Myslela jsem, že takové problémy nikdo jiný nezažívá, říká socioložka s ADHD a hraniční poruchou

Trauma z nepřijetí a nepochopení může u lidí s ADHD vést až k poruchám osobnosti, upozorňuje socioložka Alexandra Vrhel. Mluví z vlastní zkušenosti – kromě ADHD, kterou jí diagnostikovali až v dospělosti, má také hraniční poruchu osobnosti. Sama ale říká, že pro ni není užitečné rozlišovat, co má z genů, a co je naopak dědictví jejího života. Součástí její reality je totiž obojí.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
Jaký je rozdíl v tom, jestli o ADHD mluvíme jako o poruše, nebo jako o znevýhodnění.
V čem se podle Alexandry Vrhel léky podobají hnojivu.
Co se skrývá pod označením hyperedgy.
V čem se Alexandřin život s ADHD a hraniční poruchou dříve podobal filmu.
Jak se k psychickým problémům staví akademická sféra.
Ve svém výzkumu se věnujete tomu, jak lidé s ADHD přistupují k autenticitě. Já sama mám dojem, že v dnešní době všichni neustále posloucháme, jak se nemáme bát být sami sebou, jak máme být autentičtí. Co to autenticita vlastně je a proč po ní tak toužíme?
Autenticita je klíčové slovo naší doby. Vyhledáváme ji nejen u lidí, ale také u věcí – například si můžeme koupit autentické víno nebo vyhledávat autentické zážitky. Jako kdyby mělo jít o znak kvality nebo opravdovosti.
Někdy to nabírá až spirituální úroveň. Jsme rozčarovaní z toho, že žijeme ve světě, kde je spousta věcí standardizovaných a vědecky vysvětlených.
Naše fungování je popsáno prostřednictvím spousty nevědomých procesů zahrnujících geny nebo hormony, a my se proto zamýšlíme nad tím, kdo jsme a co máme v moci. A spousta lidí bere takové sebenalezení za svůj životní cíl.
Tak jsem to měla i já, když jsem poprvé šla na terapii. Cítila jsem se odcizena...