Léčba kmenovými buňkami
Radiožurnál 08.09.2014 10:05:37
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jako každý den 6 minut po 10. hodině vítá dopolední Radiožurnál hosta, dnes je to profesorka Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky. Vítejte, dobrý den.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Dobrý den.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Budeme se bavit o syndromu ALS a o léčbě kmenovými buňkami. Celý svět obletělo to kbelíkové šílenství, lidé si řetězově polévají hlavu studenou vodou, aby upozornili a následně i tedy finančně přispěli na nadaci ALS Soucions* a ten výzkum, který má pomoci lidem s nevyléčitelnou a amyotrofickou laterální sklerózou. Vy se výzkumem té buněčné terapie, která by mohla právě pomoci, zabýváte už léta, jak hodnotíte celou tu akci kbelíkovou?
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Víte, pro mě to bylo rozčarování, já tu nadaci znám, oni dokonce dávají určité granty na výzkum, ale dávají to hlavně samozřejmě americkým vědcům a kanadským vědcům a je to obrovská nadace, která z toho vlastně žije, bych řekla, a vymysleli teďka tenhle ten marketingový trik, jak bych řekla, kterým se mohou různé celebrity zviditelňovat, ale do jak míry to pomůže, skutečně výzkumu a americkým pacientům nevím, ale rozhodně to nepomůže našemu výzkumu a našim pacientům. A proto je mi to trošku líto, že vlastně tady ty aktivity, které tady tak náhle rychle, rychle všichni přijali za své, takže vlastně bohužel těm našim pacientům a výzkumníkům příliš nepomohou.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Kolik let vy se vlastně zabýváte buněčnou terapií.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Tak buněčnou terapií se zabývám víc než 15 let. A před tím jsem se zabývala výzkumem mozku. A když jsem vlastně zjistila, že je tolik onemocnění mozku, která dnes vůbec neumíme léčit a léčíme jen ty příznaky, taková těžká onemocnění, jako například poranění míchy nebo amyotrofická laterální skleróza, a objevily se nové poznatky o kmenových buňkách, tak jsem začal rozvíjet takový druhý pole svého výzkumu v životě, to je, to výzkum kmenových buněk, který je teďka velkou částí výzkumu z té experimentální medicíny. A v posledních vlastně letech právě se zabýváme i tímto onemocněním, toho amyotrofickou laterální sklerózou, mimo jiné se zabýváme i možnosti, možnosti léčby mrtvice nebo poranění míchy a dalšími onemocněními.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A my se právě v následujícím rozhovoru s profesorkou Evou Sykovou podíváme i do laboratoři Ústavu experimentální medicíny, vrátíme se k syndromu ALS a samozřejmě přibudou i vaše dotazy, psát nám je můžete na www.radiozurnal.cz.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd, profesorka Eva Syková je hostem dopoledního Radiožurnálu. Budeme mluvit o kmenových buňkách, tak abychom si udělali tu základní představu, já jsem pochopila, že kmenové buňky jsou jakési základní, tedy dosud nerozlišené buňky, které se umí přeměnit v jiné, ale aby se kmenová buňka mohla změnit v ten správný buněčný typ, tak co k tomu vlastně potřebuje?
