Moderní a účinné metody pojišťovny nehradí

PRIMA Family
-
Josef KLÍMA, moderátor:
Něco funguje, ale stát to neplatí. Za to vám nabídne zaplatit něco, co nefunguje. Kdyby šlo o kotel na topení nebo o výměnu oken, asi by vás to taky štvalo. Jenže tady jde o děti. Rodiče jsou zoufalí, protože stát z jejich nemocných dětí vyrábí de facto ležáky. Jak? Podívejte se na reportáž Dana Janocha.

Věra BISKUPOVÁ, matka Elišky:
Strašně moc bysme si přáli, aby Eliška jednou chodila s co nejmenšími následky, aby na ní bylo co nejmíň, co nejmíň vidět její handicap.

Daniel JANOCH, redaktor:
Elišce jsou tři roky. Narodila se ale se svým bráškou o tři měsíce dřív. Kvůli krvácení do mozku trpí mozkovou obrnou. Nemohla chodit. Na to ale přišli lékaři až po dvou letech. I když rodiče upozorňovali lékaře na to, že Eliška oproti bráškovi ve všem zaostává. Eliščina matka krátce na to pochopila, že klasická lékařská péče nestačí.

Věra BISKUPOVÁ, matka Elišky:
Ta rehabilitace od pojišťovny je samozřejmě také dobrá, ale je jednou za čas a trvá půl hodiny i s převlečením dítěte, se svlíknutím. Zatímco tady tato intenzivní trvá čtyři hodiny každej den, není to jednou za tejden za čtrnáct dní, za měsíc.

Jarmila ZIPSEROVÁ, primářka neurorehabilitační Kliniky AXON:
Je to trénink. My nemáme nemocné děti, my máme handicapované sportovce a děti vlastně trénují tu dovednost, kterou vlastně potřebují ke svému životu. Hlavní rozdíl je v intenzitě rehabilitace a v délce toho cvičení.

Daniel JANOCH, redaktor:
Například, aby se Eliška naučila správně chodit, musí opakovat jeden pohyb až 800krát, aby si to mozek zafixoval. Výsledky jsou ohromující.

Věra BISKUPOVÁ, matka Elišky:
Po 14 dnech najednou udělala svoje první krůčky. A to bylo něco úžasnýho, no, tak to se nedá popsat.

Daniel JANOCH, redaktor:
Chtělo by se říct konec dobrý, všechno dobré, ale ne tak docela. Tento malý tarzan je 6letý Samuel. Má také mozkovou obrnu a nejen to. Nemá ani rodiče. Vychovává ho jeho babička.

Jarmila BULÍČKOVÁ, babička Samuela:
Samík se narodil v 28. Týdnu těžce postižený s mozkovou obrnou, s krvácením do mozku, zlomenou klíční kostí, nedovivinuté plíce. Čtyři měsíce jsem čekala, jestli, jestli bude žít nebo ne. To bylo hrozný období.

Daniel JANOCH, redaktor:
Elišku i Samíka spojuje jediná touha. Nechtějí mobilní telefon ani tablet. Chtějí umět chodit. Zatímco Elišce se to už téměř podařilo, díky tvrdému tréninku, Samíkovi taková péče chybí.

Jarmila BULÍČKOVÁ, babička Samuela:
Naučil se toho hodně, no. Vzala jsem si ho s tím, že měl být úplně ležák. Dneska ho můžete vidět v téhle podobě. Teď vidíte, co umí, jo. Takže takhle on se učí vlastně držet balanc. Samí, zatleskáš, ukaž jak umíš tleskat.

Daniel JANOCH, redaktor:
Háček je v tom, že intenzivní rehabilitace nehradí pojišťovna. Za čtyřtýdenní kurz zaplatí rodiče Elišky přes 70 tisíc korun. Zatím tu byla dvakrát. Je to pro vás reálné to zaplatit?

Věra BISKUPOVÁ, matka Elišky:
Není to pro nás reálné. Museli jsme si říct o pomoc. Nebylo to úplně jednoduché. Rodina nám neskutečně pomáhá. Naše okolí, lidé z naší vesnice, potom dobrovolnice z Jihlavy.

Daniel JANOCH, redaktor:
Dobrovolníci pomáhají i Samíkovi. Například prodejem výrobků, které vyráběly maminky ve svém volném čase.

Jitka FICKOVÁ, zakladatelka spolku Dobrotety Jihlava:
Začlo to vlastně pod organizací Dobrotety, kde jsem dala výzvu, že potřebujeme chodítko pro něj. Vlastně za dvě hodiny jsme ho sehnali.

Daniel JANOCH, redaktor:
Jenže na drahé rehabilitace to nestačí. Ani plný sklep víček od PET lahví.

Jarmila BULÍČKOVÁ, babička Samuela:
Tohle je tak baj vočko 700 kilo.

Daniel JANOCH, redaktor:
Všichni se snaží. Co ale dělá pro tyto děti stát? Pokud nepočítáme hrazenou péči odpovídající svou úrovní 80. letům minulého století, tak nic. Moderní a účinné metody pojišťovny nehradí.

Ladislav FRIEDRICH, prezident Svazu zdravotních pojišťoven:
Pro nás je tou zákonnou hranicí to, co je uvedeno v seznamu zdravotních výkonů. V tomto případě už se jedná o péči, která bohužel v tom zákoně skutečně vymezena není.

Daniel JANOCH, redaktor:
Teď trochu matematiky. Intenzivní rehabilitace, kterou potřebuje Eliška se Samíkem a další tisíce dětí vyjde zhruba na 70 tisíc korun měsíčně. Stát ale platí několikrát tolik za takzvané ležáky, tedy lidi, kteří se bez cizí pomoci nepohnou. Smutné je, že to mohou být právě děti, ke kterým se efektivní léčba nedostane.

Dana ŠALAMOUNOVÁ, mluvčí Ministerstva zdravotnictví:
Intenzivní rehabilitace dosud nejsou uznávanou léčebnou metodou. Respektive neexistují relevantní důkazy o její účinnosti.

Tomáš BAUKO, primář Sanatorií Klimkovice:
Ten podnět na tu změnu by měl vyjít z odborné společnosti, která sdružuje největší kapacity v podstatě v oboru.

Daniel JANOCH, redaktor:
Že by klasické přehazování horkého bramboru? Ministr s rodiči dětí nekomunikuje. A teď je už odvolaný. Rehabilitační centra jsou také v klidu. Zájemců mají dost a zaplaceno vždy dostanou. Biti ale zůstávají děti jako Eliška a Samík a jejich rodiče, nezbývá jim nic jiného, než se spoléhat na sbírání víček a pomoc druhých. Naštěstí ale dobří lidé stále ještě jsou.

Věra BISKUPOVÁ, matka Elišky:
Budeme pokračovat nadále i v tom prostě, v tom shánění peněz, v tom posílání těch proseb firmám, nadacím o pomoc. Stojí to zato.

Josef KLÍMA, moderátor:
Teď vás čeká reklamní přestávka. Nezapomeňte se ale vrátit. Přišli byste o autoportrét někdejšího idolu dívčích srdcí, zpěváka Petra Nagyho. O reportáž, jak byste na tom byli, kdyby vás kvůli nevyléčitelné nemoci zmrazili a zase rozmrazili a taky o reportáž o dvou volech, kteří vás mohou ošetřovat v nemocnici.