Miroslav Šperk: Když nemůžeš chodit, tak pádluj!

Miroslav Šperk je paraplegikem. Úraz míchy se mu stal v šestnácti letech. Jeho životní filozofie je postavena na vášni ke sportu. Sám říká, že kdyby se nevrátil ke sportu, těžko by dokázal najít sebevědomí v sobě samém. Sportem jeho úraz začal a sportem se také dokázal vrátit zpět do reálného života. Reprezentoval Českou republiku na Paralympijských hrách v letech 2004 a 2008. Je generálním sekretářem Českého paralympijského výboru. Závodně se jako hendikepovaný sportovec věnoval vrhu koulí, hodu diskem, alpskému lyžování i basketbalu a před pár lety našel vášeň v kanoistice. Rozhovor s Mírou Šperkem byl neuvěřitelně inspirující a jeho cesta může být motivací (nejen) pro osoby s podobným životním osudem.
Ahoj Míro. Začnu otázkou, na kterou se ptá asi každý. Mohl bys mi říct, jak jsi přišel ke svému hendikepu?  
Ahoj. Na něco takového jsem opravdu ještě nikdy neodpovídal. (směje se) Je to jednoduché, v roce 2000 jsem spadl z balkónu. Už před úrazem jsem hodně a často lezl po skalách. Horolezectví byla vždy moje velká vášeň. S partou kluků jsme po nocích často skotačili a lezli jsme také po balkónech, až jsem jednoho dne z jednoho spadnul.  
Slítnul jsem asi z šesti metrů. Vykloubil jsem si jedenáctý a dvanáctý obratel, který okamžitě utlačil míchu. Podstoupil jsem operaci, při které mi obratle vrátili a zafixovali. Jenže utlačením míchy došlo i tak k trvalé paralýze dolních končetin. Mám zdravé ruce a zdravý trup, ale paraplegii dolních končetin. Ale je to ještě dobré zranění, některé pády mají daleko fatálnější následky.  
Je vidět, že přemýšlíš velmi optimisticky.  
Dneska už jsem se svým hendikepem tak sžitý, že kdybych teď začal chodit, bude...