Na soucit nehrajeme. Hrajeme!

Více než řada politiků udělala pro odbourání bariér mezi handicapovanými lidmi a většinovou společností populární kapela The Tap Tap, kterou tvoří lidé z Jedličkova ústavu v Praze.
Když to spustí naplno, je to nejen vizuální zážitek, ale především od srdíčka hraná muzika. Díky tomu patří "tapáci" mezi nejznámější české hudební skupiny – rády si s nimi zahrají a zazpívají i ty největší pěvecké hvězdy. Nejen o tom jsme si povídali s kapelníkem a manažerem The Tap Tap Šimonem Ornestem a také moderátorem skupiny Láďou Angelovičem v rozhovoru, který se odehrál ve velmi dobré náladě před jednou ze zkoušek kapely nedaleko Vyšehradu.  
Kolik let už vlastně The Tap Tap hraje?  
Láďa Angelovič: Mně se to nikdy nechce pořádně počítat.  
Šimon Ornest: Vznikli jsme v roce 1998, takže mám pocit, že to je 26 roků, co takhle obšťastňujeme své okolí.  
Máte za sebou moc pěkné a oblíbené písničky, jste známí a populární. Existuje vůbec nějaký prostor pro další posun k ještě větším úspěchům?  
ŠO: Odpovím tak, že určitě ještě nepřišel čas na nějaké bilancování – hraní v kapele nás všechny stále hodně baví, ačkoli už jsme zažili i nějaké ty "vrcholy kariéry", například při cestování po světě a nabitých koncertech. Jednu aktuální výzvu určitě vidím: Rádi bychom, aby se do kulturní branže vrátil takový ten "drive", co byl před covidem. Ten do všeho zasáhl opravdu brutálním způsobem. V současnosti je to takové, že organizátoři koncertů to "hrají" na jistotu a domlouvají si hlavně největší esa, aby měli naprostou jistotu diváckého zájmu, a tudíž výdělku. Nicméně nesedíme s rukama v klíně a jdeme dalším úspěchům pěkně naproti. Připravujeme...