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Tak vlastně lidské tělo postupně po oplození vlastně vajíčka musí vytvořit z těch původních buněk všechny buňky lidského těla, a to jsou takzvané buňky kmenové. My si je ovšem udržujeme ve svém těle i v dospělosti. A to jsou právě ty buňky, které v současné době se dají využít k léčbě. My ještě nemůžeme použít buňky embryonální a takový ty, za které teď byla udělena Nobelova cena a kde se vytvoří genetickou modifikací nová buňka kmenová, ale používáme dospělé buňky pacienta. Ty mají jednu výhodu, že nevytvářejí nádory a už se nám podařilo v klinických studiích prokázat, že jsou skutečně bezpečné pro pacienta, jestli jim pomůžou, je druhá otázka. A to tyhle ty dospělé kmenové buňky, které máme například v kostní dřeni, tak ty jsou takové malé továrny, když je implantujeme pacientovi, podáme je pacientovi, rozmnožíme je do milionů a podáme je pacientovi, tak tam produkují celou řadu prospěšných látek, tlumí zánět například, produkují růstové faktory, zachraňují vlastně ty nemocné buňky před jejich smrtí, což je například podstata onemocnění amyotrofická laterální skleróza, kdy odcházejí míšní motoneurony, které řídí pohyby všech svalů.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já se, paní profesorko, zeptám, jak ta buňka vlastně pozná, kde je, jestli jste jí vpravili do kosti, jestli jste jí vpravili do chrupavky, do nějakého orgánu.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Ano, tento výzkum jsme také prováděli. A nejenom my samozřejmě. V tkáni, která je nějakým způsobem nemocná nebo poškozená, tak se produkují faktory, které přitahují ty kmenové buňky jenom do toho místa, kde je to poškození, a ty se produkují poměrně dlouho a my jsme sledovali, kdy už se neprodukují třeba po poranění míchy a dále. A v té době vlastně, i kdy podáme ty buňky systémově, jak říkám, třeba do cévního řečiště nebo likvoru, tak se přitáhnou pouze tam, kde my je potřebujeme. To je samozřejmě podklad toho, že dnes děláme tu buněčnou terapii.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já se ještě zdržím u amyotrofické laterální sklerózy, než se dostaneme k těm dalším onemocněním. To je onemocnění, když to řeknu stručně, při kterém vlastně odumírají buňky centrální nervové soustavy, které ovládají svalové pohyby, takže ten člověk vlastně nakonec je úplně paralyzován a taky nemůže žít úplně dlouho. Jakým způsobem konkrétně pomáhají ty kmenové buňky tam?
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Tak my jsme samozřejmě provedli celou řadu pokusů na zvířatech, to není tak, že bychom zkoušeli u pacientů, že bychom s nima nějak experimentovali, ale na těch zvířatech se prokázalo, že právě ty efekty, o kterých jsem se zmiňovala, zachrání u těch experimentálních zvířat ty motoneurony. A oddálí jejich smrt. Samozřejmě ty buňky tam nepřežívají věčně a to je takový další problém, takže u té, jak u technických studií, jak u těch pacientů, jak u těch zvířat je potřeba jim ty buňky dodávat opakovaně, což samozřejmě zvyšuje náklady na tu léčbu a tak dále, ale řekněme, že máme ověřeno, že tři měsíce tam ty buňky produkují to, co mají, že méně těch neuronů odumře a navíc je tam, teď jsme vlastně našli, jsme publikovali takovou zajímavou věc, že každá ta buňka nervová, ten motoneuron, má okolo sebe takovou síť, a to je taková záchranná síť, by se dalo říct, z takových makromolekul, která je chrání před nějakým poškozením, by se jednoduše dalo říct. A ta se rozpadá právě u těhle pacientů. A když jim podáme ty jejich kmenové buňky, tak tyto sítě se taky zachrání a nebo se znova vytvoří. A to si myslíme, že je vlastně podkladem toho, jak ty buňky taky působí.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Dva ztepilí muži, dva mladíci, kteří jsou sami handicapováni, teď pochodují Moravou a sbírají peníze pro pana Lubomíra Kopala, který potřebuje tu buněčnou léčbu a koneckonců právě na stránkách vaší nadace, tedy www.bunecnaterapie.cz je celý příběh Lubomíra Kopala. Proč stát neplatí tu buněčnou léčbu, stojí to 150 tisíc korun.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
