Má se s handicapovaným dítětem mluvit o osamostatnění?

Pokračujeme otevíráním tématu rodiče a dospívající s PAS, osamostatňování, absence podpory od státu v této oblasti. Tentokrát hovoříme s psychoterapeutkou Lenkou Davidovou, matkou dvou dcer, z nichž starší má diagnózu dětský autismus a je jí 14 let. Stejně jako u rozhovoru se zdravotní sestrou Jana Novou, matkou 15letého chlapce na spektru, zaznívá, jak nefungují sociální služby ani školství pro dospívající děti s PAS. Neřeší se jejich osamostatňování, bydlení, podporované zaměstnávání, po základní i střední škole propadají sítem podpory. Ani s rodiči téměř nikdo nepracuje, jak své dítě s handicapem vychovávat k samostatnému životu, jak ho pustit do světa, když neexistuje podpora.
Mohla byste nám představit sebe a svou rodinu?  
Pracuji jako psychoterapeutka, mám 2 děti – čtrnáctiletou dceru s diagnostikovaným dětským autismem a druhou dceru, která má 2,5 roku. Žijeme v menším městě, kde starší dcera navštěvuje i školu. Ve své soukromé praxi, kde se zaměřuji zejména na témata spojená s intenzivními prožitky z různých krizových a traumatických situací...