Náhradní oči
21:45 168 hodin
Alena Terezie Vítek přišla úplně o zrak 16 letech. Když v 37 neplánovaně otěhotněla, rozhodla se, že se s rolí nevidomé matky popere, jak může. Na všechno navíc zůstala sama, bez partnera a bez rodiny, která žije na druhé straně země. Její příběh už 3 roky sleduje Český rozhlas Radiožurnál a potvrzuje, že Alena roli maminky zvládla. Teď, když už jsou dceři Šarlotě 2 roky, začíná být spousta věcí jednodušší. Holčička dobře chápe, že maminka nevidí a snaží se jí pomáhat. Natáčela Jana Gerleová.
Alena Terezie VÍTEK, nevidomá matka
A je to zavři, výborně, tak ještě navíc. Vůbec něco, tam pomalu, podáš si misku na masíčko. Chceš nandat Maso? Já jsem těhotenství určitě neplánovala. Naopak já mám v papírech uvedeno, že jsem neplodná, tak papír se asi trošku z této knihy, protože dneska z toho mého neplatného vznikla krásná zdravá, doufám, že spokojená dcera.
Jana GERLEOVÁ, redaktorka
Alena Terezie se stala matkou před dvěma lety.
Alena Terezie VÍTEK, nevidomá matka
Já mám pocit, že nikdy takhle šťastná už nebudu. A není to pocit, je to pravda.
Jana GERLEOVÁ, redaktorka
Alena úplně oslepla 16 letech, jak zvládnout roli nevidomé matky se musela naučit.
redaktorka
Velmi dobrý, jak držíte tou rukou vlastně madlo toho kočáru, že ho máte uprostřed, že vám nestaví ten kočáru, ani hlava, ani na pravou stranu vlastně těch koleček pletiv a neztrácí a bylo to.
Olga BURIÁNKOVÁ, odborná instruktora nevidomých, Tyfloservis
Dobře se na to připravila. Aspoň v tom krátkém čase, který samozřejmě do toho porodu zbýval, a co jsem ji viděla vlastně poté i s malinkou vlastně, jak pracovala a zacházela, tak já myslím, že tam není skoro co vytknout, protože to je krásný vztah maminky a její dcery, takovej ten plnej zdravej, jak prostě má být.
Jana GERLEOVÁ, redaktorka
Alena žije s Šarlotou sama?
Alena Terezie VÍTEK, nevidomá matka
Tatínek byl přesvědčený o tom, že pokračovat nechce, a když se holčička narodila a já jsem mu asi z nějaké euforie hodinu a půl po porodu poslala fotku, tak mi řekl, že ji mám dát k adopci, aby to vyřešilo jeho problém. A tu chvíli jsem měl jasno. Rozhodla jsem se, že budeme s holčičku sami a nelituju toho, protože rozhodně nejsem jediná.
Jana GERLEOVÁ, redaktorka
Teď už je ale všechno jinak. Dvouletá Charlotta začala Aleně pomáhat, a náročnou péči jí usnadňovat. Ví, že o rozházené hračky by máma mohla zakopnout, a tak je zvyklá vše uklízet zpět na své místo.
Alena Terezie VÍTEK, nevidomá matka
Já nevím, kde jsou kostičky, já už nevím, posbíráš sama prosím. Děkuju. Ještě víčko, je tam vzadu jsou aha /nesrozumitelné/ máš krabici. Paráda. Ještě? Uvidíš ještě, ještě že tě to napadlo, no výborně, tam jsou aha! Když něco hledáme, když třeba nemůže najít dudlík, láhev pití, nebo když já nevím, někam prostě ve spěchu něco odložím, tak se jí zeptám, kde to je, ono se rozhlídne řekne, kde to je to a tady to je a běží a bude mi to podá, anebo když to vysoko nedosáhne na to, tak na tom místě zůstane stát. Já jí dojdu a podám si to, takže v podstatě je mýma očima. No, tak kde máš budou? D? Kde je bunda? Kde je ta bundička? Tady! Tak mi ji dones, já tě obleču jo? Ho, ho ho, tady...