No, tak to není tak jednoduché. Stát samozřejmě nemůže platit žádnou experimentální léčbu. Nyní je nová grantová agentura ministerstva zdravotnictví, kam jsme právě podali grant, ale rozhodnutí bude během roku, které může platit ten počátek takzvaných klinických studií. Vy nemůžete pacientům dávat buňky jen tak, ale správně je to tak, že pouze v klinickém zkoušení, protože to jsou takzvané přípravky moderní terapie, je to jako léky a ty nejprve se musí vyzkoušet. Musí se vyzkoušet tedy, že jsou bezpečné, což v podstatě máme hodně prokázáno a pak se zkoumá jejich efekt. A to je dlouhá cesta, která vyžaduje spoustu peněz. Samozřejmě máme malou firmu, která ty buňky produkuje díky tedy penězům z Evropské unie, kdy jsme postavili laboratoře, které mohou ty buňky připravovat, a je to velice čisté prostředí, které je energeticky náročné a práce toho rozmnožení těch buněk, pro toho jednoho pacienta trvá tři týdny, jsou tam doprovodné náklady, kdy se jim musí odebrat kostní dřeň, provést virologická vyšetření, udělat magnetickou resonanci a tak dále, tak celý to dohromady je úplně nevýdělečná záležitost, když to stojí přibližně těch 150 tisíc. My jako ta malá firma, majoritu vlastní náš ústav, a potom jsou tam nějací sponzoři, tak nemůžeme víc než těch 20 pacientů, které máme teď v té klinické studii, tak jich nemůže více vlastně financovat. A to je podmínka klinické studie, že ten, kdo jí provádí, ten sponzor takzvaný, což je tato firma, tak musí těm pacientům ty, ty léky vlastně nebo v tomto případě kmenové buňky, musí je zaplatit. A potom jsou ovšem pacienti, a to je nejhorší věc, že celá řada těch pacientů nemůže do té klinické studie být zařazena, protože nevyhovují těm kritériím, který jsou velice přísný, například jsou trochu starší, nebo už je ta nemoc příliš pokročilá a ti samozřejmě také chtějí tuhle tu experimentální léčbu. Tu potom můžeme podat jim na takzvaný paragraf 8, ne my samozřejmě, my jsme vědci, ale ošetřující lékař může jim podat tyto buňky. Na to my ovšem nemáme prakticky žádné peníze a v tom je ten problém. To například ti ztepilí mužové sbírají laskavě pro pana Kopala, aby mohl mít opakované podání. Čili musíme si uvědomit, že ti pacienti to skutečně potřebují, aby to možná mělo efekt a my jim vůbec nic nemůžeme slíbit, to předesílám, tak potřebují to podání opakovaně.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Říká host dopoledního Radiožurnálu, profesorka Eva Syková. My budeme za chvíli pokračovat v našem rozhovoru, teď jedna aktuální zpráva.
Lékařská konsilium v Motole rozhodlo, že pětiletý Ashya King z Británie se bude léčit v Protonovém centru v Praze. Chlapec už je v tuto chvíli na cestě do České republiky ze Španělka. A co ho v Praze čeká, to ví Lenka Jansová.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
S ředitelkou Ústavu experimentální medicíny Akademie věd, profesorkou Evou Sykovou, mluvíme o léčbě kmenovými buňkami, konkrétně jsme u nemoci, které se říká ALS, kterou jste možná zaregistrovali díky tomu, že si spousta lidí polévalo hlavu studenou vodou, když přijde na tu léčbu a vy tomu pacientovi jeho vlastní kmenové buňky podáte. Jakým způsobem to vypadá, jak se to aplikuje?
