Moje práce není pouze o přípravě kávy. Jsem pracovník v domově pro seniory

Pracovníkům v sociálních službách rozhodně není věnována taková pozornost společnosti, jakou by si zasloužili. Mnoho lidí je vnímá jako někoho, kdo pouze vaří kávu a povídá si se seniory. Jenže za touto prací se skrývá fyzická i psychická námaha.
Senioři jsou v naší společnosti bezesporu tématem číslo jedna. Také jich je u nás více než 2,2 milionu. Politici se tedy předhánějí, který z nich toho pro naši nejstarší generaci udělal více a jeden druhého obviňují, kdo toho udělal málo. Často se tyto debaty mění až na nedůstojná divadla.
Bokem veřejného zájmu stojí pracovníci v sociálních službách. A přitom bez nich by si desítky tisíc lidí, převážně seniorů, nedokázaly svůj život představit. Jsou to oni, kteří zajišťují základní potřeby lidí, kteří se o sebe již nezvládnou postarat. Osobně si myslím, že politikům, kteří sice mluví o pomoci seniorům, ale nemluví o personálu domovů s pečovatelskou službou, se zkrátka nedá věřit.
Protože když se člověk dostane do tíživé zdravotní situace, ať už fyzické nebo mentální, tak jsou mu stokoruny k důchodu na nic. Zájmem takového člověka je, aby o něho bylo postaráno ze strany kvalitního personálu s využitím vhodných pomůcek. A těchto hrdinů zasvěcujících svoji práci pomoci druhým je u nás 105 tisíc.
Má zkušenost v sociálních službách
Práce v sociálních službách je mi blízká, protože ji již řadu let vykonávám. Vystudoval jsem střední zdravotní školu. Následně jsem do jednoho domova s pečovatelskou službou chodil vypomáhat během studia. Když jsem své vysokoškolské vzdělávání změnil na kombinovanou formu, tak jsem v domově začal pracovat na plný úvazek.
Od studenta na praxích, brigádníka, pracovníka v přímé péči až po koordinátora oddělení jsem získal vhled do problematiky sociálních služeb. A jsem si jistý, že náš sociální systém je pouze tak dobrý, jak dobře je financovaný. Zde to bohužel ze strany státu pokulhává.
Bylo by ještě dobré, kdyby chyběl pouze kvalitní personál, ale ono je těžké