Veronika HLAVÁČOVÁ, redaktorka Radiožurnálu, autorka seriálu Máma potmě
Byla jsem třeba svědkem toho, kdy něco spadlo,, spadly hřebeny a Šarlotka automaticky vlastně začne pomáhat, protože ví, že maminka hledá rukama tu věc danou, ale ona je hledá očima a ví, že třeba v pravém rohu vzadu ten jeden z hřebenů byl.
Eva KLIMÁNKOVÁ, kamarádky Aleny Terezie
Myslím si, že teď je to pro Terku ještě moc těžké, starat se Šarlotku, takhle sama bez, bez očí, ale určitě přijdou chvíle, kdy, kdy pro ni bude Šarlotka oporou a právě těma očima.
Jana GERLEOVÁ, redaktorka
Soužití nevidomé mámy a zdravé dcerky přináší pořád nové situace. Alena se například naučila doma svítit, aby holčičce tmou, která jí samotné nevadila, nekazila oči. Teď je to Šarlota, která mámu upozorňuje na to, že po ránu je ještě tma.
Alena Terezie VÍTEK, nevidomá matka
Třeba, když ráno vstaneme a já na to zapomenu, tak mi sama řekne mami blik, a vlastně musíme rozsvítit, protože je ráno 6 hodin a ona je ještě tma, takže ona si dneska říká sama. Pápá, udělej pápá. A co ještě nemáme? Hůl. Ano ještě, co dáváme na nohy? Na nohy dáváme co? Boty. Já mám pocit, že to všechno vzniklo tak přirozeně, protože v tom prostředí žije. Ona prostě pochopila, že když něco hledám a šahám rukou před sebou a nemůže to najít, tak jednou prostě přišla, podala mi to a pochopila, že to tak má být. Já jsem jí vlastně vůbec nic neučila, o to víc mě to překvapuje. Tak počkej, obuj si boty, šup, máš druhou? Nebo tu. Co ještě, hůl? Podáš mi ji, prosím tě? Šikulka.
Jana GERLEOVÁ, redaktorka
Dvojka dokonce hravě zvládá i procházky venku. Na rušných místech nosí Alena Šarlotu raději v nosítku. Tam, kde to zná, chodí, holčička vedle ní. Ví, že nesmí odběhnout daleko od mámy a někdy jí dokonce sama naviguje a upozorňuje na překážky.
Alena Terezie VÍTEK, nevidomá matka
Hele, šmudlíku, dívej se na cestu, víš, že koukáš i za mě. Když jdeme cestou, blížíme ke se schodům dolů, tak buďto je zastaví, anebo když já už dopředu říkám Šarlotko, po schodech nepůjdeme. Půjdeme na tramvaj, tak ona už automaticky mě vytahuje stranu od těch schodů. To mě překvapilo, protože bych tohle vůbec nečekala od dvouleté holčičky. A kde jsou dveře? Jdeme do obchodu? Jdeme koupit rohlík. Tam to je Loty. Tam? Kam mám jít? Tam? Tak já si musím nasadit roušku, jo, počkáš?
Gabriela DRASTICHOVÁ, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
Já bych neřekla, že je běžné, že děti zrakově postižených rodičů začnou pomáhat, ale je to přirozené, protože se naučí žít v symbióze s tím svým rodičem, a vzájemně vnímají své potřeby. V případě Aleny je to o to přirozenější, že žije s malou Šarlotkou v takové dvojsymbióze, nemají tatínka v rodině, a tak se Charlottka přirozeně stává očima své maminky.
Jana GERLEOVÁ, redaktorka
Alena už teď ví, že výzvu mateřství zvládne. Pořád je to pro ni ale velice těžké. Na co nestačí, má asistenty. Ti s dcerou jdou třeba na hřiště, které ale nezná, nebo ji učí malovat. S každým měsícem je ale Šarlota samostatnější a Alenina mateřská role lehčí.
Alena Terezie VÍTEK, nevidomá matka
Co máš pití, jo, tak si ho vyber. Vyber si ho. Ty si vybíráš, prosím tě, ty jsi ženská, že jo. Máš, tak běž za paní, toto, tak běž dát paní na pultík, na tam ukaž paní na pultíček. Můžu říct, že jsem šťastná a hrdá máma. Ale ne, protože dceru vychovávám sama, ne, protože nevidím, ale protože jsem obyčejná máma Pojď sem, pojď sem, pojď sem!