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
V tomto případě je to takzvanou lumbální punkcí, neboli do likvoru, který omývá tu míchu a i mozek samozřejmě, tak to je naše cesta, podobnou cestu mají i na té nejlepší klinice ve Spojených státech, jsem se dozvěděla nedávno, ale my jsme s tím začali v podstatě dříve, my ovšem musíme říct těm pacientům, a také to vždycky vědí a dokonce dostanou takzvaný informovaný souhlas, který podepisují, že to je experimentální léčba, že jim to vůbec nemusí pomoc, že nevíme, jestli jim to pomůže, víme, jaké jsou výsledky na zvířatech a to tak lehce není možné říct, že stejně bude fungovat u nich. A i kdyby to u nich fungovalo, takže vlastně se jedná jenom o zpomalení té choroby a že v podstatě možná při opakované aplikaci pocítí to zpomalení a bude se jim dařit, řekněme, subjektivně lépe a přežijí déle jako ta zvířata, ale rozhodně jim neslibujeme žádné vyléčení, ani určitě, že jim to pomůže.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže amyotrofická laterální skleróza je nevyléčitelná nemoc, to i nadále platí.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Ano, je to nevyléčitelné onemocnění, a to nás právně ... právě opravňuje k tomu, abychom jim ty kmenové buňky podali, abychom to vyzkoušeli, protože kdyby byl jakýkoliv jiný lék, ta už by to nebylo tak správné, v tomhle případě ovšem se jedná o výjimku, kdy takováto těžká onemocnění daleko snáze je možné zkusit léčit něčím novým. Například tím, co máme povolené, ale třeba to uplatňujeme i u jiných onemocnění, jako jsou ty naše buňky z kostní dřeně.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Když vlastně dojde té aplikaci, tak jak to potom funguje dál v tom organismu, co tam ty kmenové buňky vlastně udělají.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Ano, jak už jsem říkala, tak ty kmenové buňky se vychytají v tom místě poškození, v tomhle tom případě je to místo poškození blízko, proto to dáváme do toho, tou lumbální punkcí, takže ty buňky se najdou, ty nemocné, vlastní buňky, ty motoneurony a začnou o ně pečovat, by se dalo říci. Čili upraví jim to jejich prostředí, to jsou ty sítě, produkují jim tam faktory, které zabraňují tomu, aby tak rychle odumírali a tak dále, je to prostě celá kaskáda, která u těch zvířat se ukázala, že oni to, ta jejich nemoc se prodlouží o 37 procent, ta doba, kdy přežijí, což je tedy velice hezký výsledek. Samozřejmě to tak vůbec nemusí být u lidí. A my opravdu nemůžeme vůbec s jistotou nic slíbit.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Říká profesorka Eva Syková, dnes je hostem dopoledního Radiožurnálu, a vaše otázky na ni směřují na náš web, tedy www.radiozurnal.cz. V druhé části našeho rozhovoru po zprávách po půl 11 se budeme věnovat i tomu, jaká další onemocnění nebo zranění nacházejí naději právě v terapii kmenovými buňkami.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Na klinické zkoušky i na naději v léčení kmenovými buňkami se dnes ptáte ředitelky Ústavu experimentální medicíny Akademie věd, paní profesorky Evy Sykové. Sedí se mnou ve studiu, otázky můžete posílat i nadále na www.radiozurnal.cz. A my se za malou chvíli podíváme na tým a doufám, že i do laboratoří.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Posloucháte dopolední Radiožurnál, profesorka Eva Syková je dnes hostem dopoledního Radiožurnálu a bavíme se o léčbě kmenovými buňkami. Jak velký je ten tým, který vedete?
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
To je 15 lidí, někteří se mnou pracují už 30 let, jiní jsou studenti stále noví a noví, přicházejí, odcházejí, je to, jsou to i zahraniční pracovníci, s kterými pracujeme, potom je to tým, který dneska pracuje už pro tu naši spin-off firmu Bionovu, tak původně to byli třeba taky vědci.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jak vlastně tem, ta práce toho týmu vypadá a na co se teď zaměřujete?
