Na vlastní kůži: Zkušenost, která s kurzem mění pohled na seniory

Jednoduchost, stručnost, zřetelnost, načasování a vhodná adaptabilita. To je pět základních kritérií vhodné komunikace se seniory. Jak ovšem rady převést do praxe? Institut pro Veřejnou správu Praha odpovídá na otázku kurzy, které jsou na komunikaci se seniorskou populací přímo zaměřeny. Jejich hlavním cílem je rozpoznat a respektovat omezení staršího věku!  

Komunikace s osobami ohroženými sociálním vyloučením. To je název komplexního vzdělávacího programu Ministerstva vnitra a Institutu pro veřejnou správu Praha, jehož cílem je zvýšení profesionální úrovně úředníků a zaměstnanců veřejné správy. Využít ho ale mohou i starostové a zastupitelé z menších obcí. Projekt se skládá ze tří navazujících modulů – Komunikace úřadů se seniorskou populací, Komunikace s lidmi s postižením a Komunikace s cizinci. Po absolvování všech tří částí a splnění e-learningových testů, získá účastník osvědčení Ministerstva vnitra.  

Je důležité nazývat věci pravými jmény Ve čtvrtek 20. října proběhl v Praze jeden ze sedmi vypsaných kurzů s názvem Komunikace úřadů se seniorskou populací. "Vzdělávání úředníků v této oblasti je důležité hlavně proto, že v českém prostředí jsou stále velmi silně přítomny stereotypy související se stářím," říká na úvod pedagogická specialistka Institutu pro Veřejnou správu Praha Lenka Hronová. Kurzy jsou navrženy tak, aby na nich účastníci nabyli nové znalosti a získali dovednosti, protože schopnost vhodně komunikovat s touto skupinou je pro úřady důležitá nejen nyní, ale i výhledově, zejména kvůli demografickému vývoji stárnutí populace. Jsou pro všechny, kteří se se staršími lidmi pravidelně setkávají při výkonu svého povolání.  

Říjnového kurzu se zúčastnili především sociální pracovníci, kteří jsou se seniory v každodenním kontaktu. Přínosný byl ale i pro úředníky a úřednice, kteří nemají sociální práci přímo ve své agendě. Například Pavla Máchová pracuje v Dobříši na odboru správy majetku a na starosti má hřbitov a nájemní smlouvy na něj. Převážně se staršími lidmi tak jedná prakticky denně. "Pracuji na obecním úřadě v Rynolticích. Chceme zavádět speciální služby pro seniory, jako je třeba doprovod k lékaři," popisuje svůj důvod účasti Martina Fialová. Další početná skupina účastníků se věnuje veřejnému opatrovnictví, přišli ale i koordinátoři komunitního plánování nebo třeba pracovníci pošty.  

Při zahájení samotného kurzu položily lektorky zúčastněným několik na první pohled jednoduchých otázek: "Co je to stáří? Kdo je to senior?" Do odpovídání se ihned zapojil celý sál a všem bylo jasné, že namísto paragrafů a zákonů bude kurz především o diskusi, komunikaci a zamyšlení se nejen nad sebou samým. "Těšíte se na své stáří?" pokračovaly ženy otázkami, na které se odpovídalo čím dál hůř. Jitka Petráková, školitelka Života 90, doplňovala diskusi mnoha praktickými postřehy. "Proč se těšíte do důchodu, a proč naopak ne?" Zájem naprosto všech upoutala otázka, co nám na seniorech vlastně vadí a proč. Odpovědi byly důležité pro pochopení starší duše. To, co nám ve skutečnosti vadí, nám totiž vadí na každém, bez ohledu na věk.  

Očima seniora Všeobecným problémem je, že převážná část pracovníků úřadů předpokládá, že k seniorům přistupují správně a nedělají žádné základní chyby. Realita bývá ovšem odlišná. Většina úředníků sice komunikuje se seniory s dobrými úmysly, avšak jejich verbální či neverbální projevy v celkovém chování a přístupu k seniorům vypovídají často o nízké kvalitě komunikace často způsobené nedostatkem empatie.  

Hlavní myšlenkou kurzu je vcítit se do možností, potřeb i myšlenek seniora. Známé staré přísloví říká, že pokud nechodíme v něčích botách, nevíme, jak se dotyčný cítí. Školitelům proto na kurzech mimo jiné pomáhají i speciální pomůcky, které pocit stáří navozují.  

Cenná zkušenost Geronto-oblek – sada několika upravených ortéz a závaží – byl speciálně vyvinut k tomu, aby simuloval stařecký pohyb se všemi pohybovými, zrakovými i sluchovými omezeními. Školitelka Petráková na kurzu každému zájemci oblek nasadila a rázem předvedla, jak se může cítit osmdesátiletý člověk.  

Místo bot speciální ortézy. Na kolena a lokty upnuté ortézy. Na kotníky a paže poměrně těžké závaží simulující úbytek svalové hmoty. Na záda chránič páteře, který je navržen tak, aby simuloval bolest v kříži. Na krk límec. Na ramena zátěžovou vestu. Na uši sluchátka a na oči brýle. Celková váha obleku je něco kolem dvaceti kilogramů.  

Brýle, které simulují špatný zrak seniorů zapříčiněný různými očními vadami či nemocemi, jako je například cukrovka, šedý nebo zelený zákal, jsou na očích skutečně nepříjemné. Nasazená sluchátka zase přibližují, jak je vnímán zhoršený sluch. "Některým píská v uších, jiní slyší nepřetržitý šum různých hlasitostí a tónů, jiní neslyší téměř nic," říká Petráková a některým účastníkům pro změnu nasazuje i speciálně upravené rukavice, které demonstrují potíže spojené s třesem rukou.  

Ať chcete, nebo ne, podepsat se, když se vám klepou ruce, nebo se prostě jen napít z lahve, aby se člověk nepolil, je s geronto-oblekem skoro nemožné. Účastníci kurzu v tomto obleku měli zvládat tak banální úkoly jako například napsat SMS nebo si zavázat tkaničku. Chodili do schodů a zase dolů. Měli si přivolat výtah, sednout si na křeslo s područkami nebo na měkký gauč bez područek. Výsledek? Všechno je problém, bolí to, a i když to zvládnete, trvá všechno neskutečně dlouho. Když zážitek trochu odlehčíme, zjistíme, že na úřadech by kromě vstřícných pracovníků měly být jednoznačně i židle s područkami! Zkrátka taková zařízení a stavební úpravy, které by lidem s různými omezeními nekomplikovaly život.  

Užitečné nejen v práci Úředníci a zaměstnanci, kteří přicházejí do kontaktu s veřejností, by se měli naučit používat slova a termíny, které senior přijímá a zároveň jim rozumí. Měli by se naučit dokázat přizpůsobit vlastní komunikační styl schopnostem seniora a tím zvětšit pravděpodobnost navázání úspěšné komunikace, ve které se senior stane aktivním účastníkem sociální interakce. S tím vším kurz pomáhá. Přínos pak nemusí nutně být jen v pracovní rovině, ale i v té lidské, především pak v rodinách.  

"Empatie, tolerance a trpělivost. To jsou vlastnosti, jež jsou pro zahájení správné komunikace klíčové. Lidé mladších ročníků by si tyto vlastnosti měli osvojit a předat je dalším generacím, už proto, že v ideálním případě bude každý z nás jednou starý. Někdo dřív, jiný později," říká na závěr Lenka Hronová.  

Více informací o kurzech včetně toho, jak se na ně přihlásit, se dozvíte na www.institutpraha.cz.