Lenka Bártová: Nemoc dcery jsem přijala až po roce

Praha /ROZHOVOR/ - Srovnat se s postižením dcery nebylo pro Lenku Bártovou snadné. Dnes pomáhá rodinám, kterým se stalo něco podobného ?a s dcerou Eliškou jsou obě šťastné. Vyzkoušela západní ?i čínskou medicínu, aby dceři pomohla. Slov, jako jsou mentální retardace, se ze začátku bála. Je to normální. Přijmout, že se člověku narodí dítě s postižením, trvá. Lenka Bártová to zvládla a dnes pomáhá ostatním.

"Dceru přijala takovou, jaká je, a těší se?i z těch nejmenších pokroků. Jak říká, její dcera je jiná než standardní děti, člověk jen musí přehodnotit priority. Co bylo po narození malé Elišky nejtěžší? A z čeho teď mají obě největší radost? Když se vaše dcera Eliška narodila, všechno vypadalo?v pořádku. Kdy jste zjistila, že to tak není*
Těhotenství i porod probíhaly v pořádku. Nabyla jsem divný pocit ve třetím a čtvrtém měsíci, když už se má dítě přetáčet a fixovat očima. Nejdřív jsem si myslela, že nevidí. Výsledek lékařských vyšetření zněl ageneze corpus callosum – vrozená vývojová vada. Jde o kombinované postižení, které zasahuje různá mozková centra. Co následovalo*
Dali mi tenkrát kontakt na organizaci EDA, která poskytuje ranou péči. Volala jsem jim tehdy rovnou z autobusu. Domluvili jsme se, že za mnou přijede poradkyně a uvidíme, zda jsme zralé na to se stát klienty rané péče. Po dobu sedmi let k nám jezdila pravidelně asistentka. Teprve tehdy jsem pochopila, co to všechno bude znamenat. Jak jste dceřino postižení přijala*