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
My máme poměrně široký záběr, toto je jenom jedna část našeho výzkumu. My se v podstatě zabýváme podstatou kmenových buněk a jejich přípravy. Čili to nejsou jenom ty dospělé kmenové buňky, které můžeme využít už dneska k léčbě experimentální, ale jsou to takové ty složitější buňky, ty buňky embryonální, buňky získaný z /nesrozumitelné/, které třeba máme i ve spolupráci sv celé Evropě, jsme měli několik evropských projektů na výzkum kmenových buněk, to není jenom naše práce. A potom jsou to takzvané indukované pluripotentní buňky, kdy z dospělé buňky pacienta můžete vlastně udělat zpětně zase buňku jakoby embryonální a tam je veliká naděje pro léčbu pacientů v budoucnosti.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A konkrétně jakého onemocnění třeba.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Jakéhokoliv onemocnění, které dnes neumíme léčit a kde se jedná o to, něco nahradit nebo něco zachránit, ty buňky totiž mají takové dva základní efekty a podle toho se dělí na dvě skupiny, jedny, který mají vytvořit to, co v tom organismu chybí, přímo ten orgán, a tam my se zabýváme ještě druhou oblastí, a to je takzvané tkáňové inženýrství, připravit vlastně kostru pro ten orgán, v budoucnosti bude možné vytvořit třeba nové srdce, různé nové cévy a podobně.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já jsem četla, že teď biologové v Texasu vypěstovali plíci kompletní.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Ano, ano, zatím, zatím tedy experimentálně samozřejmě, ale tam to směřuje, ale samozřejmě i takové věci, jsou chrupavky nebo kosti, jednodušší věci, a my se zabýváme vývojem těch materiálů, teď společně s americkými vědci jsme vlastně, máme ..., taková nejnovější věc je, že se vlastně ten materiál zpětně udělá z té lidské tkáně, z odebrané nebo i zemřelých dárců, a ten se znova, tenhle materiál, ta kostra osází těmi kmenovými buňkami a vznikne vlastně takovej implantát, který teprve může pomoci, například u poranění míchy, kdy vznikne obrovská vlastně v tý míše díra, kavyta, tak tam je třeba přemostit to poranění. A tam je potřeba dát nějaký materiál spolu s těmi kmenovými buňkami a ještě s dalšími mnoha jinými věcmi, aby v budoucnosti, řekněme, těm pacientům bylo možné pomoci.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To zní jako obrovská naděje, věřím tomu, že i po dnešním rozhovoru vám začnou lidé volat zase třeba o něco víc než vám volali před měsícem, s nejrůznějšími dotazy právě na to, kdy a čemu může buněčná terapie pomoci, jak se člověk s tímhle vypořádá nebo vypořádává.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Musím vám říct, že z toho nespím a často nemohu usnout a přemýšlím, jak bychom to zase dál postrčili, vlastně jak bychom to udělali, aby se už konečně něco k těm pacientům dostalo, protože ta naděje, která, kterou v nich vzbuzujeme, může vypadat, že je neoprávněná, a to my zase nemůžeme dělat, my samozřejmě pacientům nikdy neslibujeme nic, co, co by bylo jako finální vyléčení té choroby nebo něco podobného, ale samozřejmě oni vědí o těch našich výsledcích na zvířatech, oni vědí, že ve světě probíhá mnoho těchto studií a volají mi a říkají, máme jet, tedy když nám to vy nemůžete dát, tak my pojedeme do Kyjeva nebo do Izraele, neřku do Číny, že jezdí, a podobně a tam jim rozhodně nedávají nic lepšího, já bych řekla často je mi zřejmé, že možná je to mnohem horší, než to, co mohou dostat od nás, protože nám v žádném případě nejde o žádný zisk, my tu firmu nemáme pro to, abychom generovali nějaké zisky, což je samozřejmě velice často u jiných firem hlavní motiv, ale nám jde vlastně o ten experimentální výzkum, abychom vyzkoušeli, jestli ta, jestli to těm pacientům může pomoci. A pak samozřejmě už přijde někdo, nějaký investor, který, řekněme, to, ty buňky potom bude dávat stejně jako kterýkoliv jiný lék, farmaceutický průmysl je dneska nesmírně bohatý, právě proto, že vyrábí a prodává ty léky a jednou to bude i s těmi kmenovými buňkami taky tak, taky takový byznys. Ale bohužel ten byznys někdy zkrátka sklouzává do toho, že jsou podávány preparáty, které jsou nevyzkoušené, neúčinné a to nás hrozně poškozuje, my se skutečně snažíme všechno dávat nebo zásadně dáváme jenom ověřené a v klinických studiích.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Profesorka Eva Syková je hostem Radiožurnálu.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ilona se ptá dnešního hosta Radiožurnálu, profesorky Evy Sykové: "Slyšela jsem o léčbě kmenovými buňkami i v případě počínající artrózy, jaká je úspěšnost, v mém případě jde o artrózu drobných kloubů na rukách a na nohách. Je mi 36 let."
