získali v modelu německém. Zjištěné odlišnosti vyzývají k přesnějšímu nastavení kritérií a hodnocení přiznání stupně závislosti v České republice. Německý model pokládáme s ohledem na jeho podrobnější hodnocení stupně závislosti za velmi inspirativní.
Tento článek vznikl na základě výsledků výzkumu provedeného v rámci SGS projektu č. 15/2022/SGS realizovaného na Fakultě veřejných politik v Opavě Slezské univerzity v Opavě pod názvem Ověření možnosti využití německého systému hodnocení míry závislosti v připravovaném systému dlouhodobé sociálně zdravotní péče v ČR.
Zdroje
(Platnost všech uvedených internetových adres je ověřena k 1. 12. 2023.) Bundesministerum der Justiz, 1994. Sozialgesetzbuch (SGB XI). https://www.gesetze-im-internet.de/sgb_11/. Corewoodcare. 2022. What Is Elder Care? https://corewoodcare.com/what-is-elder-care/.
Eurocarers. 2022. https://eurocarers.org/country-profiles/czech-republic/.
Family Caregivel Alliance. 2022. https://www.caregiver.org/ Geissler, H., Mach, P., Starostová, O. 2021. Neformální pečující žijí v každé obci. Institut důstojného stárnutí.
https://www.pecujdoma.cz/nase-sluzby/prirucky/ Knigge, A. 2014. Sociální stát Německo – světlo a stíny.
https://www.socialninauka.cz/files/files/Sbornik2014-Kapitola_2.pdf.
Mertl, J. a kol. 2023. Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7676-675-4.
MPSV ČR, 2022. Zmapování segmentu služeb pro domácnosti seniorů.
https://www.mpsv.cz/documents/20142/372809/Zmapovani.segmentu.sluzeb.pro....
Finalni.verze_.analyzy.20200813.pdf/664ec7dd-121d-8470-fbe2-55cb7a95733c.
Novotná, B. 2022. Milion Čechů pečuje o blízké. Stát by se bez nich zhroutil, ale nepomáhá jim.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-milion-cechu-pecuje-o-blizke-st....
Pelikán, J. 1998. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-7184-569-0.
Průša, L. 2022. Jak dál? Rezidenční péče. Roč. 18, č. 4. ISSN 1801-8718.
Průša, L. 2017. Nová kritéria hodnocení závislosti pro přiznání příspěvku na péči v Německu. Fórum sociální politiky. Roč. 11, č. 6. ISSN 1802-5854.
Příspěvek na péči. 2023. http://www.prispevek-na-peci.cz/. Švaříček, R., Šedová, K. a kol. 2007. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-313-0.
Úřad práce ČR, 2023. Příspěvek na péči. https://www.uradprace.cz/prispevek-na-peci.
Zákon č. 108/2006 Sb. Zákon o sociálních službách.
Ing. Lucie Kamrádová, Ph. D. / lucie.kamradova@fvp.slu.cz Je odbornou asistentkou na Ústavu veřejné správy a sociální politiky, Fakulty veřejných politik v Opavě Slezské univerzity v Opavě (The Institute of Public Administration and Social Policy, Faculty of Public Policies, Silesian University in Opava), Bezručovo nám. 885/14, 746 01 Opava, Česká republika. Zaměřuje se na problematiku veřejné správy ve vztahu k sociální politice a na společenskou odpovědnost organizací.
Z aktivit RILSA
Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i., (RILSA) uspořádal 6. prosince 2023 seminář "Česká společnost a ekonomické nerovnosti".
Na úvod semináře představili výzkumníci z RILSA Robin Maialeh a Filip Červenka zjištění svých dvou unikátních studií o ekonomických nerovnostech a o vnímání těchto nerovností českou populací.
Výběr z hlavních závěrů prezentovaného výzkumu: - Češi výrazně podhodnocují skutečnou úroveň ekonomických nerovností a zároveň si
přejí mnohem rovnější rozdělení bohatství.
- O ČR nelze hovořit jako o rovnostářské zemi.
- Rovnostářské tendence se projevují bez výrazných rozdílů napříč sociodemografickými
a ekonomickými charakteristikami, včetně politických preferencí jednotlivců.
- S pomocí dotazníkového experimentu jsme prokázali, že větší vnímání nerovnosti vede k silnějším
požadavkům na vyrovnání příjmů a současně snižuje důvěru vůči vládnoucím elitám v zemi.
- Za účelem zvýšení redistribučního efektu by se měl daňový systém více orientovat
na zdanění majetku a příjmů z kapitálu.
- Podstatnou úlohu sehrávají instituce a veřejný sektor, protože mohou eliminovat
negativní dopady nerovností.
Link kplné verzi ppt prezentace, kterou autoři představili nauvedeném semináři: https://www.rilsa.cz/wp-content/uploads/ 2023/12/Ppt-prezentace-ze-seminare-C%CC%8Ceska%CC%81-spolec%CC%8Cnost-a-ekonomicke%CC%81-nerovnosti-6.
12.-2023-Praha.pdf
Tabulka 1. Počet příjemců příspěvku na péči podle stupně závislosti v ČR
a provedeném šetření
Stupeň
závislosti
I.
II.
III.
IV.
Počet příjemců
v pobytových službách
v roce 2021
7 790
15 969
24 167
24 320
Počet příjemců
v pobytových službách
v roce 2021 (v %)
10,78
22,10
33,45
33,66
Počet příjemců v pobytových
službách dle provedeného
výzkumného šetření v roce
2022 (v %)
6,11
18,32
36,64
38,93
Zdroj: Vlastní zpracování autorky dle ČSÚ
Tabulka 2 Stupeň závislosti klientů v českém a německém modelu
Česká kritéria
Stupeň Počet
závislosti klientů
I. 8
II. 24
III. 48
IV. 51
Německá kritéria
Počet klientů v přepočtu stupňů závislosti
I. II.
1 1
5 4
4 14
1 2
III. IV.
2 2
3 1
8 7
6 8
V.
2
8
14
34
Zdroj: vlastní zpracování autorky
Graf 1 Podíl žen a mužů na neformální péči
Zdroj: Eurocarers, 2022 Graf 2 Věková struktura respondentů
do 65
9
do 75
15
do 85 Věk
48
do 90
29
nad 90
35
Zdroj: vlastní zpracování autorky Graf 3 Stupeň závislosti ve vztahu k věku klientů
st.záv 1
st.záv 2
st.záv 3
st.záv 4
do 65
25
8
2
8
do 75
0
13
11
12
do 85
38
46
34
30
do 90
25
8
30
18
nad 90
13
25
23
32
Věkové skupiny