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Kmenové buňky by tady mohly pomoci, ovšem je třeba skutečně udělat diagnózu, v jakém stádiu ta artróza je, u lehkých případů by tady byla vlastně vhodná klinická zkouška, ta zatím ale není, my ji připravujeme a dneska se u té artrózy podávají kmenové buňky bez klinické zkoušky z tukové tkáně a to si myslím, že není správné.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pojďme dál. Ivo z Jihlavy: "Dobrý den, jaká je šance léčby kmenovými buňkami u roztroušené sklerózy?"
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
To je onemocnění, které je trošku jiné, než amyotrofická laterální skleróza, tady se jedná o demyelinizační onemocnění, to rozpadají se takové, takové, bych řekla, izolace nervových vláken a je to autoimunitní onemocnění. A od toho se odvíjí ta léčba, kmenovými buňkami v současné době ji léčit nemůžeme, tady v budoucnosti se nabízí, že se budou implantovat buňky, které budou znovu vytvářet /nesrozumitelné/, ale tam ještě nejsme.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jeden dotaz za všechny, kteří jsou asi na vozíku. Helena píše: "Můj syn, 44 let, po skoku do vody si před 9 lety poranil míchu a je kvadruplegik, nabízí se i léčba kmenovými buňkami při poranění míchy." Kdy tam budete. Vy jste právě říkala, že to přemostění už se na něm pracuje.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Ano, víte, to byla naše první klinická zkouška, kterou jsme v motolské nemocnici začali v roce 2002, kdy takový mladík právě skočil do mělké vody a jeho rodiče byli lékaři a tenkrát paní ministryně zdravotnictví Emmerová nám mimořádně povolila mu podat první kmenové buňky. To byly ovšem kmenové buňky, které zdaleka nebyly tak účinné jako máme dneska nebo nemohly být tak účinné, protože to byly pouze nekultivované buňky, izolované z té kostní dřeně, ale nerozmnožené do těch 20 až 60 milionů, jak my to umíme dneska. Takže tam jsme ověřili ovšem, že ta terapie je bezpečná a u pacientů, kteří to dostali okamžitě po tom zranění, opět se dalo čekat, že tam bude určitá záchrana, že se ztlumí vlastně velikost potom té léze, tak zase jako se to u experimentálních zvířat velmi hezky ukázalo.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A jak to dopadlo tady u toho chlapce?
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Tak tam se trošku zlepšila citlivost a trošinku pohyblivost, ale posunula se, řekněme, o jeden míšní segment, to není, to není žádný zázrak, ovšem někdy, když vlastně můžete hýbat jenom zápěstím a třeba, řekněme, by se po kmenových buňkách dalo hýbat i prsty, no, tak to je pro toho pacienta obrovský rozdíl a je to signifikantní. My teď připravujeme a zase jsme podali grantové agentuře grant na právě poranění míchy, kde ovšem ty buňky už budou rozmnožené a budeme je kombinovat právě s tím přemostěním, aby to bylo možné použít i u chronických pacientů, protože samotné buňky můžou pomoci jenom v prvním měsíci po tom zranění, maximálně šesti týdnech, kdy se vyvíjí vlastně to poškození, ale potom potřebujeme nejenom ty buňky dodat, ale potřebujeme i přemostit tu lézi, to poranění.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jana se ptá, jestli by bylo smysluplné uchovat si z dětství nebo přímo těsně po narození nějaký biologický materiál jako matrici pro pozdější léčbu kmenovými buňkami. A píše doslova: "Mám dětem schovat jejich vlastní kousek na později?"
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Tak já jsem tak, můj názor je, že pupečníkovou krev nemá vůbec smysl si schovávat. Pupečníková krev by mohla mít význam pro, řekněme, jedno procento nějakých dětí, kdy v rodině je nějaké dědičné onemocnění. Jinak to nemá vůbec žádný význam, protože mnohem lepší buňky celý život máme v kostní dřeni. Je tady ovšem jedna výjimka, a na té my právě nyní taky pracujeme, jak by se mohly vlastně děti nebo rodina pro své děti schovávat pupečník samotný a nebo placentu. To jsou totiž tkáně, které mají hodně těch mezenchymálních buněk, které jsou vhodné pro léčbu, jsou mladé ještě velmi a tam by to mělo význam. My teďka to ověřujeme na velkých zvířatech, na psech a na koních, kde se ukazuje, že tyhle ty buňky z pupečníku jsou, jsou velmi talentované, jak bych řekla, nebo vhodné a pokud se to povede, tak bychom chtěli zkusit i tyto buňky v léčbě.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Na webu Radiožurnálu se dnes ptáte profesorky Evy Sykové, terapie kmenovými buňkami vás zajímá. Jiří píše: "V poslední době se u nás objevila spousta soukromých firem zabývajících se kmenovými buňkami, včetně investice pana Kellnera. Obsah jejich výzkumu je asi tajný, ale čím vy si myslíte, že se většina těchto firem zabývá?"
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Tak zase tolik těch firem není, ale jsou tady v podstatě dvě, které bych řekla, že mají veškerá povolení a že to dělají podle toho, jaká je ta správná výrobní praxe a jak se to má dělat, a to je právě firma SOTIO, která užívá kmenové buňky k léčbě nádorů, jenom některých specifických nádorů, a která je bohatě financovaná právě miliardářem Kellnerem. To je vlastně výzkum mé kolegyně, paní profesorky Bartůňkové. Pak je to zase naše firma, opět zase generovaná z výzkumu nějakého velkého oddělení a ta má zase povolení připravovat kmenové buňky z kostní dřeně pro klinické studie, což je jediná v České republice a 11. v Evropě původně, dnes už je jich víc, která toto povolení získala. Ostatní firmy takové povolení nemají, pro výrobu manipulovaných rozmnožených kmenových buněk, a to je hrozně důležité, my ty buňky, když odebereme kostní dřeň, tak je rozmnožíme a pracujeme s nima, než je podáme pacientům, stejně tak jako firma SOTIO. Jiné firmy, které vlastně jenom něco odeberou, několik málo hodin zpracovávají, to znamená, jenom izolují třeba z tukové tkáně a pak píchají komukoliv, tak to samozřejmě je úplně o něčem jiném a správné je potom, když je někdo označuje jako šarlatány, jenomže ono se to obrací proti nám a občas nám někdo říká, vy jste taky šarlatáni, a to je právě to, co nám strašně škodí a jsme, jsme ..., opravdu je nám to líto, protože naším jediným motivem je pomoci léčit tato těžká onemocnění.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Je naivní si myslet, že vědci, kteří pracují na léčbě kmenovými buňkami, budou chtít spolupracovat nebo je to spíš otázka týmových ambic a možná i vlastně těch budoucích financí a ty týmy si to své zkušenosti nesdělují.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
No, víte, naši vědci v podstatě nechtějí moc dělat žádný firemní výzkum a klinický studie. To je velká potíž. Oni chtějí dělat vědu. A velmi těžko se hledají lidi, kteří pracují ve výrobě buněk v nějaké firmě, ale my samozřejmě spolupracujeme s motolskou nemocnicí, dále s hradeckou fakultní nemocnicí, s ústeckou nemocnicí, s celou řadou nemocnic a tam se vlastně používají ty kmenové buňky k té léčbě. Takže na těch našich výsledcích my jim pomáháme vytvářet tu klinickou zkoušku, napsat, což jsou tady spousta papírů a spousta schvalování, než je to schválené, a pak ji vlastně předáme těm zkoušejícím lékařům. Tak je to i s diabetickou nohou i v IKEMu, my jsme v podstatě s nima vyvíjeli to podání těch kmenových buněk u diabetické nohy, a myslím si, že to je taky velice úspěšný příklad buněčné terapie.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A zapracovali jste na tom tak, že to nemusí končit amputací.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
No, ne vždycky, ano.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Říká dnešní host Radiožurnálu, profesorka Eva Syková. Děkuji, že jste si udělala na nás při své vytíženosti udělala čas, ať se vám hodně daří ve výzkumu. Díky.
Eva SYKOVÁ, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky:
Já taky děkuji a přeji všem hodně